Steve seděl na židli s rukama založenýma na hrudi a s vážným výrazem sledoval zamyšlené pohledy přítomných. Nataša jemně přejížděla prsty po hrnku s čajem a z celé té novinky byla nejméně rozhozená. Sam byl hned od začátku přesvědčen, že je to špatný nápad, a Bucky se tvářil, že je mu to jedno, ale v jeho očích byly vidět obavy. Nakonec těžké ticho prolomila Nataša a podívala se na Steva.

„Měl bys to udělat," řekla a krátce se zadívala na Sama, který hned zavrtěl hlavou.

„Už tak je to zamotaný a ještě do toho plést Steva? Furymu i jí to očividně ty dva roky vyhovovalo, tak proč se do toho motat. Steve, uvědomuješ si, že jestli se to někdo dozví, tak z toho bude průser. Je to... zločinec." Sam ji neměl rád a Steve to chápal. Adelais nebyla zrovna věrohodný typ, ale on jí věřil.

„A my snad ne?" zeptala se Nat chladnějším tónem a pohyb prstů zamrzl. „Neznám ji. Nikdo z nás, ale nenapadlo tě, že měla úplně jiné plány? Armáda na ni nechala shodit rakety, které by ji za normálních okolností roztrhaly na kousky. Fury ji nejspíš našel a zavřel někam dost hluboko, aby o ní nikdo nevěděl, a je jasné, že by jí po probuzení nenabídl letenku a balík peněz. Fury by ji nenechal odejít. Neměl to v plánu ani před tím incidentem. Ona samozřejmě neměla na výběr. Myslím si, že tohle je to nejlepší, co se mohlo stát." Její myšlenky se na chvíli ztratily v minulosti, ale rychle se vrátily do reality a napila se čaje.

„Furt nechápu, proč to udělal. Věděl, že se v Africe potkáme a s největší pravděpodobností se to provalí. To ho to přestalo bavit?" pronesl Sam a opřel se ramenem o zeď.

„Do hlavy mu nevidím, ale určitě má něco v plánu." Nataša se postavila a přešla k Buckymu. „Každopádně ti pomůžeme." Postavila se za něj a poplácala ho po širokých ramenech s pohledem upřeným na Steva.

„Takže všichni skončíme v kriminále?" zeptal se Sam a zatěkal mezi nimi pohledem. „Super. Kde začneme?"

„U zdroje," odpověděl jednoduše Steve a mírně nakrčil obočí.

***

Dostat se k Furymu nebylo tak těžké, jak si Steve myslel. Cesta do Triskelionu byla sice úmorná, protože si Sam nemohl odpustit nějakou tu poznámku, ale jinak ubíhala rychle. Přistáli s quinjetem a zamířili do sídla S.H.I.E.L.D.u. Nikdo je nevítal s otevřenou náručí, ale to ani nečekali. V kanceláři však na ně ředitel čekal, jako by o jejich příjezdu věděl dřív, než je to vůbec napadlo. Hned, jak všichni vešli dovnitř, se dveře zavřely a Fury se na ně podíval zpoza stolu. Steve předstoupil v čele skupinky a vyměnil si s ředitelem tvrdý pohled.

„Podle vašeho výrazu hádám, že to víte," pronesl Fury zcela bez emocí a pomalu se postavil. Nat přistoupila blíž ke Stevovi a letmo se na něho podívala. „Bylo to její přání, které jsem se rozhodl respektovat, ale je na čase přestat hrát tuhle maškarádu."

„Kde je?" zeptal se Steve, který se snažil v sobě držet hněv, jenž se dral napovrch.

„Shawn," odpověděl Fury a založil si ruce za záda. „Po té Africe pro ni v New Yorku nebylo bezpečno. Rogersi, čeho tím chcete dosáhnout?" zeptal se a zadíval se Stevovi do očí.

Steve se nad tou otázkou zamyslel už tolikrát, že tentokrát odpověď vyslovil skoro okamžitě. „Chci s ní mluvit." Fury na jeho slova jen rozvážně přikývl a pak si prohlédl skupinku, která se vždycky ráda namočila do nějakého problému.

„Uvědomujete si, že s vámi třeba mluvit nechce?" nadhodil a obešel stůl. Cestou vzal složku ze stolu, kterou následně podal Stevovi. „Ale je pravda, že pokud by si někoho chtěla vyslechnout, budete to vy."

Steve si vzal složku a otevřel ji. Byl tam papír s jejími identifikačními údaji, kde nechybělo ani datum úmrtí, a pak připnutý lístek s adresou. Adresu si přečetl hned několikrát, než složku vrátil řediteli. „Děkuji."

Fury jen letmo mávl rukou a složku hodil zpět na stůl. Přistoupil k oknu a zadíval se ven, aniž by se na skupinu znovu podíval. Počkal, až všichni vyjdou z jeho kanceláře, a poté vyndal z kapsy dlouhého černého kabátu věž ze sady figurek z černé žuly. Hladký povrch ho studil na prstech, a když opět vzhlédl, jeho tvář zkřivil samolibý úsměv. Vedle jeho odrazu stála jako mrtvola šedobílá žena bez očí s dlouhými bílými vlasy oblečená do přízračných potrhaných šatů. Položila mu ruce s dlouhými kostnatými prsty na ramena a přitáhla se k jeho uchu.

„Dobrá práce."