Chicago, Illinois

Procházím šedesátou pátou ulicí kolem Burger Kingu a mířím směr park, který používám jako zkratku domů. V hlavě si přehrávám hádku s Ophelií a nechápu, co jsem udělal špatně, že jsem zase za naprostého vola já.

"Harry, nezlob se, ale vážně chci strávit Vánoce s mými rodiči. Vždyť spolu nejsme až tak příliš dlouho, aby to byla povinnost. Setkala jsem se jen s tvou matkou v létě na jednom obědě, zatímco ty jsi absolutně neprojevil sebemenší zájem o seznámení s mými rodiči,"

"To není pravda, s tvým otcem jsme měli to online jednání."

"Jednalo se o byznys, u tebe se vždycky jedná o byznys. Já myslela to, že bys se mnou jel přímo do mého rodného domu a-"

"Pardon Ophelie, ale nechce se mi věřit, že se mnou prostě odmítáš trávit čas na svátky. Přijede kvůli tomu má sestra. Měl jsem pro nás mnoho plánů-"

"Neskákej mi do řeči. Plány se dají odložit, ale necítím se na to, abychom spolu měli začínat vánoční tradice a další věci, o kterých mluvíš, když spolu ještě nemluvíme ani o společném bydlení"

"Máš můj klíč, co bys víc chtěla?"

"Abys měl větší pochopení, Harry, a abys na mě tolik netlačil, nejsme přece v tak vážném vztahu"

"Nejsme?! Tohle ti připadá jako co?"

"Nebo jsme? Netuším, co chceš slyšet, ale měl by sis uvědomit, že tohle příliš a že nikdy neřeknu přesně to, co chceš slyšet. Nejde si vše naplánovat do puntíku, svět takhle nefunguje"

"Já jsem si myslel, že jsme perfektní, že my fungujeme. Asi jsem se zmýlil."

Po této ostré debatě jsem hodil bankovky na stůl, zvedl se a zmizel pryč z podniku, kam jsem vzal Ophelii na velmi solidní večeři. Beru jí do nejlepších podniků, chovám se k ní jako ke křehkému porcelánu a ona se mnou prostě jen zametá.

Nikdy jsem od ní neslyšel ani, že by mi opětovala mé miluji tě a přitom jí kupuju vše, na co si vzpomene a skáču kolem ní jako zajíc.

Možná má Heather pravdu, možná na ní nefunguje tento materialistický způsob vztahu, ale dělám to, protože jí miluju a chci, aby se cítila vyjímečně. 

Jsem tak vytočený, že v těchto posledních týdnech nejsme na stejné vlně. Ta symbióza, co mezi námi panovala celý ten vztah, je najednou pryč a já snad i zapomínám, co přesně na ní mám rád. Možná bych se měl na všechny ženský vykašlat. Měl bych se více zaměřit na kariéru, od mého získání doktorátu jsem se tolik uvolnil. Měl bych možná rozjet vlastní firmu, dělat něco produktivnějšího než se ženit s ženskou, která se mnou nechce ani trávit svátky. 

Nechápu to. Ženami jsem byl vždy obdivován a milován. Pak potkám tu nejkrásnější a nejsem jí dost dobrej, přitom mám vše, co každá žena chce. Vzdělání, práci, mozek, platím za všechny a za všechno, mám splacené dluhy ze školní půjčky. Mám jasné vize, jsem z dobré rodiny a mám kupu přátelských přátel. A stále evidentně nemám to, co Ophelia chce. Naprosto se v ní ztrácím a mám toho plné zuby.

Jak se tak naštvaně brodím rozpuštěným sněhem po šedesáté páté, tak omylem vrazím do osoby, kterou jsem ani nezaregistroval, že by šla proti mně. Celá ulice byla prázdná, kolem neprojelo jediné auto a já vrazím do té jediné překážky.

"Omlouvám se" vyhrknu a rychle chytám ženu za rameno, které to podklouzlo.

