...Z náhlého přemýšlení mě najednou vyrušil doslova ten nejjemnější hlas, který znám a nechci ho v životě opustit ....

Stále z pohledu Thomase

„ T- Tome?" Seděla na posteli s nechápavým výrazem a nejistým hlasem.

„Ahoj Ann." Snažil jsem se o úsměv,ale moc dlouho mi nevydržel a opět mi stekla slza.

Najednou se Annie zvedla z postele a došla si vedle mě na zem sednout.

Nechápavě jsem se na ní podíval a pak se zhluboka nadechnul.

Začal jsem ji vyprávět co se v ten jeden večer stalo a jaké by byli následky a ona jen chápavě přikyvovala,ale pak na mě jen s očima otevřenýma do kořán koukala a stekla jí jedna slza.

Podívala se na svoje nohy dané do tureckého sedu a úplně sklopila hlavu.

„ Já já myslela že ...že ti na mě už nezáleži, chtěla jsem tě už neřešit a nechat tě,ale teď sedím před tebou na zemi a poslouchám celou tu věc z tvojí strany, ale co teď? Nevím co si mám myslet. Celou dobu si to dělal pro mě a já byla tak slepá a nevědomky ti ubližovala." Řekla a já se zamyslel.

„ Nejsi mi jedno Annie, nikdy si nebyla. Ani nevíš, jak to pro mě bylo těžké tě takhle vidět a vědět že mi už nikdy neodpustíš,ale prosím nezlob se na mě." Řekl jsem na oplátku já.

„Já se na tebe nezlobím, jen mi to bylo líto." Řekla a usmála se na mě. Já se na ní taky usmál a nechal jsem stéct ještě jednu slzu,ale to nebyla slza smutku ... Jen slza štěstí.

Zavřel jsem oči a rukou jsem si projel své černé vlasy. Najednou jsem cítil na svém krku něčí ruce a poté celé tělo. Objal jsem jí tak, jako by to bylo naposled a pak jsem si to opět uvědomil... Ono to možná naposled je ...

Odtáhl jsem se od ní a zadíval se jí do očí.

„ Ty- ty si byla na dešti." Řekl jsem zařazeně a ona se jen na mě usmála .

„ No já vím." Řekla a já se zarazil , a jí to nevadí?!

„ Ale co tvoje nemoc?"

„ Včera jsem byla u doktora, no a zjistilo se ,že se nějakým způsobem povedlo mi prohodit výsledky s někým jiným ,což znamená..." Řekla a já ji rychle obejmul. Odtáhla se a já jí políbil.

„Což znamená,že už tě nikdy neopustím." řekl jsem a ona mě znovu políbila.

„ Což znamená, že tohle byla tvoje poslední pusa co si dostal." Řekla a já se urazil.

„ Co prosím?!" Řekl jsem se smíchem.
Dala mi pusu na nos a řekla :„ To znamená že si mě budeš muset chytit a znova si u mě vybudovat důvěru."

Zvedla se a odešla z pokoje.

„ No tak to ne ." Vyběhl jsem za ní do obývacího pokoje .

„ Domů se nedostaneš." Řekl jsem a zamával klíčmi před jejím zrakem.

„Tvůj táta ví že u mě přespáváš."

„A to mi chceš říct že ti to prošlo jo?"Zeptala se nevěřícně a založila si ruce na prsou.

„ Joo a docela bez problémů a ty teď pěkně nakráčej do pokoje a jdem mrknout na nějaký animák." Řekl jsem a ukázal směr pokoj. Ona se jen uchechtla a došla do mého pokoje ,kde se mi rozvalila po posteli.

Já vzal do ruky laptop a sedl si vedle ní.

„ tak co si pustíme?" Řekla a promnula si ruce, jako by šla něco kutit.

„ Uvidíš ty zmrzlino." Řekl jsem a pustil jsem Madagaskar 1. Ona chvíli hrála uraženou za to že jsem ji nazval zmrzlinou ,ale v momentě jak uviděla úvodní titulky se jí objevil úsměv na tváři.

Konečně jsem jí viděl šťastnou , to dělalo šťastným mě a ještě víc,když vím ,že jsem to byl já ,kdo jí alespoň na moment udělal šťastnou.

„ Annie?"

„ Hmm?"

„ Získám si tě zpátky,budu o tebe klidně i bojovat."

„ No to aby si už začal." Řekla a víc se zvelebila.

„ Už začínám." Řekl jsem s úsměvem a objal jí kolem ramen. Spokojeně jsme sledovali roztomilého Alexe a já si užíval každou chvíli s ní.

Budu o ní bojovat... vždycky...