Bucky se rychle schoval za roh domu, aby získal trochu času. Přemýšlel. Kulky jejich kostěný pancíř neprorazí a pokud by to chtěl zkusit, vyplýtval by zbytečně zásobníky. Toho zmutovaného ozubeného krtka zabil jen díky tomu, že měl trochu štěstí. Přemýšlel, kde jinde by mohli mít slabiny. Napadlo ho břicho. Nic jiného ho dál nenapadalo. Musel uznat, že ty potvory jsou lépe chráněné než vojáci S.H.I.E.L.Du, kteří i přes veškerou snahu končili v čelistech zmutovaných vlků. Stahovali se do bezpečí budov, kam se vlci dostávali hůře.

Vlci kvůli kořisti bořili domy a vztekle vrčeli, když jim vojáci hlavy pokropili kulkami. Jednomu vlkovi vystřelili oko, což ho rozzuřilo a první vojáky, kteří se mu dostali na dosah, rozsápal na kusy.

Bucky se podíval na oblohu, kde Nataša odváděla pozornost létajících mutantů. Z levého motoru se jí kouřilo a začala ztrácet výšku, ale nyní je ohrožovali jen dva. Vyšel zpoza rohu a vyběhl směrem k náklaďáku. Vlci měli dost zábavy a tak si ho ani jeden nevšiml. Pár vojáků, kteří dělali hlídku z druhé strany, napadla ta samá věc.

„Tohle jim nic neudělá a dřív než se jim trefíte do očí, tak vás sežerou," začal a hodil samopal stranou, než začal hledat zbraně vyššího kalibru. Vojáci ho sledovali a dva se odvážili vlézt s ním dovnitř a vytahovat ruční granátomety a dva těžké kulomety na dvojnožce. Bucky vytahal zbraně a pak vyskočil z nákladového prostoru s AK-74 v mechanické protéze. Tohle bude lov. Záleží jen na tom, kdo ho vyhraje.

„Rozložte ty kulomety. Vy," ukázal na tři vojáky, „budete mířit na hlavu a odvádět jejich pozornost. Miřte na hlavu. Ty budeš hlídat," řekl poslednímu, který se napjal a lehce přikývl.

Podíval se, jak na tom jsou a mírně nakrčil obočí. Měli být rychlejší. Bylo jich dohromady sedm. Zbytek byl mrtev nebo se schovával.

„Natašo, jak jsi na tom?" zeptal se a chvíli čekal na odpověď, ale nedočkal se jí. Za tu chvíli zmizela a kvůli hluku, který vlci dělali, si ničeho ani nevšiml. Takže se pomoci z výšky nedočkají.

„Udělejte větší rozestupy. Kulomety taky mířit na hlavu, pokud se nenajde jiné slabé místo," mávl rukou a vojáci ho poslechli. Mírně se ušklíbl. Kdyby se nejednalo o boj na život a na smrt, nejspíš by k němu měli tolik respektu jako ke každému jinému bývalému agentovi HYDRY. Pokud zemřou, nebude mu to moc líto. Pokud zemře on, bude mu to už jedno.

Jeden z vlků zvedl hlavu a město vyplnilo jeho dunivé vrčení, než se jedním okem podíval na malou skupinku připravenou k palbě. Druhý vlk zmizel.

Bucky si potřeboval ověřit jednu věc. Vlk se rozeběhl a řítil se na ně jako obrněný tank. I když to vypadalo hrozivě, vojáci udělali přesně co chtěl.

Rozeběhl se naproti vlkovi, kterému u hlavy explodovaly granáty a kulky z kulometu začaly nahlodávat kostěný pancíř. Vlk se nahrbil a sklonil hlavu, ale nezastavil se. Další granáty mu vybuchly u hlavy a vlk se zastavil. Bucky si nevšímal okolí a soustředil se jen na vlka, kterého vojáci drželi palbou na místě. Vlk zavrtěl hlavou a vztekle zavrčel. Na zem spadly kusy pancíře a z několika ran na hlavě mu začala téct krev.

