,,Ty sis našel práci?" nevěřil tomu Lucas.
,,A já myslel, že zůstaneš s Haechanem." pokýval si pro sebe hlavou.

,,Měl jsem s ním zůstat." potvrdil jsem.
,,Ale nastala ta situace s Taeilem a on teď bude doma na dobu neurčitou, takže mě není třeba." vysvětlil jsem mu.

,,Ahaa." Lucas pouze vydechl.

,,Proto jsem si našel práci, kterou jsem v první řadě chtěl, jako první a ne hlídání." připomněl jsem mu.
,,Proto jsem v téhle restauraci a byl bych rád, kdyby sis už konečně něco objednal, abych mohl pracovat. Nepotřebuji mít vyhazov hned první den." zamračil jsem se na něj.

,,Jo, jo. Už jdu na to." Lucas se opět podíval na jídelní lístek.
,,Dám si hovězí guláš." jídelníček zavřel a podal mi ho.

Rychle jsem si jeho objednávku zapsal a jídelní lístek od něj vzal.
,,Chceš ještě nějaké pití?" zeptal jsem se.

,,Ne, děkuji." zakroutil hlavou.

,,Dobře." kývl jsem.
,,Jakmile jídlo bude hotové, přinesu ho." odešel jsem od jeho stolu a věšel do kuchyně, kde jsem jim předal objednávku.

Sungchan, náš nejlepší kuchař (co jsem teda tak zaslechl, ale sám vím, že je to pravda), se hned pustil do přípravy požadované jídlo. Měl jsem možnost ochutnat jeho jídlo a bylo opravdu vynikající; nechápu, jak může s takovým talentem tvrdnout tady.

,,Objednávka číslo 10 je hotová." oznámil Sungchan.

,,Děkuji." talíř s jídlem jsem vzal a šel zpátky za Lucasem.
,,Tady je tvé jídlo, dobrou chuť." pousmál jsem se. Lucas mi poděkoval a ihned se do jídla pustil.

Já se vrátil k menšímu baru a čekal na nově příchozí zákazníky nebo na nynější, kteří budou z restaurace odcházet.

Domů jsem přišel až kolem desáté večer, proto jsem šel rovnou do pokoje a z tama se vydal do koupelny, kde jsem se vyslékl a vlezl do sprchy. Umyl jsem se, následně osušil, oblékl a vrátil se do pokoje, kde jsem si lehl na postel a vzal si mobil, na kterém jsem měl několik zmeškaných hovorů od Taeila.

Stalo se něco, že těch hovorů je tolik?
Doufám, že je Haechan v pořádku.

Chybím tam jenom dva dny a už jsem takhle žádaný. Hned jsem zavolal zpátky a čekal, až mi to někdo vezme.

,,Marku?" ozval se Taeil.
,,Co voláš tak pozdě?" otázal se a podle hlasu jsem poznal, že už dávno spal (bodejť by ne, vždyť je už deset hodin večer).

,,Promiň, ale měl jsem od tebe několik zmeškaných hovorů, a tak jsem se chtěl ujistit, že je vše v pořádku." vysvětlil jsem důvod svého hovoru.

,,Ale já ti nevolal..." odmlčel se na chvíli.
,,Haechan." povzdechl si, když přišel na to, kdo mi mohl tolikrát volat.

,,Hádám, že mě chtěl jenom zkontrolovat." uchechtl jsem se.

,,Moc mu chybíš." oznámil mi.
,,Pořád s sebou nosí toho plyšáka, co jsi mu dal k narozeninám. Nechce ho nikdy pustit." prozradil.

,,Vážně?" nadzvedl jsem překvapeně obočí.
,,To je od něj milé." pousmál jsem se, i přesto, že mě Taeil nemůže vidět.

,,Uhm." potvrdil mi to.
,,Dal bych ti Haechana k telefonu, ale už spí."

,,To nevadí." pokroutil jsem hlavou.
,,Jak jsem říkal, chtěl jsem mít jistotu, že je vše v pořádku."

,,Rozumím." vydechl.
,,Máš třeba o víkendu čas?" otázal se.

,,O víkendu?" zamyslel jsem se.
,,Bohužel, Taeile, to budu v práci." řekl jsem trochu sklesle.

,,Našel sis práci? A jakou?" hned se začal zajímat.

,,Pracuji v restauraci, v tom obchoďáku kousek od vás." odpověděl jsem a začal si hrát s lemem od peřiny.

