Ásgard

Byl den podobný dnům předchozím, slunečný, svěží, zkrátka dokonalý, nikdy tomu nebylo naopak a tím se Ásgard stával nebeským rájem pro všechny jeho obyvatele.

Domov severských bohů, věčná říše krále a vše-otce Ódina, si dnes ovšem oblékla obzvlášť krásný kabát, tak výjimečný, že donutil ne jednoho boha opustit své ponuré leč honosné komnaty království ásgardského a vyběhnout ven do vskutku čarovného světa, plného nečekaných dobrodružství, které nabízel snad na každičkém kroku.

Jeden jako by ale neslyšel to sladké volání, linoucí se zpoza oken, vábíc vášnivé cestovatele i bojovníky ásgárdu.

Pohodlně usazen v proutěném křesle s nohama sepnutýma těsně u sebe, ke konci lehce zkříženýma, si četl druhou část knihy vědění a zcela oddán touze po poznání, zbrusu nové magie, čítal nejprve všechny vepsané runy na tisíckrát, než se vůbec odvážil otočit křehký list papíru na následující stránku.

Dnes měl štěstí, nemusel se krčit v nejtemnějším rohu královské knihovny, neboť ta díky nepřítomnosti všech hlučných bohů, naprosto osiřela a on tak dostal šanci poklidně a pilně studovat u jednoho z přítomných stolů, nacházejících se uprostřed celé pozlacené místnosti.

Přesto, že by jste to v jeho tváři nikdy nepoznali, byl velmi šťasten, že si mohl dopřát čas věnovaný pouze a jen pro sebe. Avšak sladké štěstí dříve či později stejně jednou zhořkne.

„Loki?" rozrazila se převeliká vrata knihovny, z jejichž útrob vyšel vysoký, pláštěm zahalený, mladičký bůh hromů.

„Thore?" poznamenal nezaujatě mladší z bratrů aniž by vzhlédl od své knihy.

„Bratříčku, jsem převelice rád, že jsem tě našel, chvíli jsem se bál, že tvůj úkryt přede mnou snad nenaleznu," řítil se Thor vesele k němu.

„Jako by to bylo těžké," pokrčil Loki ledabyle rameny, „Jiné prostory než tyto nenavštěvuji, ani do zahrad už nechodím od té doby, co tam neustále zahajujete ty vaše slavné sleziny všemožných křupanckých válečníků," podotkl nevrle a zabrouzdal očima k další kapitole knihy.

„Jestli jsem ti tím ublížil natolik, že mi nedokážeš věnovat ani jeden úsměvný pohled, pak se tedy omlouvám bratříčku a slibuji ti, že ti dnes vše vynahradím, tak přísahám!" Rozdrtil Thor zlatý stůl pod vahou svého Mjolniru, když jej na něj „opatrně" pokládal.

Loki, před pádem desky stolu, stačil ještě rychle zachytit starodávnou knihu a ukrýt si ji v náručí. Právě se v něm zrodil nový plamen hněvu, ale jeho mrazivě klidná tvář to dokázala stále přesvědčivě popírat.

„Pro začátek by stačilo, kdybys přestal všechno kolem sebe ničit, věř mi, ušetříš tím hodně sluhům práci," věnoval konečně Thorovi pohled, ne příliš laskavý.

Thorův nechápavý výraz prozrazoval, že ani tělo, samý sval, nedokáže propůjčit, svému majiteli vrozenou inteligenci.

„Budu o tom přemýšlet," zamaskoval svou nevědomost.

„Přesto, teď jsem měl na mysli spíše něco jiného. Loki co bys řekl na to, jet se mnou a naší družinou na lov draga, nechám tě zasadit mu poslední smrtelnou ránu," mrkl na bratra rozpustile Thor.

„Výhra z milosti? Že mě tvé moudré nápady nepřestávají udivovat, bratře," vstal znechucený mág a chystal se k odchodu, přesněji řečeno k, již dnes, opakovanému útěku před svým milým bratrem.

U vchodu ho však zastavila bytost, která na něj jako jediná měla vždy působivý vliv.

„Je mi líto moji synové, ale vaše plány musí na nějaký čas počkat. Otec si žádá vaši přítomnost ve Valhalle a je to nešťastně naléhavé," zadívala se královna Frigga, manželka vznešeného Ódina, svým synům smutně do očí.

------------------------------------------------------------------------

Ódin seděl na masivním trůně, potrhávajícím jeho důležitost pro celý Ásgard, jako na trní.

Zlaté žezlo si neustále prohazoval nervózně z jedné ruky do druhé.

Když spatřil oba syny vcházet do Valhally, postavil se, napřímil a čekal něž Thor i Loki dorazí až k poschodí jeho trůnu.

„Co si žádáš, otče?" přispěchal jako první Thor, za ním se ploužil Loki.

„Thore, Loki," sjel je Ódin svým moudrým okem.

„Jako svým nejmilovanějším dětem, chci vám oznámit, že se na Ásgard vrátil váš strýc bůh Vili," pronesl téměř radostně.

„To je dobrá zpráva," zasmál se Thor a poklepal Lokimu po rameni, aby také projevil nadšení.

„A proč se z Midgardu navrátil tak náhle? Nemýlím-li se, nemá tam mít zrovna nyní nějakou práci?" Zamračil se Loki nechápavě k otci.

„To mám, můj drahý synovče," ozval se za zády bratrů známý hlas.

„Vili, ty máš ležet v kovárně duší, pokud se nepletu. Nejsi ještě natolik silný, abys tu pochodoval od síně k síni," prozradil Vše-otec totožnost boha, dřív než-li se stačili Thor s Lokim ohlédnout za sebe.

„Já se cítím naprosto zdráv bratře Ódine," zachechtal se prošedivělý stařík v lesklém županu.

„Ale Midgard je v ohrožení a to vážněji, než si dokážeme vůbec představit," přetočil smutně list k nešťastné události.

„Ale jak to?" Optal se zmateně Thor strýce.

„O tom jsem s vámi chtěl především mluvit, moji synové," obrátil Ódin pozornost všech opět na sebe.

„Midgard sužuje nebezpečí.. nebezpečí zvané Ronan," sykl jméno obra jako by to bylo nejjedovatější slovo v celém vesmíru.