Tak jo. Tady v médiích je písnička, která mi sice sedí až ke konci kapči, ale je tu. Bohužel se mi ji nikde nepovedlo najít v originálu ani její název jsem nenašla. Pokud by ji někdo poznal dejte vědět a vyměním ji. Do té doby se musíte smířit s videem, na které byla použite ze seriálu Faling skies. Přeji příjemné čtení. :)

Anna(Emma)

Uvnitř mě se mísilo tolik pocitů, jenž vyvolali to, že jsem se začala smát jako šílenec. Oči všech se zaměřily na mě a moji reakci, kterou určitě nikdo nečekal. Začala jsem horečnatě kroutit hlavou a odstoupila od stolu.

„Tohle je šílený. Opravdu si myslíte, že vám budu věřit to, že jste můj otec?" zeptala jsem se, když jsem se přestala smát a snažila si utřídit myšlenky. Muž vydávající se za mého otce si povzdechl a opřel se lokty o stůl.

„Doufal jsem v to. Čekal jsem na tuhle chvíli až se setkáme dlouho a představoval si, jaké to asi bude, ale tahle situace mě nikdy nenapadla."

„To nemůže být pravda! Vy lžete!" obvinila jsem ho. Vadilo mi, že mu nemůžu nahlédnout do mysli a zjistit důvod jeho lhaní, i když jeho tělo a oči jasně vypovídaly o pravdivosti jeho slov a trápení, že mu nevěřím. Znovu si zhluboka povzdechl.

„Jenže to není jediný důvod proč jste se Sebastianem zde. Chtěl jsem sice svoji dceru zpátky, ale taky jsem vám chtěl nabídnout, aby jste se k nepřidali. Chtěl jsem vám ukázat, jaký můj bratr doopravdy je. Je to manipulátor toužící po moci a síle a je pro to schopen udělat cokoliv." Tyhle slova mě úplně přimrazila k zemi. Jak může člověka, který mi zachránil život, dal mi rodinu, domov a zázemí obvinit z něčeho takového?

„To je lež! Thomas je ten nejlepší člověk, kterého znám. Má sice své stinné stránky, ale určitě to není žádný manipulátor a lhář!" Můj hlas se rozléhal po místnosti, ale překvapilo mě, že se Sebastian zatím ani neozval, aby Thomase taky obhájil.

„Nerad to říkám Myšlenko, ale má pravdu ohledně Thomase," promluvil konečně Sebastian, ale tyhle slova jsem od něj slyšet nechtěla. Pohlédla jsem na něj se vztekem a prvním šokem, zubeným jeho slovy. Díval se do země a opíral se o stůl. Několika kroky jsem překonala vzdálenost mezi námi.

„Jek tohle můžeš říct o někom, kdo ti dal střechu nad hlavou!" vynadala jsem mu a přitom do něj mlátila v návalu vzteku. Sebastian se mi snažil chytit ruce, ale na to mě vycvičil až příliš dobře. Jenže jak jsem se zaměřila pouze na něj, zapomněla jsem vnímat ostatní v místnosti. Někdo mě chytil za boky. Místnost, ve které jsme byly zmizela a nahradila ji vodorovná střecha nějaké budovy. Nesnáším teleportaci.

Prudce jsem se vyvlekla svému únosci ze sevření a otočila se k němu, abych mu mohla jednu vrazit. Snad si potom pro příště bude lépe pamatovat, že když jsem vzteky bez sebe je lepší mě nechat být, jenže on moji ruku chytil. Zadívala jsem se na něj a rozeznala známé rysy Alexovi tváře, ale i v nich mi bylo něco povědomého. Jako bych ho už někde viděla před tímhle vším.

„Proč jsi mě sem přenesl?" zeptala jsem se ho naštvaně. Alex klidně pustil moji ruku a přešel k okraji střechy. Klidně mě tam nechal a přešel ode mě pryč aniž by cokoliv řekl.

„Nevěříš ničemu co tam řekli, že?" zeptal se mě, ale stále se díval na krajinu, kterou šlo ze střechy vidět. Vysoké kopce, zaplněné stromy, které byly vidět kam až oko dohlédlo. Krajina působila uklidňujícím dojmem a slunce přímo nad námi taky. Obzvlášť jeho příjemně hřející paprsky, ale tyhle slova tu klidnou atmosféru ničily a ve mně stále vřel vztek.

„Jasně že ne. Mám věřit slovům, které pronesl muž, který tvrdí že je mým otcem? Mám věřit tomu, že muž, který mi dal nový život je nějakým monstrem, za které ho považujete?"Nemohla jsem být tolik slepá, abych těmhle lžím věřila. Mým tělem projela vlna tepla a svaly se mi úplně uvolnily. Svět se se mnou zatočil, jak mě přepadla nečekaná malátnost. Naštěstí to za chvíli pominulo, ale to nebylo to nejlepší. Cítila jsem další mysl na střeše. Rozhodně byly Alexova, což znamenalo jediné. Měla jsem zpátky svoje schopnosti telepata.

„Byl to jen dočasný efekt a já potřeboval, aby odpadl. Chápu, že jsi naštvaná, ale rád bych ti něco povyprávěl," ozval se Alex a posadil se na okraji střechy. On si asi rád zahrává se životem. Stačí aby se víc naklonil či sklouznul a je dole. Ten kluk se mi líbí, když nepočítám fakt, že mě unesl.

Rozhlédla jsem se po střeše, ale nikde jsem neviděla jakýkoliv způsob, jak se odtud dostat. Skvělý. Můžu být naštvaná, jak chci, ale bez něj se odtud stejně nedostanu. Zhluboka jsem si povzdechla a přešla se posadit vedle něj. Stále se díval před sebe s rukama v klíně.

„Tak povídej," pobídla jsem ho. Něco uvnitř mě mi říkalo, že se mi nebude líbit, to co řekne, ale když už je ten den blbec, tak ať je aspoň v celé kráse. Alex se zhluboka nadechl.

„Prošel jsem si hodně podobnou situací jako ty. Většinu svého života jsem prožil bez minulosti stejně jako ty. Plnil jsem pro společnost všechny mise, které mi přiložili a vraždil v jejich jménu. Svůj výcvik jsem prošel společně s Michaelem i Sebastianem. Oba pro mě byly jako bratři a stejně jsem se je rozhodl, jak to Sebastian nazývá, zradit. Ale otázkou je pro všechny proč." Alex se odmlčel a zadíval se na mě. V očích se mu rýsovala bolest, zrada, hněv i porozumění. "Jsi na tom lépe než já. Prožila jsi jen dva roky v nevědomosti o své minulosti, ale já většinu svého života. Nevěděl jsem, kdo je má matka a neznal jsem ani otce, jenže asi pět měsíců před misí, na které jsem tě poznal se všechno změnilo. Měl jsem stejné příznaky jako ty a během jedné mise se mi vrátila vzpomínka na mou matku. Viděl jsem, jak klečí na kolenou a nějaký muž jí míří zbraní na hlavu. Tím mužem byl můj otec a zároveň i můj šéf řídící společnost."

„Thomas," vydechla jsem šokovaně. Nemusela jsem Alexovi ani nahlédnout do mysli, abych věděla, že mi říká pravdu. Jeho tělo vysílalo vlny, které to moje chytalo a ujišťovalo mě o tom, co mi říkali i ostatní. Alex přikývl.

„Dál jsem pracoval pro společnost, ale vzpomínky se začali vracet nečekaně a ohrožovaly mě i ostatní při misích. Zašel jsem za doktorem McCastlem a pověděl mu to, až na detail o mém otci a matce. Něco mi bránilo mu to říct. Těsně před mým rozhodnutím jsem byl společně se Sebastianem poslán na misi na ostrově. Tam jsem tehdy potkal tebe i Jacka s rebeli. Sebastian vedl tým, který se vás snažil najít. Postřelili jsme Jacka, ale zbytek z vás utíkal dál. Rozhodli jsme se Jacka nechat být a jít dál za vámi, protože náš hlavní úkol byl přivést tebe. Tehdy jsem netušil proč ani kdo byl Jack. Poté co jsem se teleportoval pro posledního člena vašeho týmu jsem narazil na Karin. To byla ta žena vedle tvého otce. Pracuje tu jako lékař a taky se podílela na záchraně Jacka, který díky nám téměř umřel. Jenže to je vedlejší. Karin mi ve zkratce všechno vysvětlila a řekla mi, že pokud se Thomasovi povede pokus s telepatem, pokusí se mě zabít, možná i když se pokus nepovede."

„Jaký pokus?" Alex se m zadíval do očí.

„Tvůj. Se Sebastianem jsme tě dovedli až k přístroji, který je v zakázané části D v místnosti 32 druhém podlaží. Slyšeli jsme tě křičet Jackovo jméno a díky tomu pokusu mi začalo hodně věcí dávat rozum. Jenže všechny dílky skládačky zapadly dohromady až tehdy, když jsem nasedl do auta připravený odjet domů, když jsem zaslechl zvuk bomby a na poslední čas se stihl teleportovat. Potom jsem se přidal k rebelům a od jistého informátora se dozvěděl, že výbuch mého auta svedli na rebeli. Jenže jsem dobře věděl kdo to udělal. Můj vlastní otec se mně tehdy povedl zabít, ale k mému štěstí se mu to nepovedlo. A pak začal využívat tebe a všechno se opakovalo." Všechno dávalo smysl. Horší bylo, že Alex říká pravdu a já si přišla podvedená, zrazená všemi které jsem znala.

„Kdo všechno věděl o mé minulosti?" zeptala jsem se překvapivě klidným hlasem, ale slzy si stejně našly cestu ven. Alex si povzdechl.

„Já, Sebastian, Michael, doktor McCatle, Thomas a možná ještě pár assassínů pracujících pro společnost, pokud se jich Thomas nezbavil." Uvnitř mě se vytvořila díra, která bolela. On to věděl. Celou tu dobu to věděl a nic mi neřekl. Jen mi lhal stejně jako Michael, ale od něj to bolelo nejvíc.

„Rozhodnutí je na tobě. Nikdo tě nemůže do ničeho nutit. Jen jsem chtěl abys to věděla." Souhlasně jsem přikývla a setřela si rukou slzy, které mě studily na tvářích. Všechno mi začalo pomalu docházet a stejně jako jsem byla nadšená z nalezení mého otce, stejně tak jsem byla zraněná ze zrady a toho, že si stále nejsem schopná na všechno vzpomenout.

„Takže, abych si to vyjasnila. Ty a já. My jsme."

„Pokrevní příbuzní?" dokončil za mě Alex. "Jo. Jsem tvůj bratranec, který za moc nestojí. Ale když mi dáš šanci pokusím se zlepšit a společně můžeme tyhle hnusné lži zničit jednou pro vždy." Tak tohle nešlo odmítnout. Život bez lží. Tuhle nabídku s radostí přijmu. Ale stále tu byl jeden aktuální problém, který jsem musela vyřešit.

„Proč se mi ještě nevrátily?" Toužila jsem potom si opět vzpomenout víc než cokoliv na světě.

„Netuším. U mě to přicházelo postupně a někdy jsem na chvíli ztratil pojem o tom co je skutečnost a co jen vzpomínka. Když jsme se o tom byvili s Karin, napadla nás možnost, že když se vrátíš na místo, kde jsi dřív byl, před ztrátou paměti, mohlo by to pomoct k rychlejšímu rozpomenutí. Ben věděl, kde jsme před společností s matkou žili a odvezl mě tam. Je pravda, že jsem si na většinu věcí vzpomněl, ale není to jisté. Navíc ty jsi dřív žila tady na ostrově, ale jen Jack ví kde přesně, ale stejně se brzy vrátíme na kontinent."

„Jak brzo?"

„Odtud se přemístíme na hlavní naši základnu, kde se zmobilizujeme, vymyslíme plán a potom se pomocí helikoptér přemístíme zpátky na kontinent a zaútočíme na společnost." Tohle se jevilo jako dobrý plán.

„Chceš se už vrátit za ostatními?" zeptal se mě Alex. Zakroutila jsem hlavou a zadívala se na krajinu. Chtěla jsem být sama nejlépe, ale momentálně se budu muset spokojit s Alexem se mnou.

„Chtěla bych si všechno urovnat, než se tam vrátím." Alex přikývl.

„Dej potom vědět." Lehl si s nohama stále svěšenýma ze střechy a zavřel oči. Já jsem stále seděla a upřeně sledovala krajinu, jakoby mi mohla právě ona dát potřebné odpovědi.

„Jo a mimochodem ta dívka, která stála vedle Karin je tvoje sestra, ale její matkou je Karen ta tvoje je..."

„Je mrtvá. Já vím. Viděla jsem to."

„Mrzí mě to," odpověděl Alex. Život byl nefér. Celý jsme ho s Alexem prožili ve lži. Oba jsme nikdy nepoznali své matky ani tety. Měli jsme je jen ve svých vzpomínkách a tam i navždy zůstanou.

Sebastian

Nějakou dobu jsme tam všichni jen stáli, když se Alex teleportoval s Annou. Trvalo mi dlouhou dobu než jsem se rozhodl udělat první krok a stoupnul si k Jackovi. Hodně vyrostl od doby co jsem ho viděl naposledy, navíc jsem byl stále ochromen šokem, který mi ta píseň způsobila. Máma nám ji hrála, když jsme byly mladší a překvapilo mě, že si ji ještě pamatoval.

„Už je to dlouho," promluvil jsem konečně. Jack odložil kytaru bokem a místo ní si vzal do ruky zbraň a začal ji zkoumat, zda je v pořádku.

„Nedodržel jsi slib," řekl a úplně ignoroval moji předešlou větu. On ví,jak přimět člověka cítit vinu. "Slíbil jsi, že se mnou stále budeš a nebyls. Nechal jsi mě s mámou samotného a všemi těmi hrůzami, které prováděla jsem prošel taky sám." Jen hezky do mě. Stejně si to zasloužím.

„Chtěl jsem se vrátit. Chtěl jsem tě navštívit, ale Thomas mi v tom zabránil. Využíval mě, abych dělal ty nejhorší věci, kterých lituji jen proto, abys byl v bezpečí před ním." Jack nechal zbraň zbraní a zadíval se mi do očí. Jeho pohled byl chladný, naštvaný a plný vzteku.

„Nerad ti to říkám, ale tvá oběť přišla v niveč. Navíc mi Alex řekl, že jsi to byl ty kdo vedl pátrací tým, který nás honil jako lovnou zvěř. Zabil jsi mi kamarádku přímo před očima, já tam málem zemřel a z Anny jste udělali jednu z vás."Tak teď o tom nebylo pochyb už vůbec. Byl na mě naštvaný. A právem. Ve všem měl pravdu. To já vedl ten zatracený tým. To já zabil tu blondýnu v okně. To já přivedl Annu do společnosti. To já se nechal celé ty roky vydírat za špatnou věc. Jenže to se změní. Je čas odplaty.

Nadechoval jsem se, že mu odpovím, ale v tu samou chvíli se vzduch v místnosti nadzvedl a před stolem se objevila Anna s Alexem. Přejela všechny v místnosti pohledem, ale když pohlédla na mě rychle s ním uhnula. Co jí zase přeletělo přes nos?

„Věřím vám," vyslovila a zadívala se na Bena, který stále seděl na židli u stolu a zkoumal mapy, položené na stole. "Alex mi všechno vysvětlil, ale i přes fakt, že jste můj otec vás tak nedokážu brat. Možná časem, ale ne hned." Ben zvedl oči od map a usmál se na Annu. Jedna rodina znovu pohromadě. Teď to jen urovnat mezi mnou a Jackem.

Ben se zvedl ze židle, obešel stůl a zastavil se přímo u Anny. Byl o něco vyšší než ona. Poznal jsem podobné rysy, které měli společné, ale Anna byla asi víc podobná matce.

„S tím se dalo počítat," odpověděl jí Ben a roztáhl ruce. Anna si ho chvíli prohlížela než k němu přistoupila blíž a nechala se vtáhnout do rodičovského obětí. Vypadala tak klidně. Její oči se spojily s mými, ale v těch jejich bylo něco co se mi nelíbilo. Jasně zračili bolest a zradu, ale co jsem ji sakra udělal?

„Tak jo všichni je na čase to tu sbalit a přemístit se na základnu, kde naplánujeme útok!" křikl Ben po lidech a ti se začali zvedat od odpojených počítačů a postupně vycházet východem pryč. Anna s Alexem odešli v první vlně a Ben s ženou, která mu byla celou dobu po boku a hnědovlasou dívkou hned za nimi.

„Mrzí mě to," řekl jsem provinile a zadíval se na Jacka. Ten mě probodával pohledem.

„to by mělo. V obou případech. U mě si porušil slib a ji jsi přeměnil v jednu z vás. Byla odvážná, ale změnila se." Jack se zvedl a chtěl odejít spolu s ostatními. Rychle jsem mu položil ruku na rameno a zastavil ho v pohybu.

„Máš veškeré právo se na mně zlobit, ale jsme bratři. Jsi poslední člověk, který mi zbyl a já to chci mezi námi napravit." Upřímnost sama. Jestli tohle nezabere, tak nevím co by mohlo. Jack se na mně otočil a zlost v jeho očích o něco ustoupila.

„Fajn. Stále jsem naštvaný, ale taky nechci být sám. O Annu jsem přišel vlastní vinou a vidím to na ní. Mezi námi to už nebude jako dřív, takže jsi můj poslední člověk, kterého mám. I když jsi ten nejhorší starší bratr co může být." Jackova tvář se zkřivila do úšklebku.

„Bratři jako dřív?" Nabídl jsem Jackovi ruku. Přijal ji a pořádně stiskl.

„Bratři jako dřív," zopakoval Jack. Konečně mám zase bratra a povinnost staršího bratra. Společně jsme odešli z místnosti do stájí, kde jsme nasedli na osedlané koně a vyjeli s ostatními lidmi, kteří byli v budově na cestu do jejich hlavního sídla.

A je to tady. Další díl, další zvraty v ději. Co myslíte? Bude Anna znovu s Jackem nebo zůstane sama či utvoří pár s někým jiným. A co jejich plánovaný útok? Půjde vše podle očekávání? To se již brzy dozvíte a malé varování předem. Již jsme za polovinou příběhu a jisto jistě se blížíme ke konic, tak s tím počítejte.:) Brzo ahoj. :)