Anna(Emma)

Před dvěma rokama

Moje oči se probouzely k životu. Snažila jsem si vzpomenout, co se stalo, ale nic jsem si nepamatovala. Jen jediné jméno se mi zobrazovalo v té prázdnotě jako maják. Anna Blakeová a já celým srdcem věděla, že to je mé jméno. Otevřela jsem oči, do kterých mě udeřilo umělé světlo vycházející z osvětlení v místnosti, kde jsem na lůžku ležela. Rozhlédla jsem se po pokoji v naději, že tu někoho uvidím, ale byla jsem v něm sama. Tahle situace mi byla povědomá, ale nedokázala jsem si na nic vzpomenout. Najednou dovnitř vešel vysoký černovlasý muž v obleku. Mile se na mě usmíval, ale něco mi říkalo, že tohle není jeho pravá tvář.

„Jsem rád, že už jsi vzhůru. Všichni jsme se o tebe bály, když jsme tě našli postřelenou ležet na ulici," řekl muž a posadil se na okraj mojí postele. Jeho tvář mi byla cizí stejně jako slova. "Copak ty si na to nepamatuješ?" Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne. Nepamatuji si vůbec nic," vysoukala jsem ze sebe. Bylo příšerný si nic nepamatovat. "Kdo jste a co tady dělám?" Moji mysl začala vyplňovat panika.

„Uklidni se, Anno. Jsi doma mezi svými. Jestli chceš můžu ti o tobě něco říct, ale jen pokud se uklidníš," navrhl muž. Nevěděla jsem zda mu můžu věřit, ale znal přece moje jméno, takže o mě asi musel něco vědět. Nakonec jsem souhlasně přikývla a muž mě obdařil milým úsměvem.

„Takže pro začátek. Jmenuji se Thomas a vedu firmu, pro kterou pracuješ. Teda chvíli jsi pracovala, dokud jsi neuposlechla můj rozkaz a chtěla jsi sama vyhledat hodně nebezpečného člověka. Tvoje neposlušnost tě málem stála tvůj drahocenný život. Naštěstí si zřejmě jen utrpěla kompletní ztrátu paměti." To všechno dávalo smysl. Vysvětlovalo to bolest na mém boku i rameni či mou neschopnost si na cokoliv vzpomenout. Thomasův úsměv povadl a očima těkal po místnosti. On mi něco tajil.

„Je v tom ještě něco, že ano? Víte snad, kdo mě postřelil?" zeptala jsem se zvědavě. Thomas nepatrně přikývl a zhluboka se nadechl.

„Je toho o hodně víc. Když jsi sem přišla požádala jsi mě, abych o tobě zjistil celou tvoji totožnost, ale i přes všechnu naši snahu jsme nic nenašli. Je to jakoby jsi neexistovala." Ty slova zabolela jako, když vám někdo vrazí nůž do zad. "Je mi to líto, Anno, ale když jsi sem přišla nemluvila jsi vůbec o svojí minulosti a teď když jsme o tobě nic nenašli. Nevím, jak se teď cítíš, ale mrzí mě to. Snažili jsme se tě držet na bezpečném místě daleko od ostatních lidí, ale vypadá to, že někdo z lidí, kteří o tobě věděli tě chtěl zabít kvůli tvé schopnosti telepatie. Ti lidé, kteří ti to udělali se vás snaží najít a zabít, zatímco my se vás snažíme najít a chránit. Chápala jsi naši práci a jednání. Chápeš ho stále?" Bylo toho tolik, co jsem si nepamatovala. Posadila jsem se a prohrábla si rukou vlas. Jak jsem na tohle všechno mohla zapomenout?

„Chápeš to stále?" ozval se mi Thomasův zvučný hlas v hlavě. "Tvůj dar telepatie je velmi vzácný."

„Jsem na vaší straně, ale pod jednou podmínkou," pověděla jsem mu skrz mysl a zadívala se mu do očí. Je na čase vrátit útok, ale pokud mé jméno neexistuje, znamená to, že nemám existovat ani já. Ale já jsem tady plná hněvu připravená bojovat na Thomasově straně, ale už ne jako Anna Blakeová, ale jako člověk, který neexistuje.

