Nasuada v doprovodu svých věrných strážců Temných jestřábů uháněla na koni krajinou a marně se snažila nemyslet na předchozí setkání s Murtaghem. V jejím srdci vedly válku rozporuplné pocity a ona si nebyla jistá, kterému z nich by se měla poddat.

Když poprvé přišel mezi trpaslíky po boku Eragona se Safirou, zjistila, že ačkoliv byl Morzanovým synem, sám o sobě měl dobré srdce. Nenechal se zmanipulovat Galbatorixovým vězněním a podařilo se mu z jeho paláce uprchnout, což svědčilo o jeho nekončící odvaze. Po bitvě ve Farthen Dûru se stal zajatcem Dvojčat a byl jimi odtažen pryč temnými podzemními tunely. Nasuadini zvědové poté našly jen jeho šaty a spoustu krve. Lhala by, kdyby tvrdila, že díky faktům poukazujícím na jeho smrt neuronila ani jednu slzu, ba naopak proplakala téměř celou noc. Murtagh jí byl velice sympatický a i když se v Urû'baenu pod královým vedením chopil jejího mučení a přikládal rozžhavený kov na její záda, stále k němu chovala jisté sympatie. Ovšem jako nynější panovnice celé Alagaësie si nemohla dovolit projevovat své city veřejně a už vůbec ne k Jezdci, jenž byl valnou většinou lidu považován za zrádce, vraha a krutého a nemilosrdného bojovníka.

Dlouhou cestu na koni musela trpět skoro půl dne, dokud nedorazila do provizorního tábořiště na okraji Dračích hor. Odtud to bylo do údolí Palancar, kde se díky zásluhám ve válce stal místním panovníkem Eragonův bratranec Roran se svou manželkou Katrinou a dcerou, jen nepatrný kousek, ale Nasuada nechtěla jejich klid rušit svou návštěvou. Rozhodla se však, že se s nimi později spojí pomocí nazírání a zkontroluje, jak hospodaří se svým majetkem.

Sesedla ze svého hnědáka a pokynula jednomu ze strážců, aby se o něj postaral. V doprovodu dalších pěti Temných jestřábů dorazila až ke svému stanu z červené kůže. Rukou odhrnula vstupní dílec a vešla do poklidného objetí samoty. Urgalové, trpaslíci a jeden muž se rozestoupili u vchodu a bedlivě střežili okolí. Ostatní lidé, kteří se vydali na putování do Dračích hor spolu s královnou, se věnovali svým vlastním povinnostem.

Nausada k sobě zavolala jednoho kouzelníka z Du Vrangr Gata. Během několika málo minut k ní přispěchala hezky kulatá žena s bronzovými loknami a mateřským znaménkem nad horním rtem a hluboce se poklonila. „Má paní, vzkázala jste pro mne a já jsem vám zcela k službám."

Na královnině tváři se mihl nepatrný úsměv, když si všimla, že se jí žena bojí podívat do očí. „Potřebovala bych se spojit s Eragonem pomocí nazírání. Potřebuji, abys udržela kouzlo tak dlouho, dokud spolu budeme mluvit, je to možné?" Nasuada se ani neobtěžovala kouzelnici pozdravit, rovnou zamířila k jádru věci. Žena jen lehce pokývala hlavou a předstoupila před zrcadlo. Zavřela oči, pronesla několik slov ve starověkém jazyce a hladina v zrcadle se lehce zavlnila. Poté Nasuada vyšla ze stínu a postavila se tak, aby na ni bylo vidět. Chvíli se nic nedělo, ale nakonec spatřila Eragonovu tvář a hlavu Safiry, která se snažila zaujmout své místo ve stísněném prostoru za svým Jezdcem.

„Eragone, Safiro," vydechla královna a ze srdce jí spadl obrovský kámen. Od té doby, co Eragon se svou dračicí opustili Alagaësii, se o ně bála. Nevěděla, jestli se jim podaří přeplout oceán a najít zemi, kde by mohli vychovávat nové draky a najít jim nové Jezdce. Chyběla jí také jejich společnost, hlavně moudrost modré dračice a přátelství s jejím Jezdcem, s nímž si byla velice blízká. Považovala ho za součást rodiny.

„Nausado, jsme rádi, že tě opět slyšíme. Váhal jsem, jestli bych se neměl ozvat už dříve, ale zatím se nám nepodařilo uspět tak, jak bys očekávala. Zdejší krajina je dosti nehostinná, proto se zde nebudeme zdržovat dlouho a vyrazíme na další putování. Jak se ti vlastně daří?" zeptal se Eragon a očima doslova visel na jejích rtech.

