Ola amigos !😂
Ok konec blbostí. Mám pro vás dobrou zprávu. Podařilo se nám opravit můj notebook💪, takže budou zase vycházet kapitoly.💞 Jeeej. Takže tady je ta slibovaná kapitolka z plesu. Co se asi stane...😉

                                                                    22.Prosince - minulost   

Tancovali jsme už dobrou hodinu a půl. Byli zahrány snad už všechny písně světa. Byla jsem hrozně unavená a zadýchaná, a proto jsem dost uvítala, když přišel ploužák. Dala jsem Sevovi ruce okolo krku a on mi ty své položil na můj pas. Položila jsem mu hlasu na rameno. Kývali jsme se do rytmu hudby a užívali si společnost toho druhého. Teda, alespoň u mě to tak bylo." Asi se opakuji, ale si nádherná." Zašeptal mi do ucha."Každá dívka je dnes nádherná Severusi." řekla jsem, oči stále zavřené, hlavu na jeho rameni." Nemyslím jen dnešní večer." zašeptal znovu. Zvedla jsem hlavu a podívala se do těch jeho nádherný, onixově černých očí. Ani jsem nevnímala to, že už jsme přestali tančit a pomalu tím na sebe poutáme pozornost."Jak to myslíš?" zeptala jsem se ho. Navzájem jsme si koukaly do očí. Byla jsem zmatená. V jeho očích se toho míhalo strašně moc najednou."Nejsi krásná jen dnes. Si krásná každý de, každou minutu a každou sekundu. Ať děláš cokoliv jsi úžasná Mio."řekl a já cítila jak se mi do tváří hrne horkost. Musela sem být červená až ehm...za ušima."Severusi já-" začala jsem. "Vím že mě bereš jen jako kamaráda, ale už dlouho ti chci říct, že k tobě cítím něco víc než přátelství.Já...miluji tě Mio. Strašně moc. I když vím že to asi nevnímáš stejně, chci abys to věděla." řekl a moji oči se pomalu začaly plnit slzami. Nevěnovala jsem žádnou pozornost tomu, že už nás teď sledují úplně všichni. Včetně učitelů. Severus se pohledem zaměřil hlavně na své boty."Ani nevíš jak moc se pleteš." řekla jsem a usmála se. On zvedl pohled ze země a podíval se mi do očí."Jak to myslíš?" zeptal se zmateně."Miluji tě Severusi Snape." řekla jsem a to už mi z očí tekly slzy.On se najednou rozesmál, zvedl mě do vzduchu a zatočil se mnou."Ani nevíš jak dlouho sem na tohle čekal." řekl a postavil mě na zem. Stále se usmíval. Pak se ke mě naklonil a políbil mě. Rozbušilo se mi srdce a mé tělo polila vlna horka. Zajela jsem mu rukou do vlasů, zatím co on si mě k sobě za pas přitáhl blíž. Nevnímaly jsme potlesk, ozývající se velkou síní ani jásot a pískání. Vnímaly jsme jen jeden druhého. Bylo nám jedno, že nás všichni sledují. A ne jen ti od sud...

                                                                 4. Září - přítomnost 

Ve velké síni panovalo rušno. Pouze dva chlapci u nebelvírského stolu odmítají komunikovat. Harry s Ronem pouze nepřítomně hleděli na snídani před sebou."Jak myslíš, že je na tom Hermiona?" zeptal se po chvíli Ron."Nemám tušení. Doufám že dobře a že se jí nic nestalo." odpověděl mu Harry a dloubl do už studených míchaných vajec na svém talíři." Takhle to dál nejde! Hermiona je pryč teprve čtyři dny a my už máme depku. začínám si připadat jako ve druháku, ale dvakrát tak hůř." vybouchl Ron a praštil pěstí do stolu tak silně, že se pár lidí otočilo."A co bys chtěl jako dělat Rone!?" zeptal se, už také podrážděný Harry."musí být přece způsob jak by jsme jí mohli vidět" Řekl Ron a zoufale se chytil za vlasy."Myslela jsem si, že nastane tento problém pane Weasley." ozvalo se zpoza chlapcových zad. Oba chlapci se otočili.Hleděli dotváře své profesorce přeměňování."Paní profesorko?" zeptal se zmateně Harry."Chápu, že jste zmatený pane Pottere, ale jestli chcete vidět svou spolužačku tak pojďte prosím za mnou."Poté se rozešla k učitelskému stolu."Zopakujeme to samé kouzlo, jako na začátku zařazování." řekla profesorka a zastavila se." Al k tomu kouzlu jsou potřeba vzpomínky paní profesorko." namítal rychle Harry."To je pravda.Když je ale slečna Grangerová v minulosti a koná tam jisté činy, mění se vzpomínky těch, kteří tam v té době byli."Odpověděla a přitom si přiložila hůlku ke spánku. Pomalu začala vytahovat své vzpomínky a poté je dala do malé lahvičky."A jak už vám jistě došlo, moje vzpomínky se tudíž změnily také." oba chlapci jen udiveně sledovali profesorku."Akorát mám jisté obavy, že s tím co spatříte, nebudete příliš spokojení." soucitně se na oba chlapce podívala. Pak se otočila ke zbylým studentům a profesorům ve velké síni." Prosím o pozornost! Utište se!" zavolala a ve velké síni bylo během chvilky ticho jako v hrobě."Na přání pana Weasleyho a pana Pottera, jsem se rozhodla, ukázat vám všem jak si vede slečna Grangerová v minulosti. Sama jsem byla z některých událostí velice překvapena, a myslím že vy budete také.Ale už dost řečí. " řekla a zopakovala stejné kouzlo jako před čtyřmi dny. Poté do šedé mlhy vložila své vzpomínky, které se začaly objevovat před zraky všech ve velké síni...

Tak jo. Co říkáte na kapitolu? dopadla tak, jak jste doufali?

Jak myslíte že dopadne vztah Mii a Seva? Vydrží jim to?

Co uvidí Harry s Ronem ve vzpomínkách profesorky? Jak budou reagovat? 

Budu ráda za votes a komenty ☺

Zatím pa u další kapči.😘 

Nikča💞