,,Tak to tě někdy přijdeme navštívit, jestli nevadí." pověděl mi.

,,Vůbec ne." usmál jsem se.
,,Budu hrozně rád, když přijdete. A s jistotou mohu říct, že tam vaří opravdu dobře." snažil jsem se ho nalákat i na naše jídlo od Sungchana.

Uslyšel jsem Taeila, jak se směje.
,,Dobře, děkuji."

Také jsem se zasmál.
,,Už to ukončím. Jsem celkem unavený a zítra zase vstávám." vydechl jsem.
,,Dobrou, Taeile."

,,Jasné, také dobrou." rozloučil se se mnou Taeil a já s ním také. Hovor jsme tedy ukončili, mobil jsem položil na noční stolek a během sekundy usnul; byl jsem dost vyčerpaný.

Ráno jsem vstal, udělal ranní hygienu, oblékl se a vydal se do práce. V práci jsem si do skříňky uložil tašku s mikinou, oblékl si zástěru, vzal vše potřebné a vrátil se k menšímu baru a čekal na zákazníky.

Kolem odpoledne přišlo překvapivě celkem dost lidí, napsal jsem si jejich objednávky a přinesl je Sungchanovi. Když byly všechny hotové odnesl jsem to daným stolům a sedl si k baru. Vzal jsem si mobil, protože jsem měl pauzu a byl pouze na něm.

,,Promiňte." oslovil mě někdo.

,,Omlouvám se, ale momentálně mám pauzu." mobil jsem schoval a podíval se na dotyčnou osobu.
,,Taeile?" trochu jsem vyvalil oči (nečekal jsem, že za mnou přijde hned druhý den).

,,Ahoj." usmál se na mě.

,,Marku!" vykřikl nadšeně Haechan a hned mě pevně objal.

Objetí jsem mu oplatil a dal mu pusu do vlasů.
,,Ahoj, Haechanie."

Haechan se na mě zeširoka usmál a pustil mě z objetí.
,,Pusu." řekl nevině.

,,Cože?" ozval se Taeil doslova překvapeně a já věděl, že bude zle, Taeil o tomhle vůbec neví.

Kousl jsem se do rtu a otočil svou pozornost k němu.
,,Ehm..." poškrábal jsem se na zátylku, vůbec jsem netušil, jak začít.

,,No?" nakrčil obočí.
,,Já čekám." řekl nedočkavě a překřížil ruce na hrudi.

,,Mark mi dává pusu, protož-že mě-ě má rád." řekl za mě Haechan; to mi opravdu nepomohlo...

,,Má rád?" podíval se na svého brášku.
,,Jak tě má rád?" teď se zase podíval na mě a propaloval mě pohledem.

,,Moc mě-ě má rád." pověděl mu a na tváři mu hrál veliký úsměv.

,,Ahá, tak moc rád." semkl rty v úzkou linku.

,,Taeile, můžu to vysvětlit." konečně jsem promluvil i já.

,,To bych prosil." řekl naštvaně, ale šlo vidět, že se drží před Haechanem, a také proto, že je na veřejnosti.

,,Po práci?" navrhl jsem.
,,Dnes končím už v šest."

Taeil přikývl.
,,Dobře." vydechl.
,,Kolem šesté tě budu očekávat."

Chtěl jsem něco říct, ale předběhl mě Haechan.
,,Dáš mi už-ž tu pusu?" otočil si mě k sobě.

,,Promiň, Haechanie." pohladil jsem ho po vlasech.
,,Teď ti ji dát nemohu." řekl jsem s omluvným tónem; moc rád bych mu pusu dal, ale nechci Taeila naštvat ještě víc.

,,Ne?" zeptal se smutně.

Zakroutil jsem hlavou.
,,Možná příště, hm?" pousmál jsem se.

,,No, tak jo..." povzdechl si.

,,Už musíme, Haechane." promluvil Taeil.
,,Markovi za chvíli končí přestávka a my ho nesmíme rušit." natáhl k němu ruku, kterou Haechan chytil.

,,Ahoj, Marku." zamával mi.

,,Ahoj, Haechane." zamával jsem mu zpátky. Rozloučil jsem se i s Taeilem, i když to bylo velmi divné, a oba poté odešli.

No, dnešek bude ještě rozhodně zajímavý. Doufám, že mi Taeil nezakáže Haechana vídat, to bych asi nezvládl.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Konečně se v moji knížce něco děje ! Sice to není nic hrozného, ale máme tu menší " drama "

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere