Mezitím co Morgan něco dělal Anyt tak se Emily rozhodla, že dojde pro Papyra a Blua..jelikož sama na něj nestačí..aspoň si to myslí..
A tak se sebrala vzala si na s sebe nějakou mikinu či něco takového a rychle vyrazila do Snowdinu..
Šla rychlím krokem a cesta jí rychle ubýhala.
Za nějakou tu chvíli už byla před jejich domem a zabouchala jim  na dveře.

Blue sebou trhnul a probudil se když uslyšel hlasité bouchání na dveře
Pak žďuchl do Papyho a teď si všiml, že tu není Anyt..a taky si všiml, že pouze žduchnout do Papyho nestačí tak ho začal strkat z postele dolů a Papy se začal probouzet..tedy probudil se až na zemi..ale hned se zvedl a i s Bluem jde dolů, jelikož je zajímá kdo na ně tak vytrvale klepe..
Když otevřeli vidí ženu vysokou asi jako je Papy
„Co si přejete?"
Zeptal se Papy opatrně
„Musíte jít semnou..vaše sestra je v nebezpečí... "
„Co se jí děje? "
Zeptal se Blue se strachem v hlase
„Na to teď není čas jdeme! "
Čapla je a chvíli je táhne než se smíří s tím, že s ní musí jít...
Cestou tam jim všechno řekla..oba dva se celkem vyděsili a i naštvali..

-Mezitím ve sklepě-

Morgan seděl na židli a něco si připravoval..při tom ho užíralo jeho svědomí.. tak nějak si uvědomuje,že to co dělá je špatné, ale nechce si to připustit..pak koukl  na duši Anyt..
Měla jí už vcelku popraskanou což ho tak nějak potěšilo..

Začala jsem se probouzet... strašně mě bolela duše a hlava..nevím zda je dobrý nápad dávat najevo,že jsem už vzhůru tak zatím dělám, že  spím..

Morgan jí pak něco píchl  do duše a ona sykla
„Takže už si vzhůru jo?"
Jelikož mě slyšel nemělo cenu to dál předstírat
Lehce jsem přikývla hlavou..
„Dobře.."
Kouká na ní a přemýšlí... opět ho užírá svědomí...
„Nechápu to.."
Řeknu po chvíli a on se tázavě zeptá
„Co?"
Natočím hlavu na něj
„Proč s-ste mě nezabil už tehdy?
Proč ste mě o-odnesl do lesa?"
Tato otázka ho zaskočila a upřímně neví jak jí na to má odpovědět..
„To tě nemusí zajímat.."
Řekl nakonec
Pak k tomu ještě dodal
„Sice jsem tě nezabil tehdy,ale teď to můžu napravit..stejně do zítřka nepřežiješ...no možná umřeš ještě dneska"
Řekl a uchechtl se

Mám strach...ještě nechci umřít!
Ale nevím co mám dělat...bojím se, že mě nikdo nezachrání..
Pak se mi zase chtělo spát.. ale snažím se to potlačit...nesmím spát....prostě ne!

Pak jsem v hlavě uslyšela nějaký hlas
'Shhh..všechno bude zase dobrý jen to vydrž srdíčko'
Hlas mi byl po vědomí..
'Kdo jsi?'
Hlas se lehce zasmál
'Jsem tvoje máma Anyt'
Zarazila jsem se
'Jakto,že tě slyším ve své hlavě?'
Povzdechla si než odpověděla i chvíli mlčela
'Víš..sice jsi při vědomí, ale už si tak nějak mezi životem a smrtí... proto na tebe mohu promluvit..'
Na to jsem nevěděla jak mám odpovědět... začala jsem se klepat.. Chci žít!
Začala jsem sebou cukat abych se pokusila se osvobodit..

„Hej!
Nech toho! "
Křikl na mě trochu.. ale já jsem nepřestala.. nechci se vzdát...ale co ještě zmohu?
Tohle je stejně zbytečné, ale vo už..
Jednou nohou jsem už v hrobě...

No tak tady to dnes ukončím
Takže co říkáte na dnešní kapitolu?
Tahle knížka se nám pomalu, ale jistě blíží ke konci..no už jen dvě kapitoly.. a možná to skončí už v té deváté kapitoly..ještě uvidím
Takže zatím ahoj