Chicago, Illinois

Okamžitě, jak jsem se odebral z kanceláře, jsem zamířil do Opheliina domu, kde jsem se objevil s kyticí růží a náhrdelníkem od Cartiera, co jsem měl pro ní na Vánoce. Omluvil jsem se za všechny má slova. Poučil jsem se od Ducha minulých Vánoc a rozhodl se, že tento vztah nepošlu do kytek.

Budu za něj bojovat, budu se za něj prát, protože jí mám kurva rád.

To se rýmuje, hahah.

Zdůraznil jsem v mé omluvě, že se chovám hrubě, že příliš tlačím na pilu a že udělám vše proto, aby se v našem vztahu cítila pohodlněji a mohla se tak zpátky naladit na stejnou vlnu jako já. Samozřejmě si o tom myslím své, myslím, že pro všechny události nastává správný čas a že náš čas nadešel, ale pokud Ophelie potřebuje ještě více měsíců na zpracování, tak jí rád vyhovím. Požádám ji o ruku třeba na svatého Valentýna.

Ophelia byla samo sebou beze slov. Skočila mi do náruče, jakmile jsem vyjádřil slovy, jak moc mě včerejší večer mrzí a že rád počkám na ženu jako je ona. Pak jsem jí řekl, že chci, aby poznala mou rodinu a zároveň jsem chtěl vědět, co přesně se stalo v mém rodném domě včera večer, když jsem byl mimo. 

Proto jsem se dohodl se sestrou na setkání. 

Pokud na to Ophelia chce jít postupně, tak jí přesně tak představím i svou rodinu, aby se ona sama nebála představit tu svou. Proto jsem seznámil jen s Holly, mojí vyhořelou sestrou, která určitě ráda vypadla z domu od hysterické mámy.

Holly je hodnej člověk, má svoje mouchy, ale vždycky srdce na pravým místě. Mezi mnou a sestrou nikdy neproudila zlá krev. Jako sourozenci jsme si vždy pomáhali, škádlili a hádali se jako děcka a ve vyšším věku se podporovali ve studiích a životních rozhodnutí. Na medicínu odešla když jsem byl ve druháku, seznámila se tam s jejím vyvoleným, kterého si do roka vzala. Po studiích ji přijali do vyhlášené nemocnice v New Yorku, kde pracovala po boku těch nejúspěšnějších. 

Od doby, co odešla do New Yorku jsme však odcizení. Možná její manželství, kariéra a celkově život nebyl tak úspěšný, jak jsem se já i celá naše rodina domnívali. Každopádně jak už jsem říkal, volali jsme si pak už jen párkrát do roka, viděli se každý rok o Vánocích a nebo na svatbách příbuzných. Neměl jsem tedy právo teď se vyptávat, když jsem se příliš nezajímal i další léta.

Vzal jsem obě dvě do nedalekého městečka poblíž Chicaga, kde měli vyhlášené trhy. Holly se nemohla nabažit mandlového punče a Ophelia s obdivem prohlížela všechny stánky. 

Když Ophelia odběhla si vyřídit hovor z Denveru, tak jsem se rozhodl si promluvit se ségrou trochu o včerejšku.

"Sorry, že jsem tam včera nebyl. Úplně jsem zapomněl, že jsi přijela a že byla domluvená véča se starouškama. Pak jsem se ještě pohádal s Ophelií, takže jsem se nakonec zavřel v kanclu a dělal papírování" vysvětlím jí a ona si odpije z punče.

Má na sobě stupidní červenou čepici s bambulí a je fakt těžký začít vážnou konverzaci, když už má v sobě tolik kelímků punče a hlavně tu stupidní čepici. 

Všimnu si, že jí za ten rok hodně vyrostly vlasy. Svoje hnědý pačesy má dneska rovný a dosahují do poloviny jejích zad. Zhubla a nemá na sobě ani make-up. Vypadá ale pořád dobře. 

My Smithovci vždycky vypadáme dobře. I přes životní krizi.

"To je v pohodě, Harry. Nemůžeš za to, že jsem já rodiče zklamala" vzdychne a rozhlíží se po atrakcích a stánkách. Brzy se stmívá a trhy budou do pár minut zahaleny tmou. Vánoční osvětlení s ostatní výzdobou svítí všude kolem nás.

