ø rain ø

Když si chtěla policie potvrdit Judeho výpověď, že Rain viděl, jak mu Callum přináší složky, potkal se na stanici právě s ním. S Callumem. 

Nevěděli, jak je na tom policie s tím prokázat Calluma vinným. Judeho právník měl dostat nové informace právě po dnešním dni. Ale Rain samozřejmě věřil Judemu, mu nikdo nic dokazovat nemusel. A navíc, byl to bývalý jeho přítele, automaticky ho nesnášel.

Takže když se míjeli, Rain na cestě z výslechové místnosti a Callum dovnitř, neovládl se. Ještě když se ten slizoun na něj ušklíbl. Byl obklopený třemi policajty a i přes to mu vrazil pěstí do obličeje. 

Dva strážníci ho okamžitě chytili. "Doufám, že jsi na cestě se přiznat, ty svině," zasyčel, div na něj neplivl.

Callum se chytil za tvář. Když Raina začali odtahovat od něj dál, prohlédl si ho od hlavy k patě. "To jsem si mohl myslet, žes to byl ty."

Rain moc dobře věděl, o čem mluvil. Slyšel, když mu Jude říkal, že je tady možná někdo, kvůli komu se rozchází. 

"Aspoň víš, s kým si zahráváš," odpověděl a vymanil se policii ze sevření. Nepotřeboval být držen, svou zlost už vypustil. Otočil se a stanici opustil.

Trochu si Calluma proklepl. Muselo to být pár týdnů, co začal pracovat u konkurenční firmy. Byl tomu týden, co byl na jeho jméno přepsán pozemek na kraji města. Jude věděl, jak na tom byl Callum finančně. Že byl horším investorem než Jude a Jude nebyl v pozici, kdy by si mohl dovolit pozemek.

Což znamenalo, že Callum musel v posledních týdnech přijít k nečekaným penězům. Když to Rain zjistil, musel se rozesmát. Ten člověk nebyl ani trochu opatrný. 

Takže odcházel s hlavou vztyčenou, pyšný na sebe, že dokonce dostal i šanci si do něj praštit. Teď už to nechával na justici. Důkazy mluvily jasně. 

Vrátil se domů. Zaparkoval v garáži, vyjel výtahem do svého patra a odemknul si. Když vešel, Jude byl s Aurou v obýváku na koberci a hráli spolu nějakou hru.

Dokud se vše nevyřeší, Judeho práce byla pozastavena. Jediné, co mohl, bylo obchodovat se svými vlastními penězi, což samozřejmě nepřetržitě dělal. Aura ani poslední dva dny nebyla ve školce, vždy zůstala s Judem, protože aspoň tak zaměstnávala jeho myšlenky. 

Aura ho hlasitě pozdravila, ale neodtrhávala pohled od hry. "Hned budeme pokračovat, jen se na něco zeptám tatínka, ano?" řekl jí tiše Jude a postavil se. Došel k němu. "Tak co?"

Rain se tak moc snažil, aby se nezatvářil naprosto vítězně, ale nedokázal to. "Dal jsem přes hubu Callumovi. Dneska je krásný den."

Ani se nedivil, že to nebyla odpověď, kterou by Jude čekal. "Callum? Co? Kde?"

"Potkali jsme se na stanici. Tak jsem ho hezky přivítal."

Viděl, že se to v Judem lehce pralo. Pak si ale skousl ret, aby zabránil úsměvu, a dal mu pusu na tvář. "Bože, já tě miluju."

Oba se rozesmáli. Rain ho ještě tedy uklidnil, že i zbytek výslechu šel dobře, a pro jistotu mu ho i celý přeříkal, zatímco s Aurou pokračovali ve hře. Ta každou chvíli vykřikla na Judeho, ať dává pozor nebo naopak na něj, ať Judeho nerozptyluje. Ovšem neúspěšně. 

Ten den, hned po telefonátu s Judeho právníkem, si zašli na večeři do restaurace. Rain si ani nepamatoval, jak dlouho nikde nebyl a jelikož náplní jeho dnů teď bylo to, aby Jude nemyslel na ty nejhorší scénáře, tohle bylo jen na místě. Aura si radostně vybrala své nejoblíbenější šaty, celá nadšená, že všichni jdou spolu na jídlo.

"Na rande," dovysvětlil ji Rain.

Jude se usmál. "Jak tenkrát na zmrzlinu, že?"

Aura se na něj zmateně podívala. "My už byli na rande?"

Rain se kousl do rtu. "Možná to tehdy nenazvala randem Aura."

"To si děláš srandu!" ozval se šokovaně Jude.

"Co? Víš, na kolik věcí se můžeš s dětmi vymluvit? Za ten tvůj frustrovaný pohled to rozhodně stálo."