„A ta je?" zeptal se mě klidně Thomas a upřeně mě pozoroval.

„Už mi nebudete říkat Anno Blakeová, ta je mrtvá. Odteď budu jen bezejmenný člověk, který pro vás pracuje," odpověděla jsem mu pevným hlasem a Thomas se spokojeným úsměvem a výrazem ve tváři přikývl.

Součastnost

Dívala jsem se do velkého zrcadla a přemýšlela, nad mým prvním setkáním s Thomasem. Po celou dobu, kdy jsem žila ve společnosti na mě dohlížel, ale já stále měla svoji hlavu a to se nezmění ani tady. Otočila jsem se zpátky ke své tašce, která byla položená na velké posteli a vyndala si z ní oblečení a ostatní věci, včetně mého náhrdelníku s přívěškem vyjícího vlka. Ten jsem si připnula ke krku a oblečení si odnášela do menší místnosti, která sloužila jako šatník. Na mě to tu bylo až moc velké a luxusní, ale pokud najdu místnost, kde se dá cvičit, tak se tu budu cítit jako doma. Sundala jsem si svoje tričko a rifle, které jsem měla na sobě a hodila ho do koše na špinavé prádlo. Můj plán na zbytek dne byl jasný. Projít to tu, zacvičit si a potom koupel s noční meditací a spánkem.

Vyšla jsem ze šatníku k posteli, kde jsme si nechala ležet věci na převlečení. Nevýhoda byla, že jsem celou dobu, když jsem šla k posteli, viděla svůj odraz v zrcadle. Jizva na boku už byla sice za ty roky zahojena, ale během tréninků a pár menších misí, na které mě Thomas poslal mi po těle přibylo víc malých jizviček a někde ještě byla i nějaká ta modřina. Samozřejmě nechybělo ani moje tetování, které mi přibylo na pravé noze a boku. Dohromady jsem měla čtyři. Na zátylku a obličeji, ale ty byly staré. Aby nevypadala moje tetování ještě divněji než byly, dodával mi Thomas gel, který tetování překrýval.

„Slušná postava," ozvalo se od dveří Christianův hlas. Tady asi slovo soukromí neznají navíc moje postava sice slušná je, ale pokožka ne.

„Slovo soukromí je vám asi cizí co?" zeptala jsem se, přestala se pozorovat v zrcadle, oblekla si na sebe bílé tílko a otočila se k Christianovi, který byl opřený bokem o rám dveří. Jeho tvář opět zdobil úšklebek.

„Tři chlapi, jedna ženská. To sis vážně myslela, že tu budeš mít soukromí? Navíc to tetování je luxusní. Kdy jsi ho stihla získat." Další věc, na kterou jsem nechtěla odpovědět. Neznala jsem historii dvou mých tetování, které naštěstí neviděl. Je na čase udělat přítrž jejich nevychovanosti. Nasadila jsem si tepláky a odstrčila Christiana ze dveří.

„Nemyslela, já si ho klidně udělám. Můj pokoj, moje soukromí a nikdo mi ho narušovat nebude, skrčku, takže kde je tady tělocvična nebo tak něco?" Zavřela jsem dveře od mého pokoje a založila si ruce na prsou. Christian se na mě pobaveně díval, ale na malou chvilku jeho myšlenky odbočily k místu, které jsem hledala. Nikdy nenechte telepata vyvést vás z míry a nahlédnout mu skrz oči do vaší mysli. Chyba začátečníka.

„Díky," zašeptala jsem, protáhla se kolem něj ke schodům a zamířila do skryté tělocvičny, která se nacházela ve sklepě za zdí. Byla dobře ukrytá před zvídavými oči nečekaných návštěvníků. Všimla jsem si Sebastiana, který čekal u vchodových dveří. Hrdě jsem zvedla hlavu a zamířila do obývacího pokoje, kde byla za knihovnou cesta do sklepa.

Sebastian

Měl jsem v plánu jít si s Chrisem zaběhat, a když jsem viděl scházet dolů Myšlenku, doufal jsem, že půjde taky. Jsem zvědavý jaké to bude, když tu teď žije s námi, protože se nikdy ani na trénincích neotevřela a nesvěřila. Byla to bojovnice, měla v sobě jejího ducha, ale bál jsem se co z ní bude, pokud zůstane stejně chladná. Pamatuji si, že takový býval i Alex, který kdysi byl jeden z nás.

