ø rain ø

Mohli udělat rozhodnutí o čemkoliv, ale poslední slovo vždy měla Aura.

Ne doslova. Ale snažili se její názor brát rovnocenně jako jejich vlastní. A tohle byla velká věc - stát se pěstouny by ovlivnilo hodně i ji. Třeba se jim povede získat Skye. Ale třeba ne a budou se u nich střídat děti - starší, mladší jak Aura. S některými si bude rozumět, s některými třeba ne. Některé budou potřebovat domov třeba jen na pár dní, některé na dýl, a skoro vždy by se s nimi musela loučit.

A tak se jí to snažili nějak vysvětlit.

"Učili jste se ve škole o náhradní rodinné péči?" zeptal se Jude.

Rain protočil očima. "Je ve druhé třídě, Jude."

Aura ho ale rychle vyvedla z omylu. "Učili. Jedna spolužačka odešla ze třídy, protože si jí adoptovali rodiče někde daleko. Tak nám to paní učitelka vysvětlila."

Jude se na Raina vítězně podíval. Někdy byl on sám jako dítě.

Vysvětlili jí tedy, co mají v plánu. Řekli jí i o jejich zasnoubení, což swi vyžádalo trochu pištění a skákání, že konečně budou pořádná rodina. A nakonec jí Rain řekl i to poslední.

"Jestli ti to nebude vadit," začal pomalu a nejistě, "chtěl bych, aby si tě Jude adoptoval, až budeme svoji. Aby byl tvůj právoplatný táta."

Aura se zatvářila nejprve zmateně. "A ty přestaneš být můj táta? Nebo jak to funguje?"

Rain se zasmál. "Nepřestanu. Vždyť by to nedávalo smysl. Ale to, že se vezmeme, neznamená automaticky, že Jude bude tvůj právoplatný táta. Kdyby se něco stalo nebo nevím, potřebovala bys k něčemu zákonného zástupce, třeba ve škole, to by Jude nemohl udělat nic."

Aura se podívala na Judeho. "A ty bys to chtěl?" zeptala se.

"Samozřejmě," odpověděl Jude s úsměvem.

"A musela bych ti říkat tati?"

Zasmál se. "Ne. Jude stále stačí."

"Ale mohla bych."

"Mohla bys."

Aura se usmála. Přesměrovala svůj pohled zpátky na Raina. "Tak jo. Chci, aby Jude byl můj táta."

Rain ze srandy protočil očima. "Ještě aby ne, to bych se hodně divil, kdybys řekla ne."

Jude s Aurou se za ty dva roky sblížili ještě víc, i když už si Rain myslel, že to není možné. Rozuměli si snad více, než si s ní rozuměl Rain, měli svoje vtípky, svá tajná hesla, dokázali se dorozumívat způsoby, které Rain nechápal. Byli jako spřízněné duše. A Rain to miloval sledovat.

Taky Judeho rodiče už dávno brala jako babičku s dědou. Když potřebovali, pohlídali ji. V létě tam dokonce sama jela na pár dní na prázdniny. Lewisovi se k ní chovali jako k vlastní, jako by byla od narození i Judeho a ne, že se s ní seznámili, až když jí byly čtyři roky.

Nebál se, že by Aura řekla zrovna na tohle ne, ale přesto se jí chtěl zeptat a ne to jen oznámit.

Jude si sedl vedle ní a objal ji. Pak mezi nimi proběhlo nějaký pozdrav rukami, kdy si na konci plácli a Rain nechápal. "To máte zase nový?"

"Tohle děláme, když se nám něco podaří," protočila Aura očima, jako by si Rain měl pamatovat každý jejich rituál.

"Jo jako," přitakal Jude. Rain se dokázal jen zasmát.

A tak začal proces, aby se stali pěstouny. Nejrve se museli přihlásit. Než jim došla odpověď na její přihlášku, dva týdny byly pryč. Následovaly kontroly každého z nich - zdravotní, rodinné, jejich historie. Prověřili si úplně všechno.

Poté už to začínalo být o něco vážnější. Zúčastnili se prvního školení. Čekaly je asi tři, každé v rozmezí jednoho až tří dnů. Rain si z toho moc hlavu nedělal, nečekal, že by to bylo něco extra náročného. Měli Auru, věděli, jak to s dětmi chodí.

Tak nějak ale nepočítal s tím, co na ně vytáhnout po psychické stránce. Ukazovali jim příběhy různých dětí, příběhy, které mohly jednou dorazit i k nim domů. Děti, které byly týrány a zneužívány, děti, které tragicky přišly o rodinu. Děti, které byly vděčné za to, že odešly od rodiny, které si zamilovaly své pěstouny, ale nakonec se musely vrátit.

