ø jude ø

"Chci navštívit Calluma ve vězení."

Jude otevřel oči. Bylo půl šesté ráno hned druhého dne, takže byli stále sami. Ležel na boku, Rain na něm přitisknutý zezadu a objímal ho. Byli vzhůru, protože Rain šel na záchod, což probudilo i Judeho.

Otočil se v jeho náruči. "Cože chceš?"

"Ne hned. Za pár dní třeba. Chci navštívit Calluma ve vězení."

"Proč bys to dělal?"

Rain si povzdechl. "Já... chci si s ním promluvit. Chci slyšet, co ho k tomu vedlo, co se mu honilo hlavou, když mířil proti Auře."

"Byl zdrogovaný, Raine. Pravděpodobně si ani nepamatuje, co se stalo, neuvědomoval si, co dělá. Nic ti neřekne," snažil se mu to rozmluvit Jude. Samozřejmě ho to neomlouvalo, ale tak nějak se bál, že rozhovor s Callumem by Raina rozhodil ještě více. Ještě, když se nejspíš opravdu nic nedozví.

"Je mi jasný, že ti to přijde jako špatný nápad," odpověděl. "Ale myslím, že to potřebuju, abych za tím tak nějak udělal tečku."

Co měl na tohle Jude říct? Rain byl dospělý, měl svou vlastní hlavu. Bylo mu jasné, že něco takového mu nerozmluví, i kdyby se pokoušel dál.

On sám by se nedokázal Callumovi postavit. Nedokázal by ho navštívit, i když věděl, že by je hlídala ochranka a rozdělalo je nerozbitné sklo. Možná se Rainovi jevil jako statečný člověk s tím, jak všechno zvládal, ale to by se vše zbořilo v momentě, kdyby před něj někdo postavil Calluma.

Myslel to vážně, když včera Rainovi říkal, že pro něj je v tomhle nejstatečnější on. Že psychické boje můžou být kolikrát horší než polámané kosti. On ten svůj psychický taky měl, který ale odpočíval, když Calluma neviděl.

Povzdechl si. "Jak chceš," řekl Jude. "Kdy tam plánuješ jet?"

"Za pár dní, ne hned," zamumlal. "Pohlídal bys Auru?"

"Samozřejmě."

Rain mu dal pusu na tvář. "Pojďme ještě chvíli spát," řekl pak a Jude se tedy otočil do své původní pozice a objal Rainovu paži. I přes to, že jeho hlava byla plná myšlenek, usnul do pár minut.

Nakonec volal Elsie, jestli by mohla dovést Auru až po obědě. Jejich ráno bylo pomalé a Rain toho moc nenamluvil. Jude mu dával všechen prostor, co potřeboval, ale zároveň ho nenechával o samotě. "Kdybys něco potřeboval, řekni mi," ujišťoval ho každou chvíli Jude. Rain přikývl. Donesl si ale do jídelny počítač a pracoval, i když byla sobota.

O půl dvanácté se Jude přemístil do kuchyně, protože mu přišlo na místě, aby on uvařil oběd. Sotva ale vytáhl pánvičku ze šuplíku, Rain uzm byl u něj a bral mu ji z ruky.

"Nech mě někdy vařit!" namítl Jude automaticky.

Rain se lehce uchechtl. "Párkrát jsem tě nechal. Proto vím, že to musím přebrat."

Jude si odfrkl. "Já umím vařit."

"Něco jo," přitakal. "Ale dneska mám chuť specificky na steak stylem, který je mým tajemstvím."

"Já chtěl udělat ale carbonara."

"Já vím, že jo. Ostatně jako minule."

Jude ho hravě praštil a Rain se krátce zasmál. Zlepšilo mu náladu ho takhle slyšet. Že si h něj opět utahoval.

"Vaření mě baví," řekl po chvíli Rain. "Aspoň u toho na chvíli vypnu."

Tak ho Jude nechal, i když se už těšil na své carbonary. Zapnul si tedy televizi a lehl si na sedačku, což byla jeho osudová chyba, protože usnul. Nerad spal přes den, protože pak měl problémy usnout večer a to mu za to nestálo. Možná to ale stálo za to probuzení.

Probudila ho totiž Aura, když mu dala pusu. "Táta říkal, že pusinka tě vždycky probudí," řekla.

Rain stál vedle něj a pobaveně na něj shlížel. A pak mu dal pusu taky. "Máme návštěvu," zašeptal, když se odtahoval.

