„Můžeme?"

„Můžeme!"

Thor pobídl Sleipnira k poklusu. Kůň se dal do pohybu a s ním i stříbrné plavidlo, které, celou svou vahou, táhl za sebou.

Opustili skály a vyjeli na zasněženou cestičku, vedoucí skrze hustý les.

Poklus se během chvíle změnil v běh tak rychlý, že se oba bozi museli v otevřené kabince již brzy připásat k sedadlům, aby z vozu nevypadli.

„Takže směr?" ptal se, znovu nadšený, Thor svého bratra.

„Vili tu má pod sedadly mapu s předem danými cíli," odpověděl mu moudře a prohlížel si zvědavě malou krabičku s obrázkem světa.

Po dvou metrech zatočte doleva ozvalo se z ní.

„Slyšel jsi? Učiň tak," pokynul Thorovi.

Thor zavelel Sleipnirovi, aby se otočil správným směrem. Teď bylo potřeba najít všechna místa určení a zanechat tam dary, jak si strýc Vili přál.

Díky Sleipnirovi netrvalo ani pět minut, když dorazili k první vesnici zahalené téměř nedobytným lesem.

Jste na místě oznámila zvesela krabice, jako by to snad oni sami nepoznali.

„Tak jdeme rozdávat štěstí," zaparkoval Thor s plavidlem vedle stromu, stojícího nejblíže u dřevěné pevnosti.

Seskočil dolů a řítil se k víku lodi, aby nabral co nejvíce darů.

„A přemýšlel jsi jak jim ty věci dát?" Sklouzl se na zem také Loki.

„No zaklepeme na jejich vrata a pak je obdarujeme jako to dělává strýc Vili," usmál se Thor bezstarostně.

„My ale nejsme Vili, že?" opřel se Loki levou stranou svého těla o zadní část lodi a pomalu si zkřížil ruce na hrudi, jako už tolikrát.

„Co tím chceš říct?" podivil se Thor.

„To chceš celý den vysvětlovat pár primitivním křupanům, že zastupuješ úžasného Santu, neboť celému světu i vesmíru hrozí zkáza? Nebo ještě lépe, že jsi mocný Thor, jenž ve svém volném čase roznáší dárky usmrkancům?" Nakopl ho slovně mág.

„Na to jsem nemyslel, co máme dělat?" Vrátil Thor zoufale hrstku dárků do nákladního prostoru.

„Něco mě nemalého napadá," zazubil se podezřele nevině bůh lstí a rebelie na bratra.

-----------------------------------------------------------------------------

„Jsou to všechny?" Optal se lehce zadýchaný Thor.

„Obyvatel je pět set třicet devět a dárku.. to souhlasí," rozpočítal se Loki.

„Nechat dárky pod stromem, jak tě tohle vůbec napadlo?" Prohlížel si Thor vysoký smrk, vyčnívající nad všemi ostatními.

„A proč ne? Namísto toho, abychom nosili my dárky jim, budou si pro ně muset dojít sami a my se tak vyhneme zdlouhavým sporům, kdože vlastně jsme," vykouzlil si Loki ve tváři rošťácký výraz.

„A jak se dozví, že mají dary schované právě zde?" Přeměřoval Thor vzdálenost mezi stromem a vesnicí.

Loki nic neodpověděl, sám se zarazil. Nad tím vůbec nepřemýšlel, ale nechtělo se mu to pochopitelně přiznávat, obzvlášť před Thorem. Pak se v jeho mysli ale zrodil nápad.

Pozvedl pravou ruku a ukazováčkem namířil na špičku stromu. Přesně v onom místě se během chvíle objevila zlatá zářící hvězda, jež stále rostla až vykvetla do maximální dokonalosti. Nebýt jen iluzí, jistě by svou velikostí smrk celý převážila. Nejzvláštnější na ní bylo však to, že za světlého dne působila naprosto nepřehlédnutelně.

„Bratře to je krása," povzdechl v úžasu Thor.

„Existuje snad lepší způsob jak zaujmout smrtelníky?" podíval se Loki pyšně na svou práci.

Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, již brzy se z vesnice ozýval šum a zvolávání lidí. Dřevěná vrata se začala otevírat.

„Tak rychle musíme jít, než dorazí," skočil Thor zpět do lodi, Loki ho následoval.

„Jeď Sleipnire,"

Oba bratři rozdávali tímto způsobem dary po celé Evropě i Ásii, protože díky neobyčejné moci Sleipnira se dostali prakticky kamkoliv, tedy skoro kamkoliv.

Jedna velká překážka tu stále byla.