ø rain ø

Jude u nich doma nebyl od doby, co naposledy hlídal Auru.

Ne, že by se toho nějak moc změnilo, spíše šlo o to, že si oba dva určitě moc dobře pamatovali, jak napjatá  situace mezi nimi v tomto bytě naposledy byla. Teď byli docela v jiné situaci. A to té, že se Rain snažil bojovat se svými emocemi a zastavit to, co k Judemu cítil.

Už ale nebylo cesty zpět. To si uvědomil, když ráno Jude přišel s několika héliovými balónky v ruce a se širokým úsměvem na rtech prohlásil: "Ve městě je pouť. Já je tam nemohl nechat, Aura je bude milovat." Což samozřejmě milovala. 

Celé dopoledne tedy strávili výzdobou bytu. Nafukovali balónky, uklízeli věci, které by se mohly rozbít, chystali hračky. Pouštěli si hlasitě hudbu a Aura místo výpomoci celé přípravy spíše protančila. 

V jednu chvíli jim došlo lepidlo na ozdoby, které se nejprve musely složit a polepit. "Myslím, že mám ještě jedno v pracovně," vzpomněl si Rain a vydal se pro něj. Sotva ale otevřel šuplík, vybafla na něj fotka ho s Caroline.

Rainův úsměv ze rtů zmizel a najednou se cítil provinile. Snažil se si od smrti Caroline někoho najít, nikdy to ale nikam nevedlo. Do nikoho se nezamiloval, s nikým nespal. Jude byl ten první, komu se jeho srdce otevřelo. I když z toho nic nebylo, cítil se provinile už jen z faktu, že k Judemu choval city.

Nevěděl, jestli to měl Jude stejně. Nevěděl, jestli někdy budou spolu, jestli by vůbec mohli být spolu. Přesto si pomyslel. Jude je úžasný, že? Byl by skvělý pro Auru, Caroline. Přesvědčoval tak spíš sám sebe než Caroline. Snažil se tak v sobě udupat ten pocit viny. 

Položil fotku zpátky na své místo a popadl lepidlo. Utřel si tak tu jedinou slzu, která opustila jeho oko, když fotku s Caroline viděl. Byla to totiž ještě fotka, kterou pořídili pár dní před narozením Aury.

Vrátil se do jídelny, kde probíhalo stříhání a lepení. Aura se posadila na židli vedle Judeho, kterou jí musel přisunout, a nahlížela mu přes ruce. "A tohle bude jednorožec?" zeptala se zrovna.

"Ne, obyčejný koník. Ale jestli chceš, klidně mu můžeme jeden roh přilepit a bude z něj jednorožec," odpověděl Jude.

"Jo!"

Rain položil lepidlo na stůl a posadil se zpátky na své místo. Nepokračoval ale hned, zkrátka se chvíli jen díval na svou dceru s Judem. Ta fotka s Caroline ho trochu emočně rozhodila. 

"Všechno v pohodě?" zeptal se Jude a vzhlédl. Musel si periferně Raina všimnout. 

"Jo, naprosto," neváhal s odpovědí.

Animátoři, které Rain najmul na zabavení dětí, přišli před druhou hodinou. Děti pak začaly chodit ve dvě. Rain chodil otvírat a vždy si vyslechl poděkování, že něco tak pěkného pro děti udělal. A jelikož to byla ale zároveň nebyla Auřina oslava narozenin, vždy předali Rainovi i nějakou maličkost pro Auru. 

Dětí bylo i s Aurou osm. Když dorazilo i poslední, Jude se za ním objevil, sotva zavřel dveře za rodiči, se kterýma se na chvíli zakecal. "Takže už můžu dát Auře dárek?"

Rain se ho lehce leknul, ale nedal to na sobě znát. Otočil se. "Ty máš pro ni dárek?"

"Je to opožděná oslava, ne?"

"Ne úplně."

"Ale částečně," usmál se Jude.

Obešel Raina k tašce, kterou měl vedle botníku. Z ní pak vytáhl ne zrovna malý zabalený dárek. Když to Rain uviděl, nakrčil obočí. "Ty ses zbláznil. Co to je?"

"Nebudu ti nic říkat. Jen si počkej!"