„Můžeme?" vyrušil mě Chrisův hlas z mého přemýšlení o minulosti. Jednoho jsme ztratili a jeho místo nahradil druhý. "Michael nejde?" Zakroutil jsem hlavou a otevřel dveře ven.

„Rozhodl se něco uvařit na uvítání pro Myšlenku. Snad to bude poživatelné," odpověděl jsem mu pobaveně a rozeběhl se ven.

„To je fakt. Vařit uměl Alex. Vzpomněl sis na něj, když jsi ji viděl co?" On ani nemusí být telepat, aby to poznal. Zastavil jsem se a pomalu šel. Nešlo myslet a u toho běhat. Alex byla minulost, kterou každý z nás nerad otevíral a bavil se o ní.

„Jo. Je mu podobná. Chováním, ve všem. Je silná, rychlá a dokáže během boje použít i rozum a schopnosti. Jen..." odmlčel jsem se a prohrábl si rukou vlasy. "Byl jako bratr, o kterého jsme přišli díky rebelům." Nesnášel jsem je. Každého z nich. A to byl hlavní důvod, proč stále pracuji pro společnost.

„Já vím. Taky jsem ho tak vnímal, i když jsem ho tak dlouho neznal jako vy. Hlavně nezapomeň, že Anna o ničem z toho co víme nesmí vědět. Je silná a umí se rychle dostat do hlavy. Musíme být ostražitější a hlavně se chovat normálně. Nikomu nepomůže zaobírat se minulostí, která nás pohání dopředu," odpověděl mi Chris a poplácal mě po rameni. "A teď poběž staříku. Uvidíme zda jsi stále v kondici. Poslední u jezera opije Myšlenku." Tak tohle se nedá odmítnout. Christian rychle vyběhl a já jsem utíkal hned za ním.

Anna(Emma)

Otevřela jsem pevné dveře, které mířily do tělocvičny. Sklep byl cítit zatuchlinou a plísní. Po stěnách kapala voda a všude bylo několik starých věcí, ale tělocvična. Ta byla jiná. Nejnovější posilovací vybavení, trénovací panáci, boxovací pytle a žíněnka uprostřed místnosti. Pořádně jsem si každý centimetr tělocvičny prohlédla a pousmála se nad vybavením, které jsme tu měly. Na tohle byl Thomas expert. Vždy nám dával to nejlepší, ať už se jednalo o cokoliv.

Přešla jsem k jednomu z tréninkových panáků a zaujala bojový postoj. V hlavě se mi začaly přehrávat Sebastianovi slova, jak mám útočit, vést výpad, co dělám špatně a jakou svou výhodu můžu využít k poražení nepřítele. Každý můj úder jsem se snažila vést přesně do míst, které jsem chtěla zasáhnout. Snažila jsem si zachovat chladnou mysl, ale pokaždé mě přemůže vztek a dám do svých úderů víc síly než chci.

„Měla by ses uvolnit. Příliš do něj mlátíš a kdyby to byl normální člověk, už jsi na zádech a možná i mrtvá," ozval se za mnou Michaelův hlas. Cítila jsem ho, ale nereagovala ne něj. Snažila jsem se zklidnit svůj dech a plně se věnovat svým výpadům, ale jeho pohled mi začínal vadit. Vší silou jsem praštila do figuríny a naštvaně se otočila na Michaela, který mě zaujatě sledoval.

„Budeš tu ještě dlouho nebo se otočíš a necháš mě tu zase o samotě trénovat?" zeptala jsem se ho naštvaně. Michaelovi se na tváři blýsklo v očích a na tváři se mu objevil úšklebek. Ten zmetek. Uslyšela jsem, jak něco letí vzduchem. Skrčila jsem se a udělala kotoul dopředu přímo před Michaela.

„Reflexy máš dobré. Co takhle se procvičit dohromady. Telepatie proti telekinezi?" nechal vyset ve vzduchu svoji otázku a čekal jen na moji odpověď. Chce ji, tak mu ji dám a ráda, ale po svém.

