Chapter 10

,,Nechutná ti to?" Nevěnuji Lukovi ani pohled a dál se šťourám v jídle. ,,Mohla by si toho nechat?" Jen nadzvednu obočí. Zvedne se a dojde otevřít dveře na které právě někdo zazvonil. ,,Čau. Pojďte,zrovna jíme."  Jen jsem hodila pohled na jeho dva kamarády. Jednoho jsem znala,chodil k nám domů dost často. Párkrát to zkusil,ale jeho smůla. Jmenuje se Oliver. Neříkám,že není hezkej,ale není pro mě.

,,Nazdar Zizi." ,,Neříkej mi Zizi."  Zavrčela jsem. Upřímně jejich přítomnost mě neskutečně srala. ,,Aziro tohle je Harry. Mohla by ses přestat hrabat v tom jídle?!"
,,Ne,nemohla."

Začali si povídat o nějaké holce což jsem úplně vytěsnila. Myslela jsem jen na to,že můžu poslední tři dny komunikovat se Sammim jen přes facebook.

,,Aziro?" Mával mi před obličejem Oliver. ,,Co je?!" ,,Ptám se,jestli s náma nechceš zajít do kina. Nemám doprovod." Ušklíbl se. ,,Nechci,nemám zájem. Vezmi si sebou koště."
,,Mohla by ses začít chovat normálně?!" Křikne brácha. ,,Když se jako debil chováš ty."

Odsunu talíř a založím si ruce na prsa. ,,Ale,zakázal si princezně mejdan?" Uchectl se Oliver. ,,Ještě jednou mi řekneš ,,princezno" a máš twn takíř na hlavě."

,,Ježiši vždyť já už vim!" Vykřikne Harry. ,,Ty si Sammiho holka,že jo?"
Usmála jsem se,kdežto brácha třiskl bříborem. ,,Jo jsem.A kdyby mi bratr nesebral telefon a nezakázal mi chodut ven,byla bych teď s ním."
Zvednu se a odeberu se do pokoje.

Po dvaceti minutach mého trucování zaklepal na dveře Adam. ,,Co je?" Vlezl dovnitř a zavřel za sebou. ,,Hele,my dva jdeme do kina. Jenže ty  mi pak v kině utečeš do zadních řad jasný? Kde nebudeš sama...Jasný?" Kývala jsem,že chápu ikdyz jsem to vůbec nechápala.
,,Bude tam Sammi." Vysvětlil mi a já to hned pochopila. ,,Tady máš mobil něco na sebe hoď a pojď. Tvůh bratr si myslí,že jdeme na rande nebo co. Dělej Oliver je nasranej. "

Hodila jsem na sebe šaty a vzala si kabelku. ,,Tak mi jdeme! Vrátím ti jí večer. Nebo zejtra!" To už se za námi
zavřeli dveře.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top