Dívka několikrát zamrkala, aby se jí zaostřil zrak, ale jakmile její pohled padl na mříže, jež se nacházely po celém obvodu místnosti, přála si, aby se už nikdy neprobudila. Rozhlížela se kolem dokola, aby zhodnotila svou situaci. V daném vězení se nacházela pouze postel, na které ležela, a jinak její okolí zelo prázdnotou.

Snažila se na tvrdém lůžku posadit, ale bolest v zádech byla neuvěřitelná. Lehce zacelené rány pálily jako doruda rozžhavená ocel, puchýře popraskaly a opět se z nich začala řinout temně rudá krev. Dívka se pokoušela i přes bolest své tělo zvednout, ale s každým pohybem jí z očí kanulo mnohem více slz. Nakonec se jí z úst vydral i bezmocný sten a přidušené vzlyknutí.

„Freurne, jak se mám odsud dostat pryč, když se sotva dokážu překulit na bok?" zanaříkala Tauriel a snažila se v mysli najít svého společníka, avšak jeho přítomnost nikde necítila. Měla z toho špatný pocit, protože se od svého draka nikdy neodpojila. Vždy věděla, že spolu budou sdílet alespoň nějaké pocity, ale nyní byla ve své hlavě sama. Znepokojovalo ji to. Mnohem více se ale zděsila, když spatřila svoji pravou dlaň. Někdo ji umyl tak precizně, až se stříbřitá gedwëy ignasia leskla a odrážela jiskřičky světla. Druhá ruka zůstala zcela umazaná od bahna a umatlaná od zaschlé krve.

V tu chvíli se Tauriel před očima promítly všechny události od chvíle, kdy přišla do bývalého sídla Jezdců a spatřila Murtagha, až po její úprk od studně, kdy se chtěl mladík přesvědčit, zda má na dlani tutéž značku jako on. Ale ne. Tohle se nemělo stát.

Jako na zavolanou se ozval skřípot předmětu o zem, když se Murtagh objevil vně vězení, odtáhl rozviklanou dřevěnou stoličku, aby si na ni mohl sednout, a upřel na dívku své pronikavě šedomodré oči. Sálala z nich nejistota, opovržení, nepřátelskost, ale i pochopení a tato směsice Tauriel velice mátla. Nemohla se do jeho očí dívat ani o vteřinu déle, a tak sklonila hlavu a zahleděla se na kamennou podlahu posetou vlhkými skvrnami.

„Věděl jsem už tehdy v lese, když jsi lovila, že nebudeš jen tak obyčejná, ale že jsi Jezdec... to by mě nebýt Trna v životě nenapadlo," ozval se ve sklepení mladíkův hluboký hlas. Nastalo nepříjemné ticho, kdy nejspíše dívčin věznitel čekal, že zaslechne odpověď, ale Tauriel jen nadále nehybně ležela na lůžku a snažila se přemoct slzy bolesti. „Jak je možné, že jsem o tobě nevěděl já, Eragon ani Nasuada? Kde jsi byla schovaná, že o tobě v žádném příběhu prostých lidí nepadla jediná zmínka? Pocházíš vůbec z této země, nebo ses pouze přiletěla pokochat zdejší krutovládou a bezmocí poddaných?" pokračoval Jezdec v řeči a s každou další otázkou se jeho hlas stupňoval.

„Dal jsi mi příliš mnoho otázek, avšak není v mých silách, abych ti je zodpověděla všechny najednou," pronesla dívka, která zoufale potřebovala odvést pozornost od ošklivých zranění a která věděla, že jí nezbývá nic jiného, než se podrobit Murtaghovu výslechu.

„Pokud mi převyprávíš svůj příběh, budu se ptát až na jeho konci. Nejprve tě ale upozorním, že chci znát vše a pokud mi budeš lhát, nedostaneš se odsud do konce života," pravil mladík chladně. Tauriel se zhluboka nadechla, až jí kvůli náhlému zvětšení objemu hrudníku díky přívalu kyslíku popraskaly další strupy, zadusila další bolestné vzlyknutí a spustila: „Na své rodiče si nepamatuji, ale vím jen to, že matka i otec zemřeli. Jako nemluvně mě na královský dvůr přinesla matčina nevlastní sestra a prosila vrchnost, aby se mě někdo ujal. Bohatí pokrytečtí šlechtici si nechtěli na svá bedra vzít žádnou zátěž, o kterou by se museli starat, a tak se mě nakonec ujal sám král. Nikdo si nedokázal jeho čin zdůvodnit, ale postupem času jeho plány vyšly na světlo světa."

„Vychovával mě velice krutě, což vypovídá i o jeho přízvisku krutovládce, ale on to dělal z dobrého důvodu. Viděl ve mně jakýsi triumf, jenž by mu pomohl upevnit si vládu a získat proti Vardenům mocnou zbraň. Když mi bylo necelých dvanáct let, přinesl ke mně do sklepení, které pro mě a můj výcvik sám vytvořil, šedé vejce. Vypadalo spíše jako hladký, dutý a chladný kámen, ale o několik týdnů později se z něj vylíhlo malé dráče."