"V pořádku, jsem nešikovná" ozve se jemný hlas. Žena se narovná s mojí pomocí a odhrne dlouhé hnědé vlnité vlasy, aby se mi podívala do tváře.

V tu chvíli spatřím svou středoškolskou lásku. Michelle. 

Michelle Brown.

Nezměnila se snad ani o trochu. Ani o rok nezestárla. Červená čelenka ve vlasech, narůžovělý lesk na rtech a uhranující pohled v jejích očí.

"Michelle" vyřknu překvapeně její jméno.

"Harry, Harry Smith, jsi to ty?" okamžitě mě poznává a její rty se roztáhnou do velkého úsměvu.

"Jo, jsem to fakt já. Páni, to je doba" opětuju jí úsměv a konečně jí přestanu držet.

"Nepoznala bych tě, vypadáš tak - no zkrátka jinak. Zraješ jak víno" uchechtne se.

"Za to ty, ty snad nemáš ani jedinou vrásku. Vypadáš naprosto stejně jako naposledy, kdy jsem tě viděl" zasměju se.

"Ale, neblázni. Jak se vůbec máš?"

"Skvěle, mám teď za sebou doktorát z práv, pořád obklopenej stejnými přáteli, perfektní práce, perfektní přítelkyně.. ale co ty, neslyšel jsem o tobě od našeho- no, uh - rozchodu?" dojde mi, že po našem ošklivém rozchodu jsem se o ní doopravdy vůbec nezajímal. Je vdaná, dokončila ekonomku?

"No, jo, neviděli jsme se věky" kývne hlavou a pokračuje ".. Já tu ekonomku dodělala a teď trčím ve firmě, kde to nesnáším, milion práce, žádný spánek, prachy slušný, ale snažím se zuby nehty prorazit zpět do světa módy, od kterého jsi mě vždycky tolik odháněl" řekne a já se začnu cítit nepříjemně. Nějaká ostrá. Asi je ještě pořád naštvaná. Jak dlouho špatný rozchod může takhle zůstat v člověku?

"Práce asi naprd, ale vypadáš skvěle." povím nejistě. Jak mám asi odpovědět sakra.

"Jo, no, mohl to být skvělej život, ale tys mě zabil" řekne a stáhne rty dovnitř.

Já vytřeštím oči a zírám na ní.

"Cože?" podivím se.

"No, jsem duch, dívej" pokrčí rameny a prostrčí ruku mým směrem. S přesvědčením, že je to žert, se podívám na její ruku a v tu chvíli spatřím její ruku prostrčenou skrze mě.

Kurva. 

Kde je její dlaň?

Odskočím od ní a ona se rozesměje.

"Jak, jak jsi to udělala?" vyjeknu vyděšeně. Co to sakra má bejt?

"Normálně, dívej" řekne a rozejde se přímo proti mně. Než se naději, ucítím zvláštní pocit v břiše, na rukou se mi objeví husí kůže a Michelle zmizela. Nikde jí nevidím.

"Co?" hlesnu si sám pro sebe a ucítím dotyk na ramenu.

Otočím se a tam Michelle.

"Dopiči, cože?" odskočím zase vedle. 

Já jsem se zbláznil. Normálně jsem zešílel.

Chytím se za hlavu. 

Asi mi včera někdo něco hodil do pití a projevuje se to až po čase. Rozhodnu se jít dál a dělat, že to, co se stalo, se prostě nestalo. KURVA CO SE DĚJE.

"Kampak?" objeví se najednou přede mnou. Podklouzne mi noha a já okamžitě padám na záda. 

Když se moje záda udeří s chladnou zemí, zaskučím bolestí a já zavřu oči.

Já jsem se pomátl. Z čista jasna se objeví duch mojí bejvalky. Pane Bože, já asi to odmítnutí Ophelie beru nějak špatně. Mám si sehnat psychiatra?

"Vstávej, dělám si srandu" uslyším její rozesmátý hlas a já konečně otevřu oči.

