„Vítejte v Alexandrii," oznámil nadšeně Sam a ukazováčkem si shodil sluneční brýle z čela přímo na nos. Žhavé slunce, obloha bez mráčku a příjemný přímořský vítr. Mohla by to být dokonalá dovolená, ale bohužel je tížily povinnosti. Už se stmívalo a neměli moc času.

„No paráda," zamumlal Clint, který čas v letadle trávil hledáním stop a jejich analýzou. Cesta z Káhiry do Alexandrie nebyla dlouhá, ale počasí bylo kruté. „Každopádně si musíme projet pár míst a prověřit nějaké lidi, než se dostaneme k jádru problému. Jediné jméno, které zatím máme, je Cecilia Warnerová. Docela zvíře. Budeme muset hledat na správných místech."

„S tím nemám problém," vložil se Steve do jejich rozhovoru a prohrábl si delší vlasy, než je schoval pod kšiltovku. Jeho uhlazená vizáž vzala rychle za své a strniště ho dělalo o něco vážnějšího a staršího. Ne, že by nebyl starý dost, ale konečně nevypadal jako skaut.

„Já bych si docela rád vybalil a připravil," řekl důležitě Sam a vzal si černou sportovní tašku. Pomalu vyrazil do budovy letiště. Měl v plánu si to tu užít, i když je asi čekají nepříjemné potíže. Clint se Stevem ho následovali a nechali se vést. Přiletěli soukromým letadlem, nikdo je nezastavoval a vyhnuli se veřejným prostorům. Čím méně očí je uvidí, tím lépe. Prošli vedlejším vchodem a na silnici blok od letiště na ně čekalo připravené auto.

„Mohli bychom jít k moři," navrhl Sam a Clint se jen chabě pousmál a nechal ho, ať sní dál. „Nebo se podívat na nějaké památky. Jak často se člověk dostane do Alexandrie. Ale no tak, Clinte."

„S.H.I.E.L.D. nám nepřibalil plavky," řekl Clint a zavrtěl lehce hlavou, když viděl Samův vychytralý výraz. Hned mu bylo jasné, že si ty plavky vzal.

„Víš, že jsme na misi?" zeptal se Steve, když prošel kolem nich.

„Já vím, ale až ji budeme mít hotovou, proč toho nevyužít. Kdy ty jsi naposled vůbec odpočíval. Měl by sis užít toho, co ti dvacáté první století nabízí," odpověděl Sam a srovnal s vojákem krok. „Vsadím se, že během války sis nelehl na vyhřátou pláž a nedíval se na... západ slunce."

„To ne," usmál se mírně Steve a vytáhl z kapsy kalhot klíče od auta. Zatímco si Sam se Stevem dávali věci do auta, Clint se zdržel.

„Bude lepší, když se rozdělíme, kdyby náhodou," řekl Clint a stáhl si kšiltovku hlouběji do čela. „Pošlu vám informace a budeme postupovat dle plánu."

„Jasně,"přikývl Sam a chvíli sledoval odcházejícího Clinta, než se podíval na Steva a dle jeho vzoru nastoupil. Bude to náročná noc, ale nepočítal s žádnou komplikací.

***

Bylo jen pár míst, kde by Cecilia mohla být. Stopovali ji dost dlouho na to, aby našli konkrétní místo, které bylo snadno přístupné a otevřené světu. Přístav, který v noci hlídalo dost hlídačů na to, aby si člověk začal klást správné otázky. Nikdo se však neptal nahlas, a tak si přístav žil dál svým životem a ať už se za plotem dělo cokoliv, nikomu se nechtělo do toho strkat nos.

Steve měl na sobě tmavě modrou uniformu a štít připevněný na zádech. Dostat se kolem kamer nebylo těžké, jelikož se do nich naboural Clint a vytvořil smyčku. Sam prozkoumal pozemek ze shora a pak přistál na střeše skladu.

„Největším problémem jsou psi," ozval se Sam v komunikátoru.

„Jo, ale nemáme moc času. Musíme se dostat do řídící budovy dřív, než někoho napadne pořádně zkontrolovat kamery," řekl Steve a prošel kolem jednoho z mnoha kontejnerů na šrot. Areál to byl ohromný a střed osvěcovaly reflektory, které se líně otáčely a kužele světla brázdily okolí. Když se dostal na roh kontejneru, zastavil a zaposlouchal se. Jeden z hlídačů - naštěstí bez psa - právě procházel kolem. Steve ho ve správnou chvíli chytil a stáhl k sobě. Chytil ho kolem krku a volnou rukou mu chytil paži s baterkou. Počkal, dokud se muž nepřestal bránit, a tiše ho položil na zem.

Vykoukl a rozhlédl se. Dalších tří hlídačů by se zbavil snadno a pak by se dostal k nákladním kontejnerům, které by mu poskytly dobrý úkryt. Zatnul čelist a vyrazil. Sundal štít a mrštil jím ve chvíli, kdy se hlídač podíval jeho směrem. Štít ho zasáhl do hrudi a odrazil se zpět ke Stevovi, který zapnul magnety na předloktí a štít se přitáhl na své místo. Muž spadl k zemi a nehnul se. Druhý už vytahoval pistol, ale do krku ho zasáhl dlouhý černý šíp.

