„Pojď sem, kočičko!" zavrněl mi do ucha a přitáhl si mě k jeho pevnému tělu. Sice jsem se bránila, ale můj mozek byl přiopilý a on byl navíc silný, takže má muší váha proti němu nic nezmohla.
„Nevzpírej se a pojď!" zavrčel. Pomalým krokem jsem ho následovala, ale chytil mě za ruku a zatáhl do temné uličky, kam nikdo nikdy nechodil.
„Jsi krásná..." zachraptěl a své ruce zasunul pod mé šaty a začal mě osahávat. To už jsem ale vystřízlivěla a snažila se bránit. Jak jsem předpokládala, nenechal si to líbit a uhodil mě. V jeho očích se mísila touha a chtíč.
„Ty děvko! Teď tě ošukám tak tvrdě, že se nepostavíš!" zahrozil a přimáčkl mě těsně ke zdi. Mé pokusy mu ublížit s ním nic nedělaly.
„Bude to horší, jestli se budeš vzpírat!" varoval mě tvrdě. Sakra, že já na ty kurzy sebeobrany nechodila! Bylo by to mnohem lepší, protože takhle jsem bezmocná.
Vyhrnul mi šaty a roztrhl kalhotky jedním škubnutím. Rychle mi vsunul jazyk do pusy a rozepl si kalhoty. Nic pod nimi neměl! Vzal svůj penis do ruky a párkrát po něm přejel rukou. Pak mě chytil za zápěstí a donutil mě se ho dotknout. I když jsem nechtěla, samozřejmě. Roztáhl mi nohy a prudce a tvrdě do mě vnikl. Bolest byla neskutečná. Neumím to popsat. Měla jsem pocit, že umřu. Ano, věděla jsem, že protrhnutí panenské blány bolí, ale takhle násilím je to mnohem horší. Mnohem, mnohem horší. A pak začal přirážet. Zavřela jsem oči a rty spojila do úzké linky. Z očí mi začaly téct horké slané slzy.
„Dost! Prosím..." zavzlykala jsem. „Drž hubu, krávo jedna! Seš tak těsná..." zavzdychal. Najednou jsem v sobě cítila nějakou tekutinu. To ne. On se do mě udělal! A bez ochrany! Co když... Co když otěhotním?
„Tak, kurvičko. A teď mi ho vyhul!" poručil a srazil mě na kolena. Dopadla jsem na tvrdou zem holými koleny a ucítila palčivou bolest, která ovšem nepřehlušila bolest v podbřišku. Chytil mě za vlasy a vrazil ho do mě.

♦

Promnula jsem si zápěstí. Jak jsem předpovídala, rýsuje se mi tam modřina. Sakra, jak já toho Stylese nenávidím!
„Ahoj, Jul! Dneska je středa, to vítáš hosty?" zeptal se mě s úsměvem přicházející Liam.
„Ahoj. Jo... Neviděl si Zayna?" zeptala jsem se ho.
„Támhle jde," odpověděl a rukou mávl k bočnímu vchodu. A doopravdy tam šel Zayn v celé své kráse a na tváři široký úsměv.
„Ahoj! Čau Liame," pozdravil nás a nepřestával se usmívat. S Liamem jsme ho pozdravili.
„Hele, lidi. Zvládnete to tu?" zeptal se Liam. Já i Zayn jsme kývli a Liam odešel. Od pondělí pořád někam chodí... No, to je jedno, mně do toho nic není.

A je to tu. První rodina, kterou uvedeme. Snad to nebude úplný propadák. Ale je tu se mnou Zayn, určitě to zvládneme!
„Dobrý den!" pozdravil Zayn rodinu, která hned na první pohled vypadala snobsky. Ale nejvíc jejich dcera. Na sobě měla otřesné růžové šaty, ze kterých jsem málem dostala kopřivku. Asi je hezká, ale strašně zmalovaná. Vypadá tak na šestnáct, i přes pokus vypadat starší. No, mě neošálí. Podívala jsem se na Zayna. Ten se jen zašklebil.