Vlk se kolem sebe ohnal tlapou a Bucky se rychle skrčil a sklouzl po písku pod vlka. Zvedl AKčko a namířil na břicho. Hrudník měl chráněný, ale břicho nebylo pokryto tak pevnou vrstvou pancíře. Zmáčkl spoušť a střílel. První kulky oslabily kostěný povrch a další se zaryly do masa. Vlk zařval a prudce se otočil. Bičovitým ocasem šlehl vzduchem, až se ozvalo prásknutí.

Bucky se rychle zvedl a vyhýbal se tlapám s ostrými drápy a v duchu si stěžoval, proč všude musí být písek. Tady by žít nemohl. Nohy mu na písku podkluzovaly, ale byl rychlejší. Další salva vlkovi proděravěla měkké břicho. Bucky nevěděl, jak hluboko se vlkovi kulky dostávají do těla a zda na zranění podlehne, ale očividně se mu to vůbec nelíbilo. Vlk uskočil, ztěžka oddechoval a zadíval se na Buckyho. Než stačil cokoliv udělat, do hlavy ho zasáhl další granát a kulky z kulometu, které se dostaly dost hluboko a prorazily kostěný pancíř. Z ran, které vlk utržil, tekla krev a vsakovala se do písku.

Bucky se rychle zvedl z písku, když se vlk složil na zem. Ještě chvíli ztěžka oddechoval a slabě zavrčel, než se uvolnil a zemřel. Bucky si ho prohlížel a s dechem na tom nebyl o moc lépe. Hlavně tu pařilo nemilosrdné slunce a v taktické uniformě to nebylo nejpohodlnější.

Voják, který měl dávat pozor, začal řvát. Bucky si odhrnul vlasy a rychle přebil zásobník. Letěli k nim dva netopýři. Přišlo mu to jako znetvoření lidé s křídly. Nějaké nové vyobrazení upíra. Bůh ví, co to je.

Tohle mu nedělalo tak velké obavy jako chybějící vlk, který se ztratil. Neměl z toho nejlepší pocit.

„Rozstřílejte jim křídla!" rozkázal a vojáci se hned otočili i se zbraněmi a začali střílet. Střelba se v městě duchů rozléhala a Buckymu to dělalo docela dobře.

Rozhlédl se a pokusil se vytěsnit střelbu a soustředit se na ostatní zvuky. Hledal něco, co by mu napovědělo, kde se nachází poslední zmutovaný vlk.

Vytěsnil nežádoucí zvuky a ocitl se ve svém soukromém světě, kde slyšel především bušení vlastního srdce a dech. Otřel si pot z očí a svět se vrátil do normálu. Znervózňovalo ho to a i když se snažil udržet v klidu, začal s tím mít menší problémy.

Podařilo se jim sestřelit oba okřídlené tvory, kteří podlehli zraněním a leželi na zemi v kalužích krve. Vojáci rychle přebíjeli zbraně a čekali, zda nepřijde ještě něco dalšího.

Bucky sebou prudce trhl, když se napravo ozvalo sunutí štěrku a namířil hlaveň na nepřítele, ze kterého se vyklubala Nataša.

Z rány na čele jí tekla krev a držela se za levý bok. Bucky si ji letmo prohlédl, ale jiná zranění nenašel. Došla k němu a setřela si krev z tváře.

„Ten druhý vlk zmizel. Naposledy jsem ho viděla ještě předtím, než mi jeden z mutantů rozebral stíhačku. Tady dole to vypadá příšerně," bolestně se ušklíbla a rozhlédla se kolem. Pohled se jí zastavil u mrtvého vlčího mutanta, který bezvládně ležel na zemi. Nataša k němu pomalu přistoupila a zamračila se.

„Spojila jsem se s Hillovou a poslala mi výsledky ze skenování a fotky ze satelitu. Nestihla jsem se na to podívat, ale mělo by to stát za to." Bucky se na ni podíval a přikývl. Město se opět ponořilo do ticha.

„Tak jdeme. Zítra přijedou posily. Můžeme jen doufat, že se ten vlk nevrátí s vlastními," řekl tiše a když procházel kolem mrtvého těla monstra, nohou mu lehce rozevřel čelisti. Raději si ani nepředstavoval, co by dělali, kdyby přiběhlo něco ještě většího.

