Adelais seděla opět ve své cele, která ji svým strohým a chladným vzhledem nijak nerozptylovala, a tak mohla přemýšlet. Poté, co jí Wanda všechno vysvětlila, se jí chvíli hrabala v hlavě, než ji tu nechala a odešla. Musela uznat, že to byl snad první člověk, který se na ni nedíval jako na prašivého psa. Odfrkla si a podrbala se vlasech. Z toho všeho přemýšlení jí začalo být slabo a měla hlad.

Nad čím vlastně mohla přemýšlet? Přišlo jí, že všechno je jasné a k žádnému jinému závěru stejně nedojde. Samozřejmě ji napadlo, jestli nedělá hloupost, ale když si představila boj se S.H.I.E.L.D.em, mutanty a svět pod nadvládou Královny, přišlo jí tohle jako nejlepší řešení. Řešení zvolit si to menší zlo. Moc dobře věděla, že S.H.I.E.L.D. má své kostlivce ve skříni a napadla ji i možnost, že ji někam zavřou a budou na ní dělat pokusy. Pokud k tomu dojde, tak je zabije a uteče. Rozhodně nebude nikomu dělat pokusného králíka. Znovu.

Z myšlenek ji vytrhlo zaklepání. Podívala se na dveře a čekala, ale do místnosti nikdo nevkročil.

„Dále?" řekla dost nahlas a až poté do cely vešel Steve a v ruce držel balený sendvič. Chvíli se na sebe dívali s neskrývanou nedůvěrou. Adelais měla obavy, že na ni skočí a pomstí svého kamaráda, ale necítila z něho žádné takové nutkání, a tak si ho zvědavě prohlédla a pohledem zastavila na sendvičích.

„Jak ti je?" zeptal se a vešel dovnitř, když ani jeden nevystartoval, a zavřel za sebou dveře.

„Docela dobře. V rámci možností," pokrčila rameny a vzala si od Steva sendviče, když jí je podal a posadil se na druhý konec postele.

Musela uznat, že je to kus chlapa, akorát nevypadal tak hrozivě a chladně jako Bucky. Nechtěla se v tom moc šťourat, ale na ty léta strávených v ledu vypadal dobře.

„Mám pro tebe návrh," začal Steve zatímco se Adelais pustila do jídla, které jí z nějakého důvodu moc nechutnalo. Spíš by si dala maso. Pořádný maso, ale neměla by si vymýšlet. Podívala se na něho a rukou pokynula, že může pokračovat.

„Chci, aby jsi se mnou jela na jedno místo, které dřív patřilo Balgin's Care. Napadlo mě, že bys je mohla vycítit, kdyby tam byli mutanti," řekl a bylo vidět, že si tím není zcela jistý. No, zkusit by se mělo všechno a Adelais se nad tím zamyslela.

„To by možná šlo," přikývla nakonec a zakousla se. Steve trpělivě čekal, než dožvýká a spolkne sousto. „Nebudou z toho problémy? Jsem v podstatě zločinec," řekla pobaveně s pozvednutým obočím.

„No, to hodně lidí," přiznal Steve docela rychle a mírně pokrčil rameny. Bylo to komplikované, ale nemohl ji odsoudit. Každý měl právo na druhou šanci. „Půjdu s tebou a nemusíš se bát, že bys mi utekla."

Adelais se mu podívala do očí a Steve se s pokynutím postavil. Srovnal si triko a Adelais odložila prázdný obal od malé svačinky. Protáhla se než se postavila a přistoupila ke Stevovi, kterému sahala tak akorát po ramena.

„By ses divil," plácla ho hřbetem ruky do bicepsu a v duchu se usmála. Adelais mu byla hned v patách, když spolu zamířili na velitelský můstek.

„Kde jste našli Wandu? Ne, že by mě to nějak extra zajímalo, ale přijde mi dost zajímavá," začala a snažila se se Stevem udržet krok.

„To je," přikývl a nevypadalo to na nějakou výtěžnou konverzaci. Adelais očekávala nějaké pokračování, ale nic nepřišlo.

„A jak se má... mají ti dva?" pokračovala ve svém snažení a raději se zadívala před sebe, kdyby ji náhodou chtěl obdařit jedním ze svých přísných pohledů

„Žijí a oba se z toho dostanou. Nemusíš se strachovat," odpověděl a cítila z něho mírné napětí. No, očividně tohle bude citlivé téma.

