Rose v kuchyni čekala opravdu dlouho, ale Arcalimon se za ní nevrátil. A tak zůstala v kuchyni a pomáhala tam. Po večeři, kdy už znala většinu osazenstva kuchyně, se sama vydala k sobě do pokoje.

Byla trochu smutná, že ji tam Arcalimon jen tak nechal a vůbec se nestaral o to, jestli tam došla nebo kde vůbec je. Trochu ji to mrzelo, ale tak nějak tušila, že musí něco řešit s že mu pravděpodobně král zadal hodně práce, aby na ni neměl čas. Trochu se bála, co mu král řekl. Určitě ji teď vyhostí. Bude muset odejít.

Pře svým pokojem narazila na strůjce svých starostí. Arcalimon byl pobledlý a v očích měl ledovější než obvykle. Rose z toho neměla vůbec dobrý pocit.
,,Můžu dál? Potřebuji s tebou mluvit."
Rose se zamračila. Tohle bylo opravdu vše, co jí hodlal říct, po celém dni, kdy se neukázal? Žádný pozdrav ani milá slova jako dřív? Zvědavost jí však nedala a ona přikývla.

Když se za nimi zavřeli dveře, dlouho si koukali do očí, když Arcalimon strhnul svůj pohled ven z okna. Nevydržel se na ni dívat, když věděl, co jí teď musí říct.

,,Už se nemůžeme vídat, " pronesl tiše a pohlédl na Rose, jejíž srdce vynechalo jeden úder při jeho slovech. Možná se i roztříštilo na milion kousíčků, protože si začala uvědomovat, že k němu začíná cítit víc než jen přátelství.

,,Jak to myslíš?" zašeptala a oči se jí zalily slzami.
,,Už se nebudeme vídat. Zmizím, jako bys mě nikdy nepoznala. Nebude to tak těžké, " pronesl tiše a sledoval, jak rusovlásce stéká po tváři jedna slza za druhou. Moc ho ten pohled bolel. Věděl, že to už dlouho nevydrží.

,,Arcalimone, prosím. Jsi jediný, koho mám, " došla k němu Rose a chytila ho za ruku. Prosebně mu koukala do očí, tváře smáčené od slz.

,,Nejde to, " pronesl a vytrhl se jí. Srdce mu pukalo bolestí, když viděl, jam ji tohle gesto ranilo. Nechtěl jí ubližovat, ale musel. Tohle by stejně nikam nevedlo. Ne v této zemi s králem nenávidícím ostatní rasy.

,,Sbohem, Rose, " otočil se zády a chystal se okamžitě opustil místnost, protože mu bylo jasné, že kdyby zůstal ještě chvilku, nebyl by schopný odejít vůbec.

,,TAK PROČ JSI MĚ VŮBEC ZACHRAŇOVAL?? PROČ?" vykřikla Rose naštvaně a on se na moment zastavil. Tváří se k ní však neotočil. ,,Byla to pro tebe jen hra, co? Zpestření tvé nesmrtelnosti. TAK TO JSI MĚ TAM MĚL RADĚJI NECHAT!" pronesla třesoucím se hlasem a na konci jí unikl jeden hlasitý vzlyk.

,,Jo, byla to hra k popukání," pronesl jedovatě a ironicky a zavřel za sebou dveře. Slyšel, jak se Rose hlasitě rozplakala. Zhluboka se nadechl a potlačil nutkání vrátit se. Ne, takhle to bude lepší. Ranil ji, ale o to spíše na něj zapomene. Udělal dobře.

Zatímco Arcalimon mířil pryč, Rose se zhroutila na podlahu a rozplakala se jako ještě nikdy dřív. Srdce se jí roztříštilo na milion kousků, které se jí zarývaly hluboko do hrudi. Byla prázdná a zlomená.Neměla sílu se zvednout, nebo přejít k posteli. Její tělo se otřásalo hlasitými vzlyky, slzy jí stékaly jedna po druhé. Takhle ještě nikdy v životě neplakala. Tak moc ji to bolelo, že nebyla schopná vnímat nic jiného.

Ale v jednu chvíli se to zlomilo a dostala obrovský vztek. Popadla karafu s vodou a vší silou jí odhodila proti zdi. Karafa se roztříštila na hromadu střepů lesknoucích se ve světlu svíček, po stěně stékal zbytek vody. Rose se najednou trochu ulevilo. A tak popadla další skleněnou věc, která skončila jako ta předchozí. Za chvíli byla pod stěnou jen obrovská hromádka střepů.
Později v noci usnula vyčerpáním. Schoulená v klubíčku ležela na zemi, občas se zatřásla zimou.

Arcalimon byl bledý a zoufalý. Trpěl při vzpomínce na plakající Rose. V duchu proklínal Thranduila za to, co jim to provedl. Byl však plně rozhodnutý, že to vydrží kvůli té dívce, kterou začínal mít rád. Ano, pro její bezpečí to bylo to nejlepší. Určitě je to oba brzo přebolí. Udělal to jak nejlépe mohl a jedině teď to bude všechno v pořádku.

—-

Všechny vás zdravím.
Omlouvám se, že kapitola vyšla po delší době. Teď už by to mělo být zase lepší a kapitoly budou vycházet častěji.

Taky jste na Arcalimona naštvaní, že se Thranduilovi nepostavil?

No, uvidíme, jak se to ještě všechno vyvine...

Mějte hezký den,

Marrta20