Tak jo lidi na začátek si vezmu malé uváděcí slovo. V textu budou i obrázky převážně hlavních postav, takže snad se vám bude líbit a prosím přečtěte si i konečnou řeč, protože tam bude hodně důležitá věc.

Anna(Emma)

Před dvěma rokama

Konečně Thomas rozhodl, že po děsných hodinách strávených s doktorem McCastlem, který mě učil ovládat telepatii je na čase, abych se předvedla v bojových umění. Podle něj mám dobré předpoklady, jinak bych nepřišla ke dvěma jizvám, které mi jen připomínají, že si nic nepamatuji.

Přejela jsem si bříšky prstů po jizvě na levém boku. Stále vypadala čerstvě. Štvalo mě, že nejsem schopná si vzpomenout, proč ji vlastně mám. Na dveře od mého prozatímního pokoje se ozvalo zaklepání a dovnitř vešel Thomas, jak mývá ve zvyku tak bez jakéhokoliv vyzvání. Zadívala jsem se na něj a opřela se lokty o kolena.

„Pojď se mnou. Tvůj trenér na tebe čeká," řekl Thomas a aniž by na mě počkal, tak odešel z pokoje pryč. Typický Thomas. Zvedla jsem se z postele a vzala si láhev s vodou. Zavřela jsem dveře od pokoje a rychle Thomase doběhla. Naštěstí už vím, kde je tělocvična, protože přesně tam mě i Thomas vedl. Cestou jsme míjeli všechny zaměstnance, kteří pro společnost pracovali. Na nic jsem se Thomase neptala a on si už zvykl, že příliš nemluvím. Doktor po mě pořád chtěl, abych s ním mluvila přes myšlenky, ale od ostatních jsem si držela odstup, který jsem potřebovala. Nemít žádné kamarády a být sama mi bylo příjemné. Většinu času jsem buď relaxovala meditací nebo cvičila na figurínách.

Thomas otevřel dveře od tělocvičny a nechal mě dovnitř vejít první jako správný kavalír. Jakmile jsem vešla dovnitř Thomas za mnou zavřel dveře, ale dovnitř nevešel. Cítila jsem myšlenky někoho ještě někoho v místnosti, a proto jsem se rozhlédla po místnosti a u jedné ze zdí se opíral vysoký kluk s tmavě hnědými vlasy a jemným strništěm. Jeho modré oči s příměsí šedi si mě zkoumavě prohlížely. Položila jsem láhev s vodou k okraji žíněnky, která zabírala většinu prostoru v místnosti a udělala několik kroků k němu. Zabodla jsem do něj svoje oči a snažila se mu přečíst myšlenky, i když jsem tím porušovala Thomasův přísný zákaz lézt někomu do hlavy bez jeho svolení, jenže to nešlo. Nejspíš si svoje myšlenky chránil imaginární zdí, kterou jsem nebyla schopná zdolat. Vypadá to, že jsme nebyla jediná komu doktor McCastle pomáhal s telepatií, pokud teda on má nějakou schopnost.

Na obrázku je představitel Sebastiána

Zůstala jsem stát uprostřed žíněnky a pozorně pozorovala toho kluka. Na jeho tváři se objevil úsměv a narovnal se, takže se už neopíral o zeď. Pomalu šel směrem ke mně a u toho si prsty přejížděl po bradě.

„Takže ty jsi ta telepatka, že? Anna?" zeptal se mě. Spíš to nebyla otázka, ale krutý fakt. Stiskla jsem ruku v pěst a snažila se zůstat v klidu. Nesnáším, když někdo zmíní moje jméno. Ta dívka je už dávno mrtvá a teď jsem tu místo ní já. Možná, že mu nedokážu číst myšlenky, ale stále s ním můžu mluvit přes myšlenky.

„Neříkej mi tak," řekla jsem mu přes myšlenky a on kolem mě začal chodit jako nějaký sup, který se každou chvíli vrhne na svou kořist.

„A jak ti mám tedy říkat?" zeptal se mě a zastavil se přede mnou ve vzdálenosti, že jsem byla schopná mu jednu vrazit za to, že vyslovil moje jméno.

„Nemusíš mi říkat nijak. Jsme tu jen my dva takže budu vědět, že mluvíš na mě," odvětila jsem mu nepříjemně. Byla jsem zde, abych se naučila bojovat a ne se s ním vybavovat.

„Thomas i doktor říkali, že jsi nevrlá, ale že až tak to jsem netušil, Myšlenko." Opravdu? On mi dal přezdívku a ještě k tomu tak děsnou. Zhluboka jsem si povzdechla a protočila očima. Během mojí nepozornosti se ke mně rychle přiblížil a použil základní pohyb, aby mě dostal na záda. Moje tělo těžce dopadlo na žíněnku a on se na mě pobaveně díval. Už teď ho nesnáším.

