Seděla jsem v prostorné hale. Dívala jsem se na velkou klec. Nervózně jsem klepala nohama.
Upřímně jsem měla po celý čas ruku před očima,ale na konci jsem křičela stejně jako ostatní.

Zápas skončil remízou. Což potěšilo obě strany. Hned co to skončilo,jsem se odebrala k baru.
,,Dej mi panáka,Miku." Postavil přede mě panáka a já ho do sebe kopla.
,,Oba dva vás zabije." Nemusel říkat vůbec nic,abych pochopila koho myslí. Ačkoliv si to nechci připustit,má pravdu.

,,Má,lady! Jdeme na oběd! Teda večeři!" Sammi se zjevil už oblečený a ošetřený. ,,Musím zaplatit!" Smála jsem se,když mě vzal do náruče a nesl na jedné ruce.
,,Miku! Napiš mi to na futro!"

Vyšel semnou na ulici a nesl k pěknému černému autu. Posadil mě na místo spolujezdce. ,,Si šašek!"
,,Já vím."

,,Kam jedeme?" ,,Na večeři." ,,Kam?"
,,Nebuď zvědavá,nebo budeš brzo stará."
Chtěla jsem něco namítnout,ale začal mi zvonit telefon. Bylo to neznámé číslo.
,,Prosím?" Nic. Jako by tam nikdo nebyl. ,,Haló?" Sammi se na střídavě díval na mě a na cestu. ,,Je tam někdo? Tohle je hloupej vtip!" Hovor jsem ukončila.
,,Tohle se ti děje často?" Povzdechnu si a odpovím,že už se mi to stalo.

Po mensím incidentu v restauraci,jsme se uchýlili do jeho auta za městem. Na zadních sedačkách jíme jahody a víno ze supermarketu.

,,Nemůžu uvěřit,že nás vyhodili." Dám si do úst jahodu a nemůžu se přestat smát. ,,Řekl jsem svůj názor!" Rozhodil rukama a přitom se bouchl do hlavy o okýnko. ,,Možná si nemusel říkat tak naostro,šéf kuchaři, že větší hnus si nikdy v životě nejedl."

Nahnu se abych se podívala jak velkou má bouli. ,,To nic není,ty citlivko." Šťouchnu ho do ramene. ,,Citlivko?" Zvedne obočí. ,,Jo." Dám mu jahodu do úst a on mě kousne do prstu. ,,Au! A ještě kanibal!"

Nahnu se k němu a spojím naše rty.Na tohle jsem čekala zatraceně dlouho.