[Z pohledu Erena]
    Bylo ráno. Všichni už pravděpodobně vstali a snídali. Jen já jsem zůstal ve svém pokoji. Ze včerejšího dne mi zůstalo jen srdce rozlomené na milión malých kousíčků. V našem světě se objevili lidé z jiného světa. To by možná ani tak hrozné nebylo až na ten závěr. Můj idol. Kapitán Levi zničeho nic políbil toho blonďatého chlápka. Proč?! Cítil jsem se jako naprostá troska. Vždy jsem se snažil být Levimu nápomocný při trénování a uklízení. Dělal jsem vždy to, co mi přikázal. Doufal jsem, že si jednoho dne všimne toho, jak moc ho obdivuji, a že k němu cítím mnohem víc. To už je teď pouhý sen, který mi pokazil ten zmetek. Co je na něm tak úžasné?! Je vysoký? Ale to jsem já také. Má blond vlasy? O vlasech to přeci není. Je to cizinec? To nic neznamená, stejně odejde. Má vypracované tělo a při boji měl Levi problémy aby ho porazil? Možná tím to bude. Je silný. Až moc. Pro kapitána to byla určitě výzva. Povzdechl jsem a přitáhl si deku víc k sobě. Po tom všem si Levi toho chlápka ještě odtáhl někam pryč. Nechci si ani domýšlet co asi dělali. Aniž bych si to uvědomil, začaly mi po tvářích téct slzy, které jsem si rychle utřel. Pro kapitána jsem byl vždy jen spratek. Malé děcko co stále jen brečí a není nijak úžasné ani silné. Od té doby se snažím nebrečet, ale k čemu mi to teď vlastně bude? K ničemu. V moment kdy jsem se chystal své problémy utopit ve vodopádu slz, vešla do mého pokoje Mikasa. ,,Erene! Vstávej! Nemůžeš proležet celý den. Musíš jít něco sníst! Snídaně je důležitá!'' vyhrkla na mě. Byl jsem rád, že přišla. Ujistila mě v tom, že tu stále mám spoustu lidí, kterým na mě záleží. Věděl jsem už delší dobu, že mě Mikasa bere víc, než jen pouhého bratra a ona také věděla o mých citech ke kapitánovi. Sice nerada, ale akceptovala to.
    Po několika líných minutách převlékání se do uniformy jsem dorazil do místnosti, která sloužila jako jídelna. Ohromně mi zvedlo náladu, když jsem viděl své přátele, kteří na mě čekali s úsměvy na tváři, ale pak jsem pohlédl ke stolu kde vždy seděl Levi. Seděl tam s ním. S tím Shizuem. Neusmíval se, ale šlo poznat, že má úžasnou náladu. Vypadalo to, jako by se na něj každou chvíli měl vrhnout. Rychle jsem popadl bagetu, kterou mi s překvapením nabízela sama Sasha a vyběhl jsem ven z budovy. Posadil jsem se pod strom, ujistil se, že nikdo okolo není a rozbrečel jsem se jako malé dítě. Neuvěřitelně mi lámalo srdce pohled na ty dva. ,,Copak? Taky tě to štve?'' ozvalo se nademnou. Ihned jsem zvedl pohled na muže sedícího na větvi. Utřel jsem si slzy z tváří zatímco on seskočil vedle mě, posadil se a vzal moji bagetu. ,,Neumíš mluvit?'' zakřenil se a rozlomil ji na dvě části. ,,O-omlouvám se. Nemohl jsem si vzpomenout na tvé jméno. Ty jsi Izaya, že?'' pokusil jsem se o přátelský úsměv, ale vzniklo z toho něco zvláštního. ,,A ty jsi Eren? Tvoje přítelkyně tu běhala a hledala tě'' odvětil a vrátil mi část bagety, zatímco se zakousl do druhé. ,,Není to moje přítelkyně! Mikasa je pro mě jako sestra!'' zavrčel jsem a odvrátil od něj pohled. Neměl jsem rád, když mi někdo říká, že je Mikasa má přítelkyně a nebo, že se k sobě náramně hodíme. Náš rozhovor takto pokračoval dál. Pomaličku jsem se uvolnil a začal jsem se cítit s Izayou příjemně. Snažil se mě všelijak rozesmát, vyptával se mě na otázky o mém světě a na oplátku mi zase on vyprávěl o svém. Například o věcech co tam mají. Vůbec jsem nepochopil jak to vše funguje. Třeba auto. Co to sakra je?! Izaya mi to vysvětlil jako velkou železnou krabici s motorem, v které lidi sedí a řídí to věcí, které se říká volant. Že je to prostě něco jako kůň. No. Musí to rozhodně vypadat příšerně.

(Erenova představa auta na konci příběhu - /*úžasné umělecké dílo xD*/)

    Dojedli jsme společně bagetu a vstali jsme. ,,Takže ty tvrdíš, že miluješ toho černovlasého prcka?'' vytasil na mě svoji zvídavou otázku. Zarazil jsem se. Vždy jsem si říkal, že mám Leviho opravdu moc rád, že je to můj idol. Vzor, ale nikdy jsem si neřekl, že by to mohla být láska. Jsem ubohý. Doteď jsem si říkal, že je to jen něco jako fanouškovské poblouznění, ale láska? Miluji Leviho? ,,Ne! To ne! Není to nic jako láska! Jen ho mám opravdu moc rád'' odpověděl jsem rychle. Nic tak velkého jsem si zatím přiznat nemohl. Jsem ještě mladý. ,,No dobře tedy. Já mám už delší dobu zájem o Shizua, ale když jsme se z ničeho nic objevili tady a tvůj oblíbenec se na něj začal lepit, zkazilo to všechny mé plány, takže co kdybychom se spojili a oddělili je od sebe?'' usmál se a natáhl ke mně ruku, abych si s ním mohl potřást. V jeho očích jsem viděl něco, co mi říkalo abych tomuto chlápkovi nevěřil, ale věta ''oddělit je od sebe'' mě dost přesvědčila. Přikývl jsem a bezstarostně si s Izayou potřásl rukou. Možná to je můj rozsudek prohry a možná také ne. Za pokus získat Leviho to stojí.
[Odpoledne téhož dne]
    Celá skupina jsme vyrazili na menší trénink do lesů uvnitř zdí. Asi není potřeba říkat, kdo všechno jel. Levi samozřejmě, Erwin, Hanji, nováčci, ale i Izaya a Shizuo, kteří s jízdou na koni měli ze začátku trochu problémy. Ten zvláštní doktor a bezhlavá žena byli hned za nimi. Po hodině pomalé jízdy jsme zastavili u rozsáhlé mýtiny. ,,Přivažte koně!'' rozkázal Erwin a všichni tak ihned učinili. Levi se ihned přihrnul k Shizuovi a pomohl mu s tím. Moje nálada zase klesla na bod mrazu. Izaya ke mně přistoupil a poplácal mě přátelsky po zádech. ,,Neboj se. Však mi je rozdělíme'' usmál se a odešel k Hanji. Po nějaké chvíli jsme byli rozděleni do skupin a posláni do různých stran na menší trénink s podobiznami titánů, které pro nás nachystali podobně, jako při výcviku. Blonďák měl problémy s meči, které hned po chvíli vztekle zahodil a vycpanou šíj dřevěného titána prorazil pěstí. Celá naše skupina, s kterou měl trénovat, na něj jen hleděla jako na zázrak co by dokázal spasit tento svět. Zůstal jsem stát na větvi vysokého stromu hledíc na terč, který Shizuo lehce zničil bez meče. Nepovšiml jsem si, že ke mně přiletěl a stoupl si ke mně. ,,Meče a takové věci nejsou nic pro mě'' zazubil se. Pohlédl jsem na něj. Začala se ve mě míchat spousta pocitů - Vztek, Uznání, Vyděšení, Překvapení. Vztek začal více převládat, když se mi v hlavě znovu odehrála scénka ze včerejší noci. Zamračil jsem se a pokusil jsem se ho praštit vší silou, ale dočkal jsem se jen jeho zachycení mé rány. ,,Co to sakra zkoušíš?! Nic jsem ti neudělal kluku!'' vykřikl na mě, ale moje srdce nademnou mělo nyní plnou kontrolu, než můj rozum. ,,Levi je můj! Nech ho být! Vypadněte zpátky do vašeho světa! Nemáte tu co pohledávat!!'' rozkřikl jsem se na něj. Naštěstí ostatní členové naší skupiny se rychle klidili stranou. ,,Co si vůbec o sobě myslíš?! Vtrhnout sem a začít se cpát mezi mě a kapitána!'' pokračoval jsem. ,,O čem to mluvíš? Uklidni se! Nemám s ním nic v plánu!'' začal mi vysvětlovat blonďák, ale jeho další věta ve mně zapálila jiskru. ,,I když. Když jeví zájem, tak proč to s ním nezkusit. Je to docela kus a vypadá, že by dokázal ustát i moji sílu, což holky nedokáží'' usmál se a podíval se směrem kde měl být Levi se svojí skupinou. ,,Ty zmetku'' zavrčel jsem a odstoupil jsem od něj. ,,Za tohle zaplatíš! Levi je můj!!'' vykřikl jsem znovu a zakousl jsem se do své ruky. Shizuo vyděšený přelétl na druhý strom zatímco se moje tělo skrylo do šíje titána a mé titánské já se zformovalo před Shizuovýma očima.
[Z pohledu Erena v těle titána]
    Můj. Můj jen a jen můj Levi. Zabít. Zničit mého rivala! Promítalo se mi stále v mysli. Shizuo rychle za pomocí lan kličkoval mezi stromy aby se co nejrychleji dostal za ostatními na mýtinu. Všichni už zpozorovali problém a drželi se pospolu. Následoval jsem Shizua. Moje mysl plnila jen touha ho zničit. Zastavil jsem se, když jsem pohlédl na zděšené tváře mých přátel. ,,To si ten spratek dělá srandu'' zamračil se Levi a předstoupil před ostatní zatímco Shizuo přistál vedle něj. Mocně jsem zařval jak se sluší a patří na titána a hleděl jsem nenávistně na blonďáka. ,,Můžete mi vysvětlit, co se to s tím děckem stalo?!'' zamračil se Shizuo. ,,To je na delší povídání'' povzdechl Levi a dal mu letmý polibek na tvář, který ve mě rozohnil vztek ještě víc, zvedl jsem nohu abych tu blonďatou blechu mohl přišlápnout, ale nešlo to. Bránil se. Všichni teď viděli jeho sílu. Dokázal zastavit moji nohu! Nohu titána! S těží dýchal, ale držel. Určitě měl velkou vůli k žití. ,,Erene dost!'' vykřikl Levi a přemístil se před můj obličej. Vrátil jsem nohu zpět na své místo a poslušně jsem se zahleděl do Leviho nádherných očí. ,,Tak je to správně. Jen klid'' natáhl ke mně Levi ruku a pohladil mě po nose. Jako ve snu. Všichni ho strachy pozorovali až na Hanji, která se snažila nekřičet dojetím, že Levi zvládá uklidnit titánu. Kapitán pokračoval v hlazení a hleděl do jednoho z mých očí. ,,Erene. Uklidni se. Nevím co se to s tebou děje, ale není potřeba se jen tak z ničeho nic proměnit, že?'' šeptal tichým, konejšivým hlasem. Stále jsem byl hypnotizován jeho nádhernýma očima a klidným hlasem. Leviho sem nikdy takto nepoznal. Nejspíš v tom byl jen pokus, abych nezpůsobil problémy. ,,Musíš mi to pak vysvětlit. Neobejde se to bez trestu'' promluvil výhružně, ale stále klidně. ,,Týká se to Shizua, viď?'' pošeptal. V takové výšce jsem to mohl slyšet jen já. ,,Štve tě, že tu jsou? Určitě brzy najdou cestu domů. Toho se neboj'' pokračoval. ,,Ale přiznat se mohu. Shizuo se mi začal líbit, když jsem s ním zápasil. A jak teď ukázal svoji sílu. Nic takového jsem ještě neviděl. Je to zvláštní, ale..'' zastavil svoji ruku a pohlédl dolů. ,,Asi jsem se zamiloval'' na jeho tváři se objevil náznak úsměvu. Tyto slova byly jako dýky do srdce. Zavrčel jsem a při Leviho polevené ostražitosti jsem ho popadl, otevřel ústa a namířil ho směrem do nich. Když nemůžu mít Leviho já! Nebude ho mít nikdo! Vykřikl jsem v mysli.

~KONEC DRUHÉ ČÁSTI *U* a slíbená Erenova představa auta xD ~