„Jenom tak mimochodem jmenuji se Sebastian a mám být tvůj trenér, takže si dej pět koleček kolem tělocvičny a ani na chvíli neztrať pozornost o svém okolí, protože jak jsi viděla, tak jsem rychlý," řekl a zazubil se na mě čímž odhalil krásnou řadu bílých zubů. Nejsem s ním ani pět minut v jedné místnosti a už ho nesnáším. Jenže já se nevzdám bez boje. Zvedla jsem se ze země a dala se do obíhání místnosti.

Současnost

Thomas s autem zaparkoval u velkého domu kousek za městem. Jediný důvod proč tu jsem je Thomasovo rozhodnutí, že je na čase, abych žila s lidmi jako já. Vystoupila jsem z auta a pořádně si dům prohlédla. Po chodníku, který mířil k hlavním dveřím, k nám šel mladý hnědovlasý kluk. Vsadím se, že je nějak stejně starý jako já.

Zde je obrázek Christiana

„Všichni jsou uvnitř. Jen jsem šel pro poštu," řekl směrem k Thomasovi, který mi otevřel kufr. Vzala jsem si z něj svoji černou tašku s několika věcmi, které jsem ve společnosti získala a zavřela kufr.

„Dobře, Christiane. Vyzvedni ji a potom ihned přijď dovnitř," odpověděl mu Thomas a naznačil mi rukou, abych se vydala po chodníku k domu. Prošla jsem kolem kluka, který si mě se zájmem prohlédl a potom se rozeběhl po cestě k poštovní schránce, kolem které jsme projeli. Byla blíž města, ale proč jsem nevěděla a bylo mi to i jedno.

Byla jsem už skoro u hlavních dveří, když se přede mnou otevřely, ale nikdo za nimi nestál. Zastavila jsem se, protože mi to přišlo divný. Já si tam přijdu a oni se sami od sebe otevřou? To je divný.

Thomas klidně vešel dovnitř a nic se nestalo. Super, že šel první on jako obětní beránek, protože pokud tu bude nachystaná nějaká past, tak to schytá on a ne já. Zajímalo mě kolik lidí je uvnitř, tak jsem využila telepatie a vycítila jsem dva lidi uvnitř plus Thomase. Dva lidi bych přinejhorším měla zvládnout a přinejhorším je tu i Thomas.

Opatrně jsem překročila práh domu a vydala se chodbou dozadu, odkud se ozývaly všelijaké zvuky včetně puštěné televize. Po levé ruce byly schody, které vedly do dalšího patra. Měla jsem chuť jít nahoru a prohlídnout si ho, ale kdybych šla tam místo za Thomasem tak by se mu to určitě nelíbilo a na nějaké jeho přednášky nemám náladu.

Došla jsem až dozadu, kde byla krásná prostorná kuchyň, která byla propojená s obývacím pokojem, kde seděl v křesle Thomas a na pohovce někdo ležel, ale jelikož byl ke mně otočený zády, tak jsem nevěděla kdo.

„Dáš si kafé, Myšlenko?" zeptal se mě blonďatý kluk, který stál za pultem a připravoval kafé. Na tu debilní přezdívku od Sebastiana jsem si zvykla, ale netušila jsem, že mi tak budou říkat i tady. Na jeho tváři se objevil samolibý úšklebek. Opřela jsem se o zeď a čekala, co se bude dít.

Na obrázku je Michael

„Jak vidím, tak jste již pochopili, že tu s vámi bude bydlet. Michaeli s tou kávou si nedělej starosti. Nyní se všichni poznejte s..."

„Myšlenkou? Myslím, že tu už každý z nás zná," dokončil za Thomase blonďák. Teda Michael. Thomas se po měn přísně podíval. Za ten čas co ho znám mě sice ani jednou nepustil k sobě do hlavy, ale naučila jsem se v něm číst natolik, abych věděla, že nesnáší, když mu někdo skáče do řeči.

„No jak vidím tak jsi i dostala přezdívku. Vzhledem k tvému přání to vidím jako dobré východisko. Nyní se seznam s Michaelem a se Sebastiánem. Toho už znáš," řekl Thomas a v tu chvíli se kluk, který ležel na pohovce. To je snad za trest. Můj milovaný trenér je odteď i můj spolubydlící? Jako bych ho už tak neměla po krk, obzvlášť toho jeho samolibého úšklebku. To ho tu mají všichni tři? Na tohle vážně nemám.

Přešla jsem ke kuchyňskému pultu, vzala si ze stojanu nůž a hodila ho do zdi poblíž místu, kde jsem stála. U zdi se nejdřív vytvořila nějaká šmouha a potom se tam objevil Christian s úsměvem na tváři. Všichni tři jsou stejní. Protočila jsem oči a odešla do dalšího patra najít si volný pokoj, kde budu s nimi bydlet.

