Informace před čtením: výskyt vulgárních slov, sexuální obsah.

***

*Pohled Harryho*

Potřebuju si zašukat. Nikdy předtím jsem to nepotřeboval tak, jak teď. Vzal jsem peněženku a strčil ji do kapsy mých černých kalhot a zabouchl jsem dveře od pokoje. Proklínám se, že jsem sem vůbec jezdil. Takovej idiotskej nápad to byl! Až přijedu domů, toho kokota Matthewa přetrhnu jako žížalu a končetiny mu narvu do análu. To on mě navedl letět sem, prý abych si odpočinul. Příště, až mi zase dá nějakou další chytrou radu, vyhodím ho oknem.
Teda, když to tak vezmu, nebylo by to tady tak špatný, kdyby tady nebyli ti... no... Ty brambory. Myslím Julii a ty její poskoky. Toho blbce herce, Payna, Horana a Malika. A pak ty holky.

„Ahoj fešáku," zavrněla mi do ucha nějaká štětka. Ano, štětka, jiné pojmenování se ani nehodí. Otočil jsem se a můj pohled spočinul na dívce s modrými vlasy. Potlačil jsem odfrknutí a falešně se usmál.
„Ahoj kočičko. Co ty tady tak sama?"
„To bych se mohla zeptat já tebe, ne?" usmála se a mrknutím.
„Máš pravdu," přikývl jsem a objednal si panáka vodky. Jakmile mi ho barman dal na pult, otočil jsem ho přímo do mého krku. Ah, tak mi to chybělo. Kvalitní pití, ne ty sračky, co maj v baru na hotelu.

*

Po, ani nevím jak dlouhé, době jsem byl namol. Ke mně a té modrovlásce se přidala ještě zrzečka – ty mám nejraději. Říká se „Rezavá střecha, vlhký sklep", a zatím jsou moje zkušenosti s nimi nejlepší. Barva jejich vlasů se obdivuhodná, připomíná oheň. Ale nelíbí se mi ta umělá – oranžová. To je dost ubohá napodobenina.

Musím se dost pochválit – několik hodin jsem to tu vydržel. Ze začátku mi přišly strašně otravné, ale teď? Lol, teď je chci vošukat na místě. Bože, vážně jsem si pomyslel lol? Už jsem fakt opilý.

„Harry?" Hlas Leily, té modrovlásky, mě vytrhl z mé opilé mysli. Podíval jsem se na ni a opile se usmál.
„Ano?" zavrněl jsem jí do ucha a skousnul její ušní lalůček.
„Uh... Bože! Já už to nevydržím! Potřebuju tě. Chci tě. Mám chuť z tebe násilím servat oblečení a vykouřit ti tvého ptáka!"
„Hm... To abychom s tím něco udělali, že?"
„Ano!" vzdychla, když jsem stiskl její ňadro.
„Pojď na záchody," zašeptal jsem a ona se ze mě zvedla rychlostí světla a už mě na zmíněné místo táhla. Savanah na nás zmateně koukala, ale když jí došlo, kam míříme a co tam hodláme dělat, nasadila úšklebek a na vysokých podpatcích se vydala za námi. Leila mě zatáhla do volné kabinky a než stihla zamknout, objevila se tam i Savanah. Zamkla a obě se na mě vrhly. Já jen stál opřený o stěnu a slastí zavíral oči. Ani nevím, která zrovna klečela, každopádně jsem zapletl prsty do jejích vlasů a určoval si tempo. Ta druhá si ale zřejmě připadala odstrčená a zahájila atentát na má ústa. Mým penisem zaškubalo a já se udělal do pusy jedné z těch děvek, ale bylo mi to dost šumák. Věděl jsem, že chtějí obě udělat, proto jsem je naopak já přitiskl ke stěně a každé stiskl rozkrok. Obě měly ultra krátké šatičky a pod nimi titěrná tanga, takže jsem snadno vklouzl k jejich pohlavnímu orgánu. Zasunul jsem prsty dovnitř a pak už dělal to, co jsem dělal již několika ženám. Vcelku pobaveně jsem sledoval, jak pod mými doteky nejen vlhnout (to jsem cítil dost), ale mají co dělat, aby se udržely na nohách. Jejich steny se rozléhají kabinkou, a kdyby je netlumily svými dlaněmi, rozhodně by sem někdo vtrhnul. Byla by to celkem sranda.
„Harry..." vzdychaly obě dvě a já se jen usmíval. Když jsem cítil, že už jsou, vytáhl jsem z nich své prsty a strčil je do pusy. Blé. Bože, to je hnus! Utřel jsem si ruce do toaletního papíru a kabinku odemkl. Vyšel jsem a nechal tam ty dvě. Proč se starat co dál? Obě strany mohou být pokojené – mně ho vyhulily a já udělal je. Výhodný obchod.