„Dále můj výcvik pokračoval i s drakem, který každým dnem sílil, jelikož ho král očaroval temnými kouzly. Ty jeho vývoj urychlovaly, a tak se stalo, že jsem jednoho dne byla mnohonásobně slabší než on. Nebylo to dobře, protože jsem ochořela a o několik dnů později mé srdce zesláblo natolik, že jsem málem umřela. Už jsem viděla své rodiče, jak mě vítali s otevřenou náručí, ale Galbatorix použil temné síly i na mě. Zestárla jsem ze dne na den o tři roky, ale díky zakolísání mého srdce jsem si s drakem vytvořila takové pouto, že každou bolest, kterou prožiji, okusí i on. To proto jsem slyšela jeho řev, když mi Trn rozdrápal záda."

Tauriel se na chvíli odmlčela a dusila se zadržovanými vzlyky, které způsobovala rostoucí bolest. I když se nehýbala, její tělo se zmítalo v návalech otřesů, které si nedokázala zdůvodnit. Murtagh se snažil jejímu částečnému vyprávění porozumět a nedbal na její utrpení. Když ale zaslechl dívčin bolestný výkřik, rozhodl se k ní přistoupit a pomocí kouzla ošetřit alespoň povrchové rány. „Waíse heill," pronesl a jeho pravá dlaň se rozzářila, sálala z ní oslnivá záře, jež zalévala dívčino tělo a postupně zacelovala otevřené rány.

Po chvíli bolest Tauriel opustila, což ji přinutilo věnovat Murtaghovi alespoň vděčné pousmání. On se jen ušklíbl, sedl si zpět na dřevěnou židli a zeptal se: „Řekl ti Galbatorix i o existenci dalších Jezdců, když tě vyučoval?"

„Jednou se mi zmínil o Eragonovi a Safiře, ale o tobě nikdy nemluvil. Vlastně ani nemusel. Sama jsem tě zahlédla, když jsem jednou neuposlechla jeho příkazy a proplížila se do přijímací síně. Viděla jsem akorát to, jak tě Dvojčata přivlekla do králova sídla a jak tě chtěl sám krutovládce přinutit ke složení přísahy. V tu chvíli jsem utekla." Při zmínce Dvojčat Murtaghovi ztvrdly rysy. Nakonec se ale zklidnil a upřel své oči plné otázek na dívku. „Jak se ti podařilo z Urû'baenu utéct?"

„Když se na město zahájil útok ze strany Vardenů, Eragon se Safirou se vydali za králem. Nakonec ses k nim přidal i ty, a když Eragon Galbatorixe zabil a začaly se bortit stěny, propadlo se celé první podlaží a zavalilo mě i mého draka sutinami. Oba jsme se probudili kdesi v jeskyni ve skalách a po částečném uzdravení se vydali na cestu do Dračích hor, abychom utekli Nasuadě. Doufám, že ti nemusím vysvětlovat, proč jsme se tak rozhodli."

„Pokus se o to," vyzval dívku Murtagh.

„Jsme vázaní přísahou ve starověkém jazyce stejně, jako jsi byl ty s Trnem. Kdyby se o nás Vardenové dozvěděli a zjistili by, že jsme oddaní králi, při první příležitosti by nás zabili. Já se chtěla pokusit o útěk někam, kde bychom byli sami a mohli tak změnit svoje pravé jméno. To, které je podstatou člověka a svého majitele zcela ovládá. Ty sám moc dobře víš, jaké to je, když se ti ho podařilo změnit. Prosím tě proto, abys mě pochopil a dovolil mi a mému drakovi stát se lepšími," dokončila Tauriel své vyprávění.

„Půjdu si teď urovnat myšlenky a popřemýšlet, co s tebou uděláme. Měla by sis odpočinout, aby ses uzdravila, a chci, abys věděla, že je mi líto, co ti Trn způsobil, ale bylo to na můj rozkaz." Murtaghovi se v očích odrážel smutek s lítostí a dívka jen němě přikývla.

Jakmile mladík opustil sklepení, zavřela Tauriel oči a snažila se spojit se svým drakem. Po několika minutách konečně narazila na jeho vědomí a bez pozvání se do něj ponořila svou myslí. Chyběl jsi mi, Freurne. Co se stalo?

Naše spojení je stále silnější. Jakmile tebe někdo zraní tak, že upadneš do bezvědomí, já zažiji totéž. Měli bychom se to pokusit vyřešit, v boji to může být nebezpečné a nepřítel toho může využít ve svůj prospěch, ozval se po dlouhé době v dívčině hlavě známý hlas popelavě šedého draka. Jsem ráda, že jsi v pořádku. Tauriel se tetelila radostí a na krátký okamžik nastalo v jejich vnitřním rozhovoru ticho, jak si oba užívali přítomnosti toho druhého.

Nejsem si jist, zda bylo moudré vyprávět náš příběh Murtaghovi. Nevíme, jestli mu můžeme věřit a jestli to proti nám nepoužije.

Právě proto jsem neřekla vše přesně, jak to bylo, a nezmínila se o všem, co vlastníme a jakými schopnostmi vládneme. Myslím, že pokud si u něj vypěstujeme důvěru, bude jednodušší ho zlomit a nakonec bude trpět za Galbatorixovu smrt stejně jako Eragon. Obhájila se dívka a cítila, že s ní drak po lehkém zapřemýšlení souhlasí.

Ano, budou trpět. To káže slib, který jsme králi dali. Zaslechla Tauriel ve své hlavě Freurna, než propadla spánku.

~H