Strmé pěšiny se klikatily mezi skalami a způsobyly, že Rose s Arcalimonem raději slezli z koně a šli pěšky. Kráčeli pomalu, aby neuklouzli a nenašli smrt pod prudkým srázem. Zároveň se však ničím zbytečným nezdržovali, protože hrozilo nebezpečí, že je přepadne tlupa skřetů, kterých byly hory plné. K jejich překvapení se tomu tak ale nestalo a celá cesta byla až podivně klidná.

Už se blížili ke konci stezky, když se najednou ozval podivný hluk. Arcalimon zastavil a zaposlouchal se. Roklinku už měli na dohled a nyní je přeci nemohli najít skřeti. Na takovou smůlu nechtěl ani pomyslet. Bylo by to to nejhorší, co by se mohlo stát. Obvzláště teď, když měli štěstí na dosah ruky. Okamžitě vysadil Rose na koně.

,,Co to děláš? " zeptala se. Její lidské uši ještě neměly šanci zaznamenat podezřelý hluk, a tak nettušila, co za nebezpečí se k nim blíží. Ale elf to věděl a musel Rose ochránit za každou cenu. Dostat ji do bezpečí. Kdyby jeli oba, kůň by nebyl dost rychlý, pokud jedou skřeti na vrrrcích.
,,Blíží se skřeti a nevím, kolik jich je. Musíš do Roklinky. Varuj pana Elronda,"  pravil a pevně jí stiskl ruku.

,,Neopustím tě, " zašeptala a po tváři jí stekla slza. Měla pocit, že poslední dobou neustále jen pláče. Arcalimon ji políbil na hřbet ruky a pohladil po tváři. Setřel jí při tom slzy z tváří..

,,Já se o sebe postarám. Ty už jeď, a neboj se. Můj kůň cestu najde a poběží rychle," pronesl pevně. Rose se sklonila a rychle ho políbila. Doufala, že se ubrání. Ona by tu jen překážela. Mnohem více pomůže, když sežene rychle pomoc.
,,Miluji tě," zašeptala a rozjela se pryč.

,,Já tebe taky, " pronesl s malým úsměvem, ale bylo mu jasné, že to už neslyšela. Jela jako blesk.
Hluk se ozval o kousek blíže a skřeti už se vyřítili zpozarohu. Bylo jich opravdu hodně.
,,Tak jdeme do boje, " usmál se a vytasil svůj dlouhý stříbrný meč. Protočil ho v dlaních, až se v jasném slunci zaleskl. Byl lehoučký jako peříčko, protože ho ukovali vznešení elfové ze západu. V lesní říši to byl jen jeden z mála takových a Arcalimon byl neskutečně hrdý na to, že je zrovna jeho. Daroval mu ho Thranduil, když ho jmenoval do jeho pozice.

Skřeti se přiřítili nebezpečnou rychlostí. Naštěstí pěšina byla úzká, nemohli ho úplně obklíčit. To by byl úplně bez šance. Přesto však byl jejich nátlak silný. A on pod silou útoku musel o pár kroků ustoupit dozadu. Bylo jich příliš mnoho. Bojovat se však učil od těch nejlepších, a proto každý útok odrážel. Skřeti padali jeden po druhém k zemi, ale to vzbouzelo ve zbytku ještě větší hněv a zuřivost.

Arcalimon začínal doufat, že je Rose už v Roklince. Neměl šanci takový nápor vydržet dlouho, protože skřetů neubývalo a zpoza rohu se stále objevovali další a další. I tak bojoval ze všech sil, aby poskytl Rose co nejvíce času dostat se do bezpečí. Nedával si moc naděje, že tohle přežije. Skřetů bylo příliš mnoho. Navíc jak couval, tak se pěšina rozšířovala a oni ho obklíčili.  A pak přišel ten nebezpečný moment. Jeden z nich se dostal moc blízko a v nepozorované chvíli zaútočil. Prudká bolest se rozlila celou paží Arcalimona a útočící skřet v ten moment padl mrtvý k zemi, jak se po něm elf ohnal a zasáhl cíl lépe, než on. 

Arcalimonovi začala téct horká krev po ruce. Tohle byla konečná. S tak rozsáhlým zraněním neměl žádnou šanci takovou přesilu porazit. Už si myslel, že přišla jeho poslední hodinka, že ho skřeti udolají, protože ztráta krve ho příliš vyčerpávala. Když najednou uslyšel elfský roh. Jako by najednou znovu ožil. Byl to zvuk plný naděje a vzduchem začaly létat šípy. Skřeti padali k zemi a Arcalimon se začal znovu ze všech sil rvát o svůj život. Skřeti dostali strach a dali se na útěk. Jezdci se pustili za nimi a nenechali jediného uniknout. Arcalimon už však zůstal na  místě. Neměl sílu nikam dál běžet. Jen se opřel o skálu za svými zády. Tak moc se mu ulevilo. Přistoupil k němu muž v bronzové zbroji. Sám pan Elrond.

Když ho Arcalimon spatřil, hluboce se mu poklonil. Přeci jen od něj žádal opravdu hodně a ještě ke všemu mu zachránil život. Byl tomuto elfovi hluboce zavázán.

,,Vstaň, Arcalimone z Temného hvozdu a buď vítán na území Roklinky," pravil Elrond klidně a rozvážně. Arcalimon uposlechl rozkazu, postavil se a zpříma pohlédl Elrondovi do tváře. Na jazyku ho ale momentálně pálila jedna jediná otázka.

,,Děkuji Vám za pomoc. Dlouho bych už takovou přesilu nevydržel, " pronesl s rozmyslem, aby nepůsobil nezdvořile. Elrond pokývl hlavou a jen dodal:,, Jsi statečný bojovník. Přesto však vidím, že tvé statečné skutky nejsou ještě u konce, byť by sis to přál."

,,Je Rose v pořádku? Dojela až do Roklinky?" zeptal se najednou Arcalimon a ignoroval jeho předchozí slova. Na to, aby se jimi zabýval, bude čas jindy. Už se té otázce nebyl schopen ubránit. Tak moc ji miloval a bál se proto o její život více než o svůj.

,,Ta lidská dívka přijela ve spěchu a dala nám vědět, co se děje.. Žádala nás o pomoc a my jí vyhověli. Je zcela v pořádku, jen trochu vyděšená. Řekl bych, že o tebe měla opravdu veliký strach," usmál se Elrond, ale pak pohlédl na rukáv promáčený krví. Úsměv mu z tváře zmizel  a místo toho pobídl Arcalimona do kroku. Takové zranění je nutno ošetřit co nejdříve. Skřetí zbraně jsou nebezpečné ne jen pro lidi, ale i pro elfy. Často bývají napuštěné různými jedy. Bylo nutno ho co nejdříve ošetřit.