Opustil jsem celý bar, nebo co to je za pajzl a nadechl se čerstvého vzduchu. Zaklonil jsem hlavu, abych ponořil svůj zrak do temné oblohy. Upřímně, miluju noc. Je to doba tajemna, mám pocit, že můžu všechno. Nechápu, jak se někdo může bát. Noci nebo třeba bouřky. Já mám noc mnohem raději než den. Pocit svobody. To, jak noc voní. Fascinuje mě.

Moře. Moře, oceány, jezera... Prostě samotná voda jako živel je taktéž okouzlující. Dokáže mnoho, má jakoby zázračné účinky. Tedy, pro mě.
Sedl jsem si na velký kamen a sledoval jsem šumící moře.

Been a lot of places
I've been all around the world
Seen a lot of faces
Never knowing where I was
On the horizon
Hmm, but I know, I know, I know, I know
The Sun will be rising, back home

Tenhle hlas mi byl povědomý. Otočil jsem hlavu napravo a uviděl postavu sedící na mole s kytarou v ruce. Zpíval procítěně a okolí kolem sebe nevnímal. Zaposlouchal jsem se do jeho textu. Nepochybuji o tom, že tu píseň sám složil. Když dozpíval poslední slova, opřel hlavu do žlabu kytary a zíral před sebe. I na tu dálku bylo vidět, že je smutný, zklamaný, dokonce zlomený. Nevím, asi to dělal alkohol v mém krevním oběhu, ale zvedl jsem se a potichu se plížil k němu. On znovu popadl kytaru a znovu začal vybrnkávat nějakou melodii.

Do you hear me?
I'm blinded
Cause you are everything I see
I'm dancing, alone
I'm praying
That your heart will just turn around

Jeho hlas se z normálního změnil na plačtivý. Odložil kytaru neschopen pokračovat a složil obličej do dlaní a jeho ramena se třásla. Vážně nevím, co to se mnou dnes ten chlast dělá.
Prostě jsem udělal něco, co bych nikdy jindy neudělal. Kurva že ne. Zítra, pokud si to budu pamatovat, si asi nafackuju. Ne, vážně nemůžu uvěřit, že jsem zvedl svůj zadek a teď stojím metr a půl od něj a chci si k němu sednout a pokecat. Do hajzlu, jsem tohle ještě já? Ale je zase fakt, že mě nebaví se tu poflakovat... sám. I když bych to nahlas nikdy nepřiznal, ten idiot Matt mi... chybí. Yea. Známe se celou věčnost, je to hroznej zmrd (a já taky), ale prostě je něco jako můj bratr, mám ho rád. Je to až k neuvěření, že jsem se citově upnul k někomu, jako je on. Prožili jsme toho celkem dost a je to jediná osoba, které věřím. Ví toho o mně tolik, co nikdo jiný. Dobře, neví úplně všechno – to nikdo-, ale... Pokud je někdo, kdo ví, kde je moje tajný místo, je to on. Vlastně mě to párkrát až zachránilo.

*Pohled autora*

Blonďatý chlapec se otřásal pod nápory vzlyků. Všechno na něj dolehlo. Myslel si, že je na pláži sám a on tak nebude muset čelit nějakým poznámkám. Jenomže si nevšiml nevítaného ‚hosta', totiž člověka, kterého nemá zrovna dvakrát rád. Ale nezná ho, takže ho přeci nemůže soudit.

Písně, které hrál na svou kytaru, složil sám a jeho múzou byla Emma. Ta, která mu ublížila, ale on jí to odpustil. Jenomže, i ten nejsilnější jedinec má slabou chvíli a potřebuje to ze sebe dostat.

Z ticha, které rušilo pouze šum moře, ho najednou vyrušila osoba sedající si vedle něj. Vylekaně se podíval a překvapeně rozšířil zorničky. Harry byl úplně ten poslední, koho by tu čekal. Vlastně by ho snad ani nenapadlo, že někdo jako on, bude v noci – nebo ráno, dá se říct – na pláži o relativní samotě. Otevřel pusu, chtěl něco říct, ale nevyšla z něj ani hláska. Harry se pousmál.
„Pěkně hraješ," prohodil ledabyle a uvedl tím Nialla do rozpaků.
„Eh... uhm... já... děkuju?" odpověděl zmateně a Harry se zasmál. Takhle koktavou odpověď dlouho neslyšel.
„Tos' složil sám?" pokračoval, když se uklidnil. Odpovědí mu bylo prosté kývnutí blonďaté hlavy. I v té tmě si všiml, že to s tou blond barvou nebude tak horké – kořínky vlasů jsou totiž tmavé. Pozvedl lehce obočí, ale dál to nekomentoval. Přesunul pátravý pohled na kytaru. Opatrně ji uchopil do svých velkých dlaní a přejel po kovových strunách černé kytary. Nádherně zněla, unikát, rozhodně drahý kousek. Harry je bohatý dost a v kytarách se trochu vyzná, takže tohle dokázal ocenit. Na levičce nastavil na ladném krku kytary akord ‚G', protože mu zněl nejhezčeji, i když nevěděl proč. Navíc to byl extrémně jednoduchý akord. Neměl na mysli nějakou určitou písničku, prostě mu akordy naskakovaly samy a rytmus si právě vymyslel. Nevnímal přítomnost Niall, jakoby zapomněl, ponořil se na tu malou chvíli do svého světa. A Niall? Ten byl ponořen do krásných melodií linoucích se z kytary díky Harryho šikovným prstům.