Celý úvod nedopadl špatně. Ta holka se snažila svést Zayna, ale ten jí nevěnoval pozornost. Její matka měla neustále nějaké připomínky, otázky, pak kritizovala, až ji musel manžel okřiknout. Ten se mi zdál takový nejrozumnější a jevil se mi jako celkem sympatický muž ve středních letech.

Dovedli jsme je k jejich pokoji. Shodou okolností ho mají vedle Stylese. A to by to nebyl on, kdyby se neukázal v tu nejnevhodnější chvíli.
Caroline, jak jsem zjistila, se zrovna smála vtipu, který Zayn řekl. Má velice zvučný smích, který musí slyšet snad i u moře! Styles otevřel dveře celý zamračený a když uviděl mě, ještě se jeho zamračení prohloubilo. Pak ale uviděl Caroline a jako zázrakem se začal usmívat jako sluníčko. Ale nepřišlo mi to jako takový ten upřímný úsměv, kdy je člověk opravdu rád, že někoho vidí. Tohle byl okouzlující úsměv Harryho Stylese, který dostane to, co chce.
Caroline, když ho spatřila, ztichla a úplně se rozzářila. Ale to už bylo upřímnější. Podívala jsem se na Zayna a oba jsme protočili očima.
„Pane Mendlere, je vám všechno jasné? Potřebujete ještě něco?" zeptala jsem se mile a s úsměvem.
„Jste hodná, ale myslím, že všechno chápu. Kdyby něco, mohu se na vás obrátit?"
„Samozřejmě! Já, Zayn nebo kdokoli jiný z personálu vám rádi pomůžeme!" odpověděla jsem stále se usmívajíc.
„Dobře, děkuji. Vaší nabídky využijeme. Caroline?" zavrčel na svou dceru, která právě flirtovala se Stylesem.  Ale na zavolání svého otce nereagovala.
„ehm, je mi to blbé, ale kolik jí je?" zeptala jsem se.
„Šestnáct," povzdechl si její táta. V šestnácti flirtuje s chlapem o skoro deset let starším. No, to je skvělé. Vážně bych nechtěla mít takovou dceru. Ale holt záleží na výchově... Co se dá dělat.
„Caroline Meredith Mendler! Okamžitě nech pána a pojď si vybalit! Jsi příliš mladá na flirtování!" zvýšil hlas pan Mendler a Caroline uskočila.
„No jo," protočila očima a vrhla na Stylese oslnivý úsměv hodný hvězd. Pak se otočila a modelkovskou chůzí vešla do pokoje, kde teď nějakou dobu stráví.
„Děkuji Julie. Jste laskavá a bylo mi ctí vás poznat. Zase někdy," rozloučil se pan Mendler. Jeho manželka na nás pouze kývla a nakráčela do apartmánu.
„Ufff!" vyfoukl Zayn vzduch a zasmál se. „Ta byla ale otravná!"
„Caroline?" zeptala jsem se pobaveně. „Jo, ta. Málem mi vykecala díru do hlavy. A ty pokusy o to mě svést," zakroutil hlavou a smál se.
„Chudáčku," politovala jsem ho hraně a pohladila ho po rameni. Vyplázl jazyk. Pak se zarazil a podíval se na Stylese. Upřímně nechápu, co tu ještě dělá. Zayn se na mě tázavě podíval, ale když jsem pokrčila rameny, usmál se a vzal mě za ruku.
„Jdeme, ne?" zeptal se ještě. Kývla jsem a usmála se na něj. Až teď jsem si uvědomila, jak hezký úsměv Zayn má. Pohledem jsem zavadila o Stylese, který mě zaujatě pozoroval. Ale nic neřekl. Prošla jsem kolem něj a on byl stále zticha! Nestalo se mu něco? Nechytl třeba úpal, úžeh nebo tak? Protože, i když tu nejsem dlouho, tak vím, že Styles proti mně něco má, jinak si jeho chování ke mně vysvětlit nedovedu. Vždycky měl nějaké kecy, poznámky a snažil se mě za každou cenu shodit. Ale teď se na mě jenom kouká. Divné.