Jude ani nezmínil, že by jí dárek měl v plánu kupovat. A když už, koupil jí už ty balónky s postavičkami z animáků, ze kterých byla nadšená a ukazovala je každému novému příchozímu. Už chtěl Raina obejít zpátky do nitra dění, ale ten ho ještě zastavil.

"Jude, nechci, abys za ni nějak utrácel. Nemusíš to dělat," objasnil. 

"Já ale chci," odpověděl Jude. "Jestli sis ještě nevšiml, vydobyla se docela nemalé místečko v mém malém srdíčku," řekl dramaticky a sám sobě se zasmál. Pak z chodby zmizel. 

Jude Auře koupil dvě věci. Za prvé, princeznovský kočár, který měl prý jít připojit za koníky, které už měla. Rain se nestíhal divit, že si její hračky tak pamatoval. Aura z toho ale byla nadšená. A jako další tam měla formy na dinosauří lívance, ale takové, které doma ještě neměli. 

Což mělo takový následek, že Aura začala vykřikovat, jak si ráno udělají lívance na snídani. Všichni tři, společně.

Jude ale u nich nezůstával přes noc. Tato dětská party končila v šest hodin, do sedmi tak Rain počítal s úklidem, se kterým mu chtěl Jude taky pomoct. Pak měl jet normálně domů. Aura zkrátka předpokládala, že zase bude u nich až do rána. 

V tu chvíli jí tu radost ale kazit nechtěl. Došel k Judemu, který uklízel balící papír, zatímco si animátoři přebrali děti, a klekl si k němu, aby mu pomohl. "Jak sis mohl pamatovat, jaké má poníky?" zeptal se.

"Pojmenovávali jsme celou stáj. Na Jahůdku nejde zapomenout," odpověděl Jude pobaveně.

Rain se uchechtl. "Ty formy na lívance jsou taky úžasný. Trefil ses do černého."

"Jo, teď už jen Auře vysvětlit, že si je s ní ráno neudělám."

Rain přestal sbírat papír a podíval se na Judeho. "Můžeš tady zůstat přes noc, jestli chceš. Dát si s námi snídani zítra."

Jude ale zavrtěl hlavou. "Třeba někdy jindy."

Když uklidili přebytečný odpad, posadili se k jídelnímu stolu. Jelikož Jude jel zpátky domů autobusem, Rain jim nalil skleničku kvalitní whiskey, kterou Jude při přípravách obdivoval ve vitríně. Musel mu ji přece dopřát. 

Zdáli sledovali, jak děti hrají nejrůznější hry a jakou radost Aura má. "Ještě by ses měl k nim přidat," podotkl Rain. "Pamatuješ? Jsi taky Auřiným hostem."

Jude se zasmál, ale realita byla taková, že je Aura uslyšela. Doběhla k nim a celá vysmátá začala tahat Judeho za ruku. "Pojď si s námi hrát! Pojď!"

Jude vrhnul varovný pohled na Raina, který ale jen zadržoval smích. Dokud mu Jude nedal další důvod, proč se do něj zamilovat.

On totiž Auru neodmítl. Nechal se dotáhnout doprostřed kroužku mezi všechny ty děti a další půl hodinu hrál veškeré hry s nimi, ať už v nich měl jakoukoliv roli. I když si nechal všech osm dětí skákat po hlavě, vypadalo to, že si to upřímně užívá.

Rain nikdy neviděl Auru šťastnější.

V jednu chvíli, když měl Jude pověšené jedno dítě na každé ruce a ještě Auru kolem krku, se na Raina podíval a lehce se usmál. V tu chvíli mezi nimi proběhla neverbální konverzace. Tedy, ani ne konverzace, ale Rainovi přišlo, že v tu chvíli věděl přesně, jak se Jude cítil. A Jude věděl, jak se cítil on.

Radost byla nakažlivá. Co ale bylo nakažlivé ještě více, to byla radost naplněná láskou. 

ø

teď naprosto seriózně, zveřejnila jsem já někdy čtyři kapitoly v jeden den??

oh, tohle je taková závislost. stačí jeden komentář od vás a já už píšu další, i need help :')

anyway, další fakt až zítra. and believe me, máte se na co těšit :D :D