ø jude ø

Jude se s Callumem rozešel po několika týdnech jejich vztahu, kdy se do něj marně snažil zamilovat. Nedokázal to. Věděl, že mu v tom něco překáželo. 

Nebo spíš někdo. Někdo s potetovanými rukami a tím nejskvělejším dítětem na krku.

Nebyl si stále jistý, zároveň ale tušil, že si to zkrátka jen nechce přiznat. Ještě když teď pracovali na tom projektu a viděli se třikrát týdně. Kdy i Auru viděl třikrát týdně, jelikož začal chodit z kanceláří s Rainem. Vyzvedli Auru a společně došli do garáží, kde každý nastoupil do svého auta.

Nelhal Auře, když jí řekl,, že nebyl smutný, když byl s nimi. To, že zahrnul i Raina, byl čistý úmysl. 

Poslední týden jejich projektu už Rain začal pracovat i na Auřině oslavě, která vlastně oslava nebyla. "Proč prostě neuděláš oslavu, až Auře bude pět?" zeptal se ho Jude.

"Už jsem ti říkal, že v létě se blbě shání lidi. Nechci, aby byla smutná, že tam má málo kamarádů," odpověděl, zatímco na internetu objednával balónky. 

"Já si tě zkrátka nedokážu představit, jak se celou dobu oslavy bavíš s rodiči ostatních," přiznal Jude. Rain se n něj podezíravě podíval.

"Myslíš, že já chodím na oslavy ostatních? Rodiče tam nebudou. Vyhodí u nás dítě jak ve školce a na konci si ho zase vyzvednou, lehký," pokrčil rameny.

"Takže kromě mě a tebe tam nikdo dospělý nebude? Proč tam musím tedy jít?"

Rain se ušklíbl. "Ty jsi Auřin host stejně jako ostatní děti. Takže žádný dospělý, budeš tam zastupovat dětskou populaci a budeš se zúčastnit programu, který jsem prckům vymyslel."

Jude zkameněl, i když věděl, že si Rain dělal srandu. Tedy, alespoň v to doufal. 

Věděl, proč se mu celá ta věc tolik nepozdávala. Nedokázal si představit Raina, jak zabavuje skupinku asi osmi dětí, hraje si s nimi a podobně. On si totiž na Auřinu oslavu najmul agenturu a měli přijít dva dospěláci s kompletně vymyšleným programem po celé trvání akce. Jediné, o co se Rain postaral, byla výzdoba.

Jude mu pomohl s výběrem výzdoby, protože soudě podle jeho bytu, bylo mu jasné, že ten vy vybral balónky dle jeho vkusu v černé a šedé barvě a žádné barevné, které by se dětem líbily. Po jednom pracovním dni tedy zůstali v kanceláři déle, Rain zašel pro Auru a vybírali výzdobu. Ve finále to vypadalo tak, že Jude naplňoval nákupní košík, zatímco Rain rozmlouval Auře skákací hrad, který na stránkách zahlédla, protože ji nedokázal přesvědčit, že se jim domů nevleze.

Středu před sobotní oslavou jim projekt skončil. Znamenalo to, že od dalšího týdne budou chodit do práce zase jen pondělky, potkávat se budou jen na zasedání a žádná společná práce je čekat nebude.

Judeho to rozesmutnilo. Ten poslední Rain sám odjel do té firmy, se kterou spolupracovali, aby jim prezentoval všechny kroky a výsledky. I když se většina týmu rozpustila hned, jak mohla, Jude nadále čekal ve firmě, až se Rain vrátí. Stejně neměl kam spěchat, momentálně moc vlastní práce neměl a doma už ho také nikdo nečekal.

Rozhodl se, že vyzvedne Auru. Aspoň nebude čekat sám. Paní vychovatelka se už ani neptala, když tam Jude přišel, a automaticky mu Auru přivedla. "Ahoj, princezno," pozdravil ji a Aura mu hned vběhla do náruče.

"Kde je táta?" zeptala se, když nastoupili do výtahu. Do prostor kanceláří nechodila zase tak často, přece jen ji Rain v drtivé většině vyzvedával jen tehdy, když už byl na cestě přímo do garáží a domů.

"Tvůj táta musel jet za velice důležitým klientem, víš? A my na něj počkáme, abychom zjistili, jestli všechno dopadlo tak, jak mělo."

Vzal Auru k sobě do kanceláře a Rainovi napsal, že je ještě v práci a ať se zastaví, až se vrátí, aby se s ním podělil nejlépe o všechno. Přišla mu odpověď do pár sekund. Ok, už jsem na cestě:)

Jude se nad tou odpovědí musel zasmát především proto, že stále ho měl uloženého jako pan Carter. Neměl v plánu to měnit. 

