Dvojice mladých lidí se opile kymácela po chodnících směrem k hotelu. Dívka na tom byla podstatně hůř než mladík, také to byla ona, kdož tuhle věc vymyslel. Ona byla hlavní aktérkou. Ano, její myšlení sice zkresloval alkohol proudící v jejích žilách, ale kdyby se měla popravdě přiznat, měla to v plánu již od začátku. Ovšem stále měla v hlavě to, že Josh je přítel její nejlepší kamarádky. Ale alkohol udělal své a jediné, na co mohla myslet, byla sexuální přitažlivost. Josh patřil mez její platonické lásky, její idoly. Obdivovala jeho talent a krásu. Byl hvězda, kterou znal celý svět, přesto se nikde neřešily jeho problémy a přešlapy.

Josh si tak nějak neuvědomoval, co dělá. Nebo možná ano? Kdo ví. Nikdy nechtěl Julii podvést, ale už mu lezla na nervy svým neustálým smutkem. Potřeboval nějaké odreagování...

*

Všechno se seběhlo tak rychle. Pár se vášnivě líbal, narážel do zdí a věcí kolem sebe, o nic se ani jeden nestaral, jen o to, jak dlouho ještě potrvá cesta k posteli.

„Kurva," unikl tichý vzdech mladíkovi, jelikož se dívka dotkla jeho citlivého místa. Ta se pousmála a zatlačila pánví na jeho rozkrok. Otevřela dveře od pokoje a Joshe strčila dovnitř. Zabouchla a vyskočila na Joshe. Obmotala nohy kolem jeho boků a ruce zahákla za krkem. Sváděli menší souboj jazyků. Nikdo nevyhrál, nikdo neprohrál, byli si rovni. Josh narazil do postele, ztratil rovnováhu a i s Emmou spadl. Tiše se zasmáli a dál se věnovali ukojení své touhy.

Emma moc dobře věděla, co jejímu protějšku udělá dobře a využívala svých předností a znalostí. Mířila cíleně, jako vycvičený voják.

Zbavili se oblečení, nezabývali se předehrou, byla by to pro ně jen ztráta času. Z obou bylo jasně viditelné vzrušení. Neprotahovali to, Josh do ní prudce vnikl a ona sama mu přirážela. Byli v plném souladu, jejich těla spojena v jedno. Užívali si to. Vůbec nepomysleli na Julii. Bylo to, jako kdyby měli amnézii, všechny myšlenky šly stranou, důležité bylo jen přirážení a udělání si dobře.

Jak rychle to začalo, tak to i skončilo. Usnuli zcela vyčerpaní v objetí a v posteli, kterou jindy sdílela Emma s Niallem.

*

Bylo časné ráno a Niall otevřel své modré oči dokořán. Zamžoural před sebe. Byl v pokoji patřící Julii, jež ležela na posteli vedle něj. Pousmál se. Nebylo to poprvé. Ale s klidným svědomím mohl říct, že spolu nikdy nic neměli a ani mít nebudou. Měli se rádi, ale ani jeden netoužil po vztahu.

Opatrně se zvedl a v koupelně si opláchl obličej a usušil zeleným ručníkem. Ústa si vypláchl ústní vodou a na jazyk vložil peprmintový bonbon. Rukou prohrábl vlasy a vyšel z koupelny. Pohledem zkontroloval spící Julii a vyšel z pokoje, míříc do svého apartmánu. Ještě měl chuť si lehnout a na hodinku usnout.

Jenže netušil, co uvidí. Otevřel dveře, které následně zabouchl a zatočil do ložnice. Zvedl pohled z podlahy na postel a šokovaně zalapal po dechu. Josh s Emmou leželi nazí na posteli, usmívali se, nohy spolu propletené. Josh zřejmě uslyšel Niallovo zalapání a s námahou otevřel oči. Když spatřil naštvaného Nialla, vykulil oči.

„To... To není tak, jak to vypadá!" vyhrkl, i když věděl, že je to lež. Emma se taktéž vzbudila a zaskočilo jí. Vrátily se jí všechny vzpomínky na noc a zrudla.

„Takže vy takhle?" ozval se Niall, jeho hlas zněl ještě celkem klidně. Ale neměl daleko k výbuchu. Emma hlasitě polkla a zabalila se do deky, což jí moc nepomohlo, vzhledem k situaci.

„Nialle," začala opatrně, nechtěla svého přítele naštvat ještě víc. Zúžil oči do tenkých štěrbin a nadechl se.

„Děláte si ze mě kurva prdel?! Vy... Asi bych nějak překousl tebe, Emmo. Tušil jsem, že mě nemiluješ." Odmlčel se a přemýšlel nad dalšími slovy.

„Ale já tě miluju!" vložila se do toho Emma.

„Vážně? Tak proč sakra ležíš nahá v posteli s Joshem?!" Jeho tón začínal nabírat na hlasitosti.

„Nialle. To nic neznamenalo. Bylo to bez citů, byla to jenom chyba... Prosím, odpusť mi to," žadonila Emma. Niall ji jen zpražil pohledem.

„Ne, Emmo. Chyba to rozhodně byla. Ale já už nebudu tak naivní a tohle ti neodpustím. Ani jednomu z vás. Prostě... Ne." Josh si odkašlal, chtěl říct něco na svou obranu.

„Nialle, chlape. Byl to jenom jeden sex. Nic víc. Navíc jsme byli opilí, nevěděli jsme, co děláme. Nech to bejt, jo?" Místo nějaké odpovědi mu Niall vrazil pěstí.

„Ty parchante. Nic nesváděj na chlast!" Na Joshovu tvář dopadla další rána. Náhle se ozvalo hlasité zabušení na dveře. Někdo zřejmě slyšel ten hluk. Niall šel otevřít a překvapením zůstal stát na místě.

