ø rain ø

První věc, na kterou si vzpomněl, když se probudil, bylo to, co řekl před Judem o Auře. 

Rozbušilo se mu srdce. A ještě více se mu rozbušilo, když se podíval na hodiny na nočním stolku a uviděl, že Aura měla být už před půl hodinou ve školce.

Tak moc to pokazil. Všechno.

Vyletěl z postele. Na sobě měl ještě oblečení ze včera. A i když si pamatoval jeho konverzaci s Judem i to, jak mu dal facku (kterou si více než zasloužil), neměl tušení, jak se dostal domů.

Vyletěl z ložnice připraven vlétnout do pokoje Aury, ale zastavil se. Jude stál v kuchyni u dřezu a něco umýval. Naprosto Raina ignoroval. 

Dal se zase pomalu do pohybu. Nakoukl do Auřina pokoje, ale byl prázdný. "Aura?" zeptal se Judeho.

"Odvedl jsem ji do školky," odpověděl prostě. Nezvedl pohled.

"Jude-"

"Nemluv na mě," odsekl. "Jen co tohle uklidím, jdu pryč. Nechci s tebou teď mluvit."

Rain se přiblížil ke kuchyňskému ostrůvku a uviděl tak, co Jude umýval. Bylo to Auřino dětské nádobí, což znamenalo, že jí udělal i snídani. Pravděpodobně to chtěl jen uklidit, zmizet a ani s ním nemluvit, což překazil fakt, že se Rain probudil.

"Já se omlouvám," řekl tiše. "Pamatuju si, co jsem ti v noci řekl. A opravdu toho lituju, nemyslel jsem to tak, byl jsem opilý a emočně vyčerpaný-"

Jude k němu poprvé zvedl pohled a zastavil tekoucí vodu. "Mě je jedno, žes byl opilý. Že jsi truchlil, i když na to jsi měl právo, to zase neříkám. Ale tohle je něco, co bys o Auře neměl říct v žádném případě. Představ si, že by tě slyšela?"

Raina sžírala vina zevnitř a přál si, aby to Jude mohl vidět. Samozřejmě, že měl pravdu. Samozřejmě, že si tu facku v noci zasloužil, zasloužil si jich tucet. Byl opilý, truchlil a věděl, že za střízliva by nikdy nic podobného neřekl, protože Aura byla to nejcennější v jeho životě, ale nemohl se na to vymlouvat, nemohl vrátit čas. Už to řekl. A Jude to slyšel. 

Neodpovídal. Jude ale měl ještě co říct. "Netušil jsem, co způsobilo to, že se Aura kolem tebe chová jinak než kolem mě nebo ve školce. Ale už to asi chápu."

"Ne, Jude, to není pravda," bránil se okamžitě Rain. "Tohle s tím nemá nic společného, protože nikdy jsem jí nedával za vinu smrt Caroline.  Opravdu ne. Takže jestli se mi tady snažíš naznačit, že jsem kvůli tomu zanedbal její výchovu nebo něco podobného, budu tě muset vyvést z omylu."

Jude odložil poslední talířek na odkapávání. "Já nevím, jestli ti můžu věřit," řekl. "Po včerejšku fakt nevím."

"Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě v noci choval. Ještě více se omlouvám za to, co jsem řekl. Co se týče-"

"Proč hlídám Auru?" přerušil ho tvrdě Jude. "Co děláš ty večery, kdy ji hlídám? Říkal jsi, že přede mnou Auru nikdy nikdo nehlídal. Takže?"

Znejistěl, protože věděl, že ani tato odpověď se Judemu nebude líbit. Ale horší by bylo lhát, a tak šel s pravdou ven: "Když jsi měl hlídat poprvé, šel jsem s někým ven. Byla to katastrofa. Proto jsem se vrátil brzy. A ty další... chodím pít. Sám."

Jude se uchechtl,. "Super, takže-"

"Než něco řekneš," přerušil tentokrát Rain ho. "Nikdy jsem tím neohrozil Auru. Dám si jednu dvě skleničky. Na uvolnění. Bavím se s cizími lidmi, kteří neví, že jsem někdo, kdo měl dítě v devatenácti, protože pak je to konec. Lidi mají předsudky. Uklidňuje mě to, i když vím, že to není správný."

