Po jídle jsem řekla tátovi že si už půjdu lehnout a protože táta nic nenamítal, políbila jsem ho na čelo a odešla jsem do svého pokoje ,kde jsem si opět sedla na parapet se svým bezejmenným králíčkem.

Ráda jsem sledovala dění okolního světa...jak lidé prožívají zimu,jak se seznamují s jinými lidmi ,prostě jak si užívají života.

Zamotala jsem si své dlouhé vlasy do jednoho copu a dále se koukala z okna.

Byla už tma , když jsem si najednou všimla dodávky u vedlejšího domu .
Z místa pro spolujezdce vyšel pan asi tátova věku a z místa řidiče další pán, který šel otevřít kufr od dodávky ,ze kterého vyskočil mladý vysoký kluk.

Nebyl k zahození. Měl hnědé vlasy ,které mu lítaly po celé hlavě a azurově modré oči, připomínající moře.

Čisté, hluboké moře... Ke kterému se chci taky jednou , alespoň podívat .

Ten kluk byl určitě starší než jsem já, nebo tak alespoň vypadal.

Najednou se na mě podíval a já cítila že se mi dívá přímo do očí, jako by se mi chtěl dostat přímo do duše. Najednou se ode mě ale otočil.

Viděla jsem jak ho ten pán volá asi na pomoc.

Ještě naposledy se na mě podíval a před tím, než odvrátil pohled se usmál.

***

Asi  jsem usnula, protože se ve vedlejším domě svítilo a já viděla toho kluka jak něco lepí na své okno .

Musela jsem se nad tím pousmát ,protože při tom vypadal komicky.

Očividně už věděl , že se na něj koukám a pobídl mě ať si papír nalepený izolepou na okno přečtu ."735 928 245" dočetla jsem si to a nejistě jsem se na něj podívala. On jen naznačoval ať mu napíšu a já jen kývla a začala psát.

A - Annie
T- ten kluk

A: ahoj?

T: ahoj ☺️

A: proč si chceš se mnou psát?

Zobrazeno

Po 5 min.

T: protože jsem tě chtěl poznat ...nikoho tu mého věku neznám a ty ses mi od první chvíle zdála jako fajn člověk.
A navíc si strašně moc hezká...

A: promiň ,ale já nejsem ten správný typ člověka pro kamarádství ....

T: mě to nevadí , stejně tě chci poznat ...jmenuji se Tom ☺️

A: promiň ,ale fakt ...zas tak moc tě neznám abych ti hned mohla věřit ...promiň.

T: ale ...

Kontakt byl odstraněn

Podívala jsem se nejistě z okna a viděla jsem ,jak Tom odhodil kamsi mobil a plácnul sebou na postel ,ale nevypadal na to že by se chtěl vzdát .

Já jen zatáhla závěs a šla  se taky natáhnout ...

Ráno jsem se probudila a leknutím jsem vyskočila z postele... Opravdu mi právě někdo hodil do okna kamínek?!

Podívala jsem se z něj a zahlídla jsem Tomyho , jak   stojí na velké hromadě ze sněhu ...skoro až dva metry vysokou .

Zamávala jsem mu a on nastavil ruce k jeho oknu a pobídl mě ať si přečtu to co je na něm napsané.„půjdeš ven? "Já se na něj podívala a on jen držel ruce do prosebného gesta a dívá se na mě psíma očima a k tomu ještě s vyšpulenou   pusou .

Já ... Já to prostě nevydržela...

Vybuchla jsem smíchy, ale pak jsem se zarazila a podívala se na něho omluvně a zakývala hlavou na nesouhlas.

On se jen pootočil kolem své vlastní osy na té hromadě a jako malé dítě si dupnul , ale při jeho smůle se ta hromada rozpadla a on skončil celý ve sněhu...tak teď jsem už vybuchla smíchy naplno ...to už se nedalo  zastavit ...

On se na mě podíval a vybuchl taky smíchy , protože si všimnul jak se chytám za břicho z toho jak se směju.

***

komunikoval tak se mnou ještě nějakou dobu, ale pak už pohl hlavou na náznak že už musí jít domů. Já mu zamávala a nějak naznačila že mu večer napíšu ...