Peter přistál na střeše domu přes ulici, aby měl dobrý výhled na jejich cíl. Cestou měl dost času seznámit se s týmem, který ho doprovázel. Nebo on doprovázel je. Základním pilířem byl Henry, který měl za sebou už pár misí na opačné straně zeměkoule a velmi dobře se vyznal v zabezpečení a jejich prolomení. Katarina byla jakýsi anděl strážný, sniper a morální opora. Už na začátku se k němu chovala, jako kdyby byla jeho další teta. Posledním byl Jude, bývalý mariňák, který uměl vše, co končilo smrtí protivníka.

Jejich cílem byl bývalý hotel, který kdysi patřil nikomu jinému než slavnému Wilsonu Fiskovi. Jeho spojení s Hydrou nebylo potvrzeno, ale stačilo, že to byl hned několikrát obviněný pán podsvětí z Hell's Kitchen. Momentálně patřil dům nějakému soukromníkovi, který ho nechal chátrat a nebylo těžké si domyslet, proč tomu tak bylo.

„Jsem na místě. U mě čisto," ozvala se Katarina v komunikátoru.

„U mě taky," řekl Jude a v pozadí bylo slyšet křupání.

„Můžeš přestat jíst," napomenula ho Katarina. Peter žasl nad jejich bezstarostným chováním. Chápal, že to jsou profesionálové, kteří si prošli všemožnými situacemi, ale čekal od nich trochu vážnější přístup. Snažil se být v klidu, ale při pomyšlení na následky případného selhání byl jak na trní.

„Mladej, na co myslíš?" zeptal se Henry, který se snažil dostat do zabezpečení domu. „Doufám, že na hezký holky a měkkou postel."

Peter se mírně usmál, ale moc mu to nepomohlo. „To zrovna ne..."

„Chápu. Tak aspoň na jednu. Ber to jako každou jinou práci. Eliminuj špatný, zachraň správný." V jeho podání to znělo jako snadná věc, ale každý věděl, že realita byla často dost komplikovaná. „Spidey, máš volnou cestu. Šípková Růženka je v jižní části ve druhém patře. Zatím jsem vytvořil smyčku ve třetím. Až tam budeš, vypnu alarm, ale musíš proklouznout co nejrychleji. Jasný?"

„Ano, pane," přikývl Peter a vystřelil pavučinu přes ulici. Zhoupl se a ladně dopadl na stěnu domu hned vedle okna, které si vybral pro vstup dovnitř. Přitiskl se ke chladnému zdivu, když si všiml stínu za oknem, a zatajil dech, i když věděl, že ho přes zeď neuslyší.

„Jude, můžeš dovnitř. V přízemí jsem vytvořil hluché místo, kde se můžeš připravit. Kat, jak to vypadá?" zeptal se Henry.

„Dva jsou určitě ve třetím patře, tři v prvním a jeden ve čtvrtém. Druhé patro je zatím s otazníkem," odpověděla Kat, která měla za úkol sledovat dění a popřípadě zasáhnout jednou dobře mířenou střelou.

„Spidey, můžeš."

Peter vytrhl zamykání okna, otevřel ho a proklouzl dovnitř. Zlehka dopadl na podlahu a rozhlédl se. Chodba byla spoře osvětlená lacinými žárovkami a nacházely se zde čtvery dveře do pokojů. Potichu okno zavřel a vyrazil podél stěny ke schodišti, ale když zaslechl kroky, rychle vyskočil a přitiskl se ke stropu. Hlídač vyšel zpoza rohu s připraveným kalašnikovem a prošel pod Peterem k oknu. Peter bez váhání vystřelil pavučinu, která se nalepila na mužovo předloktí. Prudce trhl, aby muže vyvedl z míry, další pavučinou ho umlčel. Rychle seskočil, znehybněl mu nohy a přiskočil k němu, aby mu přilepil ruce k tělu. Srdce poháněné adrenalinem mu bušilo jako o závod. Muže pak položil na zem a krátce se mu zadíval do naštvaných hnědých očí. Pro jistotu kalašnikov přilepil ke stropu a vydal se zpět chodbou ke schodišti. Druhého hlídače potkal, zrovna když scházel z vyššího patra. Peter vystřelil pavučinový granát, který se přilepil muži na hruď a vystříkl pavučinu všude kolem. Rychle ho umlčel, zrovna když chtěl něco zařvat, a tak se ozvalo jen tlumené zahučení. Pokusil se z pavučin dostat, ale z pevného sevření nebylo úniku.