ANO! Musí tu být nějaké logické vysvětlení!

Přijmu její ruku, kterou už mohu chytit a vstanu. 

"Jak- jak jsi to udělala?" vyjeknu a ona se na mě furt culí.

"Jsem duch, to jsem už říkala, ale omlouvám se za to bafnutí. Mohlo tě to bolet"

"Takže počkej, ty seš fakt duch, duch mojí bejvalky ze střední?" ujistím se, že to co mi tvrdí souzní s tím, co myslí.

"Ne tak docela, jsem duch, ale nejsem mrtvá. Tvoje bejvalka vážně maká v nějaké akciovce a hledá způsoby jak prorazit v módním byznysu."

"Zbláznil jsem se, je tohle můj výmysl?" zašeptám a rozhlídnu se. Ulice je stále prázdná. Nikdo, kdo by mi prozradil, jestli mluvím do vzduchu nebo s něčím, co vidí i on.

Paráda.

"Ne. Jsi naprosto v pořádku - nebo teda, ne nejsi v pořádku. Ale proto jsem tady, musím tě napravit" řekne a já oficiálně přestávám čemukoli rozumět.

"Určitě spím, tohle se mi zdá" řeknu nahlas a proplesknu se. Nic. Pořád přede mnou stojí moje bejvalka s červenou čelenkou a zírá na mě s určitým pobavením v obličeji. Vypadá přesně jako naposledy, co jsem ji viděl.

Podívám se na ruku, kterou jsem si dal facku a začnu počítat prsty na ruce. Když prý sníte, máte o jeden nebo dva prsty navíc. Viděl jsem to v seriálu. Sakra. Mám jich pět. Já vážně nespím. Já prostě blázním.

"Hele, kamaráde, všechno ti vysvětlím cestou ale musíme jít. Čeká na nás," řekne, chytne mě za ruku a táhne napříč ulicí. Následuji jí a vyptávám se.

"Kdo? Proč mě budeš napravovat? Co se děje?" chrlím ze sebe otázky a netuším vůbec, kam mě to táhne. Asi míří do parku. Chce mě tam zabít? Co se děje? Proč vypadá ten člověk/duch jako moje devatenáctiletá bejvalka sakra?!

"Jde o to, že jsi v dnešní den překročil veškeré tvé hranice, Harry. Nemůžeš se už takhle chovat ke tvým blízkým, protože jinak tvůj osud potáhne jiným směrem než bys chtěl. Budeš potrestán za tvé chování tou nejhorší zkázou. Tou je samota. Skončíš sám, bez přátel, bez přítelkyně a umřeš jako protivný osamělý stařec." řekne hrubším hlasem než jí znám.

"Michelle, ty si ze mě utahuješ?" zamračím se a nepřestávám věřit svým uším.

"Sklapni, musíme to do půlnoci stihnout" uchechtne se a táhne mě dál.

"A co jsi zač teda?" začnu hrát tuhle pošahanou hru s ní. Nemá cenu se divit, musím se podřídit a zjistit, o co tady sakra jde.

"Harry, jsem Duch minulých Vánoc a jsem tu, abych tě napravila. A ti nahoře se rozhodli, že nejlépe to půjde, když se ti zjevím jako duch tvé bývalé, neboli první ženy, která na tebe měla vliv a ty ses k ní zachoval příšerně."

Cože?

Vytrhnu se jí z sevření a upřímně vyprsknu smíchy.

"To ses už naprosto posrala, ne?" začnu se fakt hlasitě smát.

To víš, že jo.

Duch Vánoc minulých. Jako v té Dickinsonově pohádce. Jsem ten stařec, co se za jednu noc změnil na lepšího člověka. To víš, že jo.

"Frajerko, ty, ty mi tvrdíš, že jsem jako ten stařec Vydřiduch nebo jak se to jmenoval. Jakože jsem na peníze a protivný a nesnáším celý svět? To seš asi na špatné adrese. Tohle je ten nejhorší možnej vtip" směju se dál.