„Jak by se mělo dařit nedávno korunované panovnici? V království panuje zmatek a ruch. Snažím se ze všech sil nastolit pořádek, ale jak jistě víš, pořád v zemi nalézáme odpor lidí a kouzelníků, kteří byli Galbatorixem zmanipulováni. Je to hodně těžké, ale věřím, že když jsme dokázali vyhrát válku, podaří se nám zlomit i poslední královy přisluhovače.

Kvůli tomu jsem s tebou ale nepotřebovala mluvit. Máme tady závažný problém a ty jsi jediný, kdo mi s ním může pomoci." Na chvíli se umlčela, aby zjistila, zda má plnou pozornost obou nazíraných. „Vardenští špehové zjistili, že několik Urgalů z trosek paláce v Urû'baenu vyneslo velice zraněné dračí tělo a někteří obyvatelé města za mnou o pár dní později přišli, že viděli i Jezdce. Vydala jsem již mnoho rozkazů, aby mi o jejich nálezu přinesli veškeré zprávy, ale nikdo je od té doby neviděl, až na pár lovců, kteří odcházeli z Dračích hor."

Obraz v zrcadle se zavlnil a Nasuadě neušel oblak kouře, jenž Safira vypustila z nozder. Eragon se mračil, až se mu obočí spojovalo v jednu čáru. „Jsem od Alagaësie příliš daleko, abych mohl okamžitě zakročit, ale radil bych ti, abys zkusila informovat Murtagha. Jsem si jistý, že by ti s tím pomohl."

Nasuada se jen nešťastně usmála a pravila: „Od něj jsem právě přijela. Vypověděl mi, že o žádném drakovi ani Jezdci neslyšel, ale kdyby na ně narazil, postará se o to a dá mi vědět. Jenže já mu nevěřím, Eragone. Poznám, když mi někdo lže a Murtagh mi lhal." Slyšitelné cvaknutí čelistí upozornilo Jezdce i královnu, že se dračici tato situace ani v nejmenším nelíbí. Nasuada by si velice přála, aby mohla slyšet, co si zrovna v tuto chvíli myslí. Naštěstí jí vše přetlumočil Eragon.

„Safira se domnívá, že by bylo moudré obrátit se na Aryu. Fírnen už musí být poměrně dost vyspělý, aby mohl podniknout jakkoli těžkou a nebezpečnou výpravu. Navíc si myslím, že by to pro tebe elfové udělali velice rádi."

Nasuada jen bezmocně svěsila ramena. S elfy se snažila spojit už dávno, ale díky válce utrpěli mnoho ztrát a stále oplakávali Oromisovu smrt. I když jeho zlatý drak Glaedr pořád žil ve svém Eldunarí, rozhodl se opustit Alagaësii spolu s Eragonem, což smutek půvabného lidu ještě více prohloubilo. „Arya má teď na starost záležitosti elfů. Jako dcera královny Islanzadí má jisté povinnosti, které musí splnit. Nemohu se na ni obrátit, protože se elfové opět usadili v lesích Du Weldenvarden a truchlí. Vzhledem k jejich dlouhověkosti se obávám, že smuteční obřady potrvají ještě měsíce, možná i roky."

Na chvíli se v celém stanu rozhostilo hrobové ticho. Nasuada pohlédla na kouzelnici z Du Vrangr Gata a spatřila, že její původně snědá pokožka zbledla díky vypětí a energii, které si bralo kouzlo potřebné k nazírání. Pokud chtěla ušetřit ženino zdraví, musela rozhovor co nejrychleji ukončit a pokud možno najít i uspokojivé řešení.

„Safira se mnou souhlasí v tom, že výcvik nových draků a jejich Jezdců necháme na později. Pokud Murtagh skutečně lhal a Arya ti také nemůže pomoct, vyrazíme se Safirou hned za úsvitu a poletíme zpět do Alagaësie, abychom se o to postarali. Snaž se získat o přítomnosti dalšího Jezdce nové informace. Vždy v poledne se s tebou spojím pomocí nazírání, abys mi sdělila, co jsi zjistila." Eragonův nápad se Nasuadě líbil. I když ho nechtěla omezovat od jeho povinností, potřebovala ho nyní po svém boku. Nakonec se rychle rozloučili, čarodějnice ukončila kouzlo a spěšně opustila královnin stan.

Nasuada klesla do svého velkého křesla a začala plánovat návrat do Urû'baenu. V tom ji napadlo, že jakmile se ocitne zpět na svém trůnu, navrhne změnu jména hlavního města. Urû'baen vzbuzoval v lidech strach, poněvadž si ho spojovali s Galbatorixem. V tu chvíli královna věděla, že by bylo nejlepší, kdyby zvolila jméno Ilirea, jak tomu bylo za doby slavných Dračích Jezdců.

