Ještě ten den, co od jeho rodičů odjeli, Judemu zavolala máma. 

Když ten hovor uviděl, musel se lehce zasmát. Zvedl to. "Jsi ještě s Rainem?" zeptala se jako první, což ho pobavilo ještě více.

"Jsem u něj, ale koupe Auru. Co se děje?" Bylo mu to jasné. Bylo mu jasné, že se jeho máma k tomu celému chce jen vyjádřit. Pravděpodobně ho měla puštěného nahlas a jeho otec jen seděl mlčky vedle. 

"Jsme rádi, že jsi nás s ním seznámil, broučku," začala. Jude se zatvářil překvapeně. Takovou přezdívkou ho neoslovila už několik let. "Je opravdu sympatický."

"Ale?"

"Ale?" podivila se jeho máma.

"Slyším na tvém hlase, že nějaké to ale přijde."

Uslyšel svého tátu, jak se tlumeně zasmál. "Ahoj, tati," pozdravil ho Jude.

"Ahoj, Jude," dostal odpověď. Více toho neřekl. 

"Byl to trochu šok," přiznala máma. "A známe tě a víme, proč jsi to udělal takhle. Víš, že před Rainem bychom ti do duše nepromlouvali."

"Takže mi budete promlouvat do duše přes telefon?" uchechtl se. Nebyl na ně naštvaný. Byli to jeho rodiče a jen měli o něj starost, jelikož si našel přítele s dcerou, s čímž přicházela zodpovědnost. Naprosto od nich tohle čekal. 

"Jen jsme se chtěli ujistit, že si uvědomuješ, co děláš," řekla jeho máma opatrně. "Rain vypadá opravdu mile. Jsem si jistá, že jeho dcera je také kouzelná. Ale je ti dvacet dva. Dítě je zodpovědnost a jestli to s ním myslíš vážně, bude to i tvá zodpovědnost-"

"Já vím, mami," přerušil ji Jude. "Myslím to s ním vážně a uvědomuju si vše, co s tím přichází. Rain byl od začátku se mnou upřímný a dával mi neustále šanci odejít, pokud bych se cítil, že on s Aurou jsou na mě moc. Je to opravdu čistě mé rozhodnutí, nebyl jsem k tomu nijak donucen."

Jeho máma se krátce zasmála. "Nechci tady naznačovat, že tě nějak donutil být s ním."

"Já vím. Jen jsem to chtěl ujasnit," pousmál se Jude. 

"Tak jo, Jude," vydechla. "Jsem ráda, že jsme si to ujasnili."

"Děkuju, že jste na to celé reagovali tak v pohodě. Pro nás oba to hodně znamená," řekl Jude upřímně. Pořádně jim nepoděkoval, když byl Rain s ním. "Až nám to bude připadat jako správný čas, seznámíme vás i s Aurou. Je opravdu zlatá."

"Dobře. Už se těším. Promiň, že ti kvůli tomu takhle volám-"

"Nemusíš se omlouvat. Jsem rád, že máte stále o mě starost."

"A kdy se vracíš do práce? Nepotřebuješ peníze? Neboj se nám kdyžtak říct," dodala ještě.

"Zítra vlastně jdu. Rain mi domluvil, že mu budu moct alespoň pomáhat jakoby v zákulisí, abych měl do soudu co dělat. Jinak mám peníze, nemusíte se bát. Děkuju."

Čekal další odpověď jednoho z rodičů, ale místo toho se ozval jeho mladší bratr. "Nemůžu uvěřit, že máš děcko!"

Jude protočil očima. "Vy jste mu to řekli?" zeptal se pobaveně.

"Máma se zmínila," odpověděl jeho táta, zatímco Jude slyšel v pozadí právě mámu, jak řve na Matea, ať je zticha a že to není vůči bratrovi fér. 

"V pohodě," odpověděl Jude. V tom mu začal volat někdo jiný. Právník. "Uhm, musím končit, jo? Volá mi právník. Zavoláme si zítra?"

"Jasně, Jude. Měj se pěkně. A pozdravuj Raina," řekl jeho táta a aniž by čekal na Judeho odpověď, hovor tipl. To byla jeho klasika.

Jude zvedl hned i druhý hovor. Právník mu volal čistě jen z toho důvodu, aby mu řekl, jak se případ přes víkend posunul. Že dostal Callumův výpis z trestního rejstříku a proto by se chtěl zeptat, jestli měl za trvání jejich vztahu nějaké problémy s alkoholem nebo jinými návykovými látkami.

"Nic si neuvědomuju," přiznal Jude upřímně. Vzhledem ale k tomu, jak posledně Calluma viděl, se začínal bát. "Proč?"

Před dvěma lety mu byl na rok odebrán řidičský průkaz za řízení pod vlivem drog. Sotva ho dostal zpátky, byl chycen znovu, tentokrát měl ale v krvi v uvozovkách jen půl promile. Dostal podmínku. Na půl roku."

"Oh," vydechl Jude neurčitě. O tom se mu Callum nepochválil. "O ničem opravdu nevím. Ani o tomhle jsem nevěděl."