"Cože?" podiveně na mě zírá Michelle.

"Ne vážně, kdo s tímto přišel? Wade, byl to Wade a Heather, že?" rozhlížím se, jestli náhodou ty dva experty nezahlédnu.

"Ty mi nevěříš?" vytáhne obočí Michelle a já kroutím hlavou nesouhlasně.

"I kdyby tohle bylo celý pravda, což nemůže být, tak já jsem tak štědrej jako snad ani Ježíš není. Santa Klaus by se mi mohl klanit, za to, co já pro druhý dělám, kolikrát za ně platím." vysvětlím pořád stejně pobaveně.

"Harry, právě tobě bych měla ukázat rozdíl mezi štědrostí a materialistickými vlastnostmi, které máš a také tomu, že lidské srdce není možné koupit." řekne s ledovým klidem ve tváři.

Tak ty vole. Co se to tu vlastně stalo?

"Právě u tvých přátel a přítelkyň tvé hrozné chování začíná. Nech mě ti ukázat, že se dá žít i jinak" natáhne ke mně dlaň a já na ní zírám jak na zjevení. Počkat, ona je zjevení. Když mluví, nejde jí vůbec pára od pusy jako mně. Ona je možná fakt duch.

Tyhle Vánoce mají neskutečný grády.

"Půjde to buď po dobrým nebo po zlým, Harolde" řekne už ostřeji, když neodpovídám. Z protější ulice nás vyruší hlasy. Číšnice vykopává dva ožralce z hospody.

"Je půlnoc, zavírám" křikne po nich a oni se odbelhají k autu.

"Už je půlnoc?" vyjekne Michelle a podívá se na hodinky na ruce. 

"Fajn, tak to půjde Harry už jen po zlým" podívá se na mě, já vyvalím oči a chci vycouvat. V tu chvíli mě však chytí za zápěstí a zem pode mnou se propadne. Rychlostí světla se najednou objevím v domě, kde jsem vyrůstal. Já i Michelle dopadneme lehce na náš starý gauč.

Otřepu se.

Jak se tohle právě stalo?

"Tohle je v den plesu, našeho vánočního maturáku, vzpomínáš?" řekne a já se po ní bodavým pohledem zadívám.

"Jak jsi to udělala?" Ptám se asi po sté.

"To neřeš, ale dívej, kde jsi začal své největší chyby" poukáže na mámu, která právě vchází do obýváku. Okamžitě vstanu a jdu za ní. Vypadá tak mladě. Pověsí červenou baňku na stromek, pak poodstoupí a sleduje, jak stromek vypadá.

"Mami?" přicházím k ní, ale ona se neotáčí. Stále si prohlíží vánoční výzdobu. Pamatuji si, že tenkrát bylo těsně před Vánocemi.

"Neslyší tě" vstane z gauče i Michelle.

"Fajn, taky je duch?" vyjeknu otráveně. Tohle se fakt děje a jsem z toho už hotovej. Měl jsem zůstat doma prostě.

Domem se ozve zvonek. Máma přispěchá ke dveřím, kde stojí Heather v rozepnutém kabátu a plesových černých šatech.

S rozpuštěnýma vlasama, kde se zachytilo několik vloček, výrazným líčením a velkým úsměvem objímá mojí mámu.

"To tě nemohl vyzvednout, ten hňup náš?" přichází i táta. Objímá ji i on a ona vstupuje do obýváku.

"Jsme takhle domluvení, je to ples, kdy jdou dvou kamarádi, žádný randění. Takže žádný vyzvedávání" mávne rukou Heather.

"Je to přece jen dům naproti, že?" zasměje se máma a okamžitě chválí její vzhled. 

"Nepamatuju si, že jsem tam šel s Heather. Nepamatuju si, že by tam Heather vůbec byla," zarazím se a otočím na Michelle.

