Další kapča je tu  a... je to předposlední (možná před předposlední) :D Jinak všem moc děkuju za komentáře, vote a to, že to vůbec čtete XD A... omlouvám se, teď je trochu kratší kapča :D Tak snad příští... ta poslední bude určitě delší  na 1000%

Na obrázku Yuzo :D

Pořád to zvonilo a Nao to nebral. Stále jsem opakoval:,,Prosím vem to. Prosím..."

Hrozně si přeju s ním mluvit. Potřebuju ho. Akutně. Už to nevydržím. Jestli to nevezme, tak se rozbrečím.

,,Ano?" ozvalo se z telefonu.

,,Nao?! Nao! Nao. Nao..."

,,Yuzo, jsi to ty? Jak-"

,,Nao, kdy tě uvidím? Já už to-"

,,Ššš, Yuzo, musím ti něco říct..." přerušil mě a pak nastalo ticho.

Ne, prosím. Neříkej to... Tohle... Ne... Jenom tohle ne.

,,C-Co... j-j-já... a-asi...v-vím, c-c-co chceš ř-říct..." vykoktal jsem s pláčem.

,,Já... je mi líto, co se stalo. Víš...měli bychom si dát pauzu... zatím, než-"

,,Nenávidím tě! Nenávidím! Proč jsi mi to udělal?! Vždyť... proč?! Říkal jsi... Nesnáším tě!"

,,Ale Yuzo, já tím nemyslel-" položil to.

Doháje. Tohle jsem nechtěl, jenže... nemůžu mu prostě říct, jak moc ho miluju, když nám jeho táta odposlouchává hovory.

Ano, už to vím. Díky mému skvělému kamarádovi. Ok, není tak skvělý a ani ta moc můj kamarád, jako blb, kterému jsem kdysi pomohl a dlužil mi to. Prostě... když mi to nikdo nehodlá vysvětlit... řeknu si hackerovi. Jednoduché to řešení.

A..tohle není konec. Ne.

V rukou jsem tisknul malou krabičku, kterou jsem si přiložil k čelu. Ne, není... Vím, co k němu cítím... Nejsem už dítě, co se ve svých pocitech nevyzná a jen tak se dokáže odprostit od něčeho, co šíleně miluje. Díky němu jsem ztratil zdravý rozum.

Od doby, co odešel, jsem se nedokázal ani minutu na nic jiného soustředit. Musím ho mít u sebe.

Už se na Yuza moc těším. Za pár dní mu bude 18. Konečně. A pak... nebude záležet na tom, co chce jeho otec, ale jen na něm. Budeme moci být spolu... napořád. Ruku jsem si přiložil na srdce i s tím nejdokonalejším dárkem k jeho narozeninám. Vlastně... je to tak trochu dárek i pro mě.

)rR