Než jsem se nadála, byla neděle. Víkend jsem si dost užila, zjistila jsem, že Liam je fajn. Spolu jsme ozkoušeli jídlo, moře i bazény. Už vím, kde co hledat a už vím, co budu dělat. Budu si hrát s dětmi, postávat za barem, prodávat zmrzlinu a někdy vítat nové hosty. Takže celkem pohoda.

Mou velkou výhodou jistě bylo, že mi nedělala problém komunikace i v cizím jazyce, člověk se vždycky domluví, pokud se dostatečně snaží. Klidně rukama nohama, když je to nutné.

„Jul! Pojď se sklouznout!" zavolal na mě Liam. Poslechla jsem ho a vyhupsala schody na skluzavku.

„Jedem?"

„Jo!"

Sedla jsem si společně s Liamem na vrchol klouzačky a sjeli dolů. Rychle jsme profičeli pod vodu a následně jsme se vynořili.

„Paráda!"

„Jo. Jen je škoda, že od zítřka je to pro mě tabu..."

„Ale tak snad taky budeš mít nějaké volno, ne?"

„Nevím, asi," pokrčila jsem rameny a vylezla z vody. Lehla jsem si zpátky na lehátko a nastavila tělo slunečním paprskům.

Je dost možný, že jsem usnula, každopádně do mě Liam strčil.

„Vstávej! Pojď se podívat, něco se děje na recepci!"

Zpozorněla jsem a posadila se. Jelikož vím, že je neslušné chodit do hotelu jen v plavkách, přehodila jsem přes sebe delší svetr s dírami. No, nebyla jsem nahá, ne?

Liam mě vzal za ruku, což mě překvapilo, ale nezaobírala se tím. Vešli jsme do recepce a mně se zastavil dech. Rozhodně jsem nečekala, že ho tu uvidím. Hádal se s recepčním, ale nějak si nerozuměli. Jejich hluk přivábil pana Speeda.

„Co se to tu děje?" zaburácel a pohledem sjel všechny, až zakotvil u mě.

„Julie, tady jsi! Prosím tě, co se tu řeší?" zeptal se mě. Zavrtěla jsem hlavou. „Vůbec nevím, s Liamem jsme přišli teď. Ale slyšeli jsme hluk a přišli se podívat."

„Oh, pane Stylesi! Čemu vděčíme za vaši návštěvu?"

„Zase se něco posralo. Tohle je jenom jeden velký omyl!" vztekal se Harry. „Ale," pokračoval s pohledem upřeným na mě, „myslím, že tahle děvka v tom má prsty," dokončil a ukázal na mě. Já zalapala po dechu. Liam vedle mě se celý napjal.

„Pane Stylesi! Chápu, že jste naštvaný, ale nemusíte si vztek vybíjet na nevinné dívce!" okřikl ho pan Speed a já mu věnovala vděčný úsměv, který mi oplatil.

„To nemění nic na tom, že je to kurva!" zasmál se Harry. Probodla jsem ho pohledem a chtěla mu něco odvětit, ale vložil se do toho Liam.

„Hele, Stylesi. To, že ty jsi hnusnej jak opičí prdel víme všichni. Chování máš jako nějaký mutant, ale to k tobě patří. Ale nevidím jediný důvod, proč urážet ji! Nevím, co ti přelítlo přes ten prasečí rypák, ale měl by ses rychle vzpamatovat, protože bys mohl mít problém se mnou. A věř mi, že vítězem bych byl já," ušklíbl se. Překvapeně jsem se na něj podívala a zadržovala smích. Přeci jen, nebylo by vhodné začít se teď smát. Harrymu se napjaly svaly na čelisti i všude jinde.

„Pane Payne, pane Stylesi! Prosím vás, nechte toho! Tohle je můj hotel a vy se hádat tady nebudete! Pane Stylesi, řekněte mi, co se stalo. Julie, posaď se prosím na sedačku, chci s tebou ještě mluvit. Pane Payne, vy si dělejte, co chcete," poručil pan Speed.

Poslechla jsem ho a sedla si na pohodlné kožené sedačky. Liam se posadil ke mně a sledoval Harryho, který ho probodával pohledem.

„Vážně díky, že ses mě zastal," usmála jsem se.

„Nemáš zač, stejně potřeboval zchladit, kretén!"

„Jo... Znáš ho?"

„Bohužel. Můj táta s ním obchoduje..." povzdechl si a prohrábl si vlasy.

„A co vlastně děláš ty?" zeptala jsem se zvědavě.

„No, studuju práva, ale teď se věnuju fotbalu. Dost mi vydělává, takže i kdybych práva nezvládl, uživil bych se. Celkově jsem sportovně založený, takže můžu dělat cokoli. Mám několik medailí z běhu, plavání a cyklistice. A ještě dělám box, kickbox a další bojové sporty. Je toho docela hodně, no," posměje se. Já otevřu překvapením pusu do tvaru 'O'. Tohle jsem nečekala.

