19.Kapitola
Od jejich svatby uplynula opravdu dlouhá doba. Čtyři roky uplynuli jako voda a za tu dobu se jim narodil jeden syn. Pojmenovali ho Sailon, neboli moudrý . To jméno na něj sedělo. Na to, jak byl malý, byl neobyčejně inteligentní. Už uměl číst i psát, Arcalimon ho stihl naučit i taktiku boje a společně chodívali trénovat do přilehlého lesa, ze kterého si udělali malé cvičné bojiště. Bylo to opravdu talentované dítě a dělalo svým rodičům velikou radost. Jenom Arcalimona trápilo, že netušil, jak to bude s jeho nesmrtelností. Chlapec sice vypadal jako malý elf, měl špičaté uši, vlasy plavé a oči šedé po tátovi, ale to stále nic nemuselo znamenat. To ale ukáže teprve čas.
Bydleli nedaleko Hobitína. Dá se říct, že hned vedle. Když Rose otěhotněla, rozhodli se, že opustí Roklinku. Elrond sice vypadal, že by byl za děti rád. Tvrdil, že nosí radost. Nechtěli ale víc zneužívat jeho dobroty a pohostinnosti. A navíc se chtěli osamostatnit a být sami.
Hobiti byli moc milí lidičkové, ale dlouhou dobu se na ně koukali skrz prsty. Jediný Bilbo Pytlík se svým synovcem Frodem k nim často chodili a povídali si s nimi. Bilbo také vyprávěl Sailonovi historky ze své cesty s trpaslíky. K tomuto měl co říct i Arcalimon, neboť si tu dobu moc živě pamatoval z trochu jiného úhlu pohledu. Bilbo se tak dozvěděl, co se v okolí Osamělé hory dělo po jeho odchodu.
Ano, byli to už 4 roky a Rose měla pro Arcalimona další radostnou zprávu. Byla opět v očekávání. Budou mít další miminko. Nechávala si to však zatím pro sebe. Chtěla mu to říct až dnes u večeře, kterou mu a jejich synovi se vší svou láskou nachystala. Upekla i Arcalimonův oblíbený koláč.
,,Zlato, jsme doma," zavolal někdo ode dveří a ozvalo se rychlé cupitání malých nožiček. ,,Mamííí, " vykřikl malý chlapec a rozběhl se zrzku obejmout. Ona ho vši silou stiskla ve svém náručí. Potom vstala, objala svého manžela a vtiskla mu polibek. Tito dva muži pro ni byli vším, přesto však potajnu doufala, že další miminko bude holčička. Přála si dívenku, kterou bude moct strojit do šatiček a plést jí copánky.
,,Tak šup šup ke stolu, chlapi moji, ať vám nevystydne večeře," usmála se na ně a už je hnala do jídelny. Tam se oba posadili ke stolu a s nedočkavostí se pustili do jídla. Měli obrovský hlad, protože trénink jim dal dnes opravdu zabrat. Arcalimon dělal vše pro to, aby si udržel formu, i když už aktivně nebojoval. Když dojedli, Rose jim nakrájela ještě koláč a každému nabrala. Tatínkovi dala extra veliký kousek.
,,Jé, můj oblíbený. My něco slavíme?" zeptal se v obavě, že zapomněl na nějaké výročí. To se mu ještě nikdy nestalo, ale všechno je jednou poprvé, že?
,,Možná jo," potutelně se usmála Rose a vysloužila si tak Arcalimonův zmatený a trochu vyděšený pohled. Teď měl opravdu strach, že se z něj stane ten nejhorší manžel pod sluncem. Ale vždyť narozeniny nemá, ani svatba nebyla v tomto ročním období. On narozeniny taky nemá a Sailon už vůbec ne.
,,Tak mi to, prosím, prozraď. Na něco jsem zapomněl?" zeptal se opatrně. Nechtěl ji naštvat. Nechtěl se jí dotknout, i když věděl, že by se na něj za to nezlobila. Na to měla moc dobré srdce. Ale moc ji miloval a nechtěl ji zklamat. Jeho láska k ní se s postupujícím časem jen a jen zvětšovala a on si čím dál méně dokázal představit život sám ve hvozdu. Jak by to vypadalo, kdyby ji nikdy nepotkal? A co kdyby tehdy uposlechl Thranduila? Jistě by nebyl tak šťastný jako je nyní.
,,Na nic jsi nezapomněl, miláčku," usmála se na něj. V tu chvíli se mu hodně ulevilo. ,, Slavíme to, že Sailon bude brzy bráška," pravila opatrně. V tu chvíli se Arcalimonovi rozjasnil celý svět. Budou mít další miminko! To je ten největší dar. Vstal a bleskově ji objal, usmíval se přitom od ucha k uchu. ,,Já budu dvojnásobný táta," zasmál se a láskyplně Rose políbil. Byla to opravdu ta nejúžasnější žena, jakou si kdy mohl přát.
Sailon z toho byl trochu zmatený, ale pochopil z toho, jak se tatínek a maminka chovali, že mají radost. A maminka říkala něco o bráškovi. Takže bude mít brášku? Počkat.. to znaamená, že i on bude bráška. Bude z něj veliký bráška, který bude svého bratříčka nebo možná sestřičku pečlivě opatrovat a chránit. Od čeho by jinak měl svůj dřevěný mečík schovaný v truhle v pokoji. Jo, určitě to bude bráška a oni si spolu budou hrát a společně s tatínkem bojovat a trénovat. Už teď se malý Sailon nemohl dočkat.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top