„Jak nemáš?" Hněval se znovu Loki a ano opět na Thora.

„Bylo to nemožné! V síni trofejí stála snad polovina stráží z celého Ásgardu," bránil se bůh hromů.

„Nemožné? Myslíš? A jak asi moc nemožné bude rozvést dary do všech koutů Midgardu, když jsi nebyl schopný přinést Tesserakt?!" Položil mu Loki otázku, na kterou ani nepotřeboval znát odpověď.

Byla by totiž naprosto jasná...

Nijak.

„Nikdy bych se kolem nich neproplížil a boj by vyvolal jen nežádoucí pozornost otce," Krčil rameny Thor.

„Dobrá, tak mi alespoň řekni, kam nás Heimdall teď přesně poslal?" Odfrkl si Loki trochu rezignovaně.

„Podle strýcových instrukcí jsme uprostřed Grónska," rozhlédl se Thor úsměvně kolem sebe, po zasněžených pláních a promrzlých jehličnanech.

„Takže tady někde zůstala Viliho loď," utáhl si Loki víc okolo svého krku zelený plášť s kožešinou a vydal se kupředu, kam ho jeho instinkt vedl.

Thor bratra následoval, doufal, že již brzy najdou, to co hledají.

Ušli několik nemálo kilometrů, když dorazili ke skupině vysokých skal, jež odkrývaly svou jedinou cestu skrz, byla ideálně široká na průjezd malé leč nákladní lodi.

„Už jí vidím, támhle je," všiml si Thor stříbrného plavidla, nacházejícího se těsně před východem z kamenného vězení.

„Ani jsem si nevšiml," zabručel ironicky Loki.

Došli k vesmírné loďce a nestačili se divit, jak domlácená a potlučená může tato kráska být.

„Takže tohle nás vezme vážně na projížďku kolem světa, skutečně ?" prohlížel si mág nedůvěřivě celou roztřesenou konstrukci stříbrného rychlíka.

„Loki podívej!" Vytrhl Thor bratra z jeho tichého nářku, proč že se vlastně vůbec nechal přemluvit k takovéto sebevražedné akci.

Otevřel zadní víko plavidla, chcete-li velmi prostorný kufr a objevil v něm hromadu, na sebe poskládaných, darů pro lidstvo.

„Tak a tohle je zatím jen pro Evropu," hvízdl docela flustrovaně Thor.

„Já to říkám pořád, proč musí být na tomto světě tolik lidstva? Midgard snáší jednu vesmírnou zkázu po druhé a oni přesto jako by se množili ze dne na den," pozvedl Loki nechápavě, s rukama v bok, pravé obočí.

„To bys nepochopil," Uzavřel Thor zase víko, „Jsou smrtelní a tak se jejich snaha zalidnit Midgard stále zvyšuje, ze strachu, že nebude jednou potomků, kteří by je nahradili," dodal na vysvětlenou.

„A zatím, jednoho krásného dne nebude spíš místa pro to jejich slavné potomstvo," Loki se pobaveně ušklíbl při představě, budoucí tlačenice na Midgardu.

„To zní jako by jsi měl o lidstvo snad starosti, Loki," poznamenal Thor s úsměvem na tváři.

„Skutečně.. Zní to tak ?" Zahleděl se pochybovačně k šedému nebi, „Ne.. nemyslím,"

„To jsi celý ty .." hromově se zasmál Thor a vlezl si do lodi na místo řidiče.

„Tak ukaž holka, co umíš," nastartoval motor, ten po chvíli bručení a skuhrání, zachroptěl a nakonec utichl navždy.

Plavidlo se samozřejmě nepohnulo ani o milimetr.

„Tak vidím, že zachránit takzvané Vánoce na Midgardu ti nečiní pražádný problém, bratře," zachechtal se Loki, poprvé zcela upřímně.

„Možná, že ty obstojíš lépe než já," Přikráčel Thor zpět k Lokimu, poté kdy mu po neúspěšné snaze opravit stroj, vybuchl motor přímo u obličeje.

„Bez Tesseraktu a pohybu schopné lodi není šance na splnění úkolu," otíral si vztekle začouzené tváře čistým sněhem.

„A víš, že mě něco zrovna napadá?" Pozvedl Loki hlavu zpátky k nebesům a dvakrát hvízdl.

„Heimdalle, pošli mi Sleipnira, hned!" Zvolal vzhůru.

Nastalo dusivé ticho, pak se v oblacích zablýsklo a během pár okamžiků už před bratry stál osminohý černý hřebec.

„Sleipnir je silnější a výkonnější víc něž kdejaký tažný vlkodav, vydá za polovinu Tesseraktu. S ním máme alespoň tu šanci, vím to, sám jsem ho vytvořil," pohladil Loki koně po dokonale jemném hřbetě.