Krajina okolo se rychle měnila. Nyní už cestovali klidně a bez strachu. Hvozd jim už dávno zmizel z dohledu a skalnatý brod překročili dva dny zpátky. Den ode dne se více blížili k horám, které je dělily od Roklinky a představovali nejsložitější část jejich cesty, které se Arcalimon obával. Hory byly prolezlé skřety a zlými tvory. Za zlého počasí dokonce hory ožívaly a obrovské kamenné nestvůry vrhaly kameny a zápasily.

Rose byla vyčerpaná. Sice si dělali zastávky, ale hodiny v sedle ji zmáhaly čím dál víc.
Arcalimon zastavil koně na úpatí hor, ladně seskočil ze sedla a pomohl Rose dolů. Byla bledá jako stěna a pod očima se jí tvořily tmavé kruhy. Arcalimon vytáhl z cestovního vaku nádobu s vodou a podával ji Rose. Ta se mu však zhroutila k nohám. Zachytil ji chvíli před dopadem a opatrně ji položil do trávy.
,,Notak, Rose, " zašeptal a pohladil ji po tváři. Vzal kousel čisté látky, navlhčil ji vodou a začal Rose chladit tváře a krk. Nakonec jí nechal obklad na čele a trpělivě vyčkával.

Rose otevřela oči a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Zapřela se o lokty a pohlédla na Arcalimona, ten ji však zatlačil zpět do trávy.
,,Jen v klidu lež, potřebuješ si odpočinout. Omdlela jsi. "
,,Omlouvám se. Jenom celou tuhle cestu zdržuji, protože nic nevydržím," povzdechla si a otočila tvář na stranu, aby zakryla slzu, která se jí kutálela po tváři. Arcalimon jí jemně uchopil za bradu a natočil jí obličej tak, aby jí mohl pohlédnout do očí zalitých slzami.

,,Nezdržuješ, vždyť se nic vážného nestalo," snažil se ji uklidnit.
,,Přidělávám ti jen problémy," zašeptala smutně. Věděla, že ta cesta trvá tak dlouho jen kvůli ní. Kdyby jel elf sám, byl by už dávno na místě a měl by mnohem méně starostí.

,,Rose, žádné problémy mi nepřiděláváš. Jsem rád za každou chvíli, kterou s tebou můžu strávit, " setřel jí palci slzy z tváří. ,,A neplač už, prosím. Trhám mi to srdce," usmál se na ni a vtáhl ji do vroucího obětí. Neměl rád, když se trápila. Tohle byl jediný způsob, jak to dovedl řešit a očividně byl i účinný, protože se po chvilce uklidnila.

Odtáhl se od ní na vzdálenost paží. Pohlédl jí do očí a poté na rty, jako by žádal o svolení. Pomalu jí po nich přejel palce. Cítil, jak hlasitě vydechla a zčervenala. On na tom byl podobně. Srdce mu bilo jako splašené. Už to nevydržel. Přerušil tu krátkou vzdálenost mezi nimi a spojil jejich rty. Rose s ním spolupracovala a cítila něco nového a krásného. Miliony motýlků jí poletovaly v břiše a celé tělo jí příjemně mravenčilo. Když se Arcalimon odtáhl, v očích mu zářily jiskřičky a usmíval se od ucha k uchu. A ona na tom nebyla jinak. Byla teď tak moc šťastná

,,Mám tě moc rád a na tom se nic nezmění, " usmál se na ni. Z očí mu láska přímo sršela, až se z toho zrzka celá začervenala ještě víc než dosud. Pokud to teda bylo vůbec možné.

,,Taky tě mám ráda," zašeptala a znovu spojila jejich rty v jedny. Tento nový pocit si moc užívala. Pocit milovat a být milován. Potom se mu schoulila do náruče a nechávala se unášet pryč na vlnách snů, a tak Arcalimon zůstal sám jen se svými myšlenkami, které se točily pouze kolem drobné dívky v jeho náručí. Byl tak moc rád, že ji tehdy zachránil. Byl rád, že to Thranduil nakonec přijal a nechal je jít vlastní cestou.