"Jo, měl jsi původně jít s ní, byla to vaše kamarádská domluva, ale nakonec jsem ti zavolala já, takže jsi jí nechal na ocet a raději jel za mnou, kde jsi měl jistý afterparty sex" uculí se Michelle a já si začnu matně vzpomínat. 

Nestihnu se však vzpamatovat, protože v tu chvíli sbíhám schody jako osmnáctiletej kretén s tlačítkovým mobilem a kytkou v ruce. Mám na sobě černej oblek a vypadá to, že je mi to o číslo větší.

Byl jsem takový ucho s dlouhýma vlasama. Tenkrát se nosily tyhle helmy. Vocas vyloženě.

"Změna plánu, volala Michelle, že nakonec se stihla vrátit z dovolené dřív a stíhá ples. Nevadí ti to, že ne? Volal jsem Wadeovi a ten tě vezme do školy svým autem. Já musím pro ní, pohoda ne?" vyhrkne na ní mojí mladší já a vrazí jí kytku do ruky. Jsem v tu chvíli v šoku, jakej kretén jsem byl.

"Eh, jo jasně. Mazej pro ní" řekne jen Heather a uhne mi z cesty, zatímco já vybíhám k autu.

"To jsem neudělal" s otevřenou pusou sleduju, jak moje auto odjíždí a Heather zírá na kytku, co jsem jí tenkrát vrazil do rukou a odjel.

"Heather, to nás mrzí" řekne moje mamka a Heather se jen falešně usmívá.

"To je dobrý, vím, že na mým místě by on taky-" nedořekne větu, otočí se se slzami v očích a odchází od našich. Můj táta za ní ještě běží, ale obraz se rozmazává.

"Co se děje? Co se pak stalo?" vyhrknu a otočím se okamžitě na Michelle. V tu chvíli už se ale ocitám v univerzitní areálu pod starým dubem. Moje místo, kde jsem strávil většinu dnů při studiích. Sedí tam mladá Michelle, v ruce drží dívčí knihu o módě a vedle sebe má postavený kelímek s teplou kávou. Má na sobě vrstvenou teplou bundu a přitom drží knihu bez rukavic. 

"Teď, můj drahý Harry, jsme tam, kde jsi nakonec odkopl i mě" řekne duch Michelle, která se objeví hned vedle mého ramene. Polekám se a odstoupím od ní.

"Jenže já jsem Heather neodkopl. Ba naopak. Po našem vztahu jsem si velmi dobře uvědomoval, že jsem přátelé díky mé první lásce velmi zazdil, a pak jim to vynahrazoval. Ale to mi ty neukážeš, viď? To, že jsem je bral na párty, do kina a na drinky. Nechával je přespat u mě, když jim bylo nejhůř. To ne, to moje karma nevidí." rozzuřeně rozhazuju rukama.

"Nejsem jenom prevít. Jsem náhodou moc hodný člověk. Člověk dělá chyby, poučí se z nich a pak je napravuje. Tak to funguje prostě." dodám už trošku klidnějším tónem a sleduji, jak si mladá Michelle čte autobiografii nějakého módního návrháře.

Pamatuji si, jak jsem to pokládal za nesmyslné. Měla se věnovat více ekonomii, to mělo mnohem větší potenciál. Já měl prospěšný obor, který měl budoucnost a smysl. Její kreslení šatů zabíralo akorát čas, který mohla strávit něčím produktivnějším a udělat z toho dobrej byznys.

"Michelle" uslyším svůj hrubý hlas a objevím se zpoza stromu. Ona odloží knížku, na tváři se jí objeví velký úsměv a vrhne se mi do náručí. Obejmutí ji příliš neoplatím. Zatvářím se kysele - vím, co hodlám udělat.  Bylo to ke konci prvního zimního semestru. Opět několik dní do Vánoc.

Ach ne. Tohle nebude pěkný.

"Michelle, musíme si promluvit" řekl jsem hned, jak mě mladá Michelle pustila. 