Se Zaynem jsme pomalu šli do baru, kde máme vystřídat nynější lidi. Už mi to jde celkem dobře, včera jsem dost trénovala. Ale naštěstí tam bude i Zayn, takže na to nebudu sama. Nikdy. A v pátek, nebo tak nějak, mají přijet nějaké holky, co nám budou pomáhat. Nevím, kolik jich, ale pan Speed tvrdil, že jsou milé a hezké. No, třeba by to mohly být kamarádky.

„Ehm, dobrý den. Colu, prosím," poprosila mě nějaká holčička. Usmála jsem se a natočila jí colu.
„Děkuju," usmála se, ale dál nešla. Stála na místě a pozorovala mě.
„Copak je?"
„Máte hezké vlasy. A oči. A jste celá hezká," usmála se. Je roztomilá.
„Vážně? Děkuju. Ty jsi přímo krásná! Jednou se o tebe budou chlapi prát," prorokovala jsem. Vylekaně ke mně zvedla oči.
„Ale to já nechci. Já bych chtěla jednoho prince, který by mě měl moc rád a třeba by i přemohl draka. Chci, aby byl hezký, milý, statečný, laskavý a hodný. A aby mě měl rád. A abych já měla ráda. A maminka i tatínek taky..." usmála se zasněně. Připomněla mi sebe, když jsem byla malá. Taky jsem byla takhle naivní. Ale život mě naučil, že tady žádný princ na bílém koni není a nezachrání mě. Natož, aby přemohl draka. Nynější kluci/muži jsou zbabělci. Ano, vztah bych chtěla, ale nechci být zklamaná. A navíc bych mu musela plně důvěřovat, aby mě mohl třeba políbit nebo se mě dotknout nějak víc. Od tamtoho jsem se všem mužům a mužským dotykům vyhýbala. Samozřejmě mi nevadilo, když mě třeba Niall vzal za ruku nebo mě objal; jeho znám a mám ho ráda. Nevadilo mi, když mě Liam nebo Zayn vzali za ruku. To zvládám. Sice jsem dřív měla problém i s tím, ale teď už to zvládám. Nejvíc mi vadilo, když mě Styles chytil za zápěstí a za bradu. I když jsem to nedala najevo, bylo mi to nepříjemné, vlastně mi to nahnalo strach. Ale to on nesmí vědět. Nemůže. Ale vlastně, proč by to vědět chtěl, že? Nezajímá ho to, nezajímám ho já. Jen mě šikanuje. Ale jsem rozhodnutá se mu nepodvolit. Nesmím spadnout na dno. Nechci, aby mě zničil. Musím být silná, kvůli rodině. Musím to ty dva měsíce vydržet. Potom už ho stejně neuvidím, takže to prostě vydržet musím!

***

Celý den zase utekl jako voda. Ani se to nezdá a už je večer. Přijde mi, že už to tu zvládám. Zítra budu s dětmi, ale to mi nevadí, mám je ráda.
„Juli? Nechceš se jít vykoupat?" zeptal se Zayn při převlékání.
„Do bazénu?"
„Jo, ale do předního. Tam nikdo nebude," pousmál se a oblékl si triko, které obepínalo jeho svaly.
„No, tak fajn," usmála jsem se, vzala věci do ruky a spolu se Zaynem jsme vyrazili k bazénu. Proč nebýt rebelové, že?
U bazénu jsem se svlékla a oblečení položila na lehátko. Bylo dobře, že jsem si ráno vzala plavky. Skočila jsem do vody a Zayn hned za mnou. Bylo to příjemné, voda byla ještě teplá od sluníčka, které tady neustále svítí. Najednou na mě Zayn cákl. No, začala jsem mu to oplácet. A pak se to zvrhlo v krutou bitvu, kdo koho pocáká nejvíc. Tyhle chvilky bezstarostnosti miluji, není jich moc. Musím si je užít naplno, kdo ví, kolik jich bude?
Pak jsem se ocitla pod vodou. Rychle jsem se vyškrábala ven a vrhla se na něj. Jenomže neudržel rovnováhu a my oba spadli do vody. Asi mi nikdo neuvěří, ale ta voda byla mokrá! Vyplavala jsem a oklepala se. Pak jsem ale ucítila něčí pohled a nebyl to pohled Zayna. Pomalu jsem se rozhlédla a pohledem zakotvila u tmavé postavy. Stála ve tmě, ale stejně jsem ho poznala. Harry. Jeho vlasy a držení těla ho prozradilo. Zadívala jsem se na něj. Chvíli tam ještě stál, ale pak se otočil a rychlým krokem vešel do hotelu.
„Hej, v pohodě?" zeptal se za mnou Zayn. „Jo, jo, v pohodě. Jdeme? Je mi zima..." „Jasně."