Chtěla říct, že je jí to líto, ale nejspíš by to nevyznělo tak upřímně, jak by chtěla. Neuměla to tak dobře a nechtěla si ho proti sobě poštvat ještě víc. Možná někdy jindy, pokud nějaké jindy bude.

Společně došli na můstek, kde je očekával Fury společně s tmavovlasou ženou v uniformě, která stála u monitoru a třídila nějaké záznamy. Fury se na ně podíval a jeho pohled se zastavil na Adelais, která se instinktivně stáhla za mohutnou Stevovu paži.

„Nemusíte se obávat. Nikdo Vás tu nezabije," řekl klidně Fury a na můstek dorazila Wanda, která se na přítomné stroze podívala, než se postavila opodál s pohledem upřeným na ředitele.

„Pokud jsem to dobře pochopil, slečna Maximoff vytvořila jisté pojistky, které by měly zabránit Královně převzít nad Vámi kontrolu. Bohužel se to nevztahuje na Vaši iniciativu, takže pokud začnete dělat problémy, nebudeme Vás šetřit," podíval se jí do očí a Adelais se na oplátku zamračila. Steve ustoupil stranou, a tak se opět ocitla všem na ráně.

„Nebude to trvat věčně, ale mělo by to vydržet dostatečně dlouho, abychom se nemuseli obávat komplikací. Ta obrana nebude potřeba, až Královna bude mrtvá. Záleží na tom, do jaké míry bude moci slečna Rockfordová ovládat svou... mutaci," pronesla Wanda a chvíli měla pohled, jakoby se ztratila v hloubi svých myšlenek, ale pak se její pohled opět zostřil a podívala se na Adelais. „S tím bych jí pomohla," řekla bez zaváhání a věnovala svůj jiskřivý pohled Stevovi. Adelais to přišlo jako nějaká telepatická výměna názorů.

„Chápu," přikývl Fury a pak přešel blíž k Adelais a Stevovi. „Čas se krátí. Snad budete úspěšnější. Dostali jsme sken podzemí a kanalizace New Yorku, takže začneme s tím." Steve přikývl a podíval se na Adelais.

„Tak jdeme," pokynul jí a pak se otočil a vyrazil pryč z můstku. Prošel kolem Wandy a jen jí kývl na rozloučenou.

„Tak, zatím," též kývla na rozloučenou Adelais a rychle se rozeběhla za Stevem, který na ni nečekal. Krátce se podívala na Wandu. Také se s ní rozloučila poněkud stroze. Jestli ty její čáry máry budou opravdu fungovat, bude jí vděčná.

Dohnala Steva a prohrábla si vlasy, které jí neposlušně trčely všude kolem a ofina jí neustále padala do očí.

„Co máš v plánu, jestli něco najdeme?" zeptala se po chvíli a měla co dělat, aby jeho ráznému kroku stačila.

„Podíváme se, co jsme to našli a podle toho budeme jednat," odpověděl a Adelais měla neblahé tušení.

„Nechceš snad uplatnit svůj hrdinský komplex," přimhouřila oči a sledovala ho. Podíval se na ni a na okamžik přeci jen zpomalil, ale pak se opět vrátil do nemilosrdného tempa.

„Takže ano. Sám víš, že to není dobrý nápad. Neměl bys tam chodit sám," zavrtěla hlavou a myslela to vážně. On očividně taky.

„Nepůjdu tam sám," zastavil se a najednou si Adelais uvědomila, že stojí před jeho pokojem, „ty půjdeš se mnou." Z pokoje si vyzvedl svůj ikonický štít. „A taky záloha."

***

„Takže můžeme vyrazit, Kapitáne?" zeptal se Sam a usmál se s rukama složenýma na hrudi. Adelais už měla vážně obavy, že tam bude chtít vletět sám s tím svým kusem plechu. Uměla si to živě představit, ale jestli mu to vycházelo v jiných případech, tentokrát by asi narazil do tvrdého.

Clint si Adelais prohlížel s neutrálním výrazem, a když se jejich pohledy na chvíli setkaly, pozvedl obočí a otočil se. Vyběhl po rampě a zmizel ve quinjetu. Sam byl mnohem... vlezlejší.

„Bolí tě hlava? Doufám, že ano. Byl to můj Redwing, který tě sundal. To si všichni zapamatujte, až budete mít zase nějaké kecy," vyřvával, aby přehlušil hučení větru. Adelais nad tím jen protočila oči a šla raději to letounu.