Udělala jsem krok k němu a vedla s ním oční válku, abych ho zmátla. Jakmile jsem byla dostatečně blízko, kopla jsem ho do holeně a potom chtěla udělat výpad rukou, ale Michael mi ruku chytil a stočil mi ji za záda.

„Jsi rychlá, mrštná a nepředvídatelná. Jenže výpady děláš předvídatelné a ne správně provedené. Sebastian by nebyl spokojený, že mu děláš takovou ostudu," zašeptal mi Michael u ucha. Předvídatelné výpady, uvidíme, co řekne po tomhle.

Rozmáchla jsem se hlavou a zasáhla svůj cíl, který se nacházel za ní. Michael povolil stisk na ruce a já se rychle otočila čelem k němu a společně s ním udělala kotoul vzad. Vytáhla jsem nůž schovaný v botě a přiložila mu ho ke krku.

„Předvídatelná?" zeptala jsem se ho v mysli. Byla jsem u něj až příliš blízko. Nebezpečná vzdálenost, která mohla znamenat hodně věcí kdybych mu nedržela nůž pod krkem.

„Sebastian nepřeháněl. Vážně jsi hodně dobrá. Ale zapomněla jsi na jednu věc. Neumím jenom pohybovat s věcmi bez jediného dotyku." Zatraceně. Než jsem se stihla nadát, byla jsem odhozena pryč a dopadla na tvrdou zeď, po které jsem se svezla na zem. Zatraceně, to byla ale rána. Nůž mi během mého letu vyletěl z ruky, takže hezky postaru. Zvedla jsem se ze země s mírným motáním hlavy a vyběhla naproti tomu šmejdovi s telekinezí. Bojovat proti Sebastianovi, brnkačka, ale bojovat proti Michaelovi, to byla teprve výzva. Naše výpady se hned setkaly a stejně tak rychle i skončily v dost nepovedené situaci. Moje ruce byly omotané okolo Michaelova krku a naše oči v jedné rovině. Michael pevně držel moje nohy omotané okolo jeho boků. Oba jsme zrychleně dýchali a snažily se zjistit co má ten druhý v plánu, ale pravda byla opakem. Teď nebyl ani jeden z nás schopný normálně myslet, obzvlášť když naše hlavy dělilo jen několik centimetrů.

„Jestli to uděláš, tak tě budu strašit po nocích, dokud z toho nezešílíš," použila jsem telepatii, když se Michaelův obličej přiblížil blíž k mému.

„Tak to už se těším," zašeptal a přiblížil se ještě blíž. Pamatuji si, že díky jedné z misí už nejsem nevinná, jak jsem bývala a tyhle hry mi také nejsou cizí, ale teď je opravdu hrát nemíním.

„Já taky, ale až jindy a po jídle," zašeptala jsem mu u ucha a odmotala svoje ruce okolo jeho krku. Michael pustil moje nohy a já se bezpečně dotkla země.

„Jedna žena, tři muži. Jak dlouho myslíš, že vydržíš, pokud se ocitneš častěji v takovéhle situaci?" zeptal se mě Michael a sundal si tričko, které schovávalo krásně tvarované tělo.

„Tak dlouho, dokud bude potřeba," odpověděla jsem mu a zamířila pryč z tělocvičny. Z trénování mi vyhládlo a děsně jsem smrděla potem. Jediná věc, kterou po tréninku nesnáším. Vyšla jsem schody nahoru do bytu, připravená na pořádnou sprchu a potom večeři i kdybych měla jen suchý chleba. Pochybuji, že jeden z nich umí pořádně vařit.

Když jsem šla kolem kuchyně, rozhodla jsem se pozměnit plány, protože mi trénink s Michaelem dal pořádně zabrat. Otevřela jsem ledničku a vzala si z ní rajče a ze skříně rohlík. To by mohlo stačit. Pohazovala jsem si s rajčetem v ruce a mířila po schodech nahoru do mého pokoje. Spokojeně jsem se zakousla do rajčete a vešla do pokoje, kde na mě čekalo překvapení. Už jsme se zmínila, že je nesnáším, obzvlášť když mi sedí na posteli a rozhlíží se po pokoji jako by mu patřil? Já snad začnu zamykat, abych tu měla aspoň špetku soukromí.