Posadil Auru do křesílka. Ta se mu podívala na stůl a vykřikla. "Můj pan kaštánek!"

"Samozřejmě, že ho stále mám," odfrkl si Jude. Měl ho a díval se na něj pokaždé, co Aura nebo Rain okupovali jeho mysl. Dříve to bývala více Aura, teď už ale převládal Rain. Především kvůli jeho začínajícím citům.

Když se Rain vrátil, otevřel dveře Judeho kanceláře bez zaťukání a opřel se o futra. "Přijdu do dětského koutku a tam nikdo. Tma. Víš, že bych tě mohl nahlásit za únos dítěte?"

Jude s Aurou se v tu chvíli na něj otočili stejnou rychlostí a se stejným nadšením. Jude se postavil. "Tak jak to šlo? Všechno dobrý? Prosím, řekni že jo."

Celou dobu se modlil, aby se nic nepokazilo. Tvrdě na tom pracovali skoro měsíc. Byl to Judeho první velký projekt, ve kterém hrál hned po Rainovi asi i tu nejdůležitější roli. Kdyby se něco pokazilo, Rain by to schytal nejvíc. Jude hned jako druhý. 

Rain si skousl ret. Stejně ten úsměv ale nedokázal zastavit a ze široka se usmál. "Všechno vyšlo do posledního detailu. A nejspíš dostaneme i bonus."

Judeho v tu chvíli polila neuvěřitelná úleva, ale zároveň i radost. Proto se zkrátka neudržel a bezmyšlenkovitě Raina objal. Ruce mu obmotal kolem krku a hlavu zabořil. "Panebože, děkuju. Že díky tobě teď můžu říct, že první velký projekt, na kterým jsem pracoval, byl úspěchem."

Překvapil Raina, tomu se ani nedivil. Ten chvíli stál jako solný sloup, ale nakonec Jude ucítil jeho ruce kolem pasu.

Jude nebyl blbý, i když měl slabé chvilky. A tohle ani náhodou nebylo čistě kamarádské objetí. Jude by takhle nikoho jiného z jejich týmu neobjal. Rain? Ten už vůbec ne. V tu chvíli toho cítil tolik najednou. Radost, úlevu, že to mají úspěšně za sebou, a v tu chvíli ještě jednou emoci, která byla nejsilnější. Ještě, když Raina objímal. Cítil, jak moc ho měl rád.

A nebyla by to Aura, kdyby se necítila vynechaná, a tak taky vyskočila na nohy, aby se do jejich objetí přidala, ale ozvala se rána.

Jude rychle Raina pustil. Když se otočil, Aura ležela rozplácnutá na břiše a její obličej se začal pomalu křivit. "Ajaj, bude koncert," okomentoval situaci Rain a dřepl si, aby Auru zvedl. Sotva si ji vzal do náruče, rozbrečela se naplno. 

Jude se podíval na zem. Aura zakopla o zvlněný koberec.

Samozřejmě ho nijak netěšilo, že spadla, byl ale rád, že nemusel řešit situaci, až se přestali objímat a nic se nedělo. Znal sebe a tak nějak už i znal Raina, aby věděl, že by to bylo divné. 

Rain se snažil Auru uklidnit, zatímco se procházel po Judeho kanceláři a houpal ji v náruči. "Bolí tě něco?" zeptal se v jednu chvíli. Přece jen ten pád neviděli, nemohli vědět, jestli se nepraštila nějak více, než očekávali. Na to byli až moc zaujati sami sebou.

Aura se Raina držela jako klíště, i když už brečet přestala a byli na cestě do garáží. Pustila se ho až ve chvíli, kdy museli nastoupit do auta. Rain ji pomohl s připásáním se, zavřel dveře a než sedl za volant, zastavil se ještě u Judeho.

"Takže můžu s tebou v sobotu ráno počítat na výzdobu?" zeptal se. Byli už předběžně domluveni, ale nikdy si to plně nepotvrdili.

"Jo, jasně. Budu tam," usmál se Jude a otevřel už dveře svého auta, když ho Rain ještě zastavil.

"Jude? Já taky děkuju za poslední týdny. Co si budem, bez tebe by se to takhle nepodařilo."

Už chtěl málem namítat, ať mu nedává tolik kreditu, ale nakonec se zastavil. "Díky," odpověděl tedy jednoduše, jeho srdce naplněné radostí. Zamával ještě na Auru v okýnku a nastoupil k sobě do auta.

V sobotu tak šel poprvé od jeho posledního hlídání k Rainovi na byt. 

ø

další kapitoly se vám budou líbit hehe