Lauren byla odhodlána udělat hloupost. Kdyby nebyla, nestála by před Stark Tower s připravenou řečí a důkazy. Doma měla dilema, ale nakonec se zakousla a pro jednou chtěla být mámě podobná i v jejím odhodlání. Vlasy si stáhla do ohonu a ze skříně vyhrabala žluté letní šaty, které se daly označit jako vhodné pro tuto příležitost.

Když se na sebe dívala do zrcadla, pochybovala, že někdy bude tak hezká jako její máma na té fotce se  Starkem. Hlavně, když ji pohled padl na její ekzém, její sebevědomí dost zakolísalo. Neměla ve zvyku to řešit, ale nyní ji to nahlodávalo sebedůvěru. Nemohla s tím nic udělat, takže nasadila svůj flegmatický výraz a nevšímala si  případných pohledů. 

Davy zde proudily a mnoho dalších upíralo zrak na obří mrakodrap s jménem asi nejznámějšího muže Ameriky. Mnoho fanoušků se zde fotilo a brali to jako atrakci. Nechápala jejich nadšení, ale nebrala jim ho. Michael by si jistě fotku neodpustil, kdyby tu byl. Lauren mu o svém plánu neřekla, ale bylo ji jasné, že o tom stejně tuší. 

Už to byly tři dny od té doby, co zašli do garáže, a několikrát se tam vrátila. Měla neustále nutkání se ujišťovat, že se ji to nezdálo a jestli tam nenajde ještě něco užitečného. Několikrát si i pročítala složky, které vzala domů. Sama si udělala výtah toho nejdůležitějšího do svého bloku a strávila nad tím více času, než bylo zdrávo. Nejvíc ji vrtal v hlavě vztah se Starkem a nemohla si odpustit hodiny u počítače a projíždění webu, aby o něm zjistila co nejvíce. Nikdy předtím neměla potřebu se o něho zajímat a s klidem by mohla říci, že o něm ví snad všechno. 

Nechtěné, ale potřebné. Chápala, proč mamka trávila tolik času vyhledáváním veškerých informací. Člověk měl větší moc nad situací a nepřipadal si jako blbec. 

Zhluboka se nadechla a vešla dovnitř. 

,,Omlouváme se, ale veřejnosti je vstup zakázán." Neudělala ani krok a už ji zastavil muž v černém obleků, který se snad pro práci hlídače narodil. Byl velký. 

,,Potřebuji s panem Starkem prodiskutovat velmi důležitou věc. Obávám se, že odklad by byl nežádoucí a mohlo by se jednat o ohrožení bezpečnosti státu," vyhrkla a zázrakem nezačala koktat, ale její nervozita se rychle projevila upocenými dlaněmi. 

Muž se zarazil a chvíli se na ni díval, jako by ji skenoval každé zákoutí její mysli, ale nakonec lehce zavrtěl hlavou.

,,Bohužel to nepůjde. Tyhle triky začínají být čím dál otřepanější," chytil ji za paži a otočil ji čelem odkud přišla, aby ji mohl strčit zpět a ulici. Lauren se však otočila zpět a jelikož ji stále držel, stála těsně před ním a lehce se srazili. 

,,Nevím, o čem mluvíte, ale já to myslím vážně," zamračila se na něho a sklopila pohled ke své tašce. ,,Mám důkaz!" vypískla, když ji strhl stranou už o něco hruběji. Bylo ji jasné, že s ní jedná jako s poblázněnou fanynkou. Měla si to asi lépe promyslet. Nebo si sjednat schůzku.

,,Můžu si s ním sjednat schůzku? Vážně s ním potřebuji mluvit osobně! Au, proboha." Hlídač ji strčil a zavřel za ní dveře. Pro jistotu tam stál jak skála a sledoval ji. Prudce se otočila a pevně sevřela čelist. Michael by ji jistě pomohl, ale nechtěla ho do toho zaplétat. Šlo o osobní věci. Chvíli počkala a ztratila se v davu, ale to se žlutými šaty nebylo snadné. Možná se hlídači budou měnit, takže by s jiným mohla mít větší šanci.

Postavila se stranou a sledovala dění za proskleným vstupem. Nejspíš tudy chodí nějaké důležité návštěvy a tak. Možná tu bylo víc vchodů. Využila čas a rozhodla se budovu obejít. Našla zamčený postranní vchod, který fungoval jako únikový východ a pak vchod pro zásobování. Pomalu se připlížila a nakoukla malým kulatým okýnkem dovnitř. 

Kousek za dveřmi stál ten samý hlídač, co byl vepředu, a když se jejich pohledy setkaly, pobaveně se ušklíbl a ona ho pomysleně zabila pohledem. Určitě to bylo komické, protože se musela postavit na špičky, aby něco viděla. Zrovna teď musí někdo dělat svou práci pořádně. 