Vylezli jsme z bazénu a Zayn mi podal svůj ručník. „Utři se." „Děkuju," usmála jsem se a osušila mokré tělo. Pak jsem mu ho podala a on mé pohyby zopakoval. Natáhla jsem si šortky a tílko, které ovšem bylo mokré od plavek. Vypadalo to divně, ano. A bylo to dost nepříjemné. Vzala jsem si tašku a vešli jsme do hotelu.
„Tak zítra, ano?" „Jasně!" zasmál se a objal mě. „Zítra! Dobrou noc," usmál se a odešel na svůj pokoj. Ještě se mi nechtělo spát, sedla jsem si na měkkou sedačku v recepci a vytáhla mobil. Vytočila jsem na Skypu Emmu a čekala, až se připojí. Chyběla mi, ona i Niall.

„Páni, zlato, ahoj! Tak co, nějaký fešák s buchtama? Hm? Ulovila jsi už někoho?" vyjela hned z úvodu. Niall vedle ní ji jemně plácl a vynadal.
„Ne," zasmála jsem se. „Pár jich tu je, víc než pár, ale však víš..." nechala jsem otevřený konec.
„Jo, vím. Ale to neznamená, že si nemůžeš užít! Koukej někoho sbalit! A povídej, povídej! Táta něco říkal, že se kamarádíš s nějakým Liamem a Zaynem. Kdo to je? Jací jsou? Jsou sexy?" vychrlila množství otázek.
„Emmo! Ano, oba jsou fajn. Ano, oba jsou sexy! Se Zaynem pracuju, je milý, hezký, vtipný... Liama jsem potkala na letišti, je fajn, pěkný, milý... Stačí? A ne, ani s jedním nechodím!" zasmála jsem se, když jsem uviděla její výraz. Pohled jsem od mobilu stočila i na Rica v recepci a pak jsem se rozhlédla. Ale ne. Styles sedí na sedačce o ani ne dvacet metrů dál a pozoruje mě. Zase. Co mu furt je?
„Hej! Lio! V pohodě?" zeptala se mě Emma. „Co? Jo, v pohodě," usmála jsem se.
Ještě chvíli jsme si povídali, ale pak to Niall zakončil: „Takže, Julie! Doufám, že máš ochranu. I když, byl bych strejda... Jé, dvojnásobný strejda! No to je fuk. Měj se hezky, někdy se zase ozvi a v srpnu se na nás těš! A vážně, dávej bacha. Kdyby něco, jsme tu pro tebe, ano?" Já ho zabiju.
„Horane! Ty... Díky, strejda NE-BU-DEŠ! Ty jsi vůl... Emmo, Nialle... Vy dva k sobě patříte. Ale ať nejsem teta! Mějte se, určitě se ozvu. Těším se na vás. Mám vás ráda. Ahoj," usmála jsem se a hovor ukončila. Mobil jsem zamknula a vstala. Zamířila jsem k výtahu. Vlastně mě napadá, že mám stále ten samý pokoj... Měla jsem mít jiný, ne? Ale to je fuk, pan Speed mi dá vědět.
Když výtah dorazil, nastoupila jsem a zmáčkla patro. Dveře se zavíraly, ale někdo do nich strčil nohu. Styles.

***

„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu." - Václav Havel 

***