Nataša mezitím vlezla do kabiny náklaďáku na místo řidiče a vysunula panel s počítačem z palubní desky. Napsala zprávu Furymu, než z kapsy vytáhla flash disk s nahranými soubory. Vsunula ho do panelu a na obrazovce vyskočily fotky ze satelitu a skeny. Postupně dávala obrazy dohromady a zkoumala anomálie, ve kterých by se mohlo cokoliv skrývat.

Bucky se postavil vedle otevřených dveří a sledoval ji. Nové technologie pro něho stále byly v mnoha případech španělská vesnice. Moderní společnost byla ještě horší. Krátce se zadíval na protézu, než paže založil na hruď a zadíval se na obraz celé oblasti kolem města.

„Tady," ukázala na skupinu skal a přiblížila útvar, „tady jsou stopy po autech a tahle část je opracovaná a jsou tu vrata." Část, o které mluvila, vystřihla a poslala ji. Poté si ono místo našla na mapě a podívala se na Buckyho.

„Čtyřicet dva kilometrů na jihovýchod," oznámila a prohrábla si vlasy. To nebylo tak daleko, ale neměli zrovna moc prostředků na to, aby si mohli dovolit vpadnout do nepřátelské pevnosti, která s největší pravděpodobností překypovala zmutovanými zvířaty.

Atmosféra byla stále napjatá a vojáci sledovali okolí se zbraněmi připravenými k útoku. 

Bucky se prudce odstrčil od náklaďáku, když se ozval křik vojáků a střelba. Nataša se stáhla hlouběji do kabiny, když se mezi střelbou ozval vzteklý řev. Vojáci na vlka, který se k nim v tichosti připlížil, stříleli dle Buckyho instrukcí, ale vlk měl výhodu překvapení. Vyskočil na střechu a pak se vrhl přímo mezi vojáky. Bucky se rozeběhl k volnému kulometu, dřepl si a namířil ho vlkovi na hlavu, mezitím co metal vojáky drápy a hrozivými čelistmi. 

Zmáčkl spoušť a zpětný ráz by ho za normálních okolností zranil, ale on nebyl jen tak někdo. Díky protéze se to dalo snést. Vlk zavyl a nahrbil se, aby se bránil pancířem na hřbetu. Ostatní vojáci pro něho nebyli hrozba a tak skočil přímo na Buckyho. Rychle uskočil, ale vlk ho stihl nabrat tlapou a zaryl mu drápy do boku. Srazil ho z zemi a přimáčkl svou vahou k zemi. 

Bucky bolest ani nevnímal, ale cítil, jak mu z ran teče krev. Kulomet neupustil a rychle mu zamířil na oči, když opět začal střílet. Vlk ho tlapou posunul stranou a odvrátil hlavu. Ten parchant furt uhýbal. Bucky si přehodil kulomet do druhé ruky a mechanickou protézou se pokusil tlapu odstrčit. 

Nataša vyskočila z náklaďáku a mrtvému vojákovi vzala granátomet. Vystřelila a zasáhla tvora do boku. Získala si jeho pozornosti jen krátce a vlk drápy podebral Buckyho a mrštil s ním o náklaďák, jako by byl pouhá hračka. 

Buckymu se zatmělo před očima a upustil kulomet. Další granát vlka zasáhl do hlavy. Kusy pancíře opadaly a vlk se oklepal a zařval. Bucky se pokusil zvednout, ale vlk ho chytil do tlamy a lehce stiskl. Špičky zubů se mu zaryly do těla a uvěznili. 

,,Bucky!" vykřikla Nataša a upustila granátomet, když se proti ní vlk rozeběhl. Rozeběhla se a srdce ji bušilo jako o závod. Měla strach. Vlk ji prudce srazil na zem a svět se potopil do tmy.

***

Hlasy. Hlasy Buckymu rezonovaly v hlavě, která ho příšerně bolela. Celé tělo ho bolelo. Nemohl se pohnout, protože když se o to pokusil, tělem mu projela ostrá bolest. Když zamžoural, viděl jen skvrny kontrastující s ostrým světlem.

,,Ztratil hodně krve. Žádné důležité orgány nemá poškozené, ale jsem si jistá, že má komoci mozku. Musíme ho ošetřit a sledovat, než se stabilizuje."

,,Dobře. Zavolejte mne, až se probere."