„Dobře, oba jste uvnitř. Odstřihnu celou budovu od elektřiny. Tři, dva, jedna." Budovu pohltila tma a dovnitř pronikalo jen světlo z venkovního osvětlení. Chodit na mise v jednu ráno mělo své výhody i nevýhody. Peter byl rád, že měl první hodiny až v poledne.

Teď šlo o čas. Seskákal schodiště, kde se srazil s hlídačem, který jeho náhlý vpád nečekal. Peter sám nečekal, že by se s někým srazil, a oba skončili na zemi. Mladík byl však rychlejší, a než se muž stačil vyhrabat na nohy, Peter ho uvěznil v lepkavém sevření pavučin. Jeho šestý smysl ho okamžitě varoval, že se blíží nebezpečí. Uskočil před kulkami, které proletěly vzduchem, kde před chvílí stál, a pronásledovaly ho i nadále, dokud střelci nedošel zásobník. Peter v duchu panikařil, protože měl co dělat, aby v těsném prostoru kulkám unikal. Když střelba ustala, rychle se otočil a vystřelil. Pavučiny zasáhly muže do ramen a nový zásobník mu vypadl z ruky, když Peter prudce zatáhl a útočníka srazil na zem. Další muž skončil přilepený k zemi.

„Jsem tady," vydechl a čekal nějaké instrukce nebo novinky, ale komunikátor byl hluchý. Mírně nakrčil obočí a zkusil komunikaci obnovit, ale nic. Krátce se zadíval ven z okna a sevřel ruce v pěst. Viděl jen tmu, kterou se prokousávalo světlo z pouličního osvětlení, ale nic podezřelého. Vyrazil ke dveřím pokoje, kde by měla být Lauren. Prudce se otočil, když se ozvaly těžké kroky a do chodby vběhl Jude.

„Všechno v pohodě? Nemůžu se s nikým spojit. Nevíš ně-"

Peter ztuhl na místě, když hlavou agenta proletěla kulka. Tělo padlo k zemi a na okamžik nastalo hrobové ticho. Z šoku Petera probral ten neblahý pocit, který ho donutil do pohybu. Kulka ze sniperky proletěla těsně vedle jeho hlavy. Peter se rychle podíval z okna směrem, kde se měl nacházet střelec, ale nikoho neviděl.

Sakra, zanadával v duchu. Musel Lauren dostat pryč co nejdřív. Otočil se na patě a rozeběhl se ke dveřím, které prudce vykopl, a vpadl do místnosti. Jeho pohled se setkal s chladnýma tmavýma očima mladíka, který držel Lauren zezadu kolem ramen a ve druhé volné ruce svíral zbraň.

„Ustup," pronesl chladně Michael a natáhl paži se zbraní. Lauren zrychleně oddechovala s červenými fleky na krku a tvářích. Byla vyplašená, ale snažila se zachovat klid.

„Nevím, o co ti jde, ale tady končíš," zavrčel Peter, ale v duchu byl nejistý. Nechtěl, aby Lauren ublížil, a tak si musel každý další krok promyslet. „Pusť ji."

„Nejsi v pozici, aby sis poroučel. Potřebuji ji," řekl a přiložil Lauren hlaveň k hlavě. Byl nervózní a lehce se mu třásla ruka. Toho by mohl Peter využít. Michael pomalu vykročil s Lauren ke dveřím, ve kterých stál Peter, a očekával, že ustoupí. „Být tebou, tak uteču. Už nemáš nikoho, kdo by ti kryl záda."

Peter se zhluboka nadechl a snažil se myslet, ale nakonec ustoupil stranou. Lauren ho sledovala a lehce zavrtěla hlavou. Nadechla se, ale bála se promluvit a tak jen nešťastně sklopila pohled. V koutku oka se jí zaleskla slza, která v Peterovi zažehla vlnu vzteku. Zatnul ruce v pěst připravený zasáhnout, ale náhlé tříštění skla si získalo jeho pozornost. Ať už to bylo cokoliv, připomínalo to člověka, ale místo levé paže měl jen kostru tvořenou dráty a pokrouceným kovem. Žena byla celá pomačkaná a z mnoha ran jí zářila rudá energie. Masku měla prohnutou a polámanou. Michael se opět stáhl do pokoje a odhodil Lauren na postel. Namířil zbraň na Petera a vystřelil.