"Hlídám Auru čím dál častěji," zamumlal Jude.

"Cože?"

Zvedl pohled. "Hlídám ji čím dál častěji. Ty chodíš pít čím dál častěji. Přijde ti to v pořádku?"

Rain zavřel oči. V životě dělal tolik chyb, byl si toho vědom. A tohle byla jedna velká chyba, se kterou nemohl jen tak přestat. "Nechodím čím dál častěji. Jen se blížily narozeniny Caroline. Každý rok je to pro mě těžké. Teď už to skončí."

"Máš pravdu," přikývl Jude. "Teď už to skončí, protože právě jsi přišel o hlídání. Nebudu hlídat Auru, aby jsi mohl chodit pít, když máš být doma a trávit s ní čas," řekl rázně a vydal se pryč. Na chodbě už měl připravené všechny věci k odchodu. 

Rain lehce zazmatkoval. Nemohl nechat Judeho odejít jen tak, aby odcházel s takovým obrázkem o něm. Protože ano, podělal to, Jude měl zase pravdu a to co dělal nebylo správné, ale Aura byla jeho všechno. Potřeboval, ať pochopí alespoň to. 

"Jude, Jude, Jude," popoběhl a chytil ho za paži, aby ho zastavil. Jude jeho ruku setřásl. 

"Nech mě."

"Nechci tě přemlouvat, abys zůstal. A mysli si o mně, co chceš, ale nemůžu tě nechat odejít s myšlenkou, že Auru nemám rád nebo že ji viním ze smrti Caroline. Přísahám, že to není pravda. Že jsem včera řekl naprostou kravinu a lituju toho. Ani nevíš jak. Přiznávám, bylo to těžké, když se Aura narodila, ale já se těšil, až se narodí. Oba jsme se nemohli dočkat, i když jsme věděli, že jsme až moc mladí. Carolina smrt se mnou otřásla, ale nikdy jsem neudělal nic, co by nebylo dobré pro Auru. Je moje všechno."

Jude se na něj chvíli díval prázdným pohledem. "Já nepochybuju o tom, že ji miluješ, to jsem viděl," řekl po chvíli pomalu. "A dobře, neviníš jí tedy z její smrti, okay. Ale zamysli se nad tím, co děláš. Projevuj jí více tu lásku. A nic to nemění na tom, že jsem naštvaný. Za Auru. Někdo musí být, protože ona si to nezasloužila."

Otočil se na patě a odešel do chodby, kde si začal sbírat věci. Rain nasucho polkl. "Děkuju, že ses o ni teď ráno postaral."

"Hm," odpověděl Jude neurčitě a zabouchl za sebou hlavní dveře. 

Rain se opřel o zeď. Až v tu chvíli si uvědomil, jak moc ho bolela hlava, ale nijak to neřešil, protože měl pocit, že srdce ho bolelo víc. Celé dopoledne tak nezvládl dělat nic, než myslet na Auru a na to, jak jí ublížil. Sice ho neslyšela, ale to neměnilo nic na tom, jak se cítil.

Když pro ni odpoledne šel do školky, polila ho vlna mrazu, když ji uviděl, když uviděl její úsměv, který darovala kamarádům, když se s nimi loučila. Jude měl pravdu, jak mohl něco takového vůbec vyslovit?

Pak ji vychovatelka dovedla k němu. Rain se dřepl a vtáhnul ji do svého medvědího objetí. Držel ji tak dobrých několik sekund, div se nerozbrečel. Aura byla sama zmatená.

Když jí pustil, vzal z lavičky kytici, kterou tam odložil. "Půjdeme navštívit maminku, jo?"

Aura věděla, že nemá maminku. Že ta na ni dohlíží z nebíčka, tak jí to alespoň vysvětlovala Rainova matka. Nikdy ji ale nevzal na hřbitov, protože mu přišlo, že to nebylo dobré pro Auru. Ale její máma měla včera narozeniny. A jak Jude řekl, měl je oslavit spíše se svou dcerou.

ø

to už jsme u sedmé kapitoly??? wtf

not gonna lie, tohle mě i rozesmutnilo. to nebylo v plánu