Odfrkla si a strčila si palec mezi zuby. Nemohla si nic nalhávat. Pokud ji Bůh nesešle po čerta šťastnou příhodu, dovnitř se nedostane. Dá se vůbec se Starkem domluvit schůze? To by pak mohl zkoušet každý. Neměla moc šancí i kvůli tomu, že ji bylo šestnáct, takže ji svět dospělých ani nedal šanci. 

Vrátila se zpět k přednímu vchodu a bez váhání znovu vešla. Kupodivu tam nestál ten samý hlídač, ale někdo úplně jiný. 

,,Nějaký problém, dámo?" zeptal se muž trochu při těle a složil si paže na hruď.

,,Ano. Popravdě ano. Potřebuji mluvit s panem Starkem," sklouzla pohledem za jeho záda a všimla si poněkud udýchanějšího pana hlídače číslo jedna. "On Vám jistě všechno řekl," poznamenala a vrátila se pohledem k druhému muži. Sklouzla pohledem k vizitce, která mu visela na náprsní kapse saka. Harold Hogan. 

,,Je to vážně důležitá věc a on je jediný, kdo mi s ní může pomoct. Vlastně se ho část i osobně dotýká, takže neodejdu, dokud nebudu mít šanci," řekla vážně a srdce ji začalo bušit až v krku.

Muž se na ni dlouze zadíval a pak stála opět na ulici. 

,,Pan Stark tu momentálně není, zkuste přijít zítra, " řekl Hogan, než zavřel dveře a bylo vymalováno. 

Lauren naskákaly rudé skvrny na obličeji, a když se prudce otočila, kousek před ní stál mladík a sledoval ji nejdřív pobaveně, ale pak rychle uhnul pohledem a podíval se na mobil. Akorát je tu pro smích. Lauren kolem něho prošla jako vichřice. 

,,Hej, počkej, " ozval se za ní a rychle s ní srovnal krok. Lauren se zastavila a dost otráveně se mu podívala do očí, ale když viděla ten jeho výraz, připomínal jí štěně. Malé hravé štěně. Když se usmál, Lauren cítila, jak taje. Napadlo ji, že ji chce snad nějakým originálním způsobem požádat o číslo nebo něco takového a nad tou možností se zhrozila, ale nic takového nepřišlo.

,,Slyšel jsem, že potřebuješ mluvit s panem Starkem. Je to fakt tak důležité?" zeptal se a mluvil, jakoby to byla zcela normální věc. Lauren mírně přimhouřila oči a pozvedla obočí. 

,,Proč, proč tě to zajímá?"  pozvedla obočí a položila ruku na tašku s blokem a složkami. 

,,Přišlo mi, že to myslíš opravdu vážně. Poznám to," opět se usmál a natáhl k ní ruku. ,,Peter Parker, jen tak mimochodem." Lauren vůbec nechápala, co se děje, ale ruku přijala a pevně ji sevřela.

,,Lauren Forge," odpověděla a oba si otřeli dlaně. Lauren trochu zrudla, protože to jí se potí ruce a ne jemu. 

,,Pracuji pro pana Starka, takže bych tě s ním mohl zkontaktovat, ale opravdu tu momentálně není," řekl a podíval se na vchod, kde stál Hogan, jestli si dobře pamatovala a mračil se na ně, jako by byli kriminálníci. Peter zvedl ruku a trochu nejistě mu zamával a Hogan se zamračil ještě víc. 

,,Nebo poprosíme jeho. Je to kamarád," zakřenil se na Lauren a pak bez dalšího zdržování vyrazil za svým "kamarádem", který je celou dobu propichoval pohledem. 

,,Dobrý den, pane Happy. Víte, že jste mi už dva dny neodepsal. A mohli bychom někdy spolu zajít třeba na bowling." Lauren na něho nevěřícně hleděla, než se podívala na stále se mračícího Hogana a o krok ucouvla. 

,,Hele kluku, nevím co vy dva máte za lubem, ale Stark tu není a nechci žádné problémy," řekl vážně a podíval se na Lauren, který mu pohled oplatila a napřímila se. 

,,Já ji věřím. Vy byste se na to mohl podívat. Stejně nic neděláte," řekl Peter a pak se zarazil. ,,Momentálně," dodal a nevinně se usmál. 

Ti dva se fakt museli znát a tím pádem musel znát i Starka, jak sám tvrdil. Lauren se na něho podívala a usoudila, že nemůže být o moc starší, možná i stejně starý jako ona. Pokud se Starkem pracoval, musel být génius nebo jinak speciální. 

Hogan si je oba prohlédl a pak si povzdechl a promnul si zmučeně kořen nosu. "Fajn. Nesnáším děti." Zabručel a pokynul jim. Lauren najednou spadl kámen ze srdce a podívala se na Petera, který ji podržel dveře a pak oba následovali Hogana, který si stále něco mumlal pro sebe. Nejspíš nic pozitivního.