Sebastian

Překvapilo mě, že naší Myšlence Thomas neřekl ani jednou jménem. Na to, že nic neřekla, byla dobrá. Jen málokdo si hned uvědomí, že Christian dokáže splynout s okolím a dokáže být vedle někoho, aniž by si ho všimnul. Ale ona po něm hodila nůž, který se zabodl těsně u Christianova ramena. Lepšího žáka jsem neměl. Dokonce je lepší než kluci, ale to je jen moje domnění.

„Je dobrá," řekl nadšeně Michael a napil se z hrnku kávy. A to ani pořádně nevěděl, jak moc je dobrá.

„Kvůli tomu tady není, Michaeli. Christiane, vytáhni z té zdi ten nůž a snažte se, aby tu ten dům zůstal v celku. Netuším co všechno vám už Sebastian řekl, ale budete dodržovat jistá pravidla."

„Jako, nemít spolu žádný sex a plnit své povinnosti ke společnosti," ujal se slova Michael a opřel se o pult. Christian mu hodil nůž a Michael ho jen pomocí máchnutí ruky dostal do stojanu na nože. Jestli se dá dohromady s Myšlenkou, tak tu budeme mít problém vládců telepatie a telekineze.

„Pojď dolů!" zařval Thomas a opřel se víc do křesla. To je divný, nás by oslovil, ale na ni prostě zařve jako na psa. Ozvaly se kroky, které po schodech směřovaly dolů a zpoza rohu se vynořila naše tichá myšlenka.

„Přestaň na mě tak čumět," ozval se mi její příjemný hlas v hlavě. Telepatie, na to si budu ještě dlouho zvykat.

„Telekineze," řekla a ukázala na Michaela. "A ty jsi co? Něco jako chameleon?" pokračovala ve své rozlišování schopností.

„Přesně. Ale dovolím si to trošku upřesnit. Dokážu splynout s okolím a taky procházet přes zdi, ale jen pokud skrz ně neprochází elektrický proud."

„Takže divný," zamumlala si Myšlenka pod sebe.

„To jsme všichni, když se na to podíváš z jiného úhlu pohledu," odpověděl jí Michael. Pravda je krutá. Nejsme jako ostatní assassíni pracující pro společnost, ale máme větší pravomoc než oni. Výhoda vylepšených. Myšlenka do mě zabodla svoje nádherné šedozelené oči a nadzvedla obočí.

„A ty, otravo?" zeptala se mě znovu pomocí telepatie.

„Nech se překvapit, Myšlenko," odpověděl jsem zpátky přes myšlenky. Neměl jsem jisté, jestli mě slyší,ale její protočení očí mě o tom jen utvrdilo.

„Vaše schopnosti nebudou mít žádný vliv na vaše úkoly, které budete dostávat. Ani na to, jaké úkoly dostanete či zda je budete plnit sami nebo ve dvojicích či větších skupinách. Svoje jsem vám řekl a já mám dost práce. Zítra dostaneš další z úkolů," řekl Thomas a zvedl se z křesla. Upravil si svůj černý oblek, který snad ani nemění a zamířil pryč z domu.

„Sbohem Thomasi, zase jsme si hezky pokecali," řekl vtipně Christian a hned se začal smát. S Michaelem jsme se k němu přidali, protože to takhle bývá pořád. Thomas přijde, zkontroluje nás, přinejmenším něco nařídí a pak zase odejde bez toho aniž by projevil jakýkoliv větší zájem.

„Ale no tak Myšlenko. To bylo vtipný, kdybys ho znala déle. Chce to trochu víc úsměvu a pohody," pověděl jí Michael a přešel se posadit do křesla, kde předtím seděl Thomas.

„Znám ho víc než svoji minulost," odpověděla mu suše Myšlenka a odešla pryč z místnosti.

„S ní asi nebude moc srandy co?" zeptal se Michael a upil si kávy.

„Když najdeš její humorný bod, tak možná bude. Zkus to třeba přes tvůj oblíbený styl postele se sexuálními choutky. Možná, že ji rozehřeješ a probudíš v ní teplo a ne ten chlad, který jí přímo vyzařuje z očí," rýpnul jsem si do něj a šibalsky se na něj usmál.

„Jste nechutný prasata a kreténi," ozval se mi naštvaný hlas Myšlenky v hlavě. Ona to všechno slyší? Christian s Michaelem měli co dělat, aby se nezačaly smát, ale jejich snažení přišlo v niveč a všichni tři jsme současně vybuchly smíchy. Třeba s ní bude sranda.

Tak snad jste si kapitolku užili, protože jsem udělala hodně důležitou věc a to je skončení jako autorky na wattpadu. Do konce týdne stáhnu veškeré rozepsané příběhy, ale zbytek zde nechám. Byli jste skvělý čtenáři. :) Pokud hledát další dobré spisovatele pak nabízím spisovatelky @----Tina---- a @belka2511. Měj te se hezky lidi. :)