Tak, a je to tady. Krátký náhled do Aurořiného putování po jejím odchodu ze smečky je u konce.

Aurořin příběh sice není kdovíjak dlouhý či dějově záživný, ale ani neměl být. Mým hlavním cílem byla práce s emocemi a myslím si, že se mi to nakonec i celkem podařilo. Jednoznačně se nejedná o nějaké přelomové dílo, ale já s ním jsem spokojená.

Mohu téměř s jistotou říct, že tímto celou ságu Vlčí láska uzavírám a již se k ní nevrátím, přestože Aurora s dvěma na sebe navazujícími díly souvisela jen minimálně.

K této povídce nemám moc co říkat, jen že jsem ji brala jako oddechové psaní, které mi šlo jednoduše od ruky a kapitoly se psaly samy.

Mohu tedy jen děkovat všem, kteří dali Auroře a jejímu příběhu šanci, a stejně tak, že jste se navzdory ne zrovna dlouhému příběhu prolouskali až na jeho konec. :D

DarowWolf