Když skončil, Niall tiše pronesl ‚Wow' a slabě zatleskal.
„Ty mi máš co říkat... Hraješ úžasně!" pochválil ho s úsměvem.
„Jo... Díky," kývl Harry hlavou a kytaru opatrně položil za sebe.

Oba pak spočinuli v tichosti. Ani jeden si nebyl jist, co může říct. Po nějaké době to ale začalo být divné oběma a Niall to ticho protnul.
„Uh... Co tu děláš?" Podíval se Harrymu zpříma do očí, jakoby v nich chtěl něco vyčíst. Ale nedalo se to, Harry se už dávno naučil všechno skrývat. A svou masku odhazuje jen málokdy.
„Sedím," odpověděl s úšklebkem. Niall protočil očima.
„Hej, vážně? Já myslel, že se vznášíš!" prohlásil kysele a na to se Harry krátce zasmál.
„No vidíš. Kdybych tě neuvedl na pravou míru, myslel by sis, že tady kolem nás třeba lítají zhulení jednorožci, ne? Ale díky mně víš, že tu sedím a žádní jednorožci, natož ti zhulení, tu nelítají!"
„Oh, děkuji, pane Stylesi," opáčil sarkasticky Niall.

*

Ač se to nezdálo, ti dva si začali povídat. Povídali si a povídali a čas jim ubíhal jako splašený. Niall zjistil, že Harry asi nebude až tak strašný, jak se z počátku jevil. A Harry si myslí něco podobného. Zatímco Niallovi nedělalo problém mu vyklopit jakékoli drobnosti, Harry byl více rezervovaný. Nestál o to, aby další člověk věděl něco z jeho minulosti. To rozhodně nepotřeboval. Navíc mu nevěřil. Co kdyby to pak řekl ostatním? Ne, to by rozhodně nešlo.

Ale dozvěděl se spoustu zajímavých věcí. Jelikož byl Niall Juliin dobrý přítel, věděl toho o ní hodně, a jak byl ospalý, prostě Harrymu odpovídal i na otázky týkající se Juli. Přišla mu tak ještě krásnější, než kdy dříve.
„Ty, poslyš... Tobě se Julie líbí?" zeptal se z nenadání Ir zamyšleného Harryho. Ten sebou trhnul a vyvalil oči.
„Co? Ne! Kdes k tomu přišel, proboha?" 
"No... Tak pořád se na ni tak koukáš a teď se na ni vyptáváš. A sice jsi ji urážel a tak, ale... Myslím, že nemáš s city zkušenosti," pokrčil rameny a sledoval svého zelenookého společníka. Ten se nad Niallovými slovy zamračil. Ani za mák se mu nelíbilo, co říkal. A navíc, má v podstatě pravdu.

***

„Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemužeme mít ..."

***

Odpověď pro BoRoses (a nejen pro ni) od 'Joshe':

"Drahá Kateřino BoRoses. Kdyby nebylo Viky, napsal bych ti vzkaz plný... ne příliš lichotivých slov, ale dostal jsem úkol se ovládat a já to musím respektovat – až takový ‚podpantoflák jsem. No, nicméně... Děkuji za upřímný názor. Konečně někdo. Ano, nejsem zrovna nejvyšší, ale na výšce přeci nezáleží, ne? 

Harry a Pánem lidstva? Dovol mi se zasmát. Za tu krátkou dobu, co jsem měl tu čest ho poznat, se jevil jako arogantní idiot. Myslíš si, že je v pořádku nadávat ženám? Hnát je k slzám? Ne, to rozhodně ne. Já Julii doopravdy miluju. A Harry ji jen uráží. Zamysli se ;)
Pro ostatní, kteří by měli nějaké připomínky – samozřejmě napsat svůj názor můžete. Ale i já jsme člověk s city... Ale miluju vás za to, co děláte pro Arrogant!^^ Díky vám mohu s Julií být! Děkuji vám já i Julie a ze všech nejvíce Viky – autorka a tvůrkyně nás všech. Nezlobte se na ni, pokud nějaký charakter nevyjde podle vašich představ, prosím! :)"

*