,,Marku?" oslovil mě Haechan.

,,Copak?" otočil jsem se k němu a uviděl, že v rukách drží ručník a to znamená jen jedno...

,,Umýt, prosím." řekl prostě, jakoby o nic nešlo. A taky nejde, ale pro něj (pro mně jde o hodně a psychicky na to nejsem připravený).

,,Jasně." přikývl jsem.
,,Úplně jsem na to zapomněl." trochu jsem se pousmál.
,,Jdi do koupelny. Za chvíli tam přijdu." oznámil jsem mu, Haechan přikývl a odešel k sobě do koupelny.

O můj bože, co mám teď dělat?!
Včera jsem se tomu vyhl, ale teď se mi to určitě nepovede, a kdyby se to dozvěděl Taeil, tak z toho moc nadšený taky nebude.

Nakonec jsem sebral veškerou svou odvahu a šel za Haechanem do koupelny.
,,Jsem tady." falešně jsem se usmál, abych zahnal svou nervozitu.
,,Co mám dělat, poradíš mi?" koukl jsem na něj a on byl naštěstí ještě oblečený.

,,Napustit vanu." odpověděl mi a rukou ukázal na vanu (samozřejmě, co jiného).

Přikývl jsem a začal vanu napouštět.
,,Jak máš rád vodu?" zeptal jsem se ho a Haechan se na mě jen nechápavě podíval.
,,Jak chceš, aby byla voda teplá?" řekl jsem po chvíli přemýšlení, jak jinak mu větu říct.

,,Teplunká, ale ne moc." teď už mou otázku pochopil, a tak na ni i odpověděl.

,,Dobře." dal jsem ruku pod kohoutek, abych zjistil, jak se voda za tu dobu stihla ohřát; myslím, že teď je to tak akorát.
,,Než se vana napustí, co kdyby sis přinesl pyžamo? Ať se máš pak do čeho převléct." podíval jsem se na něj.

Haechan kývl a i s ručníkem vyšel z koupelny. Po chvilce se vrátil s pyžamem v ruce, ale bez ručníku.

,,Haechane?" oslovil jsem ho, abych upoutal jeho pozornost.

,,Ano?" otočil se na mě.

,,Nezapomněl jsi něco?" otázal jsem se ho, protože jsem si všiml, že mu ručník chybí.

Haechan nakrčil obočí.
,,Zapomně-ěl?" začal se dívat kolem sebe, a pak se plácl do čela.
,,Ruč-čník!" uvědomil si to.

,,Uhm, tak si pro něj jdi." rozkázal jsem mu.
,,Vana už je připravená." zastavil jsem kohoutek, aby voda přestala téct a nepřetekla tak přes okraj vany.

Haechan mě poslechl a vrátil se do pokoje pro ručník, se kterým se hned vrátil za mnou do koupelny.

,,Zvládneš..." nadechl jsme se a zhluboka vydechl.
,,Zvládneš se vysléct sám?" musel jsem se zeptat. Haechan přikývl a začal se svlékat.
,,Počkej!" vyhrkl jsem ze sebe, až sebou Haechan trhl a vyděšeně se na mě podíval.

,,Dě-ělám ně-ěco š-špatně-ě?" tiše se otázal; musel jsem ho dost vyděsit.

,,Ne, to ne." zakroutil jsem hlavou.
,,Chci ti jen dát soukromí." vysvětlil jsem a otočil se k němu zády.

,,Soukromí?" slyšel jsem ho zamumlat.
,,To Taeil ale nedě-ělá." oznámil mi zmateně.

,,Já vím, ale Taeil je tvůj bratr. On se dívat může, já ne." pověděl jsem mu o něco lépe, aby mě také lépe pochopil.

,,Aha." nic víc na to neřekl (asi pořád moc neví o čem mluvím, ale už to dál neřešil). Já  jsem mezitím stál k němu zády a čekal.
,,Marku?" oslovil mě po chvíli.

,,Ano?" dal jsem mu najevo, že poslouchám.

,,Už-ž se můž-žeš otoč-čit." povolil, a tak jsem se tedy otočil k vaně, ve které už Haechan seděl a klekl si k ní. Haechan se na mě ovšem díval pohledem, jak kdyby se chtěl na něco zeptat.

,,Děje se něco?" zeptal jsem se místo něj, aby mi on sám pověděl, co chce.

,,Mohl..." odmlčel se.
,,Mohl bych pě-ěnu?" položil mi svou otázku.

Usmál jsem se.
,,Ovšemže můžeš pěnu." natáhl jsem se k menšímu košíku, ve kterém byly mýdla a různé věci do koupele.

,,Tu zelenou, prosím." řekl Haechan, když jsem bral úplně jinou láhev.

Pustil jsem tedy růžovou a vzal tu zelenou.
,,Melounová?" nadzvedl jsem obočí a láhev otevřel.
,,Ta většinou bývá růžová." zamumlal jsem si pro sebe a Haechan mě naštěstí neslyšel.