"O čem to mluvíte?" zeptala se Aura. Chudina neměla tušení, co se v tu chvíli dělo. 

Rain ji vzal do náruče se slovy, že to by bylo na dlouhé vysvětlovaní, popadl klíče od auta a vyšel z bytu ven. Stále se tomu ale tiše smál, stejně jako Jude.

"Ty jsi fakt neuvěřitelnej," řekl mu, když také byt opustil a zabouchnul za sebou. 

"Co k tomu dodat," pokrčil Rain rameny. 

Troufal si říct, že ten den byl úspěšný. Že Jude nemyslel každou sekundu na to, co se mu dělo, ale dokázal žít v okamžiku toho, že byl s ním a Aurou venku. Na večeři. Samozřejmě nešli do nijaké luxusní restaurace, s Aurou by to nebyl nejlepší nápad, i tak mu ale připadalo, že první rande bylo více než vydařené.

Neměli bohužel moc možností jít na rande. Aura byla neustále s nimi. Jude ale ještě nevěděl, že se jeho sestra vracela na dva týdny ze školy a Rain měl v plánu toho využít. Elsie neviděla Auru pěkně dlouho a bylo mu jasné, že s ní taky bude chtít nějaký ten čas strávit. A pravda byla taková, že vzhledem k uplynulým událostem, začal přemýšlet i o tom, že by Auru svěřil sestře i na celý víkend, aby si mohli s Judem někam vyjet o samotě. 

Ještě mu nic ale neříkal. Nechtěl slibovat nic, dokud to neměl domluvené s Elsie. 

Vrátili se tak akorát, že se Aura musela už chystat do postele. Tentokrát si s ní šel vyčistit zuby Jude, kterého Rain už naučil své triky na to, jak Auru donutit, aby si zuby čistila pořádně. Rain jí pak přečetl pohádku na dobrou noc a do půl hodiny, kdy se všemi silami snažila zůstat vzhůru kvůli příběhu, konečně usnula.

Ten den si šli taky lehnout brzo. Rain pevně Judeho zezadu objal, a ještě chvíli si povídali, dokud Jude neprohrál boj se spánkem. Rain nedlouho po něm

Ta noc byla ale zvláštní z jednoho jediného důvodu. Byla to totiž další z těch mála nocí, kdy se Auře zdálo něco špatného, a tak přišla za ním. Probudila jak ho, tak i Judeho, sotva otevřela dveře. 

Rain se posadil a zívnul. "Tak pojď, půjdeme."

Byla to rutina. Aura pokaždé chtěla k sobě do pokojíčku zpátky, aby tam její plyšáci nebyli sami. Rain s ní vždy šel a zůstal s ní, dokud znovu neusnula.

Mělo ho to už trknout, když v tu chvíli držela v ruce tři plyšáky, že je sotva udržela. Následně totiž zamumlala: "Já chci spinkat s vámi."

Rain se na ni překvapeně podíval. Jude se zapřel o lokty. "Oh? Vážně? Co plyšáci?"

"Pan Méďa hlídá ostatní. Já mám tyhle," odpověděla. Vypadala, jako by něco provedla a právě se k tomu přiznávala, jako by si myslela, že vůbec nemá právo na to chtít s nimi spát v posteli.

Rain se otočil na Judeho. "Nevadí?"

Jude so pousmál. "Vůbec ne." Pak se podíval na Auru. "Tak vyskoč, princezno."

Aura vyskočila radostí a hodila všechny tři plyšáky mezi ně. Pak vylezla na postel, přelezla Raina a lehla si mezi ně. Vzala jednoho plyšáka a podala ho Rainovi. "Ty hlídej pana Borůvku," nakázala mu. Druhého dala Judemu. "Ty máš paní Konvalinku. A já si nechám paní Mandarinku."

Oba se neudrželi a museli se těm jménům zasmát, ale nic nenamítali. Každý si vzal svého plyšáka, Rain Auru přikryl až po krk a pak se vedle ní uvelebil. Byli k ní natočení samozřejmě čelem, Rain ji držel za ruku, ve které neměla plyšáka. Vytuhla docela rychle a sotva usnula, Ucítil na jejich spojených rukách třetí ruku.

Jude se na něj usmál. 

"Ani nevíš, jakou mi dělá radost, že tě má tak ráda," zašeptal Rain. Věděl totiž, že kdyby tu Jude nebyl, Aura by chtěla klasicky k sobě do postele. 

"Mně taky," odpověděl Jude. "Že mě oba máte tak rádi."

Když se Rain ráno probudil, nepřekvapivě jako první, ležel na druhém boku, čelem k oknu. A otočil se, aby viděl, jak Jude spí v objetí s Aurou. V tichosti je sledoval, dokud se neprobudili, protože neměl to srdce je sám probouzet. 

Byl jen neskutečně vděčný.

ø

this was cute, right? the world is alright