Stále z pohledu Thomase

Najednou jsem se probudil .

Vystřelil jsem do sedu a po čele se mi skoulela kapka potu .

Co to sakra bylo za sen !!!

říkala si moje hlava ,když si najednou vše uvědomila ,ale jeden fakt mě zarazil ...kde je Annie ?!

Seběhl jsem rychle schody dolů a první místo ,které mě napadlo že by mohla být byla kuchyň .

Ulevilo se mi když jsem ji viděl opřenou o kuchyňskou linku se sklenkou vody v ruce a jak z ní odpíjí .

„ ahoj ." Řekla když mě uviděla jak vcházím do kuchyně a usmála se na mě ,ale ten krásný pohled jí hned spadnul v momentě kdy se zarazila .

„ Ahoj ." Odpověděl jsem ji a šel jsem se vedle ní opřít o linku .

„ zda - zdál se mi sen ,str- strašně živý sen ." Zakoktala se a jedna neposedná slza se jí svalila z tváře .

Hned jsem jí setřel a posadil si Ann na linku jako v tom snu . Trošku se nad tím pousmála a stekla ji další slza při pohledu na mojí osobu .

„ tohle jsem v tom snu měla taky ,ale to byla jen - jen ta hezčí část ." Řekla a stále uhýbala pohledem někam jinam než aby se mi podívala do očí .

Nenapadalo mě co říct pod představou že měla stejný sen jako já ,jen jsem se uchechtnul nad vzpomínkou ,když se mě ptala na tu otázku .„ ptala ses mě proč ty ...proč se o tebe tak starám ... že bych mohl mít každou v hrsti ,ale já si vybral tebe..." Řekl jsem a ona mi konečně pohlédla do očí .

„ no a smím vědět odpověď ?" Řekla trošku zařazeně ,ale já měl v odpovědi jasno .

„ mám stále stejnou odpověď ,protože tě mám rád ."

Řekl jsem a ona na nic nečekala a obejmula mě . Obejmutí jsem ji s jednou slzou opětoval ...vzpoměl jsem si co nastalo potom .

„ prosím , řekni že mi tě neodveze sanitka ?" Zeptal jsem se jí s malou špetkou strachu v hlase .

Ona se ode mne odtáhla jen tak aby mi viděla do obličeje a s lítostí mi pohladila tvář . „ j - já nevím kolik dní mi ještě zbývá Tomy . Možná už jen měsíc ,možná rok a je možné že umřu stářím ,ale to riziko studené vody tu je ..." Neuhnula pohledem.

Stále se na mě dívala a palcem mi hladila tvář .

Slzy jí už z očí tekly ani se nebránila . Mi taky tekly ,ale míň jak jí .

Už jsem to nevydržel ... Políbil jsem jí , dlouze a tak jako by to bylo naposled .

Ona se poté trošku zarazila ,ale pak mě taky políbila a já se přizpůsobil . Naše rty do sebe zapadaly jako puzzle ,které byly stvořené jen pro sebe do nikoho jiného nepasují .

Když jsme se od sebe odtáhli ,opřela si čelo o to moje , dívala se mi hluboko do očí a z těch jejich se svalila slza .

Zavřela oči a já si jí přitáhnul do medvědího objetí .

Nechtěl jsem, aby tahle chvíle zkončila
,ale bohužel ukončila .

Anniin mobil začal vybrovat na lince asi metr od nás .

Natáhl jsem se po něm a podíval se kdo volá ,pak jsem ho podal jí:„ táta ." Řekla a podívala se na mě . Poté hovor přijmula...

„ halo?"

„ ahoj ."

„jo v pohodě ."

„u Toma ."

„ jojo dobře a mohl by ?"

„Super ,děkuji zatím ...pá ."

Ukončila hovor a podívala se na mě . Já ji utřel z tváře zbytek slz a ona zavřela oči pod mým dotekem .

Musel jsem se usmál ,byla tak roztomilá ,ale trhalo mi srdce jí vidět plakat .

„ už musím domů ,ale táta mi povolil že pokud budeš chtít ,můžeš jít k nám na večeři . Půjdeš ?"

Zeptala se a já jen přikývnul a opět ji obejmul .

Tohle bude ještě zajímavé ...