Lauren její pozitivita opustila docela rychle, protože mohla způsobit tolik povyku pro nic. Třeba nikoho nebude zajímat, co její mamka zjistila a Stark si ji nemusí vůbec pamatovat. Nakonec ji vykopnou a bude všem pro blázny. Najednou měla pocit, že by měla vycouvat a přeci jen to nechat být, ale to už stáli ve výtahu a jeli nahoru.

Proč se člověk v tak nejistých a napjatých situacích obrací na Boha? Stejně ji nepomůže, ale i tak si v duchu říkala, že by ji z toho mohl nějak dostat. 

,,Jméno?" ozval se náhle Hogan a Lauren sebou cukla.

,,Aa, ehm... Lauren Forge," odpověděla a dost ji to vyvedlo z míry.

,,Kvůli čemu tak urputně potřebujete mluvit se Starkem?" zeptal a podíval se na ni způsobem, že by i notorický lhář řekl pravdu.

,,Našla jsem dokumenty, které měla moje mamka a chci je prodiskutovat s ním, protože o něm měla vypsanou složku. Hlavně chci vědět, jak se poznal s mojí mamkou," řekla a nad poslední větou se zamračila. 

,,Kluku, jestli tohle bude ztráta času, tak je to na tvoji hlavu," podíval se na Petera, který jen pokrčil rameny a pak se podíval na Lauren a mírně pozvedl obočí. 

Nekoukej tak na mě.   

Výtah se zastavil a když se otevřel, Lauren z něho nechtěl vylézt, ale musela. Bylo by to divné. 

Patro, ve kterém se nacházeli nebylo vysoko a Lauren mohla jasně vidět střechy budov z oken. Bylo to tu zařízené jako konferenční místnost, kterou od dvou kanceláří oddělovala skleněná zeď. Hogan je zavedl do konferenční místnosti a na panelu ve stolu něco namačkal. Prosklená zeď ztmavla a lidé v kancelářích nic neviděla a nejspíš i neslyšeli. 

Peter se posadil na stůl a zvědavě je sledoval, ale Hogan ho spražil pohledem. 

,,Ale... vždyť," začal a máchl rukama, ale nakonec prohrál a tak si povzdechl a vyšel ven z  konferenčního sálu, zavřel dveře a zmizel za černým sklem. 

,,Tak, můžete začít," posadil se a Lauren se cítila jako na pohovoru. Zhluboka se nadechla a začala si vytahovat věci z tašky. Blok a složky pečlivě vyskládala vedle sebe, i když si blok vzala a nalistovala příslušnou stránku.

Problém byl, že nevěděla s čím má začít. V duchu se otřepala a začala.

,,Moje mamka, Allen Forge, pracovala jako žurnalistka. Vyhledávala především velmi složité případy a několik případů sama prošetřovala. Já osobně jsem... o tom moc nevěděla. Každopádně před pár dny jsem našla její práci a našla jsem tam případ, který by mohl někoho zajímat. Já... nevěděla, jestli s tím můžu na policii a Stark mě napadl jen proto, že jsem našla složku s jeho jménem a pak tuhle fotku." I když byla nervózní, uměla ovládat svůj projev. Občas měla chvíle, že to držela na tenké nitce, ale zatím se nikdy nesložila. Možná, čím důležitější to bylo, tím víc se snažila. Lauren vytáhla fotku Starka a její mamky a podala ji panu Hoganovi, který ji sledoval nečitelným pohledem. 

Podíval se na fotku a mohla by přísahat na svou babičku, že viděla nějakou lehkou mimiku. Možná to nebylo tak beznadějné. Hogan fotku položil a pak si k sobě přisunul obě složky a začal je číst. Lauren tam stála jak kus kamene a chvílemi se bála i dýchat. 

,,Tohle všechno. Tohle všechno zpracovala tvoje máma?" zeptal se a listoval složkou o té podivné společnosti, která byla vážně objemná. 

,,Jo, myslela jsem si, že je mamka blogerka a se vším skončila, ale vzhledem k tomu, že se ta společnost objevila před pěti lety, tak jsem se mýlila. Navíc některé informace o Starkovi jsou taky docela nové," řekla a zhluboka se nadechl a. ,,Mamka zemřela před třemi lety. Určitě ji s tím musel někdo pomáhat. Nejsem si jistá, jestli by tohle všechno stihla za dva roky sama." Nebo ano? Přeci by si toho všimla. 

Hogan pak otevřel složku o Starkovi a letmo ji projel pohledem. Lauren si sama všimla, že postupem času byly záznamy spíš ve formě deníku. Deníku fanynky. To Lauren uvedlo do rozpaků.

,,Fajn. Běž za Peterem, potřebuji si zavolat," pokynul ji a Lauren nijak neváhala a odešla.

Peter stál kousek ode dveří a opíral se o zeď. Podíval se na ni a mírně pozvedl obočí.

,,Takže tě nevyhodil," konstatoval s úsměvem.

Lauren zavrtěla hlavou, ale netušila, co z toho vlastně vzejde.