Naopak Duch Michelle se ke mně nakloní a poví. "Teď to drama začíná, v tuhle chvíli jsi mi zničil život, dívej" řekne jako psychopat a usměje se ještě. 

"Ty a já, tohle prostě nefunguje" začne mé mladší já rozchod a já se chytnu za hlavu. Tohle je strašnej průser. Já tohle vůbec neumím, ani teď v tom nejsem expert. Tohle byl navíc úplně můj první rozchod. 

Aspoň jsem měl odvahu to udělat osobně. Tenkrát bylo už cool rozcházet se přes esemesky. Měl jsem furt ten stejný tlačítkový jako v den plesu, jak jsem s ním běžel ze schodů. Vidím ho v kapse svého mladšího já.

Díky vývoji technologií za vytvoření Iphonu. Tohle byla katastrofa.

"Soustředíš se vůbec?" ďobne do mě duch a já se otřepu z mých myšlenek.

"Jo" syknu a sleduju, jak se pomalu spouští Michelle slzy.

"Poslouchej, jsme spolu od střední a já mám pocit, že jsme až příliš. Moc na mě tlačíš, nemáš vůbec pochopení pro můj život" řekne mladej a já si vybavím, že dnes mi přesně tohle řekla Ophelia. Je tohle nějaká paralela?

"Harry, tohle ale tak bývá ve vážných vztazích. Vzdáváme se pro toho druhého věcí, které milujeme. Šla jsem na ekonomiku kvůli tobě, abychom si byli blíže, vzdala jsem se mé módní kariéry" vzlyká Michelle a mladej já jí jde naprosto odpálkovat. Ach ne.

"Jaký vážný vztah? Tak to jsi neměla dělat jen kvůli mně, já tě vůbec nenutil. Děláš jako bych ti zničil život" začne po ní ječet a já se chytám za čelo.

Tak jsem čurák no.

"Já tě miluju Harry, udělala jsem to ráda" chytí Michelle mojí tvář.

"Já tě ale už nemiluju, víš" sundám jí ruce a řeknu s ledovým klidem ve tváři.

"Tys byl teda velkej hajzl, co?" pustí se do mě Michelle duch a já si protřu oči.

"Byl jsem mladej kokot, no" pokývnu hlavou.

"Ale stejně, duchu, tohle jsem dělal jako mladej debil. Teď jsem jinej. Tenkrát jsem se chtěl vyblbnout, abych v budoucnu pak byl solidní zajištěný partner. Přesně to teď jsem." řeknu na svou obranu.

"To není jen o partnerství, Harry" nesouhlasně kývající hlavou mi Duch mávne před očima a pohled na brečící Michelle se rozplyne ve velké mlze.

"No, a nemáš bejt náhodou Duch Vánoc minulých? Tohle nemá nic společného s Vánocemi" vyprsknu první pitomost, co se mi vybaví a hodí říct.

"Nejde tu přímo o Štědrý den, o Boží hod, jde tu o ty dny předtím. Dny, kdy máš myslet nad svými činy, obdarovávat své okolí štěstím a láskou. Svolat přátelé a ukončit s nimi rok. Slíbit si stabilitu a loajalitu pro další roky. Ale ty jsi už jako mladý nebral v potaz svátky, nemyslel jsi na to, jak se trápí celé dny lidé, kterým jsi těsně před Vánocemi ublížil. Jak jsi jim zničil Vánoce," vysvětluje mi Duch a já mlčky poslouchám, protože na tyhle sračky já nehodlám vůbec reagovat.

"Proto jsem ti dnešní noc chtěla ukázat, jak to celé začalo a proč další Vánoce už budeš sám. Bez přátel, rodiny a přítelkyně." 

"Dnešní noc? To jakože zítra přijde Duch přítomných Vánoc?"

"Harry, máš poslední šanci se napravit. Tyto Vánoce budou tvými osudnými!" pravila a mrknutím oka jsem ji již nespatřil.