ø jude ø

Jude snad dobrých deset minut jen stál a koukal na Autu. Ta, s poníkem v ruce, na něj koukala zpátky.

"Tak... s čím si chceš hrát?" zeptal se nakonec. Bylo čtvrt na osm. Musel vydržet ještě minimálně hodinu a čtvrt za oředpokladu, že Aura půjde dobrovolně spát a usne.

Pokrčila rameny. Otočila se, vylezla na sedačku a dál se věnovala čistě poníkovi.

To bylo fajn, ne? Vždyť ho ani nepotřebovala. Dokázala se zabavit sama. Jude také pokrčil rameny jako takovou odpověď, kterou neviděla, a taky se posadil, ale s dostatečným odstupem od ní. Chvíli ji pozoroval. Jak se komunikovalo s nekomunikujícím dítětem?

Chvíli přemýšlel, že zkusí Wikihow, ale tak zoufalý nebyl. To dítě měli tři roky. On dvacet jedna. Přece ji nenechá vyhrát.

O něco se přiblížil. "Jak se ten poník jmenuje?" zeptal se.

Aura chvíli mlčela. Judeho by opravdu zajímalo, jestli byla takhle mlčenlivá i s Rainem nebo v tom hrál čistě roli fakt, že byl pro ni cizí. "Poník," zamumlala nakonec.

"Nemá jméno?" ujistil se Jude.

Aura zavrtěla hlavou.

"Tak co kdybychom mu jedno vymysleli?"

Aura zvedla pohled a poprvé se na něj podívala bez náznaku zamračení. To Jude bral jako pokrok.

Jude byl vlastně kouzelník. Protože navzdory všemu, co mu Rain o Auře řekl, navzdory její údajné nemluvnosti, dokázal s ní během sekund vést několika minutový rozhovor, kdy se snažili přijít na jméno poníka v její ruce.

"Jahůdka!" vykřikla Aura radostně v jednu chvíli.

"Vždyť je modrej! Nemůže se jmenovat jahůdka. Co třeba Borůvka?"

"Fuj!"

"Nemáš ráda borůvky? Ne? Oh, to nám mění situaci. Tak co třeba švestka? Ta je taky modrá."

"Co to je?"

Jo, zabralo jim to hodně času. Nakonec ale Aura stejně prosadila jméno Jahůdka, ať už Jude argumentoval jakkoliv. Uměla být hodně přesvědčivá (neboli stále dokola skandovala Jahůdka! Jahůdka! dokud se Jude málem nezbláznil), a tak to nakonec vzdal.

Nejraději by se hrdě poplácal po zádech. Myslel si, že bude hlídat psa, nakonec zvládl dokonce i malé dítě.

Později pustil televizi. Neměl od Raina zákaz, co se Aura a televize týkalo, a tak spustil Youtube, aby našel nějaké dětské písničky a videoklipy, které by ji mohly zabavit na další půl hodinu, než ji začne chystat do postele. To byla jeho další osudová chyba.

Aura očividně určité písničky znala. Popadla Judeho za ruku a nemotorně ho začala táhnout k sobě do pokoje, kde byl tedy poprvé. Čekal nějaký růžový pokojíček s obrázky na stěnách, ale mýlil se. Jakoby nemohl narušit estetiku zbytku bytu, byl na dětský pokoj docela planý.

Aura ho dotáhla k velké bedně vedle její postele a tu otevřela. Jude se usmál, když uviděl princeznovské šaty a doplňky a usmíval se až do chvíle, než se k němu Aura natáhla s korunkou v ruce a začala skákat. "Na hlavu! Na hlavu!"

Jeho úsměv nikdy nezmizel rychleji. "Já? Ty jsi tady princezna, ne já."

Aura se otočila a začala hrabat zase v bedně. "Já jich mám hodně!"

A tak se stalo, že Jude měl na hlavě nejen korunku, ale i závoj a přes krk bílé korále. Taky rychle pochopilc, že Aura v devět určitě neusne - skákali totiž dokolečka na písničky, které Jude bohužel pustil a pokaždé, co si jen na chvíli sedl, aby si odpočinul, Aura začala kolem něj skákat a tahat ho zpátky na nohy.

Klidné dítě? Opravdu?

Bylo čtvrt na deset a dětská hudba stále hlasitě vyhráváa, Aura stále nutila Judeho tančit, když se najednou otočil a ve vchodu do obýváku uviděl Raina.

Stál tam s rukama složenýma na prsou a tázavým pohledem na obličeji. Až dramaticky se podíval na své hodinky. "Čvrt na deset," řekl tlumeně.

Aura při pohledu na něj okamžitě přestala blbnout. Judeho to až překvapilo. Třeba byl na ni Rain přísný, třeba se v tu chvíli bála.

"Není vůbec unavená," vysvětlil Jude. "Neusnula by ani za milion."

