Probudila jsem se v něčím pokoji
Koukla jsem na své ruce a byli v pořádku už tam nebyla žádná prasklina a moje oblečení bylo taky jiné,ale teď mě spíš zajímá kde to jsem.
Sednu si,ale jakmile to udělám do místnosti přijde Blue a miskou polívky v ruce

Blue: Tak už si vzhůru to jsem rád
A prosím tentokrát nikam neutíkej měli sme o tebe strach když sme tě pak našli v bezvědomí ležet ve sněhu,
takže se nás neboj maličká

Anyt:Nejsem zas tak malá je mi deset 

Blue: Já vím koukal jsem na tu cedulku co máš na tom tvém oblečení jo a jinak půjčil jsem ti své oblečení to tvoje ti dám dopořádku tak  zatím budeš muset vydržet v tomhle

Anyt:Tak děkuji
Kolik je tobě?

Blue: 12 let a Papymu je 14
A nemusíš se ho bát je hodný jen ho musíš poznat a uznávám je vysoký...
Na tu máš polévku

Podal mi misku s polévkou tu jsem si vzala a jakmile mi dal i lžíci tak jsem se do ní pustila a musím uznat je dobrá

Anyt:Díky... proč to pro mě děláte?

Blue na mě chvíli kouká a pak zatřese hlavou a řekne

Blue:Nemohli sme tě tam nechat..
Zemřela bys a na smrt si ještě malá navíc si kostlivec a ty drží spolu

Pousmál se na mě tak jsem se taky pousmála a jím dál polévku

Anyt:Proč mi říkáš maličká?

Blue: Já nevím sedí mi to k tobě

Anyt: Jo tak takle..ty,ale nejsi moc vysoký

Usmála jsem se nic mi na to neřekl, ale mě to nevadí
Potom co jsem dojedla mi bylo řečeno ať se prospím tak jsem si lehla a za chvíli jsem usnula

Time skip o týden

Blue i Papy mi dovolili jít  ven sama za což jsem ráda je sice hezké, že se o mě starají a tak,ale chci být trochu samostatná a teď si to mohu zkusit,ale pod podmínkou, že se budu vyhýbat veškerému nebezpečí což jsem sice slíbila, ale kdo ví co bude

Chodím po Snowdinu už asi přes hodinu a nic se neděje tak už chci jít domů, ale najednou něco slyším byl to holčičí hlas podle toho co říkala nebo spíš křičela tak se s někým hádala
Tak jsem se sebrala a jdu blíž a schovala jsem se aby mě neviděli

Vidím malou  holku s růžovými  vlasamy a ušima?
Wow ona má i ocas
Teď už se nedohaduje,ale bojuje s nějakýma mosntrama co si o sobě až moc myslí
Ráda bych jí pomohla, ale neumím své schopnosti pořádně používat tam bych tam byla k ničemu
Po chvíli je po všem a ona leží na zemi vyčerpaná a oni odchází tak jsem se odhodlala jít k ní a zjistit jak na tom je

Anyt: Jsi v pořádku?

Možná jsem jí trochu vyděsila,ale když jsem vylezla z úkrytu o viděla mě uklidnila se

???:A..ano jsem v pořádku..

Anyt:Máš zraněnou nohu...

???:To nic není malá..

Anyt: Jmenuji se Anyt né malá...
A ty jsi?

???: Já vím jsem menší než ty,ale to je jedno jsem Taylor

Anyt: Tak dobře Taylor můžu tě zavést za někým kdo ti pomůže

Taylor: Ne to je dobrý radši běž domů a zapoměň na mě

Jakmile to řekla v hlavě se mi začala odehrávat nějaká vzpomínka a zmizeli mi zorničky asi jsem padla k zemi,jelikož jsem cítila naráz

Vzpomínka
Minulost

???:Tak jo malá je čas na medicínu ano?

Anyt: A..ale já si jen hrála ta paní byla moc hodná můžu jí ještě vidět?

???: Ne už ne ta paní v té místnosti kam si neměla chodit je zlá mohla by ti ublížt

Anyt: Ona si se mnou jen hrála...

???: To je teď jedno prostě na ní zapomeň
Tak trochu to píchne

Něco mi píchnul a zachvíli jsem usnula,ale ještě předtím jsem slyšela

???: Dobrou noc..

Pak už nebylo nic usnula jsem

Konec vzpomínky
Součastnost

Tak tady to dnes utnu :D
Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila
No a zatím čus kiddi