„Musím uznat, že tentokrát byl docela k užitku," řekl Steve a Sam pokračoval ve své obhajobě mechanického pomocníka. Adelais už je neposlouchala a posadila se na své místo pěkně dál od těch mužů. Dlaněmi si uhladila vlasy, které vítr rozcuchal.

„Slyšel jsem, že jsi měla docela těžké časy," poznamenal Clint a Adelais se na něho ostře podívala. „Snaž se si to nepodělat." Ani se na ni nepodíval a připravoval stroj k letu. Přimhouřila oči a přemýšlela, kolik lidí to ví. Fury určitě našel dostupné informace a o tom incidentu se tehdy muselo psát všude. Neměla z toho dobré vzpomínky. Bylo to období, které by mělo být nadobro zahrabané někde hluboko v zapomnění.

Do quinjetu vešel i Steve a Sam. Adelais snad poprvé viděla Steva se usmívat. Takže přeci jen měl i tuhle stránku.

Sam se zamračil a podíval se na ni, „Jak to s tebou tedy je? Vůbec jsem to nepochopil."

„Same," začal Steve, ale Sam ho zastavil pokynem ruky a nespouštěl z Adelais pohled.

„Docela bych rád věděl, na čem jsem od samotného zdroje," řekl důrazně, než se posadil na sedačku naproti a založil si paže na hrudi. Jeho pohled byl tvrdý a očividně neměl v plánu přestat, dokud nedocílí svého.

„Je to asi nějak takhle," začala a zhluboka se nadechla. Těkla pohledem ke Stevovi, který stál opodál a ramenem se opíral o stěnu quinjetu. „Jsem poloviční mutant a podle všeho mám podobné schopnosti jako Královna, tím pádem můžeme předpokládat, že mám alfa geny, které by měla mít jen ona. Jednoduše v lidech dokážu vyvolat pocit podřazenosti vůči mé osobě a udělat z nich loutky, které mě budou poslouchat. Upřímně sama nevím, jaké má následky ta částečná mutace a bůhví, co bych dělala, kdyby se ta mutace dokončila. Nevím, co měl Saltykov v plánu," pokrčila rameny a dívala se Samovi přímo do očí. Ten chvíli jen seděl bez hnutí, ale pak pokrčil rameny a pleskl se rukama do stehen.

„Super," pokýval hlavou a zadíval se na Steva. „Jsi si jistý, že jí zase nepřeskočí?"

„Nepřeskočí," ozval se Clint. Rampa se stáhla a quinjet se uzavřel. „Wanda ví, co dělá."

„Hned se cítím líp," řekl Sam s kapkou ironie.

Adelais si přišla dost nepatřičně a ještě víc, když si vedle ní sedl Steve. Hned měla o dost méně místa a trochu se posunula dál.

„Četl jsem tvou složku," začal a Adelais hned došlo, kam tahle konverzace povede, takže se na něho podívala a rozhodla se to ukončit dřív, než to začne být nepříjemné.

„A co jsi se dozvěděl? Ano, zabila jsem ji a nelituji toho ani teď a ani nikdy nebudu. Jediné, čeho lituji, je fakt, že jsem jim věřila. Věřila jsem jim jen kvůli tomu, že jsem nevěděla, co jiného dělat. Dělala jsem špatný věci a taky jsem v nich byla dobrá," řekla a snažila se mluvit tiše, aby to slyšel jen on. „A bavilo mě to," dodala a dívala se mu zpříma do očí. Musela si to přiznat, ale vážně ji to bavilo.

Steve jí pohled oplácel a cítila z něho záchvěv něčeho... Nevěděla čeho, ale něco tam určitě bylo. Věděla, že je to ten typ skautíka a možná v něm ta složka vyvolala pocit soucitu. Ale ten ona vážně nepotřebovala.

„Jasně," řekl jen a postavil se, aby si šel sednout na křeslo u Clinta. Sam je po očku sledoval a pak se postavil a šel si sednou někam stranou.

Adelais zůstala sedět na svém místě a cítila jiskru vzteku. Fury neměl právo jim rozdat její interní informace. Byla to její soukromá věc. Zhluboka se nadechla a opřela se o stěnu za sebou. Zaklonila hlavu a zavřela oči.

Nemělo cenu to teď řešit. Čekají je důležitější věci na práci.