„Co ty tu chceš?" zeptala jsem se s nezájmem a položil jídlo bokem. Sundala jsem si zpocené tílko a odhodila ho bokem.

„Co takhle sprcha ve dvou?" navrhl a já se musela usmát. Oni jsou všichni stejní a má odpověď taky. Můžou být jakkoliv dobří a svůdní, ale jednou z mých zásad je nezamilovat se.

„Já mám radši koupel," odpověděla jsem mu a otočila se na něj. Stále seděl na kraji postele a s povytaženým obočím mě pozoroval.

„To taky nezní špatně," řekl a nespouštěl ze mě oči. Nesnáším být středem pozornosti, obzvlášť takovéhle, kdy mě někdo pozoruje jako dravec svou kořist. Pomalu jsem přešla k němu a posadila se mu obkročmo na klín. Sebastián si lehl na záda a chytil mě za zadek. Jednou mu za tohle useknu prsty. Než jsem se nadála ležela jsem pod Sebastiánem na zádech.

„Jsi rád dominantní?" zeptala jsem se ho a obtočila mu ruce kolem krku. Je mi jedno, že mu nevidím do hlavy, protože mám svých taktik víc.

„Jen mám rád věci pod kontrolou, takže zřejmě jo," odpověděl mi a přejel mi rukou po boku. Nespouštěla jsem z něj oči a snažila se nevnímat jeho doteky, které mi po těle vysílaly jasné signály.

„Pak tu máme problém," řekla jsem a obmotala mu kolem pasu i nohy.

„A jaký?" Jeho doteky neustupovaly, ale spíš nabírali na intenzitě. Usmála jsem se na něj a potom nás nečekaně přetočila, takže byl pode mnou on a já seděla na něm.

„Ten, že já mám taky ráda věci pod kontrolou." Jeho obličej byl nečitelný. Chtěla jsem se z něj zvednout, ale on mě rychle chytil za ruku a skončila jsem položená na jeho pevné hrudi.

„Nech toho," zavrčela jsem na něj skrz myšlenky. Sebastián pozvedl obočí v tiché otázce. "Pak mě necháš na pokoji?"

„Máš mé slovo," pronesl a já se podepřela, abych mu lépe viděla do obličeje. Myslel to vážně. Pro jednou mě to nezabije. Sklonila jsem se k němu a spojila naše rty v polibek. Měl to být jen takový ten rychlý a o ničem, ale Sebastián se podepřel v loktech a jednou rukou mi rozpustil vlasy, do kterých potom vjel. Tohle už nebyl obyčejný polibek, ale ten, který mohl znamenat něco víc. Sebastian se ode mě vzdálil s triumfálním výrazem na obličeji.

„Umíš líbat," pronesl klidně.

„Ty taky nejsi nejhorší, ale teď padej z mého pokoje a dejte mi do rána klid. Já tu nejsem pro vaši zábavu a už vůbec ne pro věše potěšení, takže nečekej, že se tohle bude ještě opakovat," zavrčela jsme na něj a slezla z něj. Sebrala jsem ze stolku další gumičku, stáhla si vlasy do chaotického drdolu a vešla do koupelny, v které jsem se zavřela. Hlavou mi projela ostrá bolest a jen na nepatrnou vteřinu jsem si vzpomněla na svůj první polibek, když mi někdo taky zajel prsty do vlasů. Jenže obrázek rychle zmizel z mé mysli a bolest ustoupila. Tohle musel být jen výplod mojí fantazie, a pokud ne tak to byla jen ubohá vzpomínka, kterou jsem dávno pohřbila spolu s ostatními.

Tak jsem zpátky a s novou kapitolou. No kdo by to nečekal, že se o ni ani jeden nepokusí, ale co když je v tom něco víc? Co asi tají před Annou a co s tím vším má společného tajemná postava Alexe? Veškeré komentáře i votes potěší, včetně názoru. Mám též otázku, zda se vám to v téhle podobě minulosti a součastnosti dobře čte. :) Pokud na ni někdo odpoví budu ráda a pokud ne, to neuóvlivním. :)