„Wow... A ta práva?"

„No, půjdu do třetího ročníku... Prolezl jsem," zasmál se a já se k jeho smíchu přidala.

„Zkurvené Turecko! Že já sem vůbec lezl!" S Liamem jsme přesunuli pozornost na hudrajícího Harryho.
„Pane Stylesi, je mi líto, ale jinak to prostě nejde. Julie?" zavolal na mě pan Speed. Vstala jsem a přešla k nim. „Vím, že začínáš až zítra, ale mohla bys pana Stylese doprovodit k jeho pokoji? Já nemám čas a Sarah právě uklízí..." To nemyslí vážně! Proč já? Musím si připomínat, že tohle dělám kvůli rodině...

„Dobře," kývla jsem a pan Speed mi úsměv vřele opětoval.

„Děkuju, Julie! Tady máš kartu a zbytek už znáš, ne?" Kývla jsme na souhlas a zamířila k výtahu. Pan Speed už odešel.

„Jul? Mám jít s tebou?" zeptal se Liam.

„Nemusíš. Jdi se převléknout a pak půjdeme na večeři. Budu v pohodě, ano?" pohladila jsem ho po ruce a usmála se na něj. Pomalu kývl.

„Dobře... Buď opatrná," šeptl mi do ucha, pak mě lehce pohladil po tváři a odešel. Pousmála jsem se za ním, ale když se Styles zakuckal, otočila jsem se na něj.

„Tak sladcí jste! Úplně skvělý pár!" rozplýval se ironicky. Protočila jsem očima a zakroutila hlavou.

„Jdete, nebo čekáte na zázrak?" zeptala jsem se ho.

„Jdu, protože čekat na to, že mizíš, by mi bylo k ničemu," ušklíbl se. Rozhodla jsem se jeho poznámky ignorovat, nic jiného si ani nezaslouží. Zavolala jsem výtah a podívala se na něj. Stále stál na místě. „Mám vám to říct rusky, že máte jít se mnou?" křikla jsem.

„A mám vás francouzsky odmítnout?" Jak si myslí, že neumím francouzsky!

„No, klidně. Pokud si budete přát, odpovím vám francouzsky," ušklíbla jsem se. Zamračil se, ale do výtahu vstoupil. Zmáčkla jsem požadované patro, čili třetí a čekala, než vyjedeme. Cítila jsem na sobě jeho pohled, ale ignorace je nejlepší.

Konečně jsme na patře. Zamířila jsem k pokoji Stylese, otevřela jsem ho kartou a vešla dovnitř. Kartu jsem zastrčila na místo, kde má být a tak se rozsvítilo. Styles vkročil do chodby a nakoukl do koupelny i do ložnice. Zamračil se a spojil rty do úzké linky. Podíval se na mě svými smaragdy a pozvedl obočí. „Vypadni!"

„Co? Ne! Ještě vám musím ukázat, jak to tu-"

„Řekl jsem, VYPADNI!" zvýšil hlas. Pokrčila jsem rameny a otočila se na patě a vyšla z pokoje. Dveře za mnou se rychle zabouchly. Zavrtěla jsem hlavou. Co tomu člověku je?

Otevřela jsem svůj pokoj a zabouchla. Svlékla jsem si plavky a svetr a rychle se vysprchovala. Sprcha mi poskytla blažený klid, kdy nic nemusím řešit a o něco se starat. Vylezla jsem a osušila se. Oblékla jsem si spodní prádlo a otevřela skříň. Nakonec jsem se rozhodla pro černé šaty a červené lodičky. Na krk jsem si dala stříbrný řetěz, lehce jsem se namalovala a vysušila vlasy. Ty jsem pak učesala a natočila konce do vln. Stříkla jsem na sebe parfém, do ruky vzala pouzdro a můžu vyrazit. Kartu od dveří jsem dala do kabelky a zkontrolovala zabouchlé dveře. Zavolala jsem si výtah. Když se dveře otevřely, protočila jsem očima, protože v něm byl Styles.

„Já si počkám na další," řekla jsem a odstoupila. Styles mě ale vzal za zápěstí a do výtahu vtáhl.

„Ne, pojedeš se mnou," vycenil zuby. Protočila jsem očima, znovu.

„Neprotáčej těma očima pořád!" vyjel na mě. Pozvedla jsem obočí, nechápu, co mu furt vadí.

„Doopravdy? Proč bych měla?" zeptala jsem se s úsměvem.

„Vadí mi to!" procedil mezi zuby.

„Ale ne, chlapečkovi vadí mé protáčení očičkama? Chudáčku!"