„Ehm... Je tu všechno v pohodě? Slyšel jsem nějaký hluk, takže... Děje se něco?" Harry na něj upřel svůj zelený pohled.

„Um... No... V pohodě, můžeš jít." Harry pozvedl obočí.

„No jasně. Kdo to je? Proč slyším pláč?" Nečekal na Niallovu odpověď a vešel dovnitř. Uviděl uslzenou Emmu a Joshe sedícího vedle ní s provinilým výrazem na své umělé tváři. Podezíravě si je prohlédl. Josh měl jen boxerky a Emma jeho tričko.

„Co se tady sakra stalo?" Jeho hlas byl tichý, no byla v něm slyšet jakási podivná emoce.

„Jak vidíš. Josh a Emma se spolu vyspali." Niall to řekl s podivuhodným klidem.

„Vy dva?" otočil se na ně Harry. Odpovědí mu byl uhýbavý pohled Joshe a vzlyk Emmy.

„Proč jsem si myslel, že jsi s Julií?" zeptal se ho Harry a udělal krok k němu. Josh vstal.

„Jsem," odpověděl pevně.

„Už asi ne," usmál se Harry a vrazil mu ránu levým hákem. Trefil se přímo do brady. Druhou ránu mu uštědřil do nosu. Spokojeně se usmál. Nemrzely ho lehce odřené klouby, tohle mu za to stálo. Už od začátku mu chtěl vrazit a tohle byla skvělá příležitost.

„A abys nezapomněl," prohodil, „tady máš přídavek." S těmito slovy mu vrazil koleno do rozkroku a sledoval Joshovo tělo, jak se bolestně kroutí a padá k zemi. Otočil se a poplácal Nialla po rameni.

„Kámo, nešetři ho. Zaslouží si to. Teď pojď, nemá cenu dívat se na toho kokota a tuhle děvku." Niall se lehce zamračil nad oslovením děvka, ale nijak to nekomentoval. Cítil, že by to nemělo cenu a navíc, ona si to v podstatě zasloužila. Společně vyšli nejen z pokoje, ale i z celého hotelu, mířili na pláž. Slunce bylo ještě nízko, nebylo moc hodin.

„Takže... Povídej. Vypusť to ze sebe. Všechno." Harryho povel byl jasný a srozumitelný. Niall se zhluboka nadechl a ruce zaťal v pěst.

„Hej. Dejchej a snaž se bejt v pohodě. Klidně si pobreč, to je mi celkem fuk. Ale myslím, že ta děvka si moc slz nezaslouží," ušklíbl se kučeravý mladý muž. Blonďák přikývl, se svým přítelem souhlasil. Cítil, jak se mu v očích tvoří slzy a on je nechal volně stékat. Věděl, že může. Nečinilo mu to problém, neměl se za co stydět, pláč je normální emoce, stejně jako smutek a rozzuřenost.

Jeho tělo se začalo otřásat pod náporem vzlyků. Obličej zabořil do dlaní. Byl zlomený. Nečekal, že se to stane. Ne tak brzy. Chtěl si nafackovat, že poprvé jí to odpustil, ale láska je vážně slepá. Naštvalo ho, že ještě prosila o odpuštění. Nezasloužila si další šanci. Dostala druhou, té si nevážila, což znamená, že s ní Niall skončil. Bolelo ho srdce, protože právě s ní přišel o panictví, s ní sdílel úplně všechno... A teď je to pryč. Zůstaly jen vzpomínky. Lidé se schází a zase rozchází, ale bolí to. Netušil, co teď bude dělat. Jak se jí bude moct podívat do očí? Navíc, bydlí spolu, ten dům patří jim oběma. A je tu Julie.

Bolestně zkřivil tvář. Tohle nechtěl. Měl Julii až příliš rád. Ale bude se to muset dozvědět. Niall byl přesvědčen, že Josh bude dělat mrtvého brouka a nic neřekne. Vzdechl si a zvedl hlavu. Harry vedle něj ťukal něco do mobilu, zřejmě esemesku. Ucítil na sobě Niallův pohled a odložil telefon.

„Takže?"

„Co?" zeptal se nechápavě Niall. Absolutně neměl páru, kam tím směřuje.

„Jsi v pohodě?"

„Co myslíš?" zašklebil se Niall kysele. „Právě jsem zjistil, že mě moje holka podvedla s klukem mé nejlepší kamarádky. Ne, nejsem v pohodě."

„Okay," kývl na souhlas Harry. Niall jeho chování vůbec nechápal.

„Řekneš to Julii?"

„Co?"

„No, jestli jí řekneš, že jí její přítelíček podvedl s bff," ušklíbl se.

„Asi budu muset," trhl Niall rameny. „Jiná možnost není. Ona stejně pozná, že se něco děje, nemá cenu to skrývat a lhát jí. Zaslouží si pravdu."

„Fajn."

„Fajn."

„Asi bych měl jít hned, co?" zeptal se po chvíli ticha modrooký.

„No, myslím, že ano."

„Půjdeš... půjdeš se mnou?"

„Cože? Proč?" zeptal se pro změnu Harry nechápavě. Neviděl jediný důvod, proč jít s ním.

„Ona je citlivá. Nedávno jí umřela sestra, máma se zbláznila, táta je čůřák a teď ji zradila nejlepší kamarádka a podvedl přítel. Myslíš, že bude v pohodě?"

„Uh... Asi ne?"

„Nebude. Jdeš se mnou. Bez debat!" Vyšší mladík protočil svýma nefritově zelenýma očima a zvedl se. Tohle bude ještě zajímavé.

***

„Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít." - J. R. R. Tolkien

***