Vydala se na cestu přesně podle instrukcí její elfí kamarádky a doopravdy brzy došla k obrovským dřevěným dveřím se zlatou podkovou. Vztáhla ruku a jemně zaklepala. Dveře se otevřely jen na škvírku. Osoby uvnitř byly velice opatrné. Bály se nezvaných hostů.

,,Tady Rose, " pronesla rusovláska. Dveře však zůstaly ve stejné pozici. Rose si vzpomněla na heslo, které jí Poicë vyzradila. ,, Svoboda," pronesla a dveře se otevřely do kořán a stál v nich vysoký elf s vlasy barvy karamelu. Modrýma očima chvíli skenoval dívku pohledem, a pak se usmál.
,,Arcalimon už na tebe čeká. Hodně štěstí," vytáhne z kapsy nějakou odpudivě páchnoucí brčálově zelenou bylinu, spolkne ji a zmizí pryč. Ještě chvíli se za ním Rose kouká, ale potom si uvědomí, že si musí pospíšit.

Vejde do stájí a zamíří rovnou k Arcalimonovi stojícímu vzadu, který drží uzdu statného bělouše. Tak majestátní zvíře dlouho neviděla. Usměje se na ni a ona mu úsměv nejistě oplatí. Pořád byla nesvá z toho, za jakých okolností ji opustil. Jakmile je Rose dost blízko, on ji volnou rukou obejme a dokonale ji tím zaskočí. Tento mladý elf nebyl nikdy ten, kdo dával najevo nějaké emoce. Za tu dobu, co se bavili, se jí jen málo dotýkal a nikdy ji neobjal.

,,Chyběla jsi mi, ale musíme si pospíšit," zašeptá, ale potom ji pustí a odtáhne se.
Pomůže rusovlásce do sedla a vyhoupne se za ni. Srdce se jim oběma při tak blízkém kontaktu rozbuší jako o závod. Pobídne koně do klusu, a jakmile vyjednou ven, zrychlí a tryskem jedou ven z tohoto proklatého království. Už nikdy se tam nechce Arcalimon vrátit. Ne dokud bude na trůnu Thranduil.

Teprve za hranicí trochu povolí otěže a nechá koně běžet klidnějším tempem, aby ho nestrhal. Jeli v tichosti, bez zastávky a zatím bez sebemenších problémů. Arcalimon se cítil skvěle. Nebyl unavený a po dlouhé době cítil úžasnou volnost a svobodu, jakou ještě nikdy nezažil. Zato Rose na tom byla hůře. Nebyla zvyklá tak dlouho cestovat, a proto, když se začalo smrákat, opřela se o elfovu hruď, klesla jí hlava na stranu a upadla říše snů.  Elf, byť by jí rád dopřál klidný a pohodlný spánek, se bál zastavit. Pokud bude vše podle jeho předpokladů, tak po nich půjdou a zase tak veliký náskok nemají. Thranduil se bude chtít pomstít a potrestat je. Tím si byl víc než jen jistý. A tak jeli dál. Celou noc a celý další den, až z toho byli oba dva celí rozlámaní.

Teprve další noc, ve chvíli, když se začala Rose vrtět čím dál víc a i když nic neřekla, věděl, že ji bolí záda, tak zastavil. Divil se, že jí jízda na koni dovolila spát minulou noc tak klidně. Slezl z koně s ní v náručí a opatrně ji položil do trávy a zabalil do přikrývky, kterou vzal s sebou. Když od ní chtěl vstát, něco nesmyslného zamumlala a chytila ho za ruku. Usmál se a zůstal vedle ní sedět, její drobnou dlaň svírajíc v té své. Opřel se o pařez, který byl poblíž a přitáhl si ji blíž k sobě, aby ji svým tělem trochu víc zahřál. Ve spánku se na něj tiskla, hlavu si položila na jeho hruď a objala ho.

Celou noc na ni koukal, studoval rysy její tváře. Nemohl se na ni vynadívat. Nikdy nechápal, jak mohl začít cítit to, co nyní zažíval. Byl to pro něj tak vzácný pocit, takže nehodlal nikomu dovolit, aby mu to vzal. Teď, když to poznal, to nemohl dovolit. Příliš by to bolelo. A když viděl tu nádhernou dívku, nemohl si pomoci. Nemohl jí znovu zlomit srdce, které už tak utrpělo tolik bolesti, že by to bohatě vystačilo na celý její lidský život. Byl pevně rozhodnutý bojovat za jejich lásku, která byla tak ošklivým způsobem ničena králem Thranduilem. Nechápal, proč to král dělal, ale měl mu to za zlé. Aby taky ne, když mu chtěl vzít jeho lásku. Ženu, kterou začal neskutečným způsobem milovat.

S těmito myšlenkami strávil noc, která byla až podezřele klidná. Tady v pustině to nebylo zvykem. Když už zde nebyli skřeti, očekával alespoň zvěř. Ale ani ta zde nebyla. Bylo to opravdu prapodivné. Zůstal proto celou noc ve střehu, nechtěl nic riskovat. Ruku měl položenou na jílci meče. Tohle bylo jako hotové ticho před bouří. Ne, určitě to nemohlo věstit nic dobrého. Jen se bál, aby za tím vším nestál králův hněv.