Peter uhnul, ale v další chvíli ho androidka chytila porouchanou paží pod krkem a s nečekanou lehkostí zvedla do vzduchu. Ostrý kov se mu přes oblek zaryl do kůže, a než se stačil vymanit z pevného sevření, androidka s ním mrštila o zem. Síla nárazu Peterovi vyrazila dech. Ocelová pěst ho udeřila do hrudi. Znovu a znovu. Peter pěst chytil do dlaně a snažil se popadnout dech.

„Ať toho nechá! Přestaň!"

Androidka však nepřestávala. Sice odtáhla paži, ale jen aby se znovu napřáhla k další ráně. Peter vystřelil pavučinu, kterou chytil a natáhl před sebe. Zamotal letící pěst a pak ji rychle odklonil stranou. Vykopl nohou a srazil androidku k zemi. Rudá energie prosytila záhyby jejího brnění a spálila pavučinu jako papír.

„Michaele!"

Androidka zůstala přikrčená k zemi a z předloktí neporušené paže jí vyjela čepel. Bez zaváhání zaútočila na Petera, který konečně dostal do pohmožděného hrudníku nějaký vzduch.

„Tak dost," ozval se Michael a přistoupil blíž k dvojici s nataženou zbraní. Androidka stočila hlavu, masku ji prozářila vlna rudého světla a jedním dlouhým krokem byla u Michaela. Čepel vrazila mladíkovi hluboko do břicha a vyrvala mu z ruky pistoli. Poté ho bez problému odhodila stranou a namířila zbraň na Lauren, která stála v pokoji s děsem ve tváři.

„Ne!" vykřikl Peter, který vyskočil a na chvíli se mu zatmělo před očima. Androidka reagovala rychleji, než čekal. Po pár vteřinách si uvědomil, že drží její paži, která mířila na jeho hruď. Prohlédl si ji. Byl to děsivý stroj, který ho sledoval skrz masku z šestiúhelníků.

„Hail Hydra," pronesla robotickým hlasem a odtáhla se. „Ty půjdeš se mnou," podívala se na Lauren, která zatěkala pohledem mezi Peterem a Michaelem. Nejspíš viděla něco, co si Peter neuvědomoval a došlo mu to až ve chvíli, kdy ucítil na hrudi něco teplého a vlhkého. Pachuť krve přišla o pár vteřin později. Podíval se na svou hruď, na které se mu začala dělat rudá skvrna. Opřel se o stěnu za sebou a snažil se v klidu dýchat.

„Ne! Co jste to udělali?! Petere!"

Peter zatnul čelist a napřímil se. Androidka mu nevěnovala žádnou pozornost. Využil toho a rychle vystřelil pavučinu, kterou jí přilepil chodidla k zemi. Věděl, že ji to na dlouho nezadrží, ale mohl ji zaměstnat. Po několikáté střele pavučiny se androidka otočila. Rudé světlo na její masce se stáhlo do středu. Naštval ji. Střelil ji pavučinu do obličeje, než se mu podlomila kolena. Náhlé hučení ho přimělo zvednout pohled k oknu. V tu chvíli se mu částečně ulevilo.

Oblek proletěl stěnou, chytil androidku a spolu s ní pokračoval o pár místností dál. Když se usadil prach, všiml si Lauren, která zmateně přecházela mezi sutinami. Zadívala se na Michaela a zbledla. Její pohled se však nakonec stočil k němu a v tu chvíli se rozbrečela. Rychle k Peterovi přeběhla a klekla si na zem.

„Já nevím, co mám dělat! Panebože, Petere!" S každým slovem mluvila čím dál hlasitěji. Rychle se přikrčila, když patro ozářilo ostré světlo. Vítr zvedl prach a Lauren pocuchal vlasy. Přitáhla si ho ochranitelsky k sobě a něco si mumlala. Naposledy se mělce nadechl a pak ho obklopila tma.