Steve odepnul štít a hodil ho na stěnu kontejneru, odrazil se a zasáhl posledního hlídače do hlavy.

„Čisto," řekl Clint. Steve se ani nenamáhal hledat, kde Clint je. Mohl být kdekoliv.

„Hoši, máme společnost," ozval se napjatě Sam a Steve se rychle schoval za červený kontejner. Zamračil se, když se ozvaly hlasy a štěkot psů. „Někdo si získal jejich pozornost. Máme volnou cestu, tak proč toho nevyužít."

„Až na to, že netušíme o koho jde." Steve si došel pro štít, který se válel na zemi, a rozhlédl se. Všiml si oranžového blikajícího světla. Někdo založil oheň.

„Vidím ho. Co to dělá?! Dělá hrozný bordel," oznámil Sam. Nezněl vůbec nadšeně.

„Zatím ho nech. Bude lepší se držet stranou," poradil Clint a Steve s ním souhlasil. Dokud tu bude ten vetřelec, bude se držet stranou. I tak vyrazil směrem k chaosu, protože byl blízko řídící budovy. Cestou si ve stínech všiml mrtvých hlídačů a mírně nakrčil obočí. Vůbec netušil, co ho čeká, a ať už ten vetřelec byl kdokoliv, bude muset jít stranou.

Následoval cestičku mrtvol a došel až k ohnisku toho zmatku. Hořící hromada pneumatik a za všechno mohl molotov. Střepy z láhve se válely v bezprostřední blízkosti. Nechal muže, ať se zaobírají ohněm, a zamířil k cíli.

Řídící budova byla obyčejná a stará s velkými tmavými okny. Zašedlá omítka byla na mnoha místech oloupaná a popraskaná. Budova měla dvě patra i se suterénem. Očividně bylo uvnitř živo, jelikož se v přízemí svítilo a zaslechl palbu. Zasakroval, i když to neměl moc v povaze, a přeběhl k otevřeným plechovým dveřím. S údivem se zastavil a prohlédl si to, co ze dveří zbylo. Kusy šrotu.

„Zůstanu venku a budu hlídat. Clint ti bude krýt záda," řekl Sam. „A pospěš si. Hlídka se zase rozhodla pracovat."

***

Lauren nemohla uvěřit tomu, že se k tomu nechala přemluvit. Seděla naproti Kelly, která se hlasitě bavila se svými spolužáky. Byla jako páté kolo u vozu, ale na jednu stranu jí to nevadilo. Poslouchala a občas jen kývla s mírným úsměvem. Nikdo se jí na nic extra neptal, a tak si mohla lámat hlavu nad svými starostmi.

Tacos měla už plné zuby a doufala, že ho tak měsíc neuvidí, ale ta jejich domácí limonáda byla fakt dobrá, a tak měla v plánu si dát ještě jednu a pak se zdvořile omluvit. Věděla, že tohle je teprve začátek a Kelly ji bude chtít táhnout po půlce Manhattnu, ale na to Lauren neměla náladu. Chtěla jít domů a třeba se ještě na něco podívat, než půjde spát.

„Iron Man, nebo Kapitán Amerika? To je směšná otázka. Já bych brala oba," řekla Kelly a zasmála se. Její kamarádka se také zasmála a pak se obě podívaly na Lauren s velkým očekáváním.

Lauren chvíli trvalo, než jí došlo, co po ní chtějí, a tak se napřímila a řekla to první, co ji napadlo. „Spider-Man."

„Vážně? Když ani nevíš, jak vypadá?" zeptala se dívka, jejíž jméno Lauren zapomněla během minuty, a tak jí začala v duchu říkat jednoduše Bloncka.

„Já ho mám ráda, protože je jiný a skromný," odpověděla Lauren. Musela se pousmát, protože znala pravdu. Kdyby věděly, jak vypadá, ani by jí nevěřily. Ne, že by Peter nebyl hezký, ale rozhodně to nebyl typ okouzlujícího prince. Spíš to byl hezký šprt a to dokáže ocenit málokdo. Kelly ani její kamarádka nevypadaly jako ten typ.

„Já bych brala Iron Mana. Přeci jen," zahihňala se Bloncka a podívala se na ně, jakoby to byla jasná věc, „je bohatý."

„A taky nevěrný, nepředvídatelný a má hodně špatných manýrů, a navíc z něho začíná být alkoholik," řekla Lauren a založila si paže na hruď.

„Za prachy bych to vydržela," mávla rukou Bloncka a Kelly jen pokrčila rameny.

Lauren její poznámku slušně přešla a vypila limonádu. Když se ozval zvonek ode dveří, Kelly se nadzvedla a nakoukla, kdo přišel. To byla věc, kterou dělala pokaždé a hrozně ji to lezlo na nervy.

„Páni, ten je hezký! Třeba je to ten Spider-Man," zašeptala Kelly a podívala se na Lauren, která pozvedla obočí a přeci jen se otočila. Zarazila se a srdce se jí na okamžik zastavilo.

Michael!?