Lauren nervózně stepovala před Peterovou školou a čekala, až vyjde ven. Chvílemi se do ní opíral studený vítr, který se z ničeho nic zvedl, a obloha zešedla. Z budovy se ozval zvonek a Lauren sebou cukla. Po chvíli začali vycházet první studenti nadšení z konce vyučování a čím více jich kolem prošlo, tím více byla nesvá. V hlavě se jí začala rojit jedna katastrofální scenérie za druhou. V jednu chvíli se i otočila rozhodnutá prostě odejít, ale hned se zastavila a v duchu si vynadala. Před chvílí byla tak sebejistá, ale teď by nejraději zmizela. Její tok myšlenek ukončilo jedno prosté oslovení.

„Lauren, co tu děláš?" ozval se Peter za jejími zády, a když se otočila, setkala se s jeho zvědavým a lehce nechápavým pohledem. Hned vedle stál jeho nejlepší kamarád Ned, o kterém slyšela hodně zajímavých věcí.

„Já... já s tebou potřebuji mluvit," řekla a upřeně se mu zadívala do očí. Její naléhavost a nervozita z ní musela přímo zářit. „Prosím." Peter chvíli vypadal docela nerozhodně, ale když se podíval na Neda, který ho loktem trochu popostrčil, nakonec přikývl a nejistě si prohrábl vlasy.

„Počkám na tebe," zamumlal Ned a pak odcupital stranou. Vypadal jako nadšená školačka, která právě nejlepší kamarádce dohodila dokonalou partii.

„Pojď," pokynul jí Peter a společně odešli mlčky stranou, kde o ně nebude zakopávat každý kolemjdoucí. Schovali se pod košatý strom a Lauren začala mít čím dál větší pocit, že byla chyba sem jít. Měla si to ještě víc promyslet a nejít sem tak unáhleně.

„Já se hrozně omlouvám," vyhrkla a zastrčila si pramen vlasů za ucho, „za to, co se stalo na tom večírku. Nechci, aby to mezi námi bylo... takhle. To, co Michael řekl, je pravda, ale kdyby se to dozvěděl někdo špatný, mohl by z toho mít Tony problémy. Tím nechci říct, že ty jsi špatný, ale měla jsem strach, že bych tě zatáhla do svých problémů... Nechci, abys o mně smýšlel jinak jen kvůli tomu."

„A u něho ti to nevadilo?" zeptal se Peter a hned věděla, že si moc nepomáhá.

„Byl... byl to můj nejlepší kamarád. Byli jsme spolu od dětství a v té době jsem," zhluboka se nadechla a musela si přiznat, že celá ta věc s Michealem byla jedna velká chyba. Navíc se nemohla přemoci Peterovi říct pravé pocity, které k němu cítila. „Věřila jsem mu."

„A mně věříš?" zeptal se a založil si ruce na hruď. Lauren se kvůli tomu cítila ještě provinileji.

„Samozřejmě, že ano. Já jen nechci, aby... Být jeho dcera je těžký. Jen z té představy, co by se mohlo stát, mi běhá mráz po zádech, ale na druhou stranu si zase říkám, že je to ode mě sobecký. Všem by se ulevilo a nebylo by to tajemství, které by pak mohl někdo využít proti němu, jenže na jednu stranu bych furt mohla být cíl nějakého cvoka, který by chtěl napadnout Tonyho. Po tom, co se stalo ve Washingtonu, nikde není bezpečno. A teď se ještě můj bývalý nejlepší kamarád chová jako debil," máchla při tom rukama a zhluboka se nadechla, aby se jí nezlomil hlas.

„Já to chápu, jen jsem nečekal, že se to dozvím zrovna takhle. Neměl jsem reagovat tak zbrkle," řekl vlídně a chytil ji jemně za ramena. „Vím, jaké to je. Svěřit se s tím správným lidem není snadné, protože... nikdy nevíš. Na toho Michaela si došlápnu, kdyby dělal problémy. Mně věřit můžeš a já věřím tobě, ano?" Jeho úsměv ji hned uklidnil a spadl jí obří kámen ze srdce. Tak velký, že ho bezmyšlenkovitě objala.

Peter chvíli stál a vstřebával, co se děje, ale pak Lauren objetí oplatil a přivinul si ji k sobě. „Ať už se nakonec rozhodneš jakkoliv, vždycky budeš mít někoho, na koho se obrátit."