Ukázali jim i případy, kdy lidé zneužívali své pěstounské pozice a udělalo se mu špatně.

Rain si v tu chvíli uvědomil, jak těžké to místy bude. Nešlo jen o děti, které rodiče opustili při narození, šlo i o děti problémových rodičů, které byly přemístěné do pěstounské péče jen dočasně, než se situace s jejich rodiči vyřeší.

Bylo psychicky náročné o tom všem číst, vidět ta viea a svěděctví dětí nebo pěstounů. Zároveň ho to ale utvrzovalo v tom, že dělali dobře. Že jestli mohli pomoct třeba jen jednomu z těchto dětí, nebudou ničeho litovat.

"Varovali nás, že to bude i psychicky náročné," zamumlal Jude, když už seděli v autě po jejich druhém školení. "Ale netušil jsem, že na nás vytáhnou tohle. A že nějaký takový příběh se může dostat i k nám."

Měl v očích slzy. Ostatně jako Rain, když si vzpomněl na příběh jednoho z dětí, které našli v podmínkách horších, než si kdy dokázal představit.

Rain nemotorně přes opěrátka sedaček Judeho objal. Stejně byl až moc emotivní, aby v tu chvíli řídil. A Jude taky.

Byl to moment, kdy se rozhodli, že stanou i pěstouny pro krizové situace. Znamenalo to, že k nim můžou přiřadit dítě bez upozornění dopředu. Normální situace byla, že by jim podali informace o dítěti, které mohli i odmítnout, kdyby jim přišlo, že by pro něj nebyli dobří. Ne v krizových situacích. Právě tam se nacházely ty nesilnější příběhy, děti, které potřebovaly domov v rámci hodin, děti často týrané, zachráněné z těch nejhorších situací.

Rain o tom ani neváhal, když mu to Jude navrhl. Sám se Judeho bál zeptat, i když tu myšlenku měl také. Ale byli na jedné vlně. Jako vždy.

O Skye se nechávali průběžně informovat. Ava jim dala s povolením jejích dočasných pěstounů na ně kontakt a věděli, že zvažují její adopci. Byl to neuvěřitelně milý starší pár, který je dokonce nechal, aby je Jude s Rainem naní jeli občas podívat.

Auru s sebou zatím nebrali. Řekli si, že dokud nebudou vědět, že je adopce možná, nebudou jí s ní seznamovat, říkat, že jednou s nimi bude žit napořád. Tolik věci se mohlo ještě pokazit.

O tři a půl měsíce později byli oficiálně zavedeni do systému pěstounů. A ještě ten samý den požádali o Skye.

Vyžádat si konkrétní dítě, to taky nebyla hračka. Byli ale tak nějak domluveni s pěstouny Skye, že pokud to systém dovolí, holčičku jim přenechají. Hlavně kvůli tomu, že jí zamýšleli adoptovat, protože oni s jejich věkem už neuvažovali, aby si nějaké dítě nechali na stálo. Rain i s tímto vysvětlením kontaktoval pracovnici, která je měla jakoby na dohled.

Když jí volal, Jude netrpělivě seděl vedle něj a snažil se chytit každé slovo, skenoval Rainův obličej pro jakékoliv reakce.

Když hovor tipl, Jude ho div už nepropálil pohledem. "Tak? Co říkala? Dají nám Skye?"

"Nemáme ještě předbíhat s oslavami," odpověděl Rain, "Ale myslí si, že je to více než možné a že pro to udělá všechno."

Rain miloval to, jak se mu Jude vrhl kolem krku, když byl nadšený. Vždy Raina smáčkl v objetí, až málem nemohl dýchat, ale nikdy si nestěžoval.

"Budeme čtyři," zamumlal Jude. "Já to cítím v kostech. Budeme čtyři."

Rain se usmál. Znělo to krásně. Budeme čtyři. "Tak doufej, že jsi to teď nezakřikl," uchechtl se Rain.

Jude se od něj odtáhl. "Osud jen tak nezakřikneš. A já začínám věřit, že tohle náš osud byl. Je. A bude. O můj bože, ani nevíš, jak jsem rád, že jsme se našli." A zpátky ho objal.

Rain shlédl na prsten na svém prsteníčku, který ho zdobil posledních pár měsíců. Nemohl nic než souhlasit.

O tři týdny později dostali do péče jejich první dítě. Jmenovala se Skye a byla to jejich nová druhá princezna.

ø

PŘÍŠTÍ KAPITOLA POSLEDNÍ BONUSOVKA A TÍM PÁDEM KONEC PŘÍBĚHU AAAAAA I WILL CRY FR