Celé jeho tělo se viditelně napjalo. Svaly na čelisti ztuhly a já si ho konečně prohlédla. Byl hezký. Moc hezký. Zelené oči se někdy zdály být modré, někdy šedé. Srdcovitě tvarované rty přímo volají ‚Ochutnej nás! Polib nás!'. Kučeravé vlasy mu dávají na šarmu. Hrudník i paže, vlastně celé tělo je viditelně sportovně založené, zřejmě na sobě pracuje. I přes oblečení jsou vidět početná tetování. Ano, je hezký, ale mračí se. A jeho chování je strašné! Mluví jako dlaždič, myslí si, že je Bůh. Ale to se hošánek spletl. Není. Myslí si, že mě bude urážet a já se sesypu. Ne. Nevím, kde se to ve mně bere, ale rozhodně nemám v plánu kvůli němu ronit slzy. Prostě ne!

Asi si všiml mého pohledu a ušklíbl se. „Copak, líbím se ti?" zeptal se svůdně, no mně to znělo oplzle.

„Ne. Liam je mnohem hezčí. Vlastně všichni jsou hezčí než vy," usmála jsem se.

„Ty! Co si to-" Dveře výtahu se otevřely a stál u nich Liam. Když mě uviděl, po tváři se mu rozlil široký úsměv.

„Jul! Sluší ti to, vypadáš úžasně!"

„Oh, děkuju. Ty taky," zčervenala jsem. Styles si odfrkl. „Ale, ale, Stylesi! Líbí se ti v hotelu?"

„Ne. A už vůbec se mi nelíbí ona," řekl a ukázal na mě. Já se začala strašně smát. Liam se na mě zmateně podíval. Mávla jsem rukou.

„To je fuk, jen mi to přijde strašně komické. Nikdo se ho na mě neptal a on přesto řekne, že se mu nelíbím. Stylesi, Stylesi... Příště poslouchej!"

Vzala jsem Liama za ruku, nechali jsme Stylese stát ve výtahu a mířili k jídelně.

Na talíř jsme si nandali jídlo, v mém případě rýži a kuřecí stehýnka a Liam si dal grilované maso a hranolky. Nandala jsem si zeleninu a nějaký salát a Liam to samé. Venku jsme se posadili na vyvýšenou terasu s výhledem na moře. Usadili jsme se a pustili se do jídla. Mezitím k nám přišel číšník a my si objednali pití. Poděkovali jsme a napili se.

„Je tu krásně, že?" zeptala jsem se s pohledem upřeným na moře.

„Jo, to je," souhlasil a též se podíval stejným směrem.

„Chceš si dát zákusek?" změnila jsem téma. Liam chvilku přemýšlel a pak se zářivě usmál a kývnul. „Když už jsme tady, proč si nedat?"

Sešli jsme schody a rovnou šli ke stolu se sladkými dobrotami. Všechno to vypadá tak lákavě! Nakonec jsem si nandala kousek dortíku s karamelem, úplně volá o ochutnání. Liam si dal kousek nějaké rolády a společně jsme vyšli ven. Sedli jsme si na venkovní sedačku a užívali si dobrého jídla a pohody.

„Tohle mi bude chybět... Od zítřka budu brána jako personál," uvědomila jsem si. Liam mě pohladil po paži.

„Neboj, pro mě nebudeš jako personál. A když budeš potřebovat, rád ti pomůžu. Všechno je jednou poprvé, takže proč si nevyzkoušet nalít pití snobům?" zasmál se.

„I když by někdo mezi snoby mohl řadit i mě," prohlásil a kývl hlavou, „ale to je fuk. Teď se pojď podívat na moře, je západ slunce!"

Vstali jsme a došli jsme na molo, odkud byl skvělý výhled. A opravdu, západ slunce je dokonalá podívaná. Je úplně úžasné, jak se odráží ve vodě, jak září oranžovou, žlutou a červenou. Miluju červánky, vždycky jsem si užívala ten pohled. Ucítila jsem na své ruce teplo a zjistila jsem, že Liam propletl své prsty s mými. Podívala jsem se na naše spojené ruce a pousmála jsem se. Hlavu jsem opřela o jeho rameno.

Takhle bych dokázala stát věčně.

Je možné, abych se zamilovala? Možná k němu cítím náklonnost, ale není to láska. I když jsem ji nikdy nezažila, poznám to. Každopádně je mi s ním moc dobře a to je hlavní.

I přes to, že se cítím dobře, mám špatný pocit, že se ještě něco stane. Možná dnes ne, ale něco během mého pobytu. Co to asi bude?

Vůbec mi nepomáhá fakt, že tu je Styles. Přála jsem si ho už nikdy nevidět, ale teď bydlí ve stejném hotelu jako já, což znamená, že ho budu potkávat každý den. Bože, proč? A navíc je jasné, že mu nejsem sympatická a bude mi dělat problémy. Nevím sice, co proti mně má, ale něco určitě. Jenže si myslím, že když se ho zeptám, neodpoví mi.

Ale proč si kazit krásný večer myšlenkami na Stylese, když jsem s Liamem, se kterým mi je dobře?

***

„Jediný prostředek, jak život snést - považovat ho za krásný." - John Lennon

***