Jude se posadil a otočil se k chodbě. Tam stála Elsie s Lunou. Spolu. Stále.

"Uniká mi tady něco?" zeptal se zmateně.

Aura vyšplhala na sedačku a pak mu do klína. Natáhla se k jeho uchu. "Nemám to nikomu říkat, ale my jsme nejlepší kamarádi a říkáme si všechno, že jo? Viděla jsem tetu jak jí dává pusinku stejně jako ty s tátou."

"Auro!" vykřikla Elsie. Auře totiž tentokrát šeptání vůbec nešlo. Možná to udělala naschvál. Každopádně se Rain od včerejšího večera poprvé upřímně a hlasitě rozesmál, zatímco Jude se šokovaně podíval na Lunu.

"A to si říkáš kamarádka? Vůbec jsi mě průběžně neinformovala, já myslel, že se nic moc neděje!"

"Říká ten, co mi o Rainovi řekl až po třech týdnech vztahu?" vpálila na něj zpátky.

Rain si odfrkl. "Tři týdny? To ses za mě styděl nebo co?"

"Neodvádějte pozornost!" okřikl Jude všechny se smíchem. "Takže co se děje? Jste spolu? Je to pravda?"

Elsie si povzdechla a podívala se na svého bratra. "Myslíš to s ním opravdu vážně? Nechceš si to rozmyslet ještě? Je docela otravnej."

Judeho to samozřejmě nijak neurazilo, nějak se mu totiž podařilo si s Elsie vytvořit takový vztah, že se neustále navzájem dobírali. Vyplázl na no jazyk. Ona na něj zpátky.

"Bohužel, myslím. Jude se ke mně bude stěhovat."

Tentokrát to byla Luna, která vykřikla překvapením. Ukázala na Judeho prstem. "A ty mi tady budeš říkat něco ne neinformování?!"

Jude se na Raina zamračil. Ten pokrčil rameny. "Když už jsme u těch novinek."

Elsie a Luna si řekly, že to spolu zkusí. To se povedlo Judemu zjistit po dalších pěti minutách, kdy ho Luna bombardovala otázkami, proč jí neřekl, že se ho Rain zeptal už skoro před dvěma měsíci.

"Nepřišlo mi to důležitý!" bránil se. "Věděl jsem, že minimálně do Callumova rozsudku se stěhovat nebudu."

Callumův rozsudek. Dvě slova a atmosféra neuvěřitelně zhoustla. "Takže jen šest let, jo?"řekla Elsie potichu. Rain mlčel. Jude přikývl.

"Jo," vydechl. "Jen šest let."

Rain měl položené ruce volně na stole a Elsie mu jednu stiskla. "Jak se cítíš? Je to už lepší?"

"V rámci možností," zamumlal. Pohled mu spadl na Auru, která si hrála na koberci před televizí. Pak i na Judeho. Ten se snažil povzbudivě usmát.

"Nechceš někam zajít?" pokračovala Elsie. "Popovídat si o tom s někým?"

"Myslíš psychologa?" zeptal se Jude a Elsie přikývla.

"Jen mě to tak napadlo... Rain se od devatenácti nezastavil a tohle byla poslední kapka, možná by se hodilo-"

"Jsem v pohodě, Elsie, ale děkuju. Že máš o mě starost. Vím, že Jude není žádný profesionál, ale pomáhá mi a tak mi to vyhovuje. Nechci za někým, kdo mě nezná," vysvětlil.

Jude ucítil určitý pocit úspěchu. Nebyl si jistý, jestli se včera zachoval správně, když Raina málem ovládl panicky strach. Přemýšlel celou noc, jestli mu pomohl, jestli neměl udělat něco jinak.

Jude si ani nevšiml, že Aura už není na svém místě. Že došla k nim, natáhla se na stůl pro sušenku a zeptala se. "Tatínka něco bolí?" zeptala se celého stolu.

Rain ji popadl a posadil si ji na klín. "Bolí mě srdíčko," řekl jí. "Z té tvé roztomilosti." A začal ji lechtat.

Auře vypadla nenakousnutá sušenka z ruky, jak se smála, a rozbila se na koberci. Judeho srdce zaplesalo, protože včera ho vysával, ale hned na to zase zapomněl, když obrátil pozornost zpátky na Raina s Aurou a jejich smích.

Ti dva byli jeho svět, opravdu.

ø

TEĎ UŽ SE MŮŽU ZEPTAT ŽE JO

každopříběhová otázka: vaše nejoblíbenější postava? :]