Naprosto zapomněl, že tam stál s kurounkou a růžovým závojem na hlavě. Rain k nim přešel a lehce se uchechtl, když mu korunku z hlavy sundal. Tázavě se na ni podíval. "Vidím ale, že se bavíte."

Jude ho naprosto nedokázal přečíst. Jehi slova vypovídala o tom, že je naštvaný, ale jeho tón hlasu vůbec.

Dřepl si k Auře a taky jí sundal korunku. "Zítra ale stáváš do školky, princezno. Měla bys jít spinkat."

Slabě přikývla. Její nálada se otočila o sto osmdesát stupňů a Judeho to neuvěřitelně mátlo. Vždyť k ní mluvil tak hezky, proč to vypadalo, jako by se ho bála?

Chytil ji za ruku a postavil se. "Vrátil jsem se dřív, než jsem sám čekal. Můžeš jet domů, jestli máš jak, ale můžeš tu samozřejmě i přespat. V pokoji pro hosty, když už jsem tady, takže zmádný gauč."

Jude netušil, jestli mu ještě jede nějaký autobus a autem bohužel nepřijel. Rain ale očividně čekal na jeho odpověď, a tak mu ji dal: "Přespím tady."

"Okay," odpověděl. "Uložím Auru. Chtěl bych s tebou pak ještě mluvit."

Jude si sundal z krku i korále. "Uklidím tohle a pak počkám tady," řekl.

Rain s Aurou se tedy vydali do koupelny, zatímco Jude pobral všechny korunky a korále a uklidil je zpátky do bedny. Ještě jednou se rozhlédl po jejím strohém pokoji. Možná by mohl navrhnout Rainovi, aby jí namaloval stěny veselejší barvou nebo koupil barevnější hračky. Peněz měl na to určitem dost.

Počkal tedy, jak slíbil, v obýváku. Fakt, že s ním chtěl mluvit, ho nějak nestresoval, pravděpodobně mu chtěl jen zaplatit. Trvalo asi čtyřicet pět minut než Rain Auru připravil do postele a uspal.

Rain vyšel něco po desáté hodině. "Usnula docela lehce. Asi jí to tančení přece jen unavilo."

Jude se nejspíš v tu chvíli začervenal až kdo ví kde. Protože on taky tančil. S korunkou na hlavě. Div na sobě neměl i sukýnku, ale aspoň Auru ukecal,  že tu si oblékat nemusel. Pravděpodobně by totiž potřeboval jednu na každou nohu jak malé byly. 

Rain se posadil vedle něj, v ruce peněženku. Začal tahat peníze. "Překvapil jsi mě," řekl potichu. "Aura mě překvapila."

"Mě taky," přiznal Jude. "Nepřišla mi vůbec jako to dítě, které jsi mi popisoval."

Rain mu podal peníze. A Jude hned uviděl, že jich je více, než kolik bylo v inzerátu.

V inzerátu byla opravdu dobrá částka, která by mu vyšla tipoval tak na měsíc, protože rodiče mu finančně pomáhali, nebylo to tak, že byl úplně bez peněz. A byl za to rád, ale zas tolik si toho vzít nemohl. Ještě když hlídal možná tak dvě hodiny. 

Zavrtěl hlavou. "Tolik jsme si nedomluvili-"

"Jude," přerušil ho Rain. "Aby se Aura chovala tak, jak s tebou, to jsem viděl naposledy, když byla s mou mámou. Nejspíš sis k ní našel cestu a já potřebuju vědět jak."

Byl zmatený. Ale částečně začal chápat, že Rain měl s Aurou problémy. A bylo jasné jaké. "No," zamumlal, "zeptal jsem se jí na jméno jejího poníka."

"Cože?"

"Jméno poníka. Řekla, že nemá. Tak jsme začali vymýšlet."

Rain si povzdechl. Nejspíš mu Judeho odpověď moc nepomohla. 

"Něco se děje?" zeptal se pak opatrně. Bylo mu jasné, že mu Rain nic neřekne, přesto to zkusil. Ale měl pravdu. Rain jen položil peníze na stůl a postavil se. "Jestli se chceš osprchovat, čisté ručníky jsou ve skříni vedle umyvadla. Pracuju z domu, takže se můžeš probudit kdy chceš. Není to tak, že bych odcházel do práce nebo tak. Dobrou noc."

A s těmito slovy se zavřel u sebe v ložnici. 

Jude shlédl na peníze na stole. Pak si vzal jen tolik, na kolika se domluvili, a schoval si bankovky do peněženky. Zbytek nechal ležet na stole a vydal se do pokoje pro hosty. 

Bylo mu Raina částečně líto, protože bylo vidět, že on sám k Auře asi moct cestu najít nemůže. Zajímalo by ho, kde byla Auřina matka.

Ale zítra ráno odejde a už ani jednoho pravděpodobně nikdy neuvidí. Nebylo to něco, čím by si měl zatěžovat hlavu. 

ø

ou jé, tohle bude ještě závislost. ale děkuju za tak četné reakce!! ily <3