,,Ano." usmál se.
,,Moc hezky voní." poznamenal. Pouze jsem přikývl , trochu obsahu láhve dal do vody a rukou jsem to promíchal. Chvíli na to se začala tvořit pěna, a proto jsem láhev dal zpět do košíku.
,,Voní přesně jako Mark." dodal nadšeně se širokým úsměvem.

Podíval jsem se na něj. Na tvářích se mu opět vyskytla červená barva.
,,Já tak hezky voním?" nedalo mi to a já se musel zeptat. Pouze přikývl (chudák ani nemohl mluvit, jak se styděl, že takovou věc řekl).
,,Tak tedy děkuji." kousl jsem se do rtu; i mě se zbarvily tváře do červena.

,,Marku, voda už-ž je studená." oznámil mi Haechan a začal si pomalu a opatrně stoupat.

Rychle jsem vzal ručník a dal ho tak, abych neviděl nic, co bych neměl. Jakmile Haechan stál ve vaně, ručník jsem kolem něj obmotal a instinktivně ho nadzvedl a z vany vytáhl.

,,Dě-ěkuji." pousmál se na mě.

,,Za co?" nechápal jsem a z věšáku vzal další ručník.

,,Za pomoc z vany." odpověděl stydlivě.

,,To nic nebylo." usmál jsem se a mávl nad tím rukou.
,,A teď se osušíš sám nebo s tím potřebuješ pomoct?" otázal jsem se ho, ale Haechan nic neřekl.
,,Haechane?" podíval jsem se na něj.

,,Pomůž-žeš mi?" zeptal se a podíval se na mě naprosto nevinným pohledem.

Jak může být tak dokonalý a roztomilý zároveň?
Jenom mu zmáčknout tvářičky a říkat mu, jak je úžasný.

Počkat co?
Co jsem to teď řekl?

Přikývl jsem.
,,Rád ti pomůžu." ručník, kterým jsem se trochu usušil já, jsem si dal přes rameno a začal Haechana utírat ručníkem, který jsem kolem něj předtím obmotal. Když měl vrch suchý, ručník jsem mu obmotal kolem pasu a podal mu tričko od pyžama.
,,Zvládneš si to obléct?" radši jsem se ho zeptal.

Haechan pouze přikývl, tričko si ode mě vzal a začal se pomalu, ale zas za to pečlivě, oblékat.

,,Šikulka." prohrábl jsem mu vlasy, když si tričko oblékl. No, ale teď přichází ta horší část...

Klid, Marku, nádech a výdech, nic to není. Přece to není nic, co už jsi dávno neviděl (jenže tohle je naprosto jiné).

,,Marku?" z myšlenek mě vyrušil Haechanův hlas.

,,A-ano?" trochu jsem se zakoktal, a proto jsem si odkašlal; to odkašlaní mi úplně pomůže od té příšerné nervozity, kterou teď cítím.

,,Ješ-ště nohy." připomenul mi.

,,Vím, vím." ještě jednou jsem se zhluboka nadechl a klekl si, aby se mi to dobře utíralo. Hlavu jsem otočil tak, abych nic neviděl a začal ho utírat (trochu těžší, ale šlo to).

Jakmile jsem si byl jistý, že je úplně suchý, podal jsem mu kalhoty od pyžama a rychle si stoupl. Haechan se oblékl a zase mi poděkoval, pouze jsem se usmál a přikývl. Ručníky jsem poté opět pověsil na věšák, aby uslchly k dalšímu použití.

,,Jdi do pokojíčku." koukl jsem na něj.
,,Uklidím to tady a přijdu za tebou." oznámil jsem mu. Haechan, tak jako vždy, poslechl a z koupelny odešel. Já tedy začal vypouštět vanu a utírat mokrou podlahu.

Když bylo vše tak, jako předtím, též jsem vyšel z koupelny, kterou jsem zavřel a přišel k Haechanovi, který už ležel v posteli přikrytý a s plyšákem v ruce.

,,Potřebuješ ode mě ještě něco?" sedl jsem si na kraj postele k jeho nohám. Haechan zakroutil hlavou, a tak jsem se zvedl a odcházel z pokoje.

,,Marku!" zavolal na mě, než jsem stihl úplně odejít. Otočil jsem se k němu a tím mu naznačil, ať pokračuje.
,,Zustaneš tu se mnou?" opět mi věnoval ten nevinný pohled.
,,Prosím"

Jak tomuhle úžasnému človíčkovi mohu říct ne?
,,Zůstanu." usmál jsem se a vrátil se k jeho posteli. Haechan se posunul ke kraji a tím mi udělal prostor, a tak jsem si vedle něj lehl a oba nás přikryl.

,,Dobrou, Marku." i s medvídek v ruce se ke mně přitulil.

,,Dobrou, Haechane, sladké sny."

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Ano ano. Dneska jsem tu už po druhé s novou kapitolou !♡ ( Upřímně... Překvapují i samu sebe 😂 )

Snad se líbí ♡♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere