Tony stál u stolu s chladným pohledem upřeným na androidku, která i přes svůj stav byla stále pod dohledem. Během jejího zkoumání přišli na pár zajímavých věcí, které Tonyho dost znepokojily. Ten stroj nadělal tolik problémů. Navíc byl mnohem vyspělejší, než čekal, a sám sebe se ptal, jak je možné, že s tím nepřišel jako první. Nikdy ho nenapadlo vyrobit vraždící stroje, ale určitě by našel jiné mírumilovné využití. Z myšlenek ho vyrušil Coulson, který vešel do laboratoře s Hillovou za zády.

„Ten váš japonský vědec je nějakou dobu nezvěstný," pronesl Coulson a podal Tonymu složku se všemi informacemi. „A o jeho výzkumu s nanotechnologií se slehla zem. Ten robot se dokáže z části opravovat právě kvůli nanobotům, což mě docela děsí. Co ti nanoboti vlastně dokáží? Máte nějakou představu?"

Tony se nad jeho otázkou zamyslel. „Fungují jako buňky živého organismu." Bylo to fascinující, ale také děsivé. „Zjistil jste něco o tom vibraniu?" Další věc, o kterou si dělal starosti. Měli štěstí, že se vibranium získávalo velmi špatně, jinak by ti androidi byli skoro nezničitelní. Stačilo to málo, co našli, aby byla mnohonásobně odolnější.

„Wakanda není zrovna sdílná a už na tom dávno pracují," odpověděl Coulson a začal si poničenou androidku prohlížet. „Když se dostaneme dovnitř, můžeme získat dost podstatné informace. Jak dlouho vám to tak bude trvat?"

„Řekl bych... den. Možná dva," odpověděl upřímně Tony a prohrábl si vlasy. Opřel se dlaní o stůl a lehce zavrtěl hlavou. „Můj algoritmus už našel pár míst, která by stála za průzkum."

„Jenže my nehledáme místa na průzkum, ale jasné cíle ke zničení," řekl Coulson nekompromisně a mírně nakrčil obočí. „Potřebujeme najít Rockfordovou. Co nejdřív."

„Já to chápu, ale nemůžu dělat něco, co nejde," oponoval Tony a zadíval se mu do očí. Chvíli si vyměňovali tvrdé pohledy, než Coulson polevil.

„Omlouvám se," zhluboka se nadechl, když se v hlavě snažil složit vhodná slova, „ale já měl Rockfordovou na starosti po tom incidentu a ano, mám strach. Obavy z toho, co provede. Nikdy jsem neměl dopustit, aby se tohle stalo, ale selhal jsem. Musíme její proměnu zastavit, jinak nám ani Bůh nepomůže." Coulson si založil ruce v bok a uhnul pohledem. Tony začal pomalu chápat, proč tolik naléhal. Lehce zavrtěl nevěřícně hlavou, ale nijak to nekomentoval.

„Budu se snažit," slíbil a znovu se zadíval na androidku.

„Tu proměnu nesmíte zastavit," ozval se křehký hlas a všichni stočili pohled k Indce u vchodu. Doktorka Puri měla s Rockfordovou dlouhou historii a o mutantech toho věděla víc než oni všichni dohromady. „Teď už to nepůjde."

„Proč?" zeptal se Coulson a zamračil se. Puri k nim přistoupila blíž a snažila se působit více sebevědomě.

„Zabijete ji. Touhle dobou už je ve fázi, kdy není návratu," lehce zavrtěla hlavou. „Teď už jen záleží, co bude dělat po proměně. Ale najít ji musíme, to je jasné. Když jako první uvidí známé tváře, možná nebude chtít všechno zničit."

„To zní optimisticky," zamumlal Tony a odfrkl si. Všechno se vyvíjelo otřesně, ale pořád měli šanci pokročit. „Než se Jarvis dostane do té androidky, měli bychom najít Furyho a vymlátit z něho, co se dá."

„To je pravda," přikývla Hillová a založila si paže na hruď. „A měli bychom vyrazit co nejdřív, aby nám zase nezmizel."

„Dobře," přikývl Coulson a odstoupil od nich, aby vyřídil pár telefonátů. Tony si letmo přejel dlaní po obvázaném ramenu a pak se podíval na Puri, která nespouštěla pohled z androidky. Hillová si povzdechla a odešla.

„Myslíte, že nás všechny roztrhá na kusy?" zeptal se Tony po chvíli. Puri k němu vzhlédla s pohledem vyplašené laně a zamrkala.

„Uhm, nevím."

„Z nás všech ji znáte nejlépe," pokračoval a přistoupil k ní blíže. Mladá žena se nad jeho slovy zamyslela, ale pak se usmála a lehce naklonila hlavu na stranu. V jejích očích se odrážel smutek a únava, i když její úsměv působil jako lék na veškeré rány.

„Obávám se, že ji neznám tak dobře, jak si myslíte. Je dost nestabilní a nikdy nevím, na co myslí, ale jednu věc vím jistě. Nikdo z vás ji nezastaví. Pokud se jí postavíte, zabije vás," řekla a začala se hrabat v kapsách bílého pláště. „Ale znám někoho, kdo ji zastaví." Tony ji zvědavě pozoroval, dokud mu do dlaně nevtiskla něco hladkého a studeného. Mírně se zamračil a mlčky sledoval, jak odchází. Sklopil pohled k předmětu ve své dlani a překvapeně pozvedl obočí. Byla to klíčenka se štítem Kapitána Ameriky.

„Starku, jeden soukromý let do Berlína je připraven," ozval se za jeho zády Coulson. Tony se na něho podíval přes rameno a přikývl.

***

Tony seděl ve quinjetu, který letěl ve stealth módu. Projížděl záznamy, které mu J.A.R.V.I.S. poslal, a přemýšlel, jak s nimi naložit. Cílů měli dost, ale jak s jistotou říct, který je ten správný. Samozřejmě měl v plánu zničit každý náznak Hydry, který najdou, ale trochu je tlačil čas. Bylo možné, že vybraná místa ani nepatřila Hydře. Zhluboka se nadechl a zadíval se na Hillovou, která kontrolovala výbavu.

„Pane, dostal jsem novou zprávu," ozval se J.A.R.V.I.S.. „Slečna Romanovová se probrala. A taky jsem našel jeden velmi zajímavý úkaz."

„Povídej," vyzval ho Tony a přes brýle se mohl dívat na záznamy.

„Tohle je satelitní snímek ze severního Tichého oceánu." Tony se zadíval na tmavou skvrnu uprostřed modré nicoty.

„Vypadá to jako ponorka," zamumlal Tony a snažil se obraz co nejvíce vyčistit, ale snímek neměl zrovna nejlepší kvalitu.

„Pokud může být ponorka velká jako Stark Tower... Tohle je snímek pořízený před pár hodinami." Obří skvrna zmizela a místo ní bylo pár menších.

„Sleduj to a dej mi vědět, pokud se tam stane něco divného," řekl Tony a na chvíli mu hlavou probleskla děsivá představa. Už delší dobu se řešilo, kam všichni mutanti zmizeli. Oceány byly pro lidi stále z větší části nepřístupné kvůli podmínkám, které jim nedovolovaly se do velké hloubky dostat. Na mutanty se taková pravidla nevztahovala. Otázkou bylo, co je donutilo začít vylézat napovrch.