Yuzo- normální písmo

Nao- tučné

Odpoledne přišel vedoucí ubytovny. Jenom nakouknul mezi dveře a oznámil mi:,,Yuzo, Nao je tu nový, ještě to tu moc dobře nezná a ani školu, tak se o něj prosím postarej. Je to hodný kluk, bude se ti určitě líbit. Nemusíš se bát, on by ti nikdy neudělal to, co Kaito." Mile se usmál a odešel do vedlejšího pokoje.

,,C-Co? V žádným případě"

Nao nás poslouchal a teď mě sleduje tím svým upřeným pohledem.

,,Co čumíš ty vopice?!" oprskl jsem ho.

Proč? Chci to vědět, co se mu stalo? Dumalo mi to v hlavě. Pozoroval jsem ho, jak několika drobnými pohyby došel ke kuchyňské lince. Dělá, jako by to nic nebylo, což znamená jediné... rozhodně to není nic, co by se dalo přehlídnout. Ten malej prcek už mě začíná fakticky vytáčet, je horší jak holka.

Šel jsem si udělat čaj. Vytáhl jsem sáček a vložil ho do hrníčku a pak zalil vřelou vodou. Postavil jsem ho na linku, aby trochu zchladnul. Otočil jsem se směrem k Naovi, abych mu vysvětlil, že mu nehodlám ukazovat ani ubytovnu a ani školu, jenže... on na mě stále zíral s otevřenou pusou, jako bych proved něco divnýho.

Nemohl jsem z něho spustit oči. Co...Co se stalo? Na nic jiného nemyslím.

,,Co je? Zavři tu svou jeskyni, ať tu neomráčíš všechno, co se hýbe. Proč na mě tak zíráš, je to nepříjemný."

Zavřel pusu, rukou si promnul bradu, s výrazem jako by nad něčím dumal.

,,Jen mě zajímalo... no... já nevím..."

,,Co? Co chceš vědět?"

,,No... co ti udělal Kaito, ublížil ti?"

,,To s tebou nemá co dělat." Odsekl jsem. Nerad na to vzpomínám. Vím, že to nebyla jen Kaitova chyba, ale...

Stále se to snaží skrývat, nemůžu to vydržet. To jsem celý já, prostě mě štve, když někdo o něčem začne mluvit, i když já nevím o co jde a pak jen mávne rukou a vysvětlovat se to neobtěžuje. Jenže, on asi neví, že já nejsem trpělivý a svými reakcemi mě přímo provokuje.

Nao se bleskurychle zvedl, přitiskl mě na zeď a ruce mi jednou rukou držel nad mou hlavou. Svůj obličej s vražedným výrazem ke mně přibližoval blíž a blíž.

,,Nao?" vykoktal jsem. Dobře, do teď jsem si nepomyslel, že bych z něj mohl mít strach, ale ten výraz, opravdu...

,,CO-TI-UDĚLAL? No tak... prosím."

,,J-J-Jo,d-d-d-dobře. J-Jen se uklidni."

Nemůžu uvěřit, uklidni se, to nejsou zrovna slova, která bych od něj chtěl slyšet. Bohužel pro teď jsem se s tím musel uspokojit.

No, když už jsem se trošku zklidnil, uvědomil jsem si, jak blízko jsou naše obličeje. Bože, co to dělám, takhle blízko jsem byl chlapovi u ksichtu, jen když mu do něj mlátím pěstma. Rychle jsem ho pustil a odtáhnul jsem se od něj.

Chudáček, asi jsem ho vystrašil, ale ten výraz je boží, ne jako když se snaží hrát si na drsňáka, ne, je přirozený, je tak roztomilý.

Posadili jsme se na postel. Začal mi to všechno líčit. Určité části podezřele obíhal a vlastně spíš mi přijde, že mi tu vypráví nějakou pohádku. Že mu Kaito přebral holku a oni se o ní prali... on, jako opravdu.

,,Proč mi neřekneš pravdu?" opravdu, nesnáším, když mi někdo lže. Muselo ho to celkem překvapit, protože totálně strnul.

,,Dobře, jak chceš. Vlastně, je mi to úplně ukradený, proto tě nemůžu vystát."

Nenávidí mě? Jako opravdu? Já sem tu jediný, kdo ho nenávidí. Chtěl jsem mu na to něco říct, ale zazvonil mu mobil.

Chjo,zase. ,,Haló? Nano? Hmmm, to zní dobře sejdeme se u hotelu ve tři. Ok. Už se těším." Bože je tak otravná, ale jsem rád, že zavolala, zrovna jsem dostal chuť na sex. A upřímně si řekněme, moc velký výběr tak na rychlo nemám buď ona a nebo ten malej skrček. Jasně že si vyberu Nanu, počkat, proč o něm vůbec přemýšlím jako o... aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa! Jsem úplně blbej. Je to jen kvůli tomu, že mám nedostatek sexu, jo to bude ono.

0U000U2QW,