"Nevadí. Stejně to zkusíme proti němu nějak použít. Něco najdeme."

Jude se pousmál. Jeho právník byl naprosto skvělý. Zkrátka byl odhodlaný Calluma poslat k zemi. 

Zrovna když hovor tipnul, otevřely se dveře koupelny. Aura v růžovém župánku a v papučích se žabičkami vyťapkala ven, v ruce dva plyšáky, bez kterých odmítala do koupelny vůbec vejít, natož tak se umýt.

Rain se ukázal o pár sekund později a vypadal, jako by právě svedl souboj s medvědem a ne že jen umýval svou malou dceru. "Dneska to bylo náročný," zamumlal. "Ta jen tak neusne."

Aura doťapkala k Judemu, hodila na sedačku plyšáky a vyšplhala vedle něj. Pak si plyšáky zase vzala a jednoho podala Judemu. "Pan Borůvka chce taky slyšet, jak se táta lekl slepice," řekla mu.

Jude měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Rain si hlasitě povzdechl, zavřel za sebou dveře do koupelny a posadil se kousek od nich.

Jude shlédl na pana Borůvku v jeho ruce a kývnul na paní Konvalinkovou, kterou Aura držela. "Paní Konvalinková to už slyšela?" zeptal se.

"Paní Konvalinková nemá smysl pro humor. Tu to nezajímá," prohlásila. 

Jude se podíval na Raina, který se už také tlumeně smál. "Jsem rád, že je vám můj útěk o život tak vtipný," prohlásil pak.

"Slepice ti neublíží, tati! Slepice snáší vajíčka!" vykřikla Aura, jako by to snad mělo být vysvětlení. 

"Si piš, že mi slepice ublíží!" bránil se. "Taky mi už jednou ublížila!"

Aura se začala hlasitě smát, až se vyvalila na Judeho. Sice jí museli neustále věnovat pozornost, ale opravdu mu ten víkend chyběla. 

"Víš ale, kolik je hodin, princezno?" zeptal se jí Rain.

"Neumím poznávat hodiny," odpověděla Aura. 

"Já vím. Proto ti říkám, že je čas jít spát," odpověděl Rain fikaně.

"A vy jdete taky spinkat?" zeptala se.

"Za chvilku," odpověděl Jude.

"Já chci spát zase s vámi!"

Jude s Rainem se na sebe podívali. Rozhodně totiž neplánovali jít spát už teď. Rain chtěl ukázat Judemu ještě pár materiálů, aby se zítra v práci mohl dát bez problémů do práce.

"Hele," začal Rain. "Ne, že se takhle naučíš najednou spát s námi. To velké holčičky nedělají," zkusil to.

"A proč já mám spát sama, když ty spíš s Judem! Ty už jsi velkej!"

Jude si skousl ret, aby se nesmál. Rain mu pohledem poslal signál, aby mu pomohl. Jude pokrčil rameny. 

"Protože tak to chodí, ale když jsem byl malý jako ty, spal jsem sám," odpověděl nakonec.

Aura si uraženě složila ruce na prsou a našpulila pusu. Judemu to stále připadalo vtipné, i když mu bylo naprosto jasné, že cokoliv, co mohli říct, mohlo vyvolat její další záchvat vzteku. Byli na tenkém ledě.

"Já chci taky spát s Judem," zamumlala smutně. 

Pravda byla taková, že to Judeho zahřálo u srdce. Proto si Auru posadil do klína a následně si ji dal tak, aby se i s ní  mohl zvednout. "Tak jdeme spát, no," prohlásil. "Půjdu s tebou, jo?"

Když procházeli kolem Raina, krátce se zastavil. "Dneska ji uspím. Pak kouknem na tu práci, jo?"

Rain se vděčně pousmál a dal mu pusu na tvář. "Děkuju. Zatím to nachystám." Pak dal pusu na čelo i Auře. "Dobrou noc, zlobidlo."

Aura na něj překvapivě vyplázla jazyk. "Dneska spím s Judem já!" vykřikla nadšeně. Jude se musel rozesmát. 

V Auřině pokoji se tedy tak nějak uvelebil v její posteli, aby to vypadalo, že má v plánu opravdu s ní usnout. Ještě ale musela samozřejmě přijít pohádka, a tak si Jude na místě vymýšlel. Aura se neustále na něco doptávala, což vedlo k tomu, že se mu jí podařilo uspat až za třičtvrtě hodiny. Rain měl pravdu, že jen tak neusne. O půl desáté se tedy vyplížil z jejího pokoje. 

"Málem bych zapomněl, volali ještě rodiče. A mám tě pozdravovat. To beru jako úspěch," řekl Rainovi, když došel do jeho pracovny.

"Oh? Proč volali?"

"Aby se ujistili, že si uvědomuju, co vztah s tebou a Aurou znamená. Tak jsem je ujistil, že to vím."

Rain jen krátce spojil jejich rty. "Jak já tě miluju."

ø

muheheheeee