„Nejspíš by bylo jednodušší, kdybych prostě byla jen... Lauren Forge, ta holka od vedle," řekla a lehce se odtáhla, aby se Peterovi podívala do očí.

„To by byla škoda," řekl a oba sebou lehce cukli, když Lauren přišla zpráva. Odtáhla se a vytáhla mobil z tašky. Semkla rty do tenké linky a podívala se, co jí J.A.R.V.I.S. napsal.

Pro Vaši bezpečnost bude nejlepší, když se do vyřešení událostí z DC budete držet dál od Stark Tower a omezíte kontakt s panem Starkem. Dále se s Vámi již nemohu dělit o informace. Kdyby se cokoliv dělo, jsem vám k dispozici.

Lauren se zamračila a otevřela ústa v marné snaze něco říct. Podívala se na Petera a ukázala mu zprávu.

„Ty o tom útoku něco víš?" zeptal se hned Peter a v očích se mu zablýsklo.

„Nic moc. Jen jsem se dozvěděla pár věcí trochu s předstihem," pokrčila mírně rameny a začala hledat na internetu, ale všude bylo napsané to samé. Nikdo nic nevěděl přesně a o obětech se stále mlčelo. „Nemyslíš si snad-"

„Ne, určitě nejsou mrtví. To přeci... nejde jen tak," řekl Peter a lehce zavrtěl hlavou. „Pojď. Zrovna jsme chtěli jít s Nedem na jídlo a pak ke mně domů. Chceš jít s námi?"

Lauren se nad jeho nabídkou na chvíli zamyslela, ale nakonec s úsměvem přikývla, i když ji v hlavě stále trápila spousta věcí. Když se bude muset vrátit do všedních kolejí, aspoň bude mít dost času si urovnat myšlenky.

Ned se k nim hned připojil a zvědavě se na oba zadíval, ale pak se usmál a lehce mávl rukou. „My se vlastně ještě neznáme. Já jsem Ned," představil se.

„Lauren," usmála se na něho mile a společně vykročili z pozemků školy. Lauren ještě naposledy vytáhla mobil a napsala Happymu, že jde s Peterem a domů se klidně dostane sama. Nečekala, že by s tím Happy souhlasil a také jí hned obratem napsal, že někde počká a domů ji rozhodně sveze. Hádat se s ním nemělo cenu.

Lauren ani netušila, že si s nimi bude tak rozumět. Ned byl opravdu skvělý kluk a stačila chvilka, aby pochopila, proč ti dva jsou nejlepší přátelé. Museli akorát vynechat jejich nadšení pro vědu, jelikož jim většinou rozuměla tak půl věty. Nakonec se domluvili na tom, že se zastaví v nejbližším fastfoodu a vezmou si jídlo s sebou. Sedli si v místním menším parčíku na lavičku a pustili se do jídla.

„A co vlastně studuješ?" zeptal se Ned, než si s hladovou jiskrou v oku rozbalil svůj šunkový sendvič.

„Management," odpověděla Lauren s plnou pusou salátu, a když spolkla sousto, pokračovala: „Jestli budete někdy zakládat firmu, jdu do toho."

„To by bylo super," řekl Ned nadšeně a zakřenil se. „Jak jste se vůbec seznámili?"

Peter mezi nimi nejistě zatěkal pohledem, ale Lauren se jen usmála s odpovědí na jazyku.

„Peter dělá pro Starka a já dělám praxi pod vedením Pepper Pottsové. Šťastná náhoda," řekla a vzala si do ruky kuřecí strips, do kterého se s chutí zakousla. Doslovnou verzi, kterou řekla Pepper té reportérce, nechtěla moc rozvádět.

„Jo, přesně tak," přikývl Peter a zadíval se na Neda, který se mu podíval do tváře a mírně pozvedl obočí. Peter rychle změnil téma a přesměroval Nedovu pozornost zpět na Lauren. „Naše firma bude v dobrých rukou, ale nebudeme si moct vyskakovat, jinak nás někde zamkne a zahrne papíry," řekl a trochu nervózně se usmál.

Lauren se pobaveně ušklíbla, když viděla Peterovu reakci. Zlověstně se na ně podívala a lehce se předklonila. „Ale jsem docela benevolentní, takže když mě hezky uplatíte, budu na vás hodná."

„Petere, budeš muset něco vymyslet," poplácal ho Ned po rameni a Lauren se na Petera uculila. Ten jen zalapal po dechu jako ryba na suchu a nabídl jí hranolky.

„To je dobrý začátek," řekla Lauren spokojeně.