*

Murtagh po Nasuadině odjezdu neodletěl za Tauriel, aby ji přivedl zpět, neměl na to sílu. Plouživým krokem došel na zahradu, kde si lehl do trávy a snažil se nastolit ve svém nitru pořádek. Nikdy by si nepomyslel, že ho Nasuada přijede navštívit. Sice mu v Urû'baenu začala důvěřovat, protože pro ni jako jediný představoval naději na útěk a přežití, ale nikdy neopětovala jeho city. Byl si téměř jistý, že právě tyto city způsobily, že s ním nechtěla zůstat. Proto také s Trnem odletěl na samý okraj Alagaësie, kde se měli pokusit napravit se, aby už v životě neublížili nikomu nevinnému.

Snažil se nemyslet na Nasuadinu snědou pleť a plné rty, které se vždy roztáhly do přívětivého úsměvu a to téměř za jakékoli situace, pokud k tomu měla důvod. Čím více ale zabraňoval svému srdci, aby se od citů ke královně odpoutalo, tím více ho přepadala melancholie a smutek.

Nemohl jen tak nečinně ležet a nechat se sžírat zaživa. Dostal nápad, jímž by se odreagoval. S Trnem si vyměnil několik myšlenek a pocitů a během chvíle nasedal na jeho hřbet. Pevně sevřel krční osten a zapřel se v sedle proti prudkému vzletu. Červený drak třikrát mocně máchl křídly a zamířil do proudění severozápadního větru, jenž mu pomohl vyšplhat se do přijatelné výše.

„Proč chceš Tauriel pomoci zničit královy duchy, když už nejsme vázáni přísahou?" Murtagh zkrabatil obočí, když pochopil směr dračích myšlenek. „Pokud vím, je mou povinností odstranit veškeré zbytky, které po králi zůstali. Něčím musím naše hříchy napravit," odpověděl v duchu i nahlas.

„Ano to chápu a je to velice moudré, jen by mě zajímalo, proč jsi nic nenamítl, když Freurn pronesl, že jsme také my dva vázáni přísahou. Díky pevné vůli jsme naše pravá jména změnili." Mladík nevěděl, jak by měl zareagovat. Přál si, aby sám pochopil, proč popelavého draka nevyvedl z omylu. „Možná jsem s Tauriel soucítil. Copak jsi nepostřehl ten smutek a bolest v očích, když zjistila, že je stále díky duchům vázána přísahou ke Galbatorixovi? V hloubi srdce jsem věděl, jak zdrcující informace to je."

„Nejdříve Nasuada a teď Tauriel, měl by sis v sobě udělat pořádek, pokud jde o city k ženám," namítl Trn kousavě. „Co to povídáš? Já k Tauriel žádné city nechovám!" Drak jen varovně klapl čelistmi, čímž dal jasně najevo, že přesně ví, jak to doopravdy je.

Zbytek cesty proběhl bez jediného slova. Když se slunce dotklo obzoru na západě, začal Trn klesat k tábořišti, kde se schovávala mladá Jezdkyně i se svým drakem.

Freurn je přivítal sloupem bílého ohně a bojovným řevem, kdežto dívka vyšla ze stínu stromů a na tváři se jí usadil hřejivý uvolněný úsměv. Murtaghovi z toho zamrazilo po celém těle.

Po rychlé výměně pozdravů a díků za neprozrazení existence se draci vydali na noční hledání potravy. V jejich obřích žaludcích už pěkně kručelo a pár kousků vysoké zvěře by jim jejich břicha zasytilo na několik dní. Mladík spolu s Jezdkyní po svém boku pozoroval, jak se jejich spřízněné duše odlepily od země a pod závojem noci zmizely nad vrcholky stromů.

„Co kdybychom se i my odreagovali lovem pod hvězdami? Určitě jsi ještě nesledovala stádo laní, aniž by si viděla jejich stopy," navrhl Murtagh. Tauriel jen hravě zazářilo v očích. „Pokud nemáš v plánu mě pronásledovat a dovolit mi, abych opět skočila do vodopádů, pak půjdu velice ráda."

Na dívčinu mysl zatlačila jakási síla, proti níž se okamžitě obrnila. Když však spatřila Jezdcův zarputilý výraz, spustila obrany a nechala ho, aby se potichu vkradl do její hlavy. „Slibuji na svou čest, že na tebe dám pozor," zaslechla Murtaghův hluboký hlas.

Tauriel popadla do ruky elfský luk a přes rameno si přehodila toulec plný šípů s husími pery. Přikrčila se a v mladíkově závěsu opatrně našlapovala, zatímco se nořili mezi křoviny.

3ٶn