Byla jsem mimo celkem dlouho když už jsem se probrala bolela mě strašně hlava..
„Ale,ale konečně si se probudila "
Lekla jsem se když jsem slyšela celkem známí hlas...mělo to jediný problém já ho neviděla..přes oči mám pásku či tak něco...
„J-já nevidím... "
Ani nevím proč jsem to řekla....
„Sis myslela, že uvidíš co ti dělám?
Najivko"
Zasmál se
Dost se bojím co semnou hodlá udělat..
„K-kdo ste?"
Na chvíli mlčel, ale pak se zasmál a řekl
„Ty si na mě stále nevzpomínáš?
Legrační..možná bych ti mohl říct co se stalo když si byla malá ještě před tím než tě začnu mučit.."
Začala jsem se klepet...pak mi do ruku zavedl nějakou další jehlu a hadičku..sykla jsem..
Pak se posadil a začal mluvit
„Takže vše to začalo tak když jsem se dozvěděl, že má žena potratila..byla nešťastná a já chtěl aby byla zase šťastná jako dřív.. no to mi na ní ještě záleželo no.. tak jsem jednou šel venku a potkal tvou matku a tvého otce....byli sme přátelé takže sme se dali do řeči..řekli, že mají malou holčičku... a v tu chvíli jsem dostal úžasný nápad"
Začal se jen tak smát jak blázen
„Ukradnu jim dítě a dám ho své ženě!"
Nadechl se a pokračuje
„Ale to byl prvotní nápad.. byl dost hloupý, jelikož jakmile jsem tě ukradl tvá rodina, tě začala hledat a má vlastní žena ta mrcha mě jednou práskla!"
Praštil pěstí do stolu a já se lekla
„A když si pro tebe tvá matka šla omráčil jsem jí a svou ženu Emily jsem zbil heh...byl to krásný pocit.."
Mám z něj velký strach celá se klepu a bojím se co mi udělá když je schopný zbít vlastní ženu...
Pak pokračoval
„S tvým otcem jsem problémy neměl jednu noc se prostě vypařil... ale tvá matka Mary.. byla silná a dost odolná což mi v podstatě hrálo do karet...začal jsem tvé matce dostávat do těle různé látky co by jí mohli zabít, ale nějak to nefungovalo..ale pak jsem zjistil, že jí ničí když ubližuji tobě a tak jsem na tobě začal dělat pokusy díky ,kterým si občas ztrácela paměť nebo ti praskala duše "
Tak to je kvůli němu?!
Jsem podrážděná a i mám strach..
”No a to tvou matku zcela zničilo když viděla tak trpíš..."
Zase se začal smát
„Pak už stačilo jí dát pár látek přímo do duše a nevydržela to..tady na tom lůžku se rozpadla na prach....její duši jsem pohltil a proto jsem silnější... "
Směje se opět jako smyslu zbavený
Je mi z toho do breku jak to tady popisuje a vyžívá se v tom...
Pak se párkrát nadechl než pokračoval
„No a ty...tehdy jsem tě zabít nechtěl...tak jsem ti vymazal paměť a nechal jsem tě v lese s tím, že umřeš... ale ty dva kašpaři tě našli a ujali se tě... ale nikdy ti neřekli, že oni ví kdo jsi jen si nebyli jistý zda to jsi opravdu ty..
Proč myslíš, že se tě ujali?
No protože seš jejich sestra jinak si myslím, že by tě nechali umřít..."
C-cože?
Oni o tom věděli?
Nevidím se,že si nebyli jistý, ale proč něco neřekli?
Zase se klepu a vracejí se mi vzpomínky na to všechno..
Rozbolela mě hlava je mi na omdlení
„Dalo by se říct, že jsem tvůj nevlastní otec.."
Slovo otec řekl s nechutí v hlase..
„T-ty stvůro!!"
Křiknu na něj
„Ale žádná stvůra pro tebe jsem Morgan "
Zasmál se a vyvolal si její duši..
Proudí mnou vztek a smutek dohromady..zase začnu omdlívat...

Tak co říkáte na Morgana?
To je hajzlík co? :")
No každopádně doufám, že se vám kapitola líbí, doufám, že jsem vás nějak nezklama... :")
Takže se zatím ahoj :3