"A jestli jde o to soudní řízení, můžu ti kdykoli pomoct. Zadarmo samozřejmě. Jestli bude potřeba, abych odjel do New Yorku a obhajoval tě měsíc v kuse, tak to udělám, to víš, že?" nabídnu svou pomoc.

"Jo, no, já už před několika měsíci kontaktovala Wadea, když jsem si všimla, že ředitelství po mně jde" mávne volnou rukou a do koše vyhodí prázdný kelímek s punčem. To byla rychlovka tyjo. Ta pije první ligu.

"Počkat, cože?" vyhrknu. Proč mi ten kokot nic neřekl?

"Prosila jsem ho, aby ti nic neříkal a nenaznačoval, protože jsem nechtěla, abyste věděli, že mám problémy" dodává a já nadzvednu obočí.

"Wade je ale k ničemu právník. Má sarkastický poznámky k porotě, k státnímu zástupci a vždycky situaci extrémně přehrotí. Je to dobrý, když jde o nějaký maličkosti, ale tohle je vážný. Můžou ti sebrat licenci" zastavím se, aby pochopila intenzitu mých slov. Myslím to vážně, měla se ozvat mně.

"No, když mi Wade zařídil rozvodový papíry, tak všechno proběhlo v pořádku" mykne rameny a já vytřeštím oči.

"Ty seš už kompletně rozvedená?" vyjeknu.

"Ser na to, láska zvítězí" položí mi ruku na rameno a uchechtne se.

"Sakra, holka, ty mě dokážeš vytočit snad víc než tu mámu" pobaveně pokývu hlavou. Strýčkova věta - ser na to, láska zvítězí - je prostě nesmrtelná.

"A proč jste se vlastně s Chrisem rozvedli?" zeptám se už na přímo. Tady nemá cenu něco zlehčovat. Ona má v sobě už tři punče a já nemám moc času na štěbetání. 

"No" zasekne se a mě napadne něco opravdu směšného.

"Taky Wade, ne?" rozesměju se a pokračuju dál v chůzi. Ve chvíli když však neslyším ani její smích a ani její kroky vedle mých, tak mi dojde, o co tu běží.

"Ne!" vykřiknu a otáčím se čelem k ní. Ona s palcem u pusy se na mě vystrašeně dívá. Zírá na nás i docela dost lidí, protože jsem vykřikl fakt nahlas.

"To nemyslíš vážně" s otevřenou pusou na ní hledím jak na svatej obrázek. To si děláš píču.

"Harry, s Chrisem jsme měli intimní problémy, nebyl stoprocentně na mé straně, co se týče té věci v nemocnici a Wade byl k dispozici prakticky kdykoli" začíná vysvětlovat a mně začínají puzzle zapadat do sebe. Všechny ty slova, co mi ráno Wade řekl.

"Heather mě zná líp než ty"

"Ví toho moc, abych měl u ní šanci, ona ví toho příliš, aby měl zájem"

"Ty už od malička ignoruješ lidi, kterým na tobě záleží"

Wade jezdil neustále za klienty do New Yorku, nikdy mě však nenapadlo, že jeho klientem je moje sestra. Nikdy mě ani netrklo, že by ti dva snad vůbec věděli o existenci toho druhýho - no jasně, znají se strašně dlouho, Wade je u nás s jeho rodinou každé Vánoce, ale - kurva žádný ale. On mi píchá ségru.

Wade zničil manželství mojí sestry. 

Wade mi přebral mojí nejlepší kamarádku.

WADE.

WADE TURNER JE MRTVÝ MUŽ.

"Nemluv už!" ukážu na ní prstem a rozejdu se k ní. Chytnu jí za ruku a táhnu jí směrem k autu. Holly se nevzpírá a okamžitě se mnou pospíchá. Když nás zahlédne Ophelia, nadzvedne obočí a popoběhne k nám.

"Co se stalo?" vyhrkne, když mě vidí vzteklého.

"Wade spí s mojí sestrou" procedím mezi zuby a Holly se šklebí. Co se šklebí sakra.

"Cože?" vyhrkne Ophelia a dál mluví. "Já myslela, že chodí s Heather, říkal jsi mi, že spolu ti dva chodí" udiveně na mě kouká u auta, když hledám po kapsách klíče.

"Měl jsem za to, že ti dva spolu skončí. Ale od včerejšího dne se dozvídám takový novinky, že jsem byl vlastně obelhávanej celou mou rodinou.." zašklebím se ségřiným směrem a pokračuju.

".. mým nejlepším kamarádem a do třetice všeho dobrýho, vlastně teda zlýho, jsem evidentně bezcitnej kretén, protože neustále ubližuju Heather. No to je paráda. Já jsem vlastně strašně napíču člověk, co nemá dobrý vlastnosti a nejraději bych si všechno a všechny jenom koupil ne?" zuřím. Holly s Ophelií na mě koukají jako bych se zbláznil.

Já jsem se ale nezbláznil.

Já kurva vídám duchy, vracím se v čase, abych zjistil, že jsem napíču brácha, napíču kamarád a vlastně - nojo doprdele. Dneska v noci přijde další duch. No to si děláš srandu. 

"Nastupte si" vydechnu po několika sekundách su sám sednu za volant.

Cesta autem je tichá, nemluvím já a holky taky mlčí. V hlavě si přehrávám jak pokaždé Wade mluvil o klientovi v New Yorku, jaká je to největší priorita. 

Jsem takovej debil, že jsem to přehlídl?

Přehlédl jsem sestřiny problémy, Wadeovo lhaní, Heatherino utrpení?

Jsem snad v Shakespearovi, že tyhle dny začínají nabírat takovou vlnu dramatu?

Sakra. Do prdele. 

Proč já. Vždyť jsem dobrej člověk, mám rád lidi. Rád pomáhám lidem. Přeju si světovej mír. Jsem talentovanej, šikovnej hodnej kluk. Tohle si nezasloužím. Já se mám napravovat. Pche. Wade se má kurva napravovat. Ten by ani od Santy nedostal dárek.

Zastavím před mým rodným domovem beze slov. Moje ségra pohladí Opheliino rameno, že jí ráda poznala a mě raději ani nepozdraví. Fajn. 

Pak už svištím zpět do Chicaga, abych vyhodil doma i Ophelii. Pustím do rádia Opheliinu oblíbenou rádiovou stanici a ona mi věnuje jemný úsměv.

"Víš, já zítra ráno odlétám do Denveru, ano?" promluví, když zajíždím do její ulice.

"Omlouvám se, ale je toho na mě moc. My dva jsme se pohádali, pohádal jsem se i s Heather a teď prostě musím jet Wadeovi hubu, chápeš?" vydechnu ze sebe a ona chytí mou dlaň.

"Napadlo tě někdy, že možná ty a Heather, no.." řekne a já vytřeštím oči.

"I ty?" zašklebím se.

"Co s tím každej má, mě to v životě nenapadlo a za poslední dva slyším jen to jakej bychom zrovna my dva tvořili perfektní pár. Vždyť já mám naprosto jiný požadavky na ženy a ona, ona mě prostě nechce, protože-" zaseknu se a Ophelie se jemně uculí.

"Heather pro tebe má určitou slabost. Jsem si tím jistá, Harry. Asi jsem se to snažila přehlížet, když jsem si myslela, že ona a Wade něco mezi sebou mají" řekne tiše.

"Jenže já mám zájem jen o tebe" vezmu její ruku a políbím ji.

"To bych taky neřekla, že je úplná pravda." vtáhne rty dovnitř a podívá se mi do očí.

"Samozřejmě" vydechnu.

"Nechceš se mnou vůbec být, že ne? Myslíš si prostě, že já patřím k Heather" opřu se zpět do sedačky. 

"Mrzí mě to Harry, ale připadalo by mi správné kdybyste právě vy dva skončili spolu" vyšpulí pusu. 

Vytáhnu krabičku s prstýnkem z vnitřní kapsy mého černého kabátu. Otevřu jí přímo před ní a Ophelii spadne brada.

"Takže tohle mám dát jí?" vydechnu a prohlížím si prsten.

"Harry, já-" je beze slov.

Zavřu krabičku a dám jí ho. 

"Na, koupil jsem ho pro tebe. Nech si ho. Už jsem s ním jednou žádal a u tebe by to stejně nemělo smysl, mám pravdu?" otočím na ní hlavu, když jí krabičku pokládám do klína.

"Ty jsi mi chtěl dát prsten, kterým jsi žádal jinou ženskou?" vyjekne naštvaně. A kurva. To jsem říkat nemusel. No to ne.

"No, požádal jsem Heather když-" chci jí to vysvětlit, ale ona po mě krabičku hodí, vyleze z auta a zabouchne dveřma. Otřepu se, když pocítím ten náraz dveří do auta.

Proč ty ženský tak strašně mlátí s těma dveřma?

 "Kurva" povzdechnu si a hlavu opřu o volant.

Po chvilce klidu, kdy se autem nese jen Lenonova písnička So this is Christmas, tak se ozve otevření dveří. Zvednu hlavu a vidím, jak je Ophelie zpátky na sedadle pro spolujezdce.

"Co říkáš na rozchodovej sex?" pronese ledově klidným hlasem.

"Cože?" podivím se. 

"Tys mi na to skočil?" pobaveně se rozesměje a já na ní zírám zas naprosto nechápavě.

"No, Harry, dnes tě čeká další výlet za dobrodružstvím" řekne.

"O čem to sakra mluvíš?" zamračím se. O co tu jde? Už není naštvaná?

"Moc ses teda od včerejší noci nepolepšil. Máš napravit své chování jen do Vánoc. Potom už budeš nadobro ztracen" poví tentokrát hrubším hlasem a já vytřeštím oči.

"Duch? Duch přítomných Vánoc?" vyjeknu.

"Duch Vánoc současných, pokud bych to měla říct s naprostou přesností" zdvihne prst a já se opět stočím k volantu a začnu do něj narážet čelem.

"Proč já, proč já, proč já" opakuju a jemně se bouchám hlavou o volant.

"Neblázni" vyjekne duch v podobě Ophelie a žduchne do volantu. Auto zatroubí a já se leknu.

"Tak dělej, vystupovat!" vyjekne duch.

"Hele nemělo by to být o půlnoci, neměla bys mě otravovat až bude noční klid?" vyjeknu.

"Vždyť už je" ukáže na hodiny v rádiu. Podivím se. Ještě před chvílí bylo šest. Co se sakra stalo.

"Jak-" chci se zeptat ale Duch mi už skočí do řeči.

"Dost otázek, čas, když jsi se mnou funguje jinak. Nemáme prostor na vysvětlování, musíme se pustit do napravování" třikrát tleskne a prostředí za sklem auta se začne pomalu rozmazávat. Začne se mi jemně točit hlava. 

"Šup, vystup si" popožene mě Duch a já neochotně otevírám dveře. Stojím teď právě před svým rodným domem. Paráda. Cesta sem by odpovídala maximálně hodině a půl kdybych jel nejmenší možnou rychlostí. Nechápu absolutně pojetí času.

"Takže, teď můžeš sledovat, co tvé chování zapříčinilo" ukáže na auto stojící proti mně. Wade s mojí sestrou v autě. Má sestra se slzami v očích se vrhá do jeho náruče a on si jí přitáhne na klín do objetí. Drží jí pevně a něco jí šeptá do ucha.

"No, jak kurva já můžu za to, že moje sestra spí s mým nejlepším kámošem?" rozmáchnu naštvaně rukama. S tím já nemám vůbec nic společného.

"Nevěnoval si jí dostatek sourozenecké pozornosti a lásky. Ztratila k tobě veškerou důvěru a našla ji v tvém nejlepším příteli. Nemohla ti věřit a necítila se bezpečně ve tvé přítomnosti. Od jejího nástupu na medicínu si jí sotva objal a ona tak naprosto propadla smutku, že se začala sklánět k závislostem." začne vysvětlovat Duch a já se na Opheliino dvojče zašklebím.

"Já můžu za to, že tak chlastá? Jen já? Ne její mizerný život?" začínám být už fakt hodně nasranej.

"Alkohol není jedinou závislostí. Bylo to například láska k manipulativnímu manželovi. Je tu taky sklon k častým depresím - ten jí dohnal k otupěním smyslů alkoholem. Nejsi jedinou příčinnou, ale hraješ v jejím životě velkou roli. Jsi sobecký, když si myslíš, že na světě jsi jen ty a tvé problémy. 

Jako malá tě považovala za nejdůležitějšího člověka v jejím světe. Byl jsi malý bráška, na kterého měla vždycky dávat pozor, kterého milovala a chtěla mít vždy po svém boku. Od tvé puberty se však stala pouhým stínem, který se ztrácel v koutě. Bylo ti přednější cokoliv jiného." mele dál sračky.

"Blbost, Holly ví, že ji miluju. Je to moje sestra, to já na ní mám svým způsobem dávat pozor. Jsem chlap" řeknu a Duch se uchechtne.

"No, a dával jsi?" nadzvedne obočí.

"Snažil jsem se" pokrčím rameny.

"Lež!" vykřikne duch a obraz se rozmazává. Zem pod mými nohami se propadává. Leknutím řvu když padám do černé propasti a auto s mou sestrou a Wadem se ztrácí a zmenšuje. Než se naděju, tak už nevidím nic. Všude je naprostá tma. Je chladno a vlhko. Na rukou se mi objeví husí kůže. Najednou už ani nepadám. Spíš se vznáším ve vzduchoprázdnu. Hůře se mi dýchá. Černý kabát vlaje s mým tělem nad nicotou.

"Duchu?" hledám Ducha současných Vánoc kolem sebe. Otáčím se, ale nic nevidím. Nevidím hvězdy, žádné objekty, jen svoje tělo a prázdno pod mými nohami.

"Jdeme na to" ozve se zlověstný smích Ophelie všude kolem mě. Najednou mám pocit, že mám jít dopředu. Jakoby mě někdo popostrčil. Snažím se rozchodit své vlající nohy. Jde to. Uvidím světlo, jdu okamžitě za ním. Rozeběhnu se. Světlo je čím dál víc větší a ostřejší. Když ho mám skoro na dosah, tak se ho snažím chytit, ale oslepí mě.

Stojíme najednou v obývacím pokoji u Heather doma. Koukám kolem sebe a vidím, jak Duch v podobě Ophelie sedí na gauči a gestem ukáže, ať se otočím. Když se pootočím, tak spatřím Heather, jak sedí u klavíru. Na klavíru leží fotka její mámy za mlada. Pamatuju si jí jen jako malý kluk. Už pořádně ani nevím jak vypadala. Vybavují se mi jen fotky z fotoalb. Byla to mámina nejlepší kamarádka.

"Kéž bys tu mohla být, abys mi poradila, co dělat, mami" vzdychne Heather a začne hrát melodické tóny. Sleduju, jak kapky slzy sklouzávají po jejím obličeji. Přiběhnu k ní a chci její slzy zadržet. Chci jí pohladit. Cítím její horké tváře. Heather přestane hrát a zhluboka vydechne.

Cítí mě?

"Mami?" tiše se zeptá do větru. Nevidí mě. Ale musela to cítit.

"To jsem já Heather, omlouvám se. Přijdu hned jak budu moct Heather, přísahám" šeptám jí a skláním se k ní.

Heather prudce vstane, div stolička od klavíru nespadne a rozejde se ke dveřím.

Za nimi stojí nějaký chlap. Neznám ho. Jeho obličej je rozmazaný.

Říká jí něco, ale neslyším ho. Slyším hluboký tlumený hlas. Nerozumím už ani jí. Vidím jen jak pokyne rukou a zve ho dál.

"Heather" zakřičím, ale ona mě doopravdy neslyší. Začíná se zase rozmazávat obraz.

"Varuju tě, Harry. Tyto Vánoce se musíš změnit jinak skončíš sám" ozve se tentokrát z Opheliiných hrubý mužský hlas. Dívám se na ní zpříma jak